Zkušenosti ekologického ovocnáře

Informace o ekologickém zemědělství, které pronikaly k širší odborné veřejnosti Československa od začátku devadesátých let 20. století, byly často přijímány s despektem. Avšak již koncem roku 1989 se začaly také v Československu formovat organizace ekologických zemědělců.

Počátečnímu rozvoji EZ v naší zemi velmi pomohl pozitivní přístup tehdejšího ministra Zemědělství Kubáta a jeho náměstka Bartáka.
Mimo tento proud nezůstal zpočátku ani VŠÚO Holovousy. Ředitel ústavu s kolektivem zpracoval a pak po několik let řešil státem financovaný výzkumný projekt, zaměřený na ekologické pěstování jabloní, maliníku a jahodníku. Z tohoto projektu, pokud je mi známo, nevzešel ucelený výstup pro ovocnářskou praxi. Asi hektarový jabloňový sad byl po několika letech silně zdecimován hlodavci a po skončení výzkumného projektu zrušen.
Biodynamické zemědělství; co je a co není bio
Nejsem stoupencem biodynamického zemědělství. Přesto bych chtěl připomenout historická fakta a zároveň poopravit názor šéfredaktorky časopisu Zahradnictví Ing. Milady Borovské v úvodu k článku Jak zámecká paní k bioprodukci přišla (č. 7/2002): „Do skupiny bio nepočítáme biodynamická a jiná tajuplná hospodaření”. Biodynamické zemědělství se vyvinulo na základech antroposofického učení Rudolfa Steinera. Základy biodynamického zemědělství ustanovil Steiner již v roce 1924 v několikadenním sledu přednášek. Biodynamické zemědělství existuje a funguje od té doby, jakožto historicky první organizované a statutárně zakotvené hnutí, které se programově zříká používání pesticidů a hnojiv syntetického původu a které se snaží implementovat ekologii, tj. zákonitosti spolužití organismů v biologických společenstvích a jejich vztahů k životnímu prostředí, do hospodářské praxe zemědělských podniků.
Potraviny, které smí být oficiálně označovány bio, jsou ve většině zemí světa věrohodně kontrolovány a musejí splňovat přinejmenším základní standardy organizace IFOAM (International Federation of Organic Farming Movements), což je mezinárodní zastřešení mnoha desítek jednotlivých svazů. Svazy mohou mít svá specifika a směrnice, které nejsou v rozporu se základními standardy. Ekologické zemědělství má tedy různé alternativní směry, a to je velice dobře, protože již v jeho podstatě je uznávání a podpora různorodosti. Skutečností je, že biodynamické zemědělství uplatňuje mezinárodně platné zásady ekologického zemědělství (organic farming, Biolandbau, aj.). Metody, které nám mohou připadat tajuplné nebo iracionální, používá navíc. Přesto a naprosto oprávněně je uznávaným odvětvím ekologického zemědělství a jeho produkty jsou bio. V České republice se na EZ vztahuje zákon č. 242/2000 sb. o ekologickém zemědělství a nařízení rady EU 2092/91 a č. 1804/1999. Na dodržení směrnic v naší zemi dohlíží KEZ, o. p. s., kontrolní organizace akreditovaná MZeČR, která též uděluje osvědčení na biopotraviny a bioprodukty.
Zemědělství s biologickými přípravky a biodiverzitou
Veřejnosti nejvíce povědomým principem ekologického zemědělství je „zavržení” chemicky syntetizovaných pesticidů a hnojiv. Ve skutečnosti lze v ekologickém zemědělství používat pesticidy přírodního původu: dravé a parazitické organismy, extrakty z rostlin, jednoduché chemické látky (např. elementární síru, polysulfid vápníku, oxichlorid nebo hydroxid měďnatý atd.). Azadirachtin (účinná látka ze stromu Azadirachta indica) nebo Quassin (výtažek z Quassia amara) v přípravcích, které budou i u nás, doufejme, v dohledné době registrovány, nám v ekologickém, jakož i v integrovaném zahradnictví pomohou v biologické ochraně proti celé řadě škůdců. Extrakty z rostlin Rheynutria sachaliensis (křídlatka sachalinská – expandující zavlečený plevel) nebo Inula glutinosa jsou účinné proti různým druhům padlí. Specifické kmeny viru granulózy umožní omezovat škodlivost různých obalečů. Druhově jedinečné feromony se využívají k matení samečků motýlů (obaleč jablečný, obaleč zimolezový aj.). Proti ponravám chroustů se aplikuje určitý druh plísně, na jiné larvy, které ožírají kořeny rostlin, byly vyselektovány určité druhy háďátek (nematoda). Vývoj v biologické ochraně je velice slibný a již dnes lze vyjmenovat dlouhou řadu biopesticidů.
Pro EZ jsou povolena organická a minerální hnojiva přírodního původu, kterými můžeme pro rostliny zabezpečit dostatek veškerých živin. Pouze dusík není pro EZ povolen v minerální formě, ani jako přírodní chilský ledek. Musíme proto využívat dusík ze vzduchu, kde je ho nevyčerpatelné množství, a to za pomoci mikroorganismů, schopných fixace N2. V prvé řadě využíváme symbiózu hlízkových bakterií s leguminózami. Ekologický pěstitel ovoce i polních kultur může za určitých okolností nakupovat i chlévský hnůj od konvenčních zemědělců. Zajištění dobré výživy rostlin však spočívá především v péči o úrodnost půdy. Jejím nejdůležitějším indikátorem a zároveň podmínkou je biologická aktivita. Bylo opakovaně prokázáno, že půdy ekologických pozemků mají početně a druhově mnohem bohatší populace členovců (chvostoskoci aj.), červů (žížaly, háďátka), mykorrhitických hub, rhizogenních bakterií a dalších mikroorganismů ve srovnání s konvenčními pozemky, které jsou soustavně zatěžovány syntetickými pesticidy a vysokými dávkami dusíkatých a snadno rozpustných fosforečných hnojiv.
Pro možné fungování ekologického zemědělství bez využívání vymožeností moderního chemického průmyslu je však podstatnou a prvotní podmínkou co nejdůslednější přiblížení agroekosystému na zemědělské farmě k přirozenému vzoru, kterým jsou přírodní ekosystémy. Ty jsou pravým opakem rozsáhlých umělých monokultur. Jsou to velice pestrá společenství vzájemně se ovlivňujících a komunikujících organismů. Výsledkem je dlouhodobá koexistence v udržitelné rovnováze. Ekologický zemědělec se proto snaží obnovit na svých pozemcích a v krajině biodiverzitu – biologickou rozrůzněnost.
Etika a humanita v zemědělství a udržitelný život
Druhým základním prvkem ekologického zemědělství je důraz na etiku. Hospodářská zvířata nesmějí trpět v nepříznivých a druhově nepřirozených podmínkách chovu. Musí jím být umožněno uplatnění jejich přirozených instinktů a projevů (vzájemný kontakt a sdružování ve stádu, pokud možno přirozená plemenitba, kontakt matek s mláďaty, hrabání, rytí, vyhledávání úkrytu atd.) a pobyt a pohyb pod širým nebem. Směrnice předepisují prostorové, klimatické a další technické parametry ustájení. Týrání zvířat například v klecových chovech a bolestivé či stresující zákroky jsou nepřípustné. Zkrmování kafilérií, které v konvenčním zemědělství přivodilo katastrofu s BSE, je v ekologickém chovu zvířat vyloučeno.
Etika, týkající se pracovních, hospodářských a obchodních vztahů, nebývá zakotvena přímo ve svazových směrnicích. Je však s charakterem ekologického zemědělství, jakožto hnutí, směřujícího k udržitelnému životu, velice koherentní. V souvislosti s ekologickým zemědělstvím se stále více prosazuje tzv. fair trading – čestné, férové obchodování, které umožňuje slušné živobytí prvovýrobcům i přiměřený zisk obchodníkům. Informovaní spotřebitelé si uvědomují a oceňují nejen přednosti bioproduktů ze zdravotního hlediska, ale i komplex dalších pozitivních znaků ekologického zemědělství (vztah k životnímu prostředí, etický a duchovní rozměr). Jsou to mnohdy vyznavači zdravého životního stylu a lidé více či méně aktivně angažovaní v ochraně životního prostředí, ale zejména rodiny, které chtějí dopřát svým dětem to nejlepší. Tito spotřebitelé jsou ochotni zaplatit za biopotraviny a bioprodukty adekvátně zvýšené ceny.
V rozmanitém poli podnikatelských aktivit v rámci EZ jsou na jedné straně vysoce produktivní a velice moderně vybavené farmy a zpracovatelské podniky, ale například i komuny lidí, kteří hledají své naplnění ve společném hospodaření a sdílení majetku při skromném životním stylu a co nejúplnějším samozásobení s využitím nenáročných a tradičních technologií. Jiné ekofarmy či osady plní humanitární poslání – integrují lidi postižené zdravotními nebo sociálními problémy, drogovou závislostí apod. Celosvětově rozšířené jsou vesničky Camphill, které se starají o hendikepované spoluobčany, přičemž je zapojují do smysluplné činnosti při ekologickém pěstování rostlin a domácích pracích. První taková vesnička se už rozvíjí také v Českých Kopistech pod vedením našeho předního odborníka na biodynamické zemědělství Ing. Radomila Hradila.
Ekologické zemědělství zásadně nepoužívá geneticky modifikované organismy. Genetické inženýrství je neodpustitelný hazard s jedinečným přírodním dědictvím naší planety. Propagátoři tvorby nových odrůd a plemen za pomoci přenosu úseků DNA často z velmi vzdálených organismů tvrdí, že se tak děje naprosto cíleně a kontrolovaně. Přenáší se prý jen přesně vybraný, žádoucí gen. To je lež (vždy jde mimoto i o řadu dalších cizích genů) a součást demagogie, která se snaží oklamat veřejnost. Odrůdy, vyšlechtěné genovým inženýrstvím, mají údajně velmi významně přispět ke snížení potřeby pesticidů. Tak například kukuřici, které byla dána schopnost produkovat toxin pro obranu před škůdci, nebude třeba ošetřovat insekticidy. Tento toxin v přírodě produkuje Bacillus thuringiensis, jenž se vyskytuje sporadicky v půdě, a který je součástí biologických přípravků (např. Biotit proti housenkám obalečů aj., nebo Novodor proti mandelinkám, květopasům aj.). Dnes tento jed produkují na milionech hektarů GMO – kukuřice a bavlna. V masovém měřítku se narušuje ekologická rovnováha. Jde zejména o vliv na populace půdních členovců, ale také například na známé americké motýly monarchy stěhovavé. Anonym z nadnárodní společnosti snadno stvoří a uvolní do přírody GMO. Genová kontaminace je nevratná – Džina nelze zavolat zpět!
Vlastní zkušenosti autora článku
Jako výzkumný pracovník ve VŠÚO Holovousy jsem měl od roku 1986 k dispozici pro pokusy s výživou a hnojením nově založený sad jabloní. Na výměře 4,5 ha byly odrůdy ´Melrose´ a ´Spartan´ na podnožích M9, M26, JTE-E, -F, -G, -H. Po politickém převratu a po privatizaci VHJ SEMPRA Praha na akciovou společnost, která byla také vlastníkem VŠÚO Holovousy, nastal začátkem devadesátých let útlum finančních dotací na ovocnářský výzkum. Postupně bylo propuštěno mnoho pracovníků výzkumného ústavu. Kritický stav nastal v roce 1993, kdy zbylý počet byl po několik měsíců placen za 60 % pracovního úvazku. Před sklizní jablek vedení ústavu dalo podnět, aby zájemci z řad pracovníků sklidili a zpeněžili úrodu ve vlastní režii. Tuto situaci jsem řešil nájmem výsadby a sklizní za pomoci brigádníků ve volném čase.
V červnu 1994 jsem se zúčastnil týdenní exkurze s několika členy svazu PRO-BIO Šumperk k ekologickým ovocnářům ve Švýcarsku a SRN. Poznatky a zážitky mě inspirovaly k tomu, abych k ekologickému režimu přihlásil sad, jehož jsem byl nájemcem. V následujícím roce jsem zpracoval výzkumný projekt pro řešení technologie ekologického pěstování jabloní. Oponenti projekt hodnotili příznivě, přesto však nebyl ministerstvem zemědělství ČR přijat. Ekologické ovocnářství nebylo považováno za prioritní zájem státu. Další rok jsem zpracoval projekt s problematikou zúženou na výživu rostlin a hnojení v ekologických ovocných sadech. Tentokrát projekt oponovali dva militantní odpůrci ekologického zemědělství. Ti označili EZ za nesmysl a nevědeckou záležitost a projekt zamítli. Mezitím část mého sadu převzalo oddělení ochrany, takže zůstaly 3 ha ekologického, z čehož jsem většinu ´Spartan´ přerouboval odrůdami rezistentními nebo alespoň velmi odolnými vůči strupovitosti (´Topaz´, ´Rubinola´, ´Rosana´, ´Karmína´, ´Vanda´, ´Sir Prize´, ´Selena´, ´Angold´ a ´Julia´). Tříhektarový ekologický sad dobře prosperoval do konce roku 1998. Rezistenty se obešly úplně bez postřiků, na ´Melrose´ a ´Spartan´ jsem aplikoval 9 – 11 krát od dubna do června přípravky na bázi mědi (Kuprikol, Champion) a síry (Sulikol, Thiovit). To zajistilo dostatečnou ochranu ´Spartan´ a 100% ochranu ´Melrose´ před strupovitostí. Ze škůdců se žádný nevyskytl ve významném rozsahu. Jen jeden rok v předjaří byl zjištěn větší výskyt vajíček svilušky ovocné. Proto jsem sad těsně před líhnutím ošetřil řepkovým olejem, emulgovaným s draselným mýdlem a sodou. Zásah byl úspěšný, zárodky se ve vajíčkách udusily.
V roce 1997 bylo umožněno 6 vybraným kolegům, aby založili a stali se společníky VŠÚO Holovousy, s. r. o., v rámci SEMPRA Praha, a. s. V té době dobíhalo řešení projektů, plánovaných do konce roku 1998. V listopadu 1998 jsme byli ujištěni, že pracovní poměr bude prodloužen těm, kteří uspějí v novém výběrovém řízení na výzkumné projekty. Vybaven znalostmi a zkušenostmi po 17 letech výzkumné práce a mnohaleté předchozí provozní praxe jsem pečlivě a promyšleně vypracoval projekt, který se týkal aktuálních problémů výživy a hnojení v ovocných kulturách. Byl určen pro integrované systémy pěstování ovoce, avšak vymezoval i dostatek prostoru pro řešení této problematiky v ekologických sadech, aniž by dráždil militantní odpůrce EZ.
Výběrové řízení se protáhlo do února následujícího roku. Avšak již 21. prosince 1998, tedy těsně před vánocemi, mi ředitel ústavu sdělil, že můj pracovní poměr ve VŠÚO Holovousy, s. r. o., končí dnem 31. 12. téhož roku. Ostatní kolegové výzkumníci, kteří také dokončili stávající projekty a podali nové, mohli pracovat až do oznámení výsledků výběrového řízení v únoru roku následujícího. Paradoxem je, že můj projekt jako jediný prošel úspěšně výběrovým řízením a měl získat grant.
V několika předchozích odstavcích jsem nastínil nejistou situaci, která mě v posledních letech mého působení ve výzkumném ústavu, podobně jako řadu mých kolegů, přiměla k tomu, abych začal souběžně v malém měřítku a nesoustavně podnikat. Zprostředkovával jsem dovoz ovocných stromků z Holandska. Podstatnou část provize jsem si v letech 1996 a 1997 vybral v naturáliích – bezvirózních podnožích M9 té nejlepší kvality. Chtěl jsem si vypěstovat jabloně českých rezistentních odrůd a založit ekologický sad. Za této situace jsem v 51 letech přišel o zaměstnání. Na jaře 1999 jsem vysadil 5 ha rezistentních jabloní.
Ke kritickému článku pana Rölliho (Zahradnictví 2/04)
Pan Rölli je ve Švýcarsku mezi ekologickými zemědělci znám jako věčný kritik a stěžovatel. Kritika může být užitečná a rady vítané, pokud jsou kvalifikované a věcně správné. Pan Rölli soudí, že jsem měl použít silnější podnože než M9, ke kterým se podle něho řadí J-TE-G, J-TE-E a JOHA. Našim ovocnářům je známo, že J-TE-G patří naopak k zakrslým podnožím (mám na ní silně vzrůstnou odrůdu ´Rubinola´), podobně jako M27 a že další dvě jmenované podnože se silou svého růstu ani atraktivností pro hlodavce nebo nároky na stabilitu opěrného systému výrazně neliší od M9. Skutečností je, že mám téměř polovinu sadu na velmi špatné půdě (jíl s hrubým křemenným štěrkem). Okraj této části sadu končí zlomem a strmým svahem. Tyto půdní a terénní podmínky způsobují nepříznivý vodní režim. Navíc je lokalita ve výrazném srážkovém stínu Hořického chlumu. Za tři měsíce po jarní výsadbě roku 1999 zde spadlo pouhých asi 45 mm srážek! Podobné sucho se opakovalo v následujícím roce a pak opět v roce 2003. Dnes bych se na horší části pozemku rozhodoval skutečně pro silnější podnož, nejspíš M26, se kterou jsem měl v Holovousích také velmi dobré zkušenosti. Původně jsem však měl pro sad plánovaný a přislíbený mnohem kvalitnější pozemek. V lepší části sadu mají dnes stromy na podnoži M9 několikanásobně větší objem koruny než na nevydařeném zbytku. Silněji vzrůstné podnože bych pro dobré půdy nedoporučoval.
Pan Rölli nekompromisně tvrdí o škodách způsobených hlodavci: „Proto neexistuje omluva!” Bylo by však nezodpovědné vůči těm, kdo uvažují přejít na ekologické ovocnářství, kdybych mu dal za pravdu, že stačí pouze udržovat sežínané zatravnění mezi řadami a kultivovaný, bezplevelný pás v řadách stromů, a pak se dokáži s hraboši a hryzci vypořádat draví ptáci a kočky. Můj sad hojně navštěvují dravci, kočky i kuny. Tráva je po většinu roku krátce sežnutá, příkmenné pásy udržované kultivací. Nestačí to! Pan Otto Schmid, přední odborník a jeden z prvních průkopníků ekologického ovocnářství ve Švýcarsku, doporučuje vybudování zábrany proti invazi hlodavců kolem celého sadu z hustého drátěného pletiva, zapuštěné do hloubky nejméně 0,5 m. Dalším opatřením je výsadba stromků do drátěných košů. Na hubení či vypuzování podzemních škůdců lze také použít pojízdný vyvíječ oxidu uhelnatého nedokonalým spalováním dřeva. Z přírodních přípravků existuje extrakt z mořské cibule (přípravek Silmurin, u nás neregistrovaný). Podle Brigit Pedersenové z dánské výzkumné stanice ekologického ovocnářství na ostrůvku Fejö, kde jsem byl na exkurzi se severočeskými ovocnáři, se osvědčilo nastýlání půdy kolem stromků mušlemi. Jistě to stojí za vyzkoušení, podobně jako různá zařízení, produkující pro hlodavce nepříjemný hluk. Živým producentem takového hluku jsou prý perličky.
Nesouhlasím s názorem, že 5 ha jabloní je příliš veliké sousto. Postupně jsem musel pořídit traktor, mulčovač – drtič, výchylný kultivátor, postřikovač. Pro malou výměru by tyto investice byly relativně příliš drahé a málo využité. V prvním roce jsem řešil kultivaci nouzovými prostředky a výsledek v době návštěvy pana Rölliho (srpen 1999) nebyl zdaleka optimální. Řez stromů zvládám sám bez potíží. Na méně kvalifikované práce zaměstnávám příležitostnou výpomoc, protože na ně skutečně nemám čas – musím totiž vydělávat peníze. Začínal jsem hospodařit od nuly, neměl jsem již plodící sad nebo jiný stabilní příjem na obživu, splátky leasingu na auto, splátky hypotéčního úvěru na dům, pořízení a opravy mechanizačních prostředků atd. Určitě platí, že nedostatečné investice v počátcích způsobují následné ztráty, oddalují a zhoršují návratnost.
V reportáži redaktora Ing. Dalibora Aufa (Zahradnictví 10/03), na kterou reagoval pan Rölli, jsem se nechlubil žádnými úspěchy a přiznal jsem, že začátky v ekologickém ovocnářství nejsou procházkou růžovým sadem. Přesto věřím, že můj sad není tak odstrašujícím příkladem, jak ho líčí pan Rölli. Za 10 let praxe i studia v ekologickém ovocnářství jsem se i za cenu vlastních obětí dopracoval zkušeností a vědomostí, které ochotně sděluji v publikacích a jako poradce. V červnu 2001 zorganizovali švédští ovocnáři kurs ekologického ovocnářství. Byl jsem pozván a po dva dny jsem byl hlavním školitelem. Kurzu se zúčastnilo 36 ovocnářů včetně výzkumných pracovníků ze tří skandinávských zemí. Můj výkon byl hodnocen velmi kladně. V rámci večerních zpráv vysílala televize rozhovor s „českým expertem na ekologické ovocnářství, který školí švédské ovocnáře”. Mé publikace v ČR jsou v odborných kruzích také hodnoceny velmi příznivě. Ekologické ovocnářství má v ČR zatím zpoždění proti Švýcarsku, SRN, Itálii nebo Rakousku. K rozvoji ekologického ovocnářství v těchto i dalších zemích velmi výrazně přispěly rezistentní odrůdy jabloní, které dala světu Česká republika (´Topaz´, ´Rubinola´, ´Otava´ atd.). Mladých výsadeb je v naší zemi zatím jen několik. Již řadu let vykupuji a zpracovávám sušením biojablka ze starých ekologických sadů. Roste poptávka po čerstvém i zpracovaném bioovoci. Díky dotační politice se v poslední době k ekologickému ovocnářství přihlásili další ovocnáři, kteří mají starší výsadby. Celková výměra ekologických sadů v ČR přesáhla 800 ha.
Kurz ekologického pěstování ovoce
Na začátek září tohoto roku plánuji uspořádání základního kurzu ekologického pěstování ovoce za účasti našich i zahraničních odborníků. Po přednáškové části kurzu bude následovat exkurze k zahraničním bioovocnářům. Setkání bude rovněž příležitostí, bude-li zájem, pro ustavení spolku ekologických ovocnářů. Činnost spolku by měla být velmi neformální, zaměřená na vzájemnou pomoc, spolupráci a zprostředkování odborných, technických a tržních informací, podněty pro výzkum.

Komentáře ke článku 1

  • Ján Haluška

    Dobry den,
    vazeny pan inzinier Plisek,

    mam pozenok na rovine, hned pri rieke Vah, pri Liptovskom Jane na Slovensku, rozmer 20 x 550 m, polno-druzstvo mi pole vyda na jesen. Planujem tu vybudovat ovocny eko-sad. Vyzera to na tri rady stromov, teda tak okolo 300 stromov, z toho asi polovica jabloni, zrejme vysadene to bude rozlozene v niekolkych rokoch, ale hlavne stromy – jablone by mali rast prve. Na jesen 2014 planujem na zaciatok zasiat na celu plochu plazivu datelinu (do 30 cm dospela, aby som to numusel moc kosit a ako zelene trvale hnojivo) a oplotit sad.

    Potrebol by som kvalifikovane poradit, ako sa pustit do tohto velkeho diela. Mam 60 rokov. Sme s manzelkou dost skuseni v ekologickom pestovani roznych plodin, ale na malych plochach (spolu povedzme do 2000 m2 ) . Otec zata je Slovak z Vojvodiny v Srbsku a obhospodaruje svoje polia asi 8 ha (kukurica, obilie, soja), vsetko strieka, nema vsak zabrany, lebo je presvedceny, ze inak sa to vo velkom neda. Tiez polnodruzstvo, co mi vracia podu robi monokulturne vo velkom a strieka – repka, kukurica, zemiaky, obilie. Tak som sa rozhodol pre ovocinarstvo, lebo som na to sam s rodinou a bez velkej techniky.

    Sad by bol asi tretina mojej pody, ostatne nemam pravne vysporiadane ako pozostatok komunizmu ale vsetko uzivam ako nahradnu podu, len kosim a predavam v zime seno. Toto planujem vyuzivat na vyrobu mulca.

    Som len obycajny clovek, co sa chce starat o zdedeny majetok a zabezpecit rodinu zdravymi potravinami.

    Viem, ze je tu so sadom spusta problemov a otaznikov. Prosim, ak Vas to moc neobtazuje, poradte mi trochu so zalozenim tohto sadu. Zrejme ste mnoho veci okolo svojho sadu v praxi zvladli, ktore ja len zacnem riesit, ked na ne narazim.

    S pozdravom
    Jan Haluska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *