Autor
Kategorie:
Nezařazené

Zemřel úspěšný šlechtitel

Dne 11. srpna 2006 zemřel ve svém bydlišti v Ostroměři ve věku nedožitých 82 let vynikající výzkumník, šlechtitel a ovocnář Ing. Jiří Vondráček, CSc. Narodil se 9. prosince 1924 v Mladé Boleslavi v rodině středoškolského profesora. Po absolvování střední odborné školy vystudoval Zemědělsko-lesnickou fakultu ČVUT v Praze – Dejvicích. Svou odbornou praxi zahájil v ovocnickém oddělení ve Výzkumných ústavech zahradnických Průhonicích. Zde byl zaměstnán v letech 1948 až 1951.

Poté přešel do nově založeného Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích, kde později působil jako vedoucí oddělení genetiky a šlechtění až do roku 1972. Na začátku 60. let absolvoval dálkově vědeckou aspiranturu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1972 musel z politických důvodů z Holovous odejít a jeho novým působištěm se stala Šlechtitelská ovocnářská stanice v Těchobuzicích, kde zastával funkci samostatného šlechtitele. V letech 1985 –1992 pracoval znovu v Holovousích jako výzkumný pracovník v oblasti šlechtění. V posledních letech života pomáhal svému synovi v rozvoji soukromé ovocnářské farmy v Drahorazi u Kopidlna.
Průkopníkem moderních metod
Ing. Vondráček patřil v České republice mezi první výzkumné pracovníky v oblasti ovocnářství, kteří ve svých pokusech uplatňovali moderní metody vědecké práce zahrnující exaktní definování podmínek, použití kontrol, opakování a statistické vyhodnocení. S použitím těchto postupů se mu podařilo vyvrátit řadu dogmat a šlechtitelských pověr, jež k nám v 50. letech pronikly s tehdy módním mičurinismem a lidovým výzkumničením. Měl mimořádný smysl pro badatelskou práci i preciznost a díky systematickému studiu zahraniční literatury ve své specializaci získal značné znalosti, takže patřil v Evropě mezi uznávané špičkové odborníky. Téměř po celou dobu své profesní kariéry se snažil potírat ignorantství a lajdáctví pohodlných, avšak často také doplácel na zášť méně úspěšných.
Ing. Vondráček byl v Holovousích odpovědným řešitelem osmnácti výzkumných úkolů (nyní projektů) a všechny úspěšně dokončil obhajobou závěrečných zpráv. Své výsledky uveřejnil v padesáti původních vědeckých pracích. Kromě toho napsal nejméně osmdesát článků do odborných časopisů a novin. Byl spoluautorem několika knih včetně Naučného slovníku zemědělského a Zahradnického slovníku a také dlouholetým členem řady poradních orgánů a institucí – např. Vědecké rady při VŠÚO Holovousy, Šlechtitelské rady pro ovocné plodiny bývalého s. p. Oseva, Šlechtitelské rady VHJ Sempra, Virologické komise MZe, Sekce terminologie v ovocnictví při ČSAZV a řady dalších.
Řada nových odrůd
K jeho nejvýznamnějším výsledkům patří vypracování zón vhodnosti pro pěstování ovocných plodin na území České republiky, vyhodnocení světového sortimentu jabloní z hlediska citlivosti vůči chorobám, stanovení dědičnosti této odolnosti ve vybraných potomstvech jabloní, charakteristiky juvenilní fáze a možnosti jejího ovlivnění u jabloní, dále výsledky studia opylovacích a oplodňovacích poměrů u jabloní, studium krajových odrůd třešní, vyhodnocení světových sortimentů slivoní, třešní a višní, vypracování klasifikátorů pro odrůdy jabloní a komplexní rozpracování metod radiačního šlechtění u jabloní a třešní. Značnou pozornost věnoval také prověřování pravosti odrůd širokých sortimentů všech druhů velkého ovoce, které jsou v současné době základem udržovaného genofondu ovocných druhů v ČR. Řadu neznámých nebo nepravých položek se mu v rámci tohoto dlouholetého ověřování podařilo identifikovat. Odstranil také nemálo dřívějších duplicit.
Neméně úspěšný byl Ing. Vondráček i ve své šlechtitelské práci. Je autorem odrůdy třešně, dříve nazývané ‚Těchlovická II‘, nyní všeobecně známé jako ‚Kordia‘. Odrůda se v současnosti pěstuje prakticky na celém světě a je považována za jednu z nejkvalitnějších odrůd třešně vůbec. Ing. Vondráček ji nalezl v rámci průzkumu krajových odrůd třešní mezi náhodnými semenáči ve výsadbě blízko Těchlovic u Hradce Králové. Stal se jejím prvním hodnotitelem a později vytrvalým propagátorem. Další unikátní odrůdu třešně vyšlechtil ve svém programu radiačního šlechtění po ošetření roubů odrůdy ‚Napoleonova‘ gama zářením. Vyselektovaný mutant slabého růstu nazval ‚Büttnerova kompakt‘, neboť tento název považoval u této u nás rozšířené odrůdy za původní. Během svého působení na šlechtitelské stanici v Těchobuzicích dále vyšlechtil odrůdu slivoně ‚Těchobuzická‘ a višně ‚Samor‘ a ‚Morsam‘. Jako šlechtitel je také spoluautorem sedmi odrůd jabloní, z nichž radiomutant ‚Lord Lambourne‘ červený je asi nejznámější. K nejvýznamnějším jeho šlechtitelským výsledkům však patří hrušně. U nich původní hybridní materiál nakřížil a předběžně selektoval v hybridních sadech v Holovousích a později jej společně s Ing. J. Boumou dohodnocoval v Těchobuzicich. Jedná se o odrůdy ‚Beta‘, ‚Delta‘, ‚Erika‘, ‚Jana‘, ‚Jizera‘, ‚Konvert‘, ‚Laura‘, ‚Monika‘, ‚Morava‘, ‚Vila‘, ‚Vladka‘ a ‚Vonka‘.
Všichni, kteří jsme jej znali, na něho budeme vzpomínat s úctou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *