Zelené venkovské hřbitovy

Hřbitovy jsou součástí našeho historického a kulturního dědictví. Přibližují nám způsob života společnosti a její vztah k hodnotám, které zanechaly generace před námi. Zvláště na českém venkově je velké množství hřbitovů, jejichž obrovská kulturně-společenská hodnota ještě nebyla doceněna.

Od 11. století byly hřbitovy zakládány kolem kostelů nebo na místech určených církví. Později, na základě císařského nařízení Josefa II., měly být přesunuty do extravilánu obcí. Pokud se tak stalo, byly většinou umístěny na vybraných krásných místech v krajině. Mnoho hřbitovů však přetrvalo a i v pozdějších letech se v intravilánu založilo.
V návaznosti na historické události vznikaly hřbitovy židovské, morové, vojenské atd. V době nejnovější, od roku 1918, jsou hřbitovy zakládány pouze v extravilánu obcí. Pro každou skupinu hřbitovů je něco typické, např. židovské hřbitovy byly udržovány odlišným způsobem než křesťanské, s jiným sortimentem dřevin a byly zakládány na odlehlejších místech. Pro křesťanské hřbitovy je zase typická určitá zvykovost ve vysazování zeleně (při vstupu na hřbitov, kolem křížku, podél hlavní cesty apod.).

Význam situování
Kostely a staré venkovské hřbitovy tvoří zpravidla jeden sourodý celek. Kostel i kaple stojí často uprostřed hřbitova, jindy v jeho těsném sousedství. S nimi pak mnohdy souvisí i fara s farskou zahradou, někde i stará škola. U mnoha obcí je tak vytvořeno určité nejen územně, ale i slohově ucelené historické jádro. Dynamickému skloubení historického jádra v jediný útvar velmi významným způsobem napomáhá vysoká zeleň stromů.
Venkovské hřbitovy s kaplemi byly často umisťovány na kopcích. Tento jednoduchý princip lidového krajinářství založený na situování dobově významných staveb a zařízení ve zvláště nápadných či dojmově citlivých místech v krajině (průsečíky krajinných linií – body zvláštního zájmu, terénní vyvýšeniny, historicky významné lokality aj.) umožnil dosažení vysoké výtvarné a společenské účinnosti jednoduchými prostředky. Zdůraznění tohoto zařízení výsadbou vysokých stromů či příjezdovou alejí celý tento vysoce inspirativní záměr ještě dotvářelo. Vedle principů estetických přinášelo toto řešení i hodnoty duchovní – poloha co nejblíže nebesům či Bohu, vyhlídkové místo pro rekapitulaci života zesnulých v krajině, ve které žili, apod.

Zaměřeno na písecké hřbitovy
Během let 2002 – 2005 byl zkoumán současný stav venkovských hřbitovů na Písecku pro zpracování diplomové práce. Z práce vyplývá několik podstatných závěrů uvedených níže.
Císař Josef II. z hygienických důvodů zakázal roku 1787 provoz hřbitovů v intravilánu měst a obcí. Nové hřbitovy měly být nadále zakládány již jen v jejich extravilánu. Bylo však zjištěno, že většina původních hřbitovů kolem kostelů byla zachována a teprve v pozdějších letech byly některé přesunuty do extravilánu.
Ve středověku byly hřbitovy zakládány převážně kolem kostelů v intravilánu obcí, od roku 1918 zase v extravilánu obcí. Hřbitovů v intravilánu je v současnosti jen o něco málo více než v extravilánu a větší část hřbitovů je v obecním vlastnictví.
Poloha hřbitova v extravilánu umožňovala jeho mnohostrannější rozvoj, který umožňoval lepší a honosnější vybavenost. Týká se to především možnosti širšího použití zeleně ať už na vnitřní části hřbitova (větší plocha nabízí vybudování hřbitova jako pietního parku a např. možnosti situovat sem rozptylovou loučku) či v jeho okolí (příjezdové aleje apod.). Většina hřbitovů v extravilánu je obohacena o okolní zeleň, k některým byla nedávno zeleň vysazena. Na Písecku není jediný hřbitov bez alespoň minimální zeleně v jeho okolí.
Pro venkovské hřbitovy je dále typické situování těchto dobově významných staveb ve zvláště nápadných či dojmově citlivých místech v krajině, nejčastěji na kopcích. Takto umístěné hřbitovy mají obrovskou výhodu v samotné poloze místa, hřbitov působí v krajině malebně a naopak z něj mohou být vedeny vyhlídky do kraje. Pokud je ke hřbitovu navíc vedena alej stromů a přiléhá k němu ještě další útvar vegetace původní či záměrně vysazené (les, ovocný sad), získává hřbitov ještě významnější krajinotvornou funkci.
Nejvíce stromů na hřbitově, převážně lip, bylo vysazeno do roku 1945. V současnosti jsou to krásné stromy, které je třeba správně udržovat a někde provést jejich dosadbu. U mnoha hřbitovů v intravilánu tato obvodová zeleň citelně chybí. Významnou složkou vlastní plochy vesnických hřbitovů je souvislý bohatý porost trávníku. Travnaté plochy bývají někde jedinou zelení na hřbitovní ploše, proto je třeba udržovat je v perfektním stavu. Více než polovina hřbitovů na Písecku vyžaduje dílčí úpravy, je třeba odstranit jeden či několik drobných nedostatků rušících pietu místa. Památkově chráněné hřbitovy, jichž je téměř polovina ze všech, jsou většinou ve výborném stavu.
Velká část hřbitovů vyžaduje dílčí úpravy v okolí. Hřbitovům nejčastěji chybí dostatečné množství zeleně pro pohledové oddělení od okolí, nevzhledných budov či rušné komunikace.
Je velmi důležité, kam byl hřbitov v minulosti situován. Původně mohl být v extravilánu obce, která se ale postupem času rozšířila až ke hřbitovu, a dnes jsou kolem něj postaveny domy či dokonce zemědělské objekty.

V historickém jádru
Ze současných 65 hřbitovů na Písecku je 38 užívaných křesťanských, z toho 33 venkovských. Bylo zjištěno, že více hřbitovů leží v intravilánu obcí (21 hřbitovů). Pokud se jedná o uplatnění zeleně, lze u nich v extravilánu a intravilánu vidět zřetelné rozdíly. Původní hřbitovy v intravilánu často nalezneme kolem kostelů, ke kterým směřují hroby a zeleň bývá spíše podél zdi a před vstupem na hřbitov, často jako parčík. Nejčastěji tu rostou lípy (Tilia cordata), někde jírovce (Aesculus hippocastanum), akáty (Robinia pseudoacacia) a javory (Acer pseudoplatanus). Na samotné hřbitovní ploše z důvodu omezeného prostoru roste obvykle jen nemnoho stromů, někdy jako pokračování aleje stromů podél cesty. Často tu najdeme lípu (Tilia cordata), jinde šeříky (Syringa vulgaris) u vstupu. Problém nevhodné zeleně (túje, cypřišky atd.) tu není tak markantní. Tyto dřeviny se vysazují spíše na rozšířené části hřbitova. Nověji založené hřbitovy v intravilánu jsou často poblíž původního hřbitova s kostelem, náhrobky bývají orientovány směrem k hlavní cestě nebo ke vstupu na hřbitov. Hřbitovy mívají zatravněné cesty.

Hřbitovy v extravilánu
Hřbitovy v extravilánu obcí mají oproti předchozím výhodu v možnosti širšího uplatnění zeleně na hřbitově i v jeho okolí (aleje, ovocné sady, blízkost lesa atd.). Na Písecku bylo nalezeno několik krásných hřbitovů vhodně situovaných do krajiny. Poloha hřbitova je velmi důležitá. U většiny novějších hřbitovů je to zcela zásadní problém (izolovaná poloha v polích, rušné komunikace apod.). Pozitivní je snaha o ozelenění okolí takových hřbitovů. Během tříletého výzkumu byla nejméně k pěti hřbitovům nově vysazena zeleň (příjezdová alej, stromy kolem zdi), převážně z lip. Na hřbitovech se již ve větší míře projevuje nevhodnost okrasných jehličnanů, které zřejmě pozůstalí vysazují ve snaze zkrášlit nehostinné místo, ale tato snaha vyznívá spíše v jeho neprospěch.

Kde je pieta místa?
Nejčastějším problémem hřbitovů je jejich okolí. V extravilánu obcí je tento problém markantnější, zvláště při nevhodném situování hřbitova a nedostatečném množství zeleně. Původní hřbitovy v intravilánu kolem kostelů mívají určitý duchovní charakter (např. orientací hrobů ke kostelu), stejně jako několik hřbitovů v extravilánu (umístění na kopci – blíž k Bohu). Velkým problémem soudobých hřbitovů je také neregulovaný sortiment zeleně vysazovaný majiteli hrobů, někdy i záměrně vysazovaná nevhodně zvolená zeleň pro větší plochu, nevhodné situování nádob na odpad a vodu, nedostatek vysoké zeleně apod.
V soudobé Evropě je snaha zakládat hřbitovy v kombinaci se sadovou úpravou, ne jenom jako sbírku náhrobků. Jednou z možností je při postupném zřeďování hrobů vysazovat na uvolněná místa zeleň. Hřbitovy by neměly být zakládány nahodile, ale na vybraných krásných místech. Bylo by potřeba odborníků, kteří by se touto problematikou hlouběji zabývali, např. by sestavili doporučený sortiment dřevin vhodný pro dané území nejen pro vysazení na hřbitovní plochu, ale i k jednotlivým hrobům.

Závěr
U nově zakládaných hřbitovů by se měla důkladně vybírat místa, kam budou situovány. Důležité je brát ohledy na řadu faktorů, např. dobrou přístupnost, ale zároveň vyloučení nadměrné dopravy, předem počítat se zapojením hřbitova do krajiny okolo rostoucí zelení atd. Také by zde měla být navržena alespoň rámcová studie řešení zeleně a rozmístění hrobů v návaznosti na okolní krajinu. Použitá zeleň by přitom měla působit co nejpřirozeněji, vyskytovat se v blízkém okolí hřbitova.
Hřbitov by se měl stát místem důstojným a krásným. Aby toho bylo dosaženo, je třeba navázat na staré tradice našich předků. To se týká především pečlivého situování hřbitova na vhodné místo a vysazení odpovídající zeleně (příjezdová alej, vyšší dřeviny na hřbitově skýtající příjemný stín, udržovaný trávník sjednocující celý prostor atd.), která umocní jeho důstojnost. Venkovský hřbitov by se měl stát jakousi „zelenou zahrádkou“, kde by návštěvník nalezl utišení a prostor pro rozjímání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *