Zelené fasády

Ve městech, kde je nedostatek ploch zeleně, je třeba využít k jejímu rozšíření veškeré možnosti. Vedle mobilních nádob či střešních zahrad se nabízí varianta v budování zelených fasád. O jejích typech, funkcích a působení se hovořilo začátkem října v Praze.

S myšlenkou prezentovat toto zajímavé téma na samostatném semináři přišla Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o. s., (SZKT). Účastníky tedy uvítala ředitelka společnosti Ing. Dana Štechová, která společně se svými kolegyněmi a odborným garantem semináře Ing. Samuelem Burianem připravila pro posluchače opravdu zajímavý program.

Pár střípků z historie
Ing. Jiří Olšan z Památkového ústavu pohovořil o vývoji opěrných konstrukcí pro pěstování rostlin z pohledu památkáře. Je třeba si uvědomit, že nejpůvodnější a nejstarší podpůrné prvky pro (pnoucí) rostliny představují přírodní útvary (skály, balvany) a rostliny samy – tj. keře a stromy. Uplatnění živých rostlin jako podpěr stálo již u zrodu starověkého vinohradnictví. Primární význam opěrné konstrukce byl pěstební a od ní byla odvozena funkce estetická. Ale co je prospěšné, může být i krásné.
Základními prvky opěrných konstrukcí pro pnoucí rostliny jsou tyče a příčná břevna, které známe již z období starověku, kde se využívaly pro vinou révu. Směr vývoje konstrukcí pro pnoucí rostliny kopíruje vývoj architektury. Nejstaršími stavbami a předchůdci domu byly zástěny, následují chatrče, stanové zástěny a dlouhé domy jako obydlí prvních zemědělců. Podobně se vyvíjely konstrukce pro pnoucí rostliny – nejprve řada tyčí zaražených do země, následuje zahradní půlkruhová besídka s konstrukcí z větví a kulatá zahradní besídka. Stanové konstrukce připomínají starobylý způsob pěstování vinné révy na bidlech opřených o stromy. Dlouhé domy zemědělců potom připomínají loubí a pergoly.
Zajímavý je i původ terminologie spojený s opěrnými konstrukcemi pnoucích dřevin. Často se jedná o počeštěné výrazy z němčiny (loubí) či francouzštiny (treláže).

Základní rozdělení zelených fasád
Snaha o ozeleňování vertikálních ploch sice stoupá s ubývající vegetací, ale rozhodně se nejedná o záležitost posledních let. Již ve středověku naši předci cíleně zkrášlovali své okolí prostřednictvím pnoucích dřevin a mechových stěn. O velkou popularizaci této problematiky se v poslední době hodně zasloužil francouzský botanik, vědec a umělecký designer Patrick Blanc, který představil nový způsob vertikálních zahrad. Rostliny samozřejmě rostou stále stejně, Patrick Blanc však ukázal možnost využití moderních materiálů a technologií, např. vysoce nasákavé syntetické netkané textilie či moderních rozvodů vody.
Možností, jak ozelenit fasády, je však celá řada a na semináři je představil Samuel Burian. V základě rozlišujeme dvě skupiny – použití pnoucích rostlin a treláží a pěstování rostlin na stěně.
1. Pnoucí rostliny a treláže
Jedná se o starší způsob ozelenění fasád. Stěnu pokrývají buď samopnoucí rostliny nebo ji ozeleňují prostřednictvím treláže. Na ni však lze vyvazovat i jiné než pnoucí dřeviny, naši předci např. s oblibou užívali ovocné dřeviny, oblíbená dodnes je též Pyracantha. Samopnoucí rostliny vynikají nízkými pořizovacími náklady, údržba je trochu nákladnější. Tvar předmětu, který porůstají, kopírují. Rostliny na konstrukci mají naopak vyšší pořizovací náklady, ale levnou údržbu, jelikož rostou pouze na vymezené ploše. Dřeviny na fasádách působí jako účinná izolace proti přehřívání, snižují teplotní výkyvy, slouží jako ochrana před větrem, deštěm a hlukem. Oproti pěstování rostlin na stěně jsou s rostlinami na trelážích spojeny nižší náklady. Problematické je však jejich využití na velmi vysokých budovách. Nevýhodou je i pomalejší nástup účinku.
2. Pěstování rostlin na stěně neboli vertikální zahrady
Základní dělení obsahuje dvě varianty:
1. se substrátem – historicky starší, používá se dodnes, přirozenější podmínky, vyšší hmotnost, substrátem je mech a mnoho dalších možností, mnoho variant – substráty v mřížkách, fóliích s otvory, drátěných koších, vytvořených kapsách, nutná pravidelná závlaha, pro exteriér i interiér,
2. bez substrátu – základem je deska, která nepropouští vlhkost, dvě vrstvy nasákavé textilie a kapsy s rostlinami, opět zavedena závlaha, systémem hydroponie, pro exteriér (je zde dostatek světla, ale problémy se zimní nízkou teplotou, kdy se nedá zavlažovat, musí přežít ve zmrzlé textilii) i interiér (zde není problém s teplotou, ale bývá nedostatek světla, doplnění osvětlením).
Vertikální zahrady ovlivňují vnitřní mikroklima budov, odbourávají škodliviny. V exteriéru působí jako pnoucí rostliny, nelze zde však již hovořit o ochraně konstrukcí jako v případě pnoucích rostlin. Výhodou je vznik již hotového prvku, jeho okamžitý účinek. Lze je vytvořit i ve vyšších patrech. Nevýhodou je odkázanost na systémy zavlažování a vysoká cena realizace i provozu (např. 30 tisíc na metr čtvereční).

Co ovlivňuje rostliny?
O kvalitě použitých rostlin rozhodují stanovištní podmínky a volba systému. Podle doc. Ing. Miloše Pejchala, CSc., z lednické Mendelovy univerzity je třeba zohlednit:
1. zásobování rostlin vodou. Je třeba zajistit kontinuální dodávku vody (na metr průměrně za rok 2 litry denně), a to jak v letním tak zimním období. To se řeší kapkovou závlahou. Často se setkáváme se zvýšenou zranitelností rostlin z důvodu malé zásoby vody v pěstebním médiu (malý objem substrátu, navíc rozdělen do izolovaných segmentů) a nerovnoměrného zásobení jednotlivých částí. Je třeba počítat s nemožností individuální zálivky, proto je třeba používat taxony s podobnými nároky,
2. zásobení rostlin živinami. Živiny jsou nejčastěji dodávány hnojivou zálivkou. Nutná je kontrola pH nosného média. Opět je zde nemožnost individuálního přístupu k vybraným rostlinám,
3. možnost šíření kořenů – je žádoucí propojení prokořenitelných prostorů jednotlivých rostlin,
4. kolísání teplot v kořenové zóně, které je větší a rychlejší než na přirozených stanovištích. Rostliny jsou vydány působení nepříznivých podmínek ze všech stran,
5. možnost šíření rostlin podzemními odnožemi a kořenovými výmladky – omezuje ji geotextilie na povrchu, což rostliny, které mají tuto vlastnost výraznou, zeslabuje,
6. orientaci ke světovým stranám – ovlivňuje množství světla, tepla, proudění vzduchu. Především na stěnách obrácených k jihu hrozí extrémní podmínky,
7. ovlivnění okolím – ovlivňuje světlo, teplo a proudění vzduchu. Je zde proto nutný výběr rostlin či diferenciace intenzity zálivky především v těch případech, kdy jsou v jednotlivých částech stěny nastaveny rozdílné podmínky.

Sortiment rostlin pro vertikální zahrady
Praktické zkušenosti s použitím rostlin ve vertikálních zahradách jsou ve středoevropské oblasti minimální. Pro zvýšení informovanosti v této oblasti vyhodnotil doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc. z lednické Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity data z dostupných zahrad. Jednalo se o tyto vertikální zahrady:
• Fronius International GmbH, Wels, Rakousko, autor P. Blanc, založena v r. 2010, plocha zhruba 210 m2, orientace k západu,
• Uniqua, Vídeň, Rakousko, autor P. Blanc, založena v r. 2010, plocha zhruba 600 m2, orientace k východu, proluka mezi domy asi tři metry široká, ve spodní části umělé osvětlení,
• Galeries Lafayette, Berlín, Německo, autor P. Blanc, založena v r. 2008, plocha zhruba 60 m2, orientace k západu,
• Garten, Tulln, Rakousko, systém 90DEGREEN, založeno v roce 2010, plocha zhruba 15 m2, orientace k západu a k severu,
• BUGA 2011, Koblenz, Německo, systém OPTIGRÜN, založeno v roce 2011, plocha zhruba 10 m2, orientace k západu.
Rostliny rozdělil do tří skupin na rostliny vitální (A), se sníženou vitalitou, ale přijatelných vlastností (B) a s velmi nízkou vitalitou, již nepřijatelných vlastností (C). Vzhledem ke krátké existenci zahrad a nemožnosti získání bližších informací o vysázených rostlinách a jim věnované péči, je třeba údaje brát jako orientační. Obecně si však velmi dobře vedou opadavé listnaté keře, které jsou v našich podmínkách prosperující a zimovzdorné ve volné půdě (např. Berberis thunbergii, Physocarpus opulifolius, Spiraea nipponica, Symphoricarpos, Weigela sp.). Většina jehličnanů byla zařazena v kategorii A či B (Juniperus sp. Microbiota, kompaktní odrůdy Thuja occidentalis). Naopak listnaté keře stálezelené nepůsobily obvykle dobrým dojmem. Z trvalek podle očekávání dobře dopadly rostliny Bergenia sp., Heuchera sp., Corydalis lutea, Geranium sp., Carex sp., Campanula portenschlagiana, působivé bylo vysoké Sedum (Hylotelephium) sp., na rozdíl od části nízkých rozchodníků.
Vedle poznatků z prvních realizací vertikálních zahrad ve střední Evropě je třeba vycházet z našich zkušeností s pěstováním rostlin na skalkách či štěrbinách suchých zídek apod.

Více o pnoucích dřevinách a o tvorbě a údržbě vertikálních zahrad se dozvíte v příštím čísle časopisu Zahradnictví.

Text a foto Helena Piková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *