Závlaha trávníků s úsporou vody

Travnaté plochy plní celou řadu funkcí. Regulují tepelný režim, snižují prašnost a hlučnost, zabraňují vodní erozi na svazích a v neposlední řadě přispívají k estetice prostředí. Trávník se dobře podřizuje modelaci terénu, změkčuje jeho ostré hrany a obrysy, dodává pro-středí charakter pořádku, úpravy a čistoty. Tato funkce je velmi zřetelná, a proto je často prio-ritní. Svěže zelená barva trávníku umocňuje harmonii prostředí a v ucelených plochách působí neobyčejně zklidňujícím dojmem na lidskou psychiku.

To jsou pravděpodobně hlavní důvody, proč jsou travnaté plochy v současné době tolik oblíbeny jak v sadovnické tvorbě při úpravě intravilánů měst a obcí, tak i u soukromých majitelů zahrad. Samozřejmostí jsou pak travnaté plochy na sportovištích, zejména fotbalových a golfových hřištích.
Volba závlahové technologie
Mají-li tyto travnaté plochy plnit svůj účel i v období letních měsíců s déletrvajícími perio-dami vysokých teplot a beze srážek, je nutno je vy-bavit vhodným závlahovým zařízením, které bude udržovat půdní vlhkost v potřebných me-zích, aby nedocházelo k vadnutí a degradaci trávníku. Nebudeme se nyní zabývat situací, kdy je trávník kropen ručně hadicí, nýbrž komfortní, plně automatizované závlaze trávníků, jíž současné moderní technologie umož-ňují. Je jen na uživateli, pro který způsob závlahy se rozhodne. Většinou se používají stabilní závlahové systémy s výsuvnými postřiko-vači, protože ty klidovém stavu nenarušují povrchový vzhled a nad trávník se vysouvají pouze během své činnosti.
Rozhodnutí, kdy a kolik vody dodat, je pro volbu způsobu závlahy velmi důležité. Nemělo by docházet k jejímu plýtvání. Zejména v případě, kdy je k závlaze používána voda z veřejného vodovodu, má její úspora nezanedbatelný finanční efekt. Na druhé straně je samozřejmě nutno zajistit, aby travní porost netrpěl nedostatkem vláhy. V zásadě můžeme řízení závlahy rozdělit do dvou skupin:
 ruční, kdy na základě dostupných informací si uživatel sám stanovuje dobu a velikost závlahové dávky;
 automatické, při němž jsou otevírány ventily pomocí elektronického zařízení na základě předem vloženého určitého algoritmu.

Ať si uživatel zvolí kterýkoli z těchto způsobů, měl by si nejprve zjistit anebo stanovit následující hodnoty:
 Intenzita postřikovačů – ačkoliv výrobce a dodavatel závlahy uvádějí určité návrhové cha-rakteristiky postřikovačů a rovnoměrnost závlahy na celé ploše, je vždy vhodné se o nich prakticky přesvědčit. Skutečnost se totiž může měnit vlivem např. odlišných tlakových poměrů, povětrnostních podmínek apod. Toto zjištění lze poměrně snadno realizovat tak, že rozmístíme po zavlažované ploše stejné plastové kelímky, nejlépe kruhového průřezu, pro nějž lze snadno stanovit velikost záchytné plochy, spustíme závlahu na určitou dobu (např. půl hodiny) a poté změříme odměrným válcem množství vody v jednotlivých kelímcích a převedeme na milimetry. Doporučuji provést měření nejméně za dvou situací, a to např. v odpoledních hodinách za slunného dne a v nočních hodinách, po-případě časně ráno. Lze si tak snadno ověřit tvrzení, že při závlaze v odpoledních ho-dinách v horkých letních dnech se může vypařit až polovina dodávaného množství vody. Ztráta vody výparem závisí nejen na povětrnostních podmínkách, ale i na velikosti kapiček, obecně platí, že čím menší kapičky, tím snáze se vypaří. Velmi málo uživatelů a provozovatelů závlah má představu o tom, jak velkou dávku vody trávníkům poskytují. Při znalosti tohoto parametru lze pak již poměrně snadno spočítat dobu závlahy tak, aby voda mohla prosáknout do požadované hloubky.
 Druh půdy – každý půdní substrát je schopen pojmout určité množství vody dle svého charakteru. Od toho se pak odvíjí množství vody, které je nutno v průběhu jedné závlahové dávky dodat, aby došlo k jejímu zasáknutí do požadované hloubky. U substrátu je nutno zjistit jeho zrnitost a vertikální rozložení. Graf 1 ukazuje vztah mezi zrnitostním složením, dru-hem půdy, polní vodní kapacitou (PVK), bodem vadnutí (BV) a rovněž tak i hodnoty udávající 60 % využitelné vodní kapacity (VVK). Tento graf může být podkladem pro další výpočty týkající se velikosti závlahové dávky v konkrétních podmínkách. Při znalosti obsahu zrn I. zrnitostní kategorie (lze zjistit v pedologické laboratoři) stano-víme druh půdy, PVK i BV. Výhodnější, zejména v těch případech, kdy předpoklá-dáme řízení závlahy na základě půdní vlhkosti, je nejprve nainstalovat příslušný sní-mač, zalít jeho okolí dostatečným množstvím vody (nejméně 20 litrů), přikrýt nepropustnou fólií a po 24 hodinách odečíst naměřenou vlhkost. Ta by měla odpovídat PVK, ovšem za předpokladu, že podloží není nepropustné a přebytečná voda může prosáknout. Ze znalosti PVK a pomocí grafu určíme s dostatečnou přes-ností druh půdy i hodnotu 60 % VVK, kterou později využijeme při řízení zá-vlahového režimu. Vertikální profil půdního substrátu hraje důležitou roli především tam, kde se nejedná o přirozený půdní povrch, nýbrž o uměle navezení různých vrstev s výrazně odlišnou zrnitostí. K těmto případům velmi často dochází právě ve městech, kdy jsou prováděny nejrůznější terénní úpravy před založením trávníku a vrstva ornice může být poměrně mělká. Pokud je její výška například deset centimetrů a pod ní je štěrková na-vážka, je zbytečné zavlažovat hlouběji. Opačný extrém může nastat v případě, že se pod ornicí nachází nepropustná jílovitá vrstva, zabraňující průsaku dešťových srážek a závlahové vody. V takových případech vlhkost půdy může vzrůstat nad PVK a zá-vlahové dávky mohou být nižší. V členitějším terénu dochází i k případům, kdy po nepropustné vrstvě přitéká na zavlažovaný pozemek voda z okolních míst a do-chází k podmáčení. Tyto všechny skutečnosti je zapotřebí mít na paměti již při návrhu zavlažovacího systému i při jeho provozování.
 Charakter trávníku na dané ploše – s ohledem na využití zavlažované plochy připadají v úvahu trávníky okrasné, rekreační anebo sportovní. Každý z těchto typů trávníku se skládá z jiných druhů trav, popřípadě má jiné jejich poměrné zastoupení v travní směsi. Bylo empiricky zjištěno, že výška sečení se odráží i v hloubce prokoře-nění, a proto je krátce sečené okrasné trávníky zapotřebí zavlažovat častěji nižšími dáv-kami, zatímco rekreační na dostatečně hlubokém substrátu méně často a většími dáv-kami. Tam, kde je to možné, se doporučuje udržovat větší výšku travního porostu, čímž se dosáhne i větší hloubky prokořenění a trávník je pak schopen využívat vodu i z nižších vrstev půdy.

Závlahová dávka
Dříve, než začneme zavlažovat, je zapotřebí nejprve si stanovit, jak velkou závlahovou dávku můžeme jednorázově travnímu porostu dodat s ohledem na druh půdy a hloubku prokořenění. Příliš velká dávka vede k tomu, že část vláhy prosákne mimo kořenovou zónu bez užitku pro travní porost, naopak příliš malá dávka způsobuje provlažení pouze svrchní vrstvy a v důsledku toho snížení mocnosti kořenové vrstvy travního drnu, popřípadě výskyt mělce kořenících druhů trav. Postupně dochází k degradaci porostu.
K tomu, abychom mohli stanovit optimální velikost závlahové dávky, musíme znát především hloubku prokořenění danou mocností substrátu a typem trávníku, dále pak druh půdy a jeho základní hydrolimity (viz graf 1). Předpokládejme, že budeme chtít zavlažovat do hloubky 15 cm trávník na písčitohlinité půdě s hodnotou PVK 27 obj. %. Vynásobením hodnot 150 mm  0,27 zjistíme, že takto mocný půdní profil je schopen po-jmout 40,5 mm vody. Ovšem ne všechna tato voda je přístupná travnímu porostu. Aby nedocházelo k jeho vadnutí, nesmí zásoba vody v půdě klesnout pod 60 % VVK. Tento hyd-rolimit odpovídá vlhkosti půdy 20 obj. %. Obdobným výpočtem jako v předchozím případě zjistíme, že při této vlhkosti je zásoba vody v 15-ti centimetrovém půdním profilu 30 mm. Rozdíl mezi polní vodní kapacitou a 60 % VVK tak činí pro daný druh půdy a požadovanou hloubku prokořenění 10,5 mm. Toto množství vody by se mělo dodat jednorázově závlahou v okamžiku, kdy klesne vlhkost půdy na 20 %. Pokud předpokládáme, že vláhová potřeba zůstane konstantní a bude se pohybovat kolem tří milimetrů za den, bude zapotřebí zavlažovat každý třetí den, pokud se nevyskytnou srážky. Délku závlahy pak stanovíme na základě již výše popsaného měření intenzity postřikovačů. Tato zjištění a výpočty musíme udělat v každém případě, ať se rozhodneme pro ruční anebo automatické řízení závlahového systému.
Řízení závlahy
Vybaveni výše uvedenými informacemi můžeme přistoupit k zajištění optimálního řízení závlahy, přičemž pod tímto pojmem budeme rozumět její provoz v závislosti na konkrétních pod-mínkách tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího využití aplikované vody a současně nedochá-zelo k vzniku vodního stresu u zavlažovaného porostu.
Při ručním řízení, které je vhodné spíše na velmi malé plochy, uživatel buď na základě subjektivních dojmů, v lepším případě na základě bilančních výpočtů mezi vláhovou spotřebou travního porostu, spadlých srážek a dodané závlahové vody, otevírá ručně ventil závlahového zařízení a po určité době jej opět zavře. Tento dosud hojně uplatňovaný způsob je náročný na precizní ruční práci a pokud je založen jenom na subjektivním hodnocení situace, nemůže ve většině případů vést k úspoře vody a zároveň zajištění dostatečného zásobení travního porostu s vodou. Nejvýhodnější je zavlažovat travní porost v noci anebo časných ranních hodinách, a už jen z tohoto důvodu je lépší přejít k některému z automatizovaných systémů řízení pracujícím v kteroukoliv denní dobu a po sedm dní v týdnu. Tyto automatické systémy lze rozdělit ještě na:
 časové
 časové s blokováním v případě deště
 na základě půdní vlhkosti
Časové řízení – závlaha se provádí v pravidelných třídenních, a popřípadě i delších intervalech (dle potřebné hloubky provlažení). Délka závlahy by měla být na-stavena s ohledem na intenzitu postřiku a hloubku provlažení. Je však zřejmé, že proměnlivost počasí bude vždy způsobovat poměrně velké rozdíly jak v hodnotách vláhové potřeby, lišící se den ode dne, tak i v množství a rozložení přirozených srážek.
Časové řízení s blokováním v případě deště je obdobou předchozího způsobu s tím rozdílem, že intervalový spínač je vybaven dešťovým senzorem. V případě deště dojde k zablokování pro-vedení závlahy. Je to o něco lepší metoda než předchozí a při jejím používání dochází k úspoře vody. Dešťové senzory umožňují nastavit velikost srážky, při jejímž překročení dojde k zablokování závlahy. Lze tak alespoň částečně reagovat na výskyt srážek. V našich klimatických podmínkách se však často opakují situace, kdy je i v bezsrážkových obdobích vláhová potřeba velmi proměnlivá a liší se den ode dne. Za jasného, slunečného dne, může být vláhová spotřeba travního porostu více než dvojnásobná než v případě zataženého dne s nižšími teplotami vzduchu. Jelikož při časovém řízení se dodává vždy stejné množství závlahové vody, ve výsušnějších dnech mohou trávníky trpět suchem, naopak v méně výsušných dochází k převlažení.
Mezi výhody dešťových senzorů patří především jejich nižší pořizovací cena a snadná instalace, kontrola a údržba. K nevýhodám naopak patří nižší úspora vody než v případě řízení na základě půdní vlhkosti a jsou proto vhodné spíše pro uživatele, kteří nemají na počáteční vyšší investici do dokonalejšího systému a jsou ochotni platit vyšší částky za vodu v pozdějších letech. Pro zdárný růst trávníků není příliš rozhodující množství srážek, ale množství vláhy v půdě.
Řízení na základě půdní vlhkosti je řazeno k nejúspornějším metodám, poněvadž se závlaha provádí výhradně na základě množství vláhy v půdě, která je rozhodující pro zásobení tráv-níku vodou a současně v sobě odráží povětrnostní vlivy (výsušnost atmosféry, množství spadlých srážek), množství dodané závlahové vody (které, jak již bylo naznačeno, se může dosti lišit v závislosti na denní či noční době), a vlivy propustnosti či nepropustnosti podloží. Celé zařízení se skládá ze snímače půdní vlhkosti umístěného na reprezentativní místo v trávníku, tj. místo typické pro co největší plochu zavlažovaného porostu. Vyvarujme se míst ve sníženinách, kde se voda stéká z okolních ploch a jsou tudíž více vlhká, vhodnější jsou místa spíše sušší, poněvadž pak máme zaručeno, že ani kousek trávníku netrpí nedostatkem vody. Závlaha se provádí v předem stanovenou dobu pouze v případě, že půdní vlhkost je pod nastavenou hranicí, za níž se doporučuje zvolit vlhkost odpovídající 60 % využitelné vodní kapacity. Pokud se na pozemku vyskytují místa s výrazně odlišnými vlhkostními poměry (např. již zmíněné sníženiny, do nichž se voda stéká z okolí a tato skutečnost je navíc umocněna nepropustným podložím a současně plochy vytvořené navážkou převážně hrubozrnného materiálu překrytou tenkou vrstvou substrátu), je vhodné závlahu rozdělit do více sekcí a každou z nich zavlažovat jiným množstvím vody.
Tento způsob řízení má je oproti předchozím uživatelsky nejpříjem-nější. Nevyžaduje žádné informace o sráž-kách, dodaném závlahovém množství vody a evapotranspiraci, je tudíž a je zapotřebí jej pouze občas překontrolovat.

Co je nejúspornější?
V zahraničí, kde v sušších regionech dosahuje množství vody spotřebované na závlahu domovních a veřejných trávníků značného procenta z celkové spotřeby vody, vedení měst vydávají poměrně přísná nařízení týkající se regulace odběru vody na závlahu těchto ploch. Jsou v nich často obsaženy pokyny, že závlaha může probíhat pouze v nočních či ranních hodinách, v posledních letech se objevuje i požadavek na vybavení nově budovaných závlah automatickou regulací s dešťovým senzorem, anebo ještě lépe snímačem půdní vlhkosti.
Jak uvádí M. Dukes z floridské university, závlahová zařízení vybavená snímačem půdní vlhkosti spotřebovala v testovacím období 2002 až 2004 o 56 % méně vody než zařízení s dešťovým snímačem. V průměru pak zařízení vybavená některým z těchto dvou snímačů spotřebovala o 70% méně vody než při pouhém časovém řízení.
Preciznější výzkum zabývající se úsporami vody spotřebované při závlaze řízené různými metodami prováděli Cardenas-Lailhacar B. a kol. Porovnávali časové řízení (nastavené tak, aby se dodalo množství vody odpovídající potenciální spotřebě zjištěné v minulých letech) s týmž řízením, avšak blokovaným v případě deště a dále pak časové řízení s blokováním, ovšem nastavené tak, aby dodávané množství odpovídalo 60-ti procen-tům potenciální spotřeby v předchozích letech a řízení na základě půdní vlhkosti. Množství spotřebované závlahové vody v průběhu jedné sezóny je znázorněno na grafu 2. Pokud je řízení závlahy prováděno pouze na základě určitého časového plánu, je spotřeba vody nejvyšší a s přihlédnutím k výskytu srážek se její množství sníží. Nej-větších úspor je však dosaženo v případě, kdy je zavlažováno skutečně na základě toho, jaká je velikost zásob vody v půdě.
Z výše uvedených poznatků je zřejmé, že jakékoliv řízení je vždy lepší než žádné. Největší úspory lze dosáhnout pouze s využitím všech dostupných poznatků o substrátu, závlahovém zařízení, povětrnosti a automatického řízení založeného na monitorování půdní vlhkosti. Při využití automatického řídícího systému založeného na průběžném monitorování půdní vlhkosti je úspora závlahové vody poměrně výrazná, což přináší významný efekt zejména v případě, že je k závlaze použito pitné vody. Ani při použití jiných vodních zdrojů není úspora zanedbatelná, navíc je udržován optimální vodní a vzdušný režim půdy s omezením průsaku hnojiv mimo kořenovou zónu. Zejména v případech, kdy je trávník zalo-žen na lehčí půdě, umožňuje tento způsob řízení preciznější dávkování vody přesně podle požadavků travního porostu. Současně odpadá nutnost provádění složitějších bilančních vý-počtů a zjišťování dalších potřebných veličin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *