Zásady výběru dřevin pro ochranné lesní pásy

O významu polyfunkční zeleně v krajině bylo již mnoho řečeno a napsáno. Základním požadavkem je racionální využívání přírodních zdrojů – hovoříme o trvale udržitelném rozvoji, resp. o trvale udržitelném životě. Trvale udržitelný rozvoj je závislý kromě racionálního využívání i na ochraně těchto zdrojů a biosféry.

Po roce 1989 došlo k radikálnímu snížení ploch zemědělsky obhospodařované půdy. Současně vyvstal požadavek podpořit v zemědělské krajině tvorbu přírodních složek, přírodních společenstev. Je snahou vytvářet přírodě blízké vegetační prvky. Cílem však není vysazovat jakékoliv porosty, ale pouze takové, které zvýší celkový funkční potenciál krajiny a zabezpečí ekologickou stabilitu daného území (nebo k ní alespoň přispějí).
Funkční potenciál krajiny spočívá v podstatě ve třech kategoriích:
a) potenciál produkční, hospodářský, či ekonomicky
b) potenciál sociální, kulturní, zdravotní, hygienický, estetický
c) potenciál přírodní.

Produkční a hospodářský potenciál
Porosty příznivě ovlivňují výnosovost zemědělských plodin i užitkovost zvířat. Pozitivně působí ochranné lesní pásy (OLP) při zvyšování drsnosti zemského povrchu, tříští se vzdušné proudy, snižuje se rychlost větru a celkově se ovlivňuje mikroklima území. Jako ideální jsou označovány polopropustné OLP.
Z produkčního hlediska jsou stejně významné břehové a doprovodné porosty podél vodních toků, především malých a středních. Bylo dokázáno, že správné založení a pěstování těchto porostů zvyšuje produkci ryb přibližně o 20 až 30 tis. Kč/ha/rok. Současně tyto porosty pozitivně ovlivňují i okolní prostředí (pozemky) i z hlediska druhové diverzity živočišných druhů (hmyzu, ptactva i lovné zvěře).
Kulturní, sociální a zdravotní potenciál
Sociální, kulturní, zdravotní, hygienický a estetický význam OLP spočívá především v tom, že vysoká zeleň dává krajině určitý charakter, zvýrazňuje nebo naopak zakrývá pohledy, snižuje prašnost ovzduší i obsah choroboplodných zárodků a naopak obohacuje obsah bioticky aktivních látek v ovzduší, které příznivě působí na lidský organismus. S tím souvisí i význam rekreační, kulturně historický, estetický a architektonicko-krajinářský. Podle odhadů se v krajině s vhodně vysazenými lesními pásy zvýší tzv. sídlotvorná funkce až o 10%. Souvisí to s celkovou strukturou OLP (druhová, věková, prostorová – střídání světla a stínů, upoutání tvarem, texturou, strukturou, velikostí a tvarem listů, plody, strukturou borky atd.).

Přírodní potenciál
Přírodní potenciál získal v současné době prioritu mezi funkcemi ochranných lesních pásů. Jde především o význam druhového obohacení ekosystémů a vznik biostruktur s vysokou autoregulační schopností.
Výběr dřevin pro ochranné lesní pásy
Důležitým předpokladem vysoké účinnosti OLP je správná volba dřevin. Dřeviny určují nejen propustnost pásů pro vzdušné proudění jako mechanické překážky, ale určují i ostatní funkce, o nichž jsem se již zmínil. Pokud mají OLP tyto funkce plnit a mít vysoký účinek, musí být tvořeny dřevinami, které odpovídají přírodním podmínkám a danému stanovišti. S ohledem na rozdílnost stanovišť musí být výběr dřevin přísně diferencovaný.
Nesprávný výběr může nejen snížit efekt OLP, ale i znevážit dobře míněné snahy a způsobit nezdar celé akce.
Mezi nejdůležitější kriteria výběru dřevin pro OLP patří:
Stanoviště – hlavní dřeviny musí odpovídat přírodnímu stanovišti. To znamená, že při zakládání OLP by se měly v prvé řadě používat dřeviny přirozených společenstev, která se v dané oblasti nacházejí. Toto je jedna z nejdůležitějších zásad. Správným výběrem dřevin se dosáhne:
a) optimálního růstu OLP,
b) zachování přírodního rázu krajiny,
c) podpory výskytu přírodních druhů,
d) zvýšení ekologické rovnováhy a ekologické stability,
e) lepšího plnění požadovaných funkcí.
Polyfunkčnost – ochranné lesní pásy mají polyfunkční víceúčelový charakter. Tomu by měla odpovídat i druhová pestrost. OLP by měly být tvořeny více druhy dřevin. Pouze u alejí je možné omezit výběr na jeden druh.
Vícedruhové OLP:
a) mají vyrovnanější propustnost,
b) váží na sebe pestřejší výběr přírodních druhů živočichů,
c) zvyšují produkční potenciál nejen pásů samotných, ale i okolní krajiny,
d) obohacují vlastní i přilehlé ekosystémy,
e) zvyšují krajinotvornou hodnotu území.
Účinnost – OLP by měly mít vysokou účinnost hned v prvních letech po jejich založení a jejich účinek by měl být nepřetržitý. V druhové skladbě je proto vhodné uplatnit dřeviny s nepřetržitou vysokou účinností. Toho lze dosáhnout střídáním dřevin a stanovením takového hospodářského způsobu, aby OLP nemusel být zcela vykácen (tj. v zásadě hospodářský způsob výběrný).
Ucelený systém – OLP by měly tvořit ucelený systém živé zeleně bez větších mezer v pásu, ve styčných prostorách, v průsečících hlavních a vedlejších pásů a v místech, kde na sebe jednotlivé pásy navazují. Toho lze dosáhnout správnou volbou dřevin, které vytvářejí košatými korunami zápoj, pod nímž bude zachován prostor pro průjezd mechanismů. Prostor je třeba upravit tak, aby nevznikal tzv. dýzový efekt.
Vhodnost z hlediska výskytu škůdců a chorob – OLP by měly být tvořeny dřevinami, které nejsou hostiteli chorob např. zemědělských kultur. Měly by to být dřeviny schopné vytvořit příznivé podmínky pro různé druhy živočichů (predátory, zpěvné ptactvo, hmyz apod.).
Doprovod polních cest – dřeviny by měly umožňovat využití OLP pro vedení polních cest tak, aby se v prostoru těchto pásů mohla uskutečňovat doprava mechanizačních prostředků. Těmto požadavkům vyhovují dřeviny s výše nasazenou korunou a s hlubším kořenovým systémem. Zahuštění spodní etáže OLP lze dosáhnout dosadbou keřů (opláštění).
Vysoký efekt – dřeviny je vhodné volit tak, aby porost sám o sobě přinášel vysoký efekt. Vedle produkce dřeva by měl poskytovat i jiné produkty a příznivé podmínky pro živočichy. Z tohoto pohledu jsou významné dřeviny medonosné apod.

Taxony vhodné pro OLP
Na základě uvedených kriterií lze dřeviny používané v ochranných lesních pásech rozdělit do tří skupin:
a) dřeviny hlavní – dlouhověké a odolné, v mládí pomalu rostoucí,
b) dřeviny přidružené – s rychlým růstem v mládí, krátkověké, mohou být méně odolné,
c) keřovité dřeviny – doplňující stromy a zvyšující efektivnost OLP, odolné, přirozeně se zmlazující.
Hlavní přirozenou dřevinou pro zakládání a pěstování OLP s příznivým mikroklimatickým účinkem je dub, resp. různé druhy dubů. Především jsou to dub zimní (Quercus sessilis) a dub letní (Quercus pendulata). Z cizích dřevin se může jako příměs používat dub červený (Quercus rubra).
Druhou nejčastější dřevinou dubových lesů je habr (Carpinus betulus), který s dubem tvoří spodní etáž a hodí se na zahuštění porostního okraje OLP. Obě dřeviny uvolňují směs látek příznivě působících na člověka (inhibiční látky, fytoncidy). Pokud se při výsadbě utváří porostní směs dub a topol, je možné habr vysadit i později po vykácení topolu, resp. přibližně 5 let před jeho odstraněním.
Další významnou dřevinou OLP je lípa malolistá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), které mají velmi širokou ekologickou amplitudu. Při zakládání OLP je lze použít k vylepšování (náhrada za uhynulé duby) nebo zahušťování porostů po vykácení topolů, příp. jiných rychlerostoucích dřevin. Lípa dává velmi kvalitní opad a spolu s habrem a bukem se považuje za meliorační dřevinu. Má příznivý vliv i na půdu. Kromě toho má velkou schopnost zachycovat prach a atmosférické škodliviny. Snáší značně znečištěné ovzduší a navíc patří k našim nejvýznamnějším medonosným dřevinám.
Dub i lípa jsou ozdobou našich dubových lesů, parků, ale i venkovské krajiny. Jsou rovněž významnými dřevinami intravilánu.
Doplňkovými dřevinami dubu jsou javory, zejména javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre) a případně další druhy podle typologické příslušnosti. Zpestřují druhovou skladbu a zpravidla mají i vysoký estetický efekt.
Na suchých a teplých stanovištích je vhodné příměs dubových porostů zpestřit jeřáby (Sorbus torminalis, Sorbus aria, Sorbus domestica). V lužních lesích se vyskytuje rod Ulmus, jehož zástupci tvoří příměs do 10% a hodí se do vnitřních řad. Pod korunami dubů mohou růst polostromovité druhy planých ovocných dřevin: jabloně (Malus communis), hrušeň (Pyrus communis), třešeň (Prunus avium, Prunus cerasus, Prunus mahaleb) a další. Tyto dřeviny jsou velmi cenné pro včelařství a pro zvýšení trofické hodnoty OLP.
Jako přechodnou dřevinu se v OLP s převládající klimatickou funkcí doporučuje vysazovat různé kultivary topolů. Výhodou topolů je jejich rychlý růst a krátká obmýtní doba. Naopak nevýhodou je špatné krytí půdy, která tak rychle zabuřeňuje. Tím se vytvářejí podmínky i pro zaplevelení okolí OLP. Topol má vysoký transpirační koeficient a hodí se převážně pro vlhká stanoviště.
Dřevinou, kterou lze využít při ochranných výsadbách je bříza bradavičnatá (Betula pendula). Je možno ji použít rovněž jako dřevinu přechodnou nebo do příměsí. Poměrně rychle roste, je skromná na stanovištní podmínky, odolná vůči imisím a má vysoký estetický, hygienický a léčivý účinek.
Při zakládání OLP s protideflační funkcí na píscích je vhodná borovice lesní (Pinus sylvestris), která se v těchto podmínkách vyskytuje přirozeně. Je samozřejmě žádoucí tuto dřevinu doplňovat listnáči podle druhového složení fytocenóz a oblasti, ve které se OLP zakládá. Vhodná je kombinace borovice s dubem, lípou a celou řadou keřů.
Z ostatních dřevin lze do OLP omezeně vysazovat akát (Robinia pseudoacatia). Především v teplých oblastech se tato dřevina preferuje ve směsi s topolem (např. v Maďarsku). Výhodou akátu je rychlý růst, kvalitní dřevo a příslušnost k významným medonosným dřevinám. Naopak nevýhodou jsou toxické účinky na půdu i na některé rostlinné a živočišné druhy.
Pokud jde o keře, stačí uvést výčet některých nejvýznamnějších druhů, které je možno pro výsadbu do OLP doporučit. Je to především líska (Corylus avellana), ptačí zob (Ligustrum vulgare), svída (Cornus sanquinea), šípek, (Rosa canina), bez černý i červený (Sambucus nigra, S. racemosa), muchovník (Amelanchier ovalis) a další. Z cizích dřevin lze doporučit především Caragana arborescens pro její příznivý vliv na obohacení půdy dusíkem.
Z ostatních cizích dřevin lze v omezené míře doporučit na jižní okraje OLP moruši (Morus alba), do alejí ořešáky (Juglans nigra, J. regia), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), do porostů jak příměs lze použít i kaštan jedlý (Castanea sativa). Všechny uvedené dřeviny jsou plodonosné a mají význam i z hlediska včelařství. Nelze však opomenout ani produkci dřeva, které má specifické vlastnosti a lze ho využít v nábytkářském průmyslu.
Druhy méně vhodné pro OLP
Zatímco dosud byly uváděny druhy vhodné pro OLP, je třeba jmenovat i druhy, které lze používat ve výsadbách velmi obezřetně, neboť jsou např. přenašeči různých škůdců a chorob. Patří mezi ně topol černý (Populus nigra), jilm (Ulmus campestris), dřišťál (Berberis vulgaris), hloh jednosemený (Crataegus monogyna), brslen (Euonymus europaeus), kalina (Viburnum opulus), Lonicera xylosteum a Lonicera tatarica, Prunus spinosa, Prunus padus, Rhamnus catarticus. Není třeba je přímo zavrhovat, ale stačí udržet jejich výskyt v OLP pouze jako vtroušené dřeviny.

Závěr
Z uvedeného stručného přehledu vyplývá náročnost problematiky. Je o to složitější, chceme-li výsadbou docílit určitý předpokládaný efekt. Konstrukce OLP, dynamika růstu jednotlivých dřevin, jejich vzájemné působení, způsoby zakládání OLP, jejich ošetřování, ochrana, pěstební a obnovné zásahy, to jsou problémy, které musí odborník ve funkci správce OLP řešit.
Základem úspěchu je správná volba dřevin a jejich skladba – nejen druhová, ale i prostorová, se znalostí jejich životních nároků a pochodů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *