Zapomenutá a starobylá líska – II. díl

Historie výskytu lísky na našem území sahá daleko do historie. První písemné zmínky o této, za léta již zplanělé domácí rostlině, jsou zapsány v Kosmově kronice. Přestože se líska řadí mezi významné skořápkaté ovoce nikdy jí u nás nebyla věnována náležitá pozornost jako by si rozhodně zasloužila. V prvním díle článku jsme vás seznámili s původem, morfologií a pěstování lísky. Tentokrát se budeme věnovat sortimentu odrůd lísky pěstovaných u nás a v Evropě, jejich produkci a spotřebě, zmíníme se také o chorobách a škůdců této dřeviny.

Domácí sortiment odrůd
Sortiment odrůd lísek zapsaných ve státní odrůdové knize ČR pro rok 2008:
´Hallská obrovská´ – stará německá odrůda zrající ve čtvrtém týdnu září až v prvním týdnu října. Růst keře je bujný, tvar nepravidelný, celkově dorůstá větších rozměrů. Odrůda je cizosprašná s pozdější dobou kvetení, pro ostatní odrůdy je dobrým opylovačem. Plodnost nastává později, přibližně v šesti letech po výsadbě. Plod je vejčitý až kuželovitý s protáhlou špičkou. Punčoška je obvykle stejné délky jako oříšek. Velikostně patří mezi odrůdy střední až větší, deset plodů váží 43 g, nicméně jedlý podíl oříšku dosahuje pouze 45 % hmotnosti plodu. Výnos 2 až 7,9 kg/keř (zdroj: Kutina, J., 1991: Pomologický atlas 1). Odrůda je registrovaná od roku 1954 firmou Sempra Praha a. s.
´Lenka´ – vzrůstnost rostliny střední, habitus vzpřímený. Samičí květy kvetou dříve než květy samčí. Obalový list (punčoška) je delší než plod. V plodenství je převládající počet plodů tři až čtyři. Plod má malý až středně velký, kulovitý, z příčného průřezu elipsovitý, hnědý. Dvojitá jádra nejsou. Jádro středně velké, kulovité, na příčném průřezu elipsovité. Slupka jádra slabě zkorkovatělá, vnitřní dutina střední. Procentický podíl jádra (podíl hmotnosti) vysoký (zdroj: www.ukzuz.cz). Odrůda je registrovaná od roku 2007 firmou Kocmanovi, ovocnářská farma.

Světový sortiment odrůd
Převážná většina současných odrůd lísek světového sortimentu byla vyselektována jako náhodné semenáče. Hlavní odrůdovou skladbu činí přibližně 20 odrůd.
Turecko
´Tombul´ – (hlavní odrůda v Turecku, 60 až 80 % podíl), cizosprašná, středně zrající odrůda (1/2 – konec září), nízkého až středního vzrůstu a vysoké plodnosti. Oříšek je kulatého tvaru, punčoška až 2x delší než oříšek, jádro tvoří 49,2 % plodu (hmotnost plodu průměrně 1,7 g) , jádro je snadno luštitelné. Výnos 0,85 – 1,0 t/ha se sklonem ke střídavé plodnosti. Jádra jsou vhodná pro průmyslové zpracování.
´Palaz´ – (druhá nejvýznamnější odrůda pěstovaná Turecku), cizosprašná, raně zrající (14 dní před odrůdou ´Tombul´), odrůda je středního vzrůstu. Oříšek je kulatého tvaru s indexem tvaru 0,95 %, menší až střední, hmotnost plodu 1,6 – 2,0 g, jádro tvoří 49,8 % plodu. Má sklon ke střídavé plodnosti.
Další významnější turecké odrůdy: ´Çakildak´, ´Foşa´,´Mincane´ (s minimálním sklonem ke střídavé plodnosti), ´Sivri´, ´Kargalak´. Nejvýznamnější pěstitelské oblasti Ordu, Giresum, Trabzon.

Itálie
´Tonda gentile Romana´ – (jedna z hlavních odrůd v Itálii, doporučeným opylovačem je odrůda ´Nocchione´). Doba kvetení a ztání je střední až pozdní. Růst je středně bujný, plody střední velikosti, kulaté, jádro tvoří 44 až 47 %, (průměrná hmotnost plodu 2,9 g, jádra 1,1 g), průměrný výnos 1,5 – 3 t/ha., až 3,8 kg/keř). Je rezistentní k pupenovým roztočům Phytoptus sp. a Cecidophyopsis sp.
´Tonda di Giffoni´ – (Itálie – druhá z obou hlavních odrůd, vhodný opylovač odrůda ´Barcelona´), doba kvetení raná, doba zrání střední (sklizňové období je delší – dozrává postupně). Růst je středně bujný, plod pouze střední velikosti o průměrné hmotnosti 2,6 g, hmotnost jádra 1,2 g (jádro tvoří 46 až 48 %). Průměrný výnos se pohybuje okolo 2,66 kg/keř, hektarový okolo 2 až 2,8 t. Jádra jsou vhodná pro průmyslové zpracování.
Další významnější italské odrůdy: ´San Giovanni´ (velmi vzrůstná plodná odrůda, s oříšky protáhlého tvaru a střední velikosti, výnos 2 až 2,8 t/ha), ´Riccia di Talanico´, ´Tonda gentile delle Langhe´ (jádro tvoří 45,3 %), výnos 1 až 1,5 t/ha, ´Tonda Bianca´, ´Mortarella´.
Italské pěstitelské regiony: ´Tonda di Giffoni´, ´Mortarella´, ´San Giovanni´, ´Camponica´, ´Riccia di Talanico´, ´Tonda Bianca´ a ´Tonda Rossa´ pěstované v provincii Campania, ´Tonda Gentile delle Langhe´ v provincii Piemonte a ´Santa Maria de Jesu´ na Sicílii.

Spojené státy americké
´Barcelona´ – (hlavní produkční odrůda zastoupená v USA 77 %, historický původ se předpokládá ve Španělsku), evropská synonyma ´Castanyera´ ve Španělsku, ´Fertile de Coutard´ ve Francii – kde je taktéž jednou z hlavních odrůd. Doporučený opylovač je ´Daviana´ nebo ´Tonda gentile Romana´. Doba kvetení raná až střední, doba zrání střední až pozdní. Plod je tvarově kulatý, velmi velký (průměrná hmotnost plodu 3,25 g a jádro tvoří 39 %, (hmotnost jádra 1,4 g). Výnos se pohybuje na úrovní 2,7 kg/keř v produkčních výsadbách 1,7 – 2,0 t/ha. Jádra jsou vhodná pro průmyslové zpracování. Odrůda je velmi plastická a adaptibilní do různých oblastí.
´Ennis´ – (druhá nejrozšířenější odrůda ve výsadbách v USA, zastoupená 11 %). Doporučený opylovač je ´Daviana´ nebo ´Willamette´. Doba kvetení je střední až pozdní, doba zrání střední až pozdní. Růst je středně bujný, plody jsou protáhlé, velmi velké, hmotnost oříšku se pohybuje až okolo 3,9 g (největší z dostupných odrůd), jádro tvoří 43 až 45 % plodu (hmotnost jádra 1,7 g). Výnos 6,9 kg/keř, v produkčních výsadbách 1,7 – 2,0 t/ha. Jádra jsou vhodná pro průmyslové zpracování.
Další významnější odrůdy USA: ´Butler´ (alternativní opylovač odrůd je ´Ennis´ a ´Barcelona´, v současnosti ve výsadbách USA zastoupen více než 1,2 %), dále ´Clark´ odrůda s velkými kulatými plody a odrůdy ´Willamette´ a ´Lewis´ (všechny tři rezistentní k houbě Anisogramma anomala (Peck) E. Müller, způsobující v severní Americe velmi závažné onemocnění „Eastern filbert blight“), ´Gem´, ´Henneman´ a ´Nooksock´.
Pěstitelsky nejvýznamnější oblastí USA: Stát Oregon (Willamette Valley ) s více než 90 % produkcí lískových oříšků v USA. Druhým významným producentem v USA je stát Washington. Hlavní odrůdy pěstované v těchto oblastech jsou ´Barcelona´, ´Ennis´, ´Casina´ a ´Daviana´.

Španělsko
´Negret´ – (hlavní odrůda Španělska). Doba kvetení je velmi raná až střední, zrání je pozdní (do 1/2 října). Vzrůstnost keře je nízká, produkce vysoká. Tvar plodu vejčitý až protáhlý, relativně malý, průměrná hmotnost plodu 1,8 g, jádro tvoří 45 až 48 %, (průměrná hmotnost 0,9 g), jádro je snadno luštitelné. Je tolerantní k zasolení a vhodná pro průmyslové zpracování.
´Pauetet´ – (novější nastupující odrůda ve Španělsku, druhá hlavní odrůda ve Francii). Kvete středně, zrání je střední (v druhé půlce až konce září), plodnost je vysoká a brzká, růst je poměrně silný. Tvar plodu kulatý až protáhlý, velikost je spíše menší až střední, jádro tvoří 47 až 50 %, luštitelnost je střední. Výnos průměrně 3,5 kg/keř, v produkčních výsadbách 1,5 – 3,0 t/ha.
Další významnější odrůdy španělska: ´Gironell´ (odrůda bujného růstu vhodná do zavlažovaných výsadeb, středně odolná pupenovým roztočům, velmi plodná, s jádrem malým, tvořící 43 % poměru jádro/oříšek), ´Morell´ (vysoce plodná odrůda vhodná do vyšších poloh, citlivá na pupenové roztoče, obtížně luštitelná, s jádrem tvořícím 44 % plodu), ´Segorbe´ (vysoce plodná odrůda do chladnějších oblastí, vhodná pro průmyslové zpracování, jádro tvoří 44 %), ´Grifoll´, ´Trenet´, ´Ribet´, ´Quiros´.
Pěstitelsky nejvýznamnější oblastí španělska: Camp de Tarragona – hlavní pěstitelská oblast odrůd ´Negret´, ´Pauetet´ a ´Gironell´. V regionu Priorat jsou pěstovány zejména odrůdy ´Negret´, ´Culplá´ a ´Morell´.

Česká republika
Odrůdy dlouhodobě bezproblémové a pěstované na pozemcích Zahradnické fakulty v Lednici: ´Pauetet´, ´Fertile de Coutard´, ´Istarski okruglasti´, ´Tonda di Giffoni´, ´Tonda Gentile Romana´. Odrůdy zapsané ve státní odrůdové knize ´Hallská obrovská´ registrována od roku 1954 a nově zapsána odrůda ´Lenka´ (2007). Ze starého sortimentu lze doporučit odrůdy ´Lombardský červený´, ´Římský´.

Hlavní cíle šlechtění
– brzký nástup do plodnosti
– zvýšení výnosu (kvetení)
– oříšky s krátkou nebo žádnou punčoškou (pro mechanizovanou sklizeň)
– ranost odrůd
– zvýšení velikosti a kulatý tvar oříšků
– zvýšení poměru jádra ke skořápce
– vzpřímený střední vzrůst
– snížení tvorby výmladků a bazálního obrostu
– nízký požadavek na chladové období a zvýšení mrazuodolnosti
– rezistence k vysokému pH
– rezistence k chorobám a škůdcům (z chorob zejména k: Anisogramma anomala (Peck) E. Müller, Xanthomonas campestris pv. corylina (Miller et al.) Young a Gleosporium coryli (Desm.) Sacc., dále ze škůdců pak k: Phytoptus avellanae Nal. (hálčivec lískový – roztoč) a nosatci lískovému (Curculio nucum L.).
Jednou z cest jak dosáhnout vytyčených cílů je mezidruhové křížení. Doposud byly jíž získány některé mezidruhové hybridy například mezi C. avellana x C. colurna, označované jako „trazel“: ´Morrisoka´, ´Faroka´, ´Laroka´ a ´Eastoka´. Dále pak ´Chinoka´ (C. chinensis x C. avellana), ´Indoka´ (C. jacquemontii x C. avellana).

Choroby a škůdci
Líska v našich podmínkách není příliš intenzivně napadána chorobami a škůdci. Nejvýznamnější chorobou je moniliová hniloba lískových ořechů způsobená patogenem Monilinia fructigena (Aderhold et Ruhl.) Honey ex Whetzel. Na mladých oříšcích způsobuje hnědé skvrny, oříšky se přestávají vyvíjet postupně zasychají a opadávají. Ochrana spočívá v prevenci, výběru vhodné lokality, dostatečné vzdušnosti výsadby, odstraňování infikovaných plodů.
Další z chorob napadající v některých oblastech lísku je Cytospora corylicola Sacc. (zejména ve Španělsku, Gruzii a okolních státech). Napadá zejména starší keře, případně keře v dlouhodobém stresu. Symptomatický projev je obrazně podobný moniliovému úžehu peckovin, kdy odumírají přibližně 1 m dlouhé úseky větví, na kterých zůstávají přischlé listy. Houba proniká do rostliny skrze kůru, na povrchu pak vytváří oranžové sporodochia. Ochrana spočívá v odstraňování napadených a odumřelých částí, vhodné agrotechnice, aplikaci měďnatých přípravků.
V USA je velmi rozšířená a nebezpečná tzv. východní spála lísky Anisogramma anomala (Peck) E. Müller. Houba se vyskytuje endemicky na lískách na východě USA. Projevuje se asi 10 cm dlouhými nekrózami na povrchu kůry letorostů a výhonů. Askospóry jsou uvolňovány z perithecia během rašení a prodlužování letorostu. Nevyzrálé letorosty a listy poblíž apikální části jsou nejvíce citlivé k infekci. Jakmile patogen pronikne přes epidermis do rostliny, postupně kolonizuje floém, kambium a xylém. Stromy postupně během 5 až 12 let odumírají. Ochrana spočívá ve výsadbě rezistentních odrůd a v dodržování vhodných agrotechnických postupů. Chemická ochrana se doposud neosvědčila. Podle některých studií by se jako účinné mohly ukázat přípravky na bázi chlorothalonilu, flusilazolu a fenarimolu.
Z bakterióz je nejvýznamnější Xanthomonas arboricola pv. corylina, která způsobuje odumírání hlavních i vedlejších větví, výjimečně celého keře (stromu). Nejčastěji se vyskytuje ve školkách na mladých keřích nebo záhy po výsadbě. Prvotní symptomy jsou 1až 2 mm velké vodnaté skvrny na listech žlutozelené až tmavě zelené barvy. Ve školce se v okolí oček na vrcholu letorostu objevují hnědnoucí skvrny. Postupně dochází k zasychání vrcholů letorostů. Ochrana je možná pomocí měďnatých přípravků.
Z viróz a fytoplazmóz se na lísce výjimečně vyskytují viry: Apple mosaic virus (ApMV), Prunus necrotic ringspot virus (PNRSV) a z fytoplazmóz Europena stone fruit yellows (ESFY) a Aster yellows (AY).
Škůdci lísky jsou i v naší oblasti početnější. Nejvýznamnější z nich je Nosatec lískový (Curculio nucum L.). Larvy vyžírají vnitřní pletiva oříšků a znehodnocují jej tak. Preventivní ochrana prokypřením půdy v příkmeném pásu, nebo aplikace organofosfátů v době výskytu brouků.
Ve velkých produkčních výsadbách je poměrně nebezpečný hálčivec lískový (Phytoptus avellanae Nal.). Roztoči způsobují hálky na pupenech lísky, které pak neraší. Poškození pupenů může být velmi silné a může docházet k významnému snížení výnosů. Chemická ochrana se provádí na vrcholu migrace roztočů do nových pupenů (březen) přípravkem Sulphur 80% WP (400 g/100 lit.).
Méně významní škůdci: Zdobnatka lísková (Myzocallis coryli Goeze), Zobonoska lísková (Apoderus coryli L.) a Cydia latiferraneana Wals (vyskytuje se pouze na severovýchodě USA).

Spotřeba a produkce lískových oříšků
Ve spotřebě jader lískových oříšků je na prvním místě ve světě Švýcarsko (2,1 kg/osoba/rok), následuje Rakousko, Belgie, SRN a Lucembursko. Největší spotřeba jader lískových oříšků na osobu u producentů je evidována v Itálii (0,52 kg/osoba/rok), dále v Řecku (0,37 kg/osoba/rok) a v Turecku (0,25 kg/osoba/rok). Ve vlastní produkci lískových oříšků vede s velkou převahou Turecko (661 tis. tun = 68,8 % světové produkce v roce 2006). Následuje první evropská země Itálie (142,1 tis. tun = 14,8 % světové produkce). Třetí světový producent USA dosahuje již jen 4,3 % světové produkce. Ve světové produkci skořápkatého ovoce je líska (961 tis. t) na třetím místě za mandlemi (1,76 mil. tun) a vlašskými ořechy (1,66 mil. tun).

Na závěr nezbývá než potenciálním zájemcům o pěstování lísky popřát mnoho úspěchů při pěstování této spíše netradiční ovocné dřeviny v našich podmínkách a také doufat, že nepříznivá situace ve výsadbách některých atraktivních ovocných druhů (jakou jsou meruňky a broskvoně) alespoň přispěje k jakémukoliv obohacení sortimentu pěstovaných ovocných druhů v podmínkách České republiky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *