Základni botanicko – morfologická charakteristika vlašského ořešáku

Ořešák královský Juglans regia L. (vlašský ořešák) patří do čeledě Junglandaceae – ořešákovité. Původem je z jihovýchodní Evropy a západ ní Asie. Jsou to statné stromy s černošedou hluboce brázditou borkou. Větve jsou v mládi lysé, lesklé, zelenožluté, později popelavě šedé. Listy aromatické, tmavozelené, tuhé, hladké, lichozpeřené, nejčastěji 3 – 4 jařmé, vstřícné, podlouhle vejčité, celokrajné. Plodem u ořešáku je peckovice (drupa), která má oplodí (pericarp) rozlišené ve tři vrstvy: vnějši tenkou slupku (epikarp), dužnatý (mezokarp) a sklerenchimatický tvrdý (endokarp), který tvoři pecku uzavírající semeno "jádro". Pecky ořešáku vlašského se nazývají nesprávně ořechy.

Vlašský ořešák patři mezi stromy jednodomé (monoické – monoecie), které mají květy různopohlavné (diklinické) t.j. oddělené samčí – prašníkové (jehnědy) obsahují jen tyčinky a jednak samičí pestíkové květy – pouze jen s pestíky. Obě pohlaví rostou na jednom stromě. Jednodomost (monoecie) je základním typem kvetení u ořešáků.
Prašníkové květy se diferencují na dřevě v předcházejícím vegetačním období na vyzrálých letorostech v paždí listů v červnu až červenci. Prašníkové pupeny jsou tupě kuželovitého až vejčitého tvaru, šikmo vzhůru postavené a jejich velikost zůstává stejná až do doby rašení na jaře příštího roku. V době rašení se pupeny začnou zvětšovat na délku a s přibývající hmotností se jehnědy svěšují kolmo k zemi. Jak jehněda uzrává od báze směrem k vrcholu, pyl se postupně uvolňuje a je roznášen větrem. Opylení květů je v přímé závislosti na vnějším činiteli, větru, který pyl přenáší. Základním květenstvím u ořešáku je klas, protože má ale hlavní stonek (vřeteno) slabě převislé, tak se souboru přisedlých postranních květů říká jehněda.
Pestíkové květy se vyvíjí až na jaře bez proděláni vegetačního klidu na rozdíl od prašníkových květů. Tvoří se na nově rostoucích mladých letorostech, vyrůstajících z koncových pupenů, zpravidla na krátkých větvičkách, které v předcházejícím roce ukončily růst. Blizny jsou malé, málo nápadné, třásnité nebo štětičkovité, zelené až zelenožluté barvy, dvojlaločné. V době zralosti jsou vodorovně rozevřené. Doba vývoje pestíkového květu trvá asi měsíc. Po oplodnění vzniká v semeníku během 5 dnů plod. Pestíkový květ u běžného ořešáku má v jednom hroznu jeden až pět květů, u ořešáku hroznovitého je od 6 do 20 i více květů. Pestíkový květ kvete pět až dvacet dnů v závislosti na povětrnostních podmínek a doby vzniku opylení. Blizny jemně řasnaté, oválné, původně na obě strany rozevřené se po oplodnění ohýbají směrem dolů, nejprve žloutnou a postupně hnědnou. Opadávají, až když je plod ve velikosti lískového oříšku.
Opylení
U nás rostoucí ořešáky jsou budˇ samosprašné, částečně samosprašné nebo cizosprašné. Většina z nich má schopnost vyhnout se opylení pylem z téhož stromu. Toho docilují tím, že jejich květy –prašníkové a pestíkové nedospívají pohlavně současně, nýbrž v různou dobu. Této vlastnosti, kdy prašníky a blizny v nestejnou dobu pohlavně dozrávají říkáme d i c h o g a m i e. Stromy ořešáku opylující se pylem z jiných ořešáků mívají zpravidla plody větší s dobře vyvinutými semeny „jádry“. U ořešáků u nichž pohlavní orgány (pestíky a prašníky) dozrávají v různou dobu se mohou vyskytnout dva případy. Bud dospívají dříve prašníky a blizny později, až když je pyl z prašníků vyprášen a v tomto případě mluvíme o prvoprašnosti – p r o t e r a n d r i e (p r o t a n d r i e). Nebo naopak dozrávají dříve blizny a prašníky a jejich prašné váčky jsou dosud uzavřené, kdy jsou již blizny opyleny pylem z jiného stromu. Tím se zabraňuje samoopylení a podmiňuje cizosprašnost, potom se jedná o prvobliznost – p r o t e r o g y n i e (p r o t o g y n i e). Z důvodu rozdílného pohlavního dozrávání prašníků a pestíků – d i c h o g a m i e, proterogynické pestíkové květy ořešáku se opylují pylem z proterandrických a pyl z proterogynických opyluje pestíkové květy proterandrických. Čím déle kvetou pestíkové květy současně na jednom stromě s prašníkovými květy (h o m o g a m i e) nebo s ořešáky v blízkém sousedství, tím je dána schopnost většího opylení a vyšší úrody. Úrodnější jsou ořešáky s dříve dozrávajícími bliznami než s květenstvím, kde kvetou dříve prašníky – jehnědy. Je to způsobeno tím, že pestíkové květy kvetou mnohem déle většinou až do doby kdy dozraje v jehnědech pyl. Jen velmi zřídka se setkáme se samosprašným vlašským ořešákem (odrůda ´Mars´), kde na témže jedinci současně kvetou jak pestíkové, tak i prašníkové květy (h o m o g a m i e). U ořešáku u něhož nebyly pestíkové květy opyleny a přesto vzniknou plody s plně vyvinutými klíčivými semeny nazýváme a p o m i x i s. Na rozdíl u parthenogenese jednotlivá samičí buňka dává bez opylení vznik plodu bez semena (parthenokarpie), nejčastěji se vyskytuje u odrůd hrušní.
Nejaktivnější opylení větrosnubných rostlin je za teplého, mírně vlhkého a větrného počasí. Pylová zrna si za chladného a suchého počasí podrží klíčivost po dobu až 3 týdnů. Větrosnubný ořešák má pylová zrna drobná, moučnatá, v ovzduší se lehce rozptylují a vznášejí až do vzdálenosti 200 m, což je závislé na počasí, síle a výšce vzdušného proudu. Opylení nastává v době, kdy jsou blizny plně vyvinuté, lepkavé a vodorovně rozevřené. Pyl v jehnědech uzrává za teplého počasí během 3 dnů, za chladného do týdne. Jehnědy po dozrání a vysypání pylu z prašníků zčernají a opadají na zem.
Jen velmi vyjímečně se setkáme se samosprašným vlašským ořešákem (´Mars´, ´Seifersdorfský´), kde na témže jedinci současně kvetou jak pestíkové tak i prašníkové květy /homogamie/.
Plody ořešáků
Vrchní zelený (exokarp) a střední dužnatý obal plodu (mezokarp) se nazývá rubina. Listy a rubina plodů ořešáku obsahují žluté barvivo juglon, které na vzduchu rychle hnědne.
Střední část rubiny má na povrchu oplodí (skořápky) hustou sítˇcévních svazků, vycházejících z otvoru chalázy, které plod (semeno) od počátku vyživují. Živné pletivo semena je uloženo v dělohách, protože jsou bez endospermu. Ořešák vlašský má diploidní počet chromosomů 2 n = 32 a má ve svých dělících se jádrech dvojnásobný počet jaderných pentlic., bývají dvě a dvě jaderné pentlice stejné /homologické chromosomy/.
Semeno „jádro“ je složeno ze čtyř dílů dělohy, které jsou od sebe odděleny tenkou zdřevnatělou membránou – přehrádkou.Ta vniká mezi laloky semena. Semeno je potaženo žlutou nebo světle hnědou, tenkou blanitou slupkou osemení, která je u čerstvě sklizených plodů snadno loupatelná. Po několika dnech při vysušení nebo skladovaných ořechů dochází k pevnému přilnuti slupky k semenu. U ořešáku s červenými „jádry“ je vnější osemeni tenké, blanité, červenokarmínově zbarvené, jako je tomu u odrůdy ´Sychrov´. Všeobecně se v praxi používá termín červenojádrový nebo červenosemenný ořešák, který má pouze červeně zbarvené osemení – slupku a zbývající semeno „jádro“ je bílé až krémově bílé barvy.
V příštím čísle se budeme věnovat pěstebním nárokům ořešáků a popisu jednotlivých odrůd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *