Zajímavý škůdce na jilmech a zemědělských plodinách

Existují četné druhy hmyzu, které poškozují jak lesní dřeviny, tak zemědělské či sadařsky pěstované kulturní rostliny. Řada z nich náleží do fylogeneticky vyspělé a hospodářsky významné čeledi dutilkovití (Pemphigidae), která je ve fauně ČR zastoupena asi 30 druhy. Vývojový cyklus většiny druhů této čeledi, je značně komplikován zákonitým ročním střídáním hostitelských rostlin, tj. migrací.

Tak je tomu i u vlnatky hladké (Byrsocrypta /= Tetraneura/ ulmi L.), která migruje z listových hálek na primárních (hlavních) hostitelských rostlinách (některých druzích jilmů) na kořeny sekundárních (vedlejších) hostitelských rostlin (četných druhů lipnicovitých- Poaceae včetně pšenice, ječmene, ovsa, kukuřice, prosa, rýže a jiných kulturních plodin).
Vlnatku hladkou snadno poznáme podle druhově charakteristických měchýřkovitých hálek o velikosti kávového zrna, vyrostlých na svrchní straně listů jilmů. Její úplný generační cyklus (tzv. holocyklus) je spojen se sezónně podmíněným polymorfismem, jenž se projevuje tvorbou několika dědičných morfologických typů neokřídlených a křídlatých samiček, tzv. morf. Bezkřídlé formy mají obvykle dobře vyvinuté voskové žlázy, hojně produkující voskový poprašek (u četných jiných druhů vosková vlákna, podobná vlně). Proto také byla čeleď dutilkovití dříve označována jako vlnatkovití (Eriosomatidae). Mají poměrně krátká, 6článková tykadla a redukované sifunkuly (zvláštní trubičkovité útvary na zadečku) i kaudu (dozadu prodloužený konec zadečku). Amfigoničtí jedinci (tj. samečci a samičky pokolení sexuales) jsou bezkřídlí a se zakrnělým ústním ústrojím.
V roce 2002 došlo na více místech na Moravě k silnému přemnožení vlnatky hladké na jilmu habrolistém (Ulmus minor Mill.), který se přirozeně v ČR vyskytuje hlavně v lužních lesích a na živných půdách v teplých pahorkatinách. Na listech tohoto jilmu, rostoucího v břehovém a doprovodném porostu řeky Svitavy poblíž Bílovic n. Sv. na Brněnsku, bylo zjištěno průměrně 2,5 (a nejvíce 16) hálek a ve větrolamu poblíž Čejkovic na Znojemsku průměrně 4,1 (a nejvíce 21) hálek. Hromadné napadení bylo zaregistrováno i v některých městských částech (např. v Obřanech a Jundrově), v Bystřičce na Vsetínsku a jinde. Všude byly napadeny vitální a dobře prosperující dřeviny bez evidentních příznaků onemocnění grafiózou, vyvolávanou houbou Ophiostoma ulmi (Buism.) Nannf. Právě lesostepní ekotyp jilmu habrolistého byl ve 2. polovině minulého století touto chorobou cévních svazků velmi těžce postižen.
Mnohem méně se hálky vlnatky hladké vyskytovaly na pahorkatinném až podhorském jilmu horském (U. glabra Huds.). Zato se něm často masově objevovaly nepravé hálky vlnatky jilmové (Schizoneura ulmi L.), tvořené dospodu svinutými a poněkud zbytnělými okrajovými částmi listů. Rovněž na jilmu horském nebyly pozorovány žádné známky grafiózy, ačkoliv ještě v nedávné minulosti jí silně trpěl jak divoce rostoucí druh, tak i jeho ozdobné kultivary, často u nás vysazované v teplých oblastech v zahradách a parcích. Hálkotvorné mšice nebyly vůbec nalezeny na vůči grafióze dosti odolném jilmu vazu (U. laevis Pall.), který je dosud dosti hojně zastoupen v úvalech našich řek. Na jeho listech se často škodlivě vyskytovala drobná erinea (chlupaté polštářky) roztoče Aceria ulmicola brevipunctata Nal. z fytoparazitické čeledě vlnovníkovití (Eriophyidae).
Vlnatka hladká je euroasijský druh, který byl sekundárně zavlečen do Severní Ameriky. Je uváděna nejméně z 10 druhů jilmů, v Evropě pak nejčastěji z jilmu habrolistého a jilmu horského. V centru rozšíření (tj. také v ČR) je hojná všude tam, kde rostou její primární hostitelské rostliny, tj. jilmy. Občas se silně přemnožuje, a pak škodí na jilmech i zemědělských plodinách. Čtenáři proto možná uvítají následující informace ze studia jejího přemnožení na jilmu habrolistém v Bílovicích n. Sv.
Vývojový cyklus
Vlnatka hladká zimuje hlavně ve stadiu vajíček, a to ve štěrbinách kůry kmenů a silnějších větví jilmů. Zimovat však mohou i partenogenetické samičky na kořenech trav. Ve 2. polovině dubna se z vajíček líhnou larvy zakladatelek (fundatrices) (= 1. generace mšice). Ty putují k nejvíce narašeným pupenům a usazují se mezi žilkami na spodní straně mladých listů. Po několik dnů pak na nich sají, přičemž asi 40 vpichy (vzdálenými od sebe 0,3 až 2 mm) injektují do pletiv slinné sekrety, obsahující růstové látky. Jedna larva tímto „plošným“ sáním poškodí kolem 1,5 cm2 (tj. přibližně 6 %) listu. Deformovaná (zkrabacená a ztloustlá) čepel ztrácí svěží zelenou barvu a bledne až žloutne. Při průměrném počtu 2,5 larvy na listu bylo v Bílovicích n. Sv. sáním postiženo kolem 3 cm2 čepele. Deset a více larev poškodilo průměrně velké listy z 50 % a drobné listy až ze 100 %.
Teprve později larvy sají víceméně na jednom místě, čímž na protější (tj. svrchní) straně listů indukují rychlou tvorbu hálek. Ty jsou z počátku hrbolovité až tupě kuželovité, později váčkovité nebo podélně oválné, při bázi obvykle zúžené až stopkaté a uzavřené. Zpravidla jsou žlutozelené a na povrchu vždy hladké. Uvnitř hálek je prostorná dutina, v níž se vyvíjí vždy jedna zakladatelka. Larvy se poprvé svlékají začátkem května, kdy dosahují zhruba třetiny své konečné velikosti. Po dalších třech svlékáních se ve 2. polovině května objevují dospělé zakladatelky, které pak během 1 až 3 týdnů zplodí kolem 35 larev (fundatrigenií) (= 2. generace mšice). Vývoj zakladatelek od vylíhnutí z vajíček do dospělosti trvá 3 až 4 týdny.
Začátkem června (tj. v počátečním období vývoje fundatrigenií) hálky dorůstají. Při předčasném úhynu zakladatelek se hálky dále nevyvíjejí a barevně, tvarově a hlavně velikostně se diferencují. Během 2 až 3 týdnů se fundatrigenie 4krát svlékají a od 5. do 25. června se mění v okřídlené samičky migrantes alatae. V téže době se hálky zpravidla při bázi otevírají a migranti vzniklými výletovými otvory hálky opouštějí. Přelétávají na sekundární hostitelské rostliny (různé divoce rostoucí i kulturní trávy) a na jejich kořenovém krčku či poblíž něj zplodí kolem 6 larev (virginogenií, exules). Larvy putují na kořeny tráv, na nichž pak volně sají a brzy dospívají. Během léta se vyvinou 2 virginogenní generace, z nichž 2. (a celkově 4.) dospívá v okřídlené sexupary (reemigrantes). Zpravidla v září se sexupary vracejí na jilmy, na jejichž kůře zplodí 2 až 3 larvy poslední (5.) generace. Larvy po několika svlékáních dospívají v okřídlené samečky a samičky amfigonní generace sexuales. Oplodněné samičky vykladou jediné přezimující vajíčko, čímž se celý vývojový cyklus mšice uzavírá.

Regulační činitelé
Studiem zdravotního stavu vlnatky hladké na jilmu habrolistém v Bílovicích n. Sv. nebyl zjištěn žádný významnější faktor, který by zásadně ovlivňoval její početnost. Mšice tam dokončily vývoj v 73 % hálek o průměrné délce 10,8 mm a šířce 6,2 mm. Asi 10 % zakladatelek bylo zahubeno hmyzími a jinými predátory v době jejich „plošného“ sání a zakládání hálek. Tento úhyn signalizovaly drobounké (průměrně 2,8 mm dlouhé a 1,4 mm široké) hrbolkovité hálky. Hálky zůstávaly při bázi často otevřené a až do podzimu zelené a nikdy se prasklinami neotevíraly. Kolem 7 % zakladatelek uhynulo koncem vývoje 1. instaru nebo ve 2. až 4. instaru za vzniku uzavřených hálek o podprůměrných rozměrech kolem 5,3  3,1 mm. Také tyto hálky se neotevíraly, během léta a začátkem podzimu však většinou odumíraly.
V necelých 2 % hálek o průměrné velikosti 10,6  6,3 mm byly mšice vysáty drobnou dravou plošticí Anthocoris confusus Reut. (Anthocoridae) (det. Dr. J. Stehlík- Brno). Do asi 1 % hálek o rozměrech kolem 9,4  6,2 mm pronikly larvy pestřenek Heringia sp. (Syrphidae) a zhruba stejný podíl hálek o rozměrech kolem 11,5  7,7 mm byl vyžrán housenkami zavíječe (Pyralidae). Uvedení predátoři včetně inkvilinního zavíječe se tedy vyskytovali v nadprůměrně velkých hálkách a mšice likvidovali až těsně před jejich výletem z hálek.
Nevýznamnými predátory byli ptáci, kteří na zkoumané lokalitě vyklovali kolem 4 % hálek. Vyklovávání začalo až v době otevírání hálek. Nejvíce jím byly postiženy veliké hálky o rozměrech kolem 11,7  6,8 mm s velkým počtem dorůstajících a dorostlých mšic. Zanedbatelnou regulační roli měl polyfágní hmyz, jímž bylo vyžráno kolem 1 % hálek o průměrné velikosti 8,0  5,2 mm. Vyžrané otvory jsou zpravidla mnohem menší než vyklované a mají roztřepené (vyzobané hálky hladké) okraje.
Zhruba 1 % hálek o rozměrech kolem 6,3  3,7 mm se buďto vůbec neotevřelo nebo prasklo příliš malou štěrbinou (o rozměrech pod 1,5  0,9 mm). V takovýchto hálkách mšice vždy uhynuly, a to většinou jako nymfy nebo migrantes alatae.

Škodlivost
Po výletu mšic hálky (a často i posátá místa listů) postupně odumírají, což se projevuje jejich hnědnutím až černáním. Vysycháním hálky tvrdnou a během července až srpna se až o třetinu scvrkávají. Při zvlášť silném napadení předčasně hynou a opadávají celé listy. Přes 90 % hálek zůstává na listech a na zemi se ocitá obvykle v říjnu s opadlými listy.
Sáním, často postihujícím převážnou část asimilačního aparátu a nesčetnými hálkami jsou jilmy značně fyziologicky oslabovány. Snížením obsahu chlorofylu v listech klesá asimilace, a tím i přírůst dřevin a snižuje se jejich odolnost vůči napadení jinými škodlivými činiteli. V neposlední řadě klesá také dekorativnost sadařsky pěstovaných jilmů. Při přemnožení jsou citelně poškozováni i sekundární hostitelé mšice (např. pšenice a kukuřice). Proto je třeba vlnatku hladkou považovat za občasného lesnického, sadovnického a zemědělského škůdce a v případě enormního výskytu proti ní bojovat pomocí insekticidů. Doporučit lze preventivní zásah proti čerstvě vylíhlým zakladatelkám na začátku období rašení.jilmů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *