Autor
Kategorie:
Nezařazené

Zahradní šácholany – královny jara

Šácholany (Magnolia L.) jsou oprávněně považovány za nejkrásnější dřeviny ozdobné květem. Jejich aristokratický vzhled je předurčuje pro výsadbu na čestná místa v parcích i zahradách. Vzrostlé exempláře těchto vznešených stromů často najdeme například v blízkosti panských sídel nebo významných staveb (např. divadla, univerzity, soudy).

Šácholany jsou v kultuře již více jak 1500 let, jako první pěstovali bíle kvetoucí šácholan obnažený (M. denudata) buddhističtí mniši v klášterech jako symbol čistoty. Pro obyvatelé Číny byla díky krásným květům a intenzivní sytě sladké vůni, která přináší atmosféru romantiky, něhy a lásky, symbolem ženské krásy.
Dnes jsou díky složitému křížení k dispozici stovky kultivarů lišících se vzrůstem a zvláště velikostí a barvou květů.
Rod šácholan obsahuje kolem 80, převážně tropických a subtropických druhů. Odborné jméno získal podle francouzského botanika Pierra Magnola (1638 –1715), jejich české pojmenování je odvozené od staročeského názvu pro šišku – šách. Šácholany jsou jedny z nejstarších krytosemenných rostlin a nejspíše první rostliny opylované hmyzem. Již z doby před 100 miliony let, v době dinosaurů, jsou známé zkameněliny velice podobné dnešním druhům. Šácholany jsou opylovány brouky, což je mezi kvetoucími rostlinami spíše výjimka. V době, kdy šácholany vznikly, totiž ještě včely, vosy ani motýli – tedy běžní opylovači – ještě nežili.

Morfologické znaky
Obvykle mají jednoduché, střídavé, celokrajné, poměrně velké listy. Podzimní vybarvení listů bývá nevýrazné – žlutohnědé nebo žlutozelené. Květy jsou velké, dekorativní, bývají jednotlivé, umístěné na koncích větví. Jsou oboupohlavní s větším množstvím tyčinek. Prodloužené květní lůžko nese apokarpní gyneceum – jednotlivé nesrostlé plodolisty. Z nich se vytvářejí zajímavé plody – souplodí – dužnatých či zdřevnatělých měchýřků, které připomíná šišky jehličnanů. Nejčastěji jsou červeně zbarvené. Měchýřky v době zralosti praskají a uvolňují se z nich obvykle červená semena, která dlouho visí na bílých nitkách.
Šácholany jsou léčivé rostliny oblíbené především ve východní Asii. Mají především mírně sedativní účinky, jsou silnými antioxidanty. Kůrový extrakt působí desinfekčně a protizánětlivě. Nejvýznamnější obsahové látky jsou fenolické sloučeniny magnolol a honokiol.

Pěstební nároky
Šácholany jsou obvykle poměrně rozložité rostliny, aby se uplatnily v plné kráse vyžadují dostatek prostoru. Starší rostliny špatně snášejí přesazování. Proto bychom se již při výsadbě měli rozhodnout, zda zvolený kultivar není příliš velký a bude mít v dostatek prostoru.
Místo výsadby volíme chráněné před silnými větry – mrazivý vítr ničí květy časně kvetoucích odrůd a mechanicky poškozuje listy. Šácholany dobře rostou i ve znečištěném městském prostředí. Protože se jedná o vyložené solitéry, vyniknou nejlépe vysazené v pěstěném trávníku, nebo v přesadbě tmavě zbarvených jehličňanů , které vytvářejí vynikající kontrastní pozadí jejich světlým květům. Můžeme je i kombinovat do menších volných skupin, ve kterých, při vhodné volbě kultivarů, můžeme prodloužit sezonu kvetení od dubna do června. Používáme je především na frekventovaných místech poblíž cest, abychom mohl ocenit jejich krásu i vůni.
Většina druhů vyžaduje neutrální či mírně kyselé, živinami bohaté, humózní půdy, vyhovují jim půdy hlinité a vzdušné. Nevhodné jsou půdy vápenaté, jílovité a slínovité. Šácholany vysazujeme nejlépe s balem na jaře, aby do zimy stačily dostatečně zakořenit. Kořeny jsou dužnaté, snadno se poškodí a zahnívají. Proto musíme být při výsadbě opatrní. Zem by měla být stále mírně vlhká, většina druhů nesnáší stagnující vodu ale ani dlouhé letní přísušky. Proto, zvláště mladší rostliny, během suchého léta zaléváme.
Vysazujeme je na světlé stanoviště především v nížinách. Do horských poloh se nehodí. Rostliny nepoužíváme u větších betonových zdí či asfaltových chodníků, protože mladší rostliny můžou být poškozované sálavým horkem.
Řez obvykle není potřeba, pokud potřebujeme odříznout poškozené větve, provádíme ho koncem jara. U roubovaných rostlin pečlivě odstraňujeme podrůstající podnože. Šácholany poměrně mělce koření.
V zimě, alespoň u mladých rostlin, je vhodné půdu namulčovat suchým listím či rašelinou.
Šácholany, zvláště pokud rostou na vhodném stanovišti, netrpí chorobami a škůdci. Nejčastější nemocí je fyziologické žloutnutí mladých listů – chloróza – způsobené nedostatkem přijatelného železa. Objevuje se především na vápnitých půdách.
Vzácně se na listech objevují okrouhlé hnědé, zasychající skvrny způsobené bakterií Pseudomonas syringae. Ascochyta magnoliae (především na M. grandiflora) způsobuje deformace, či usychání mladých rašících listů. Plíseň šedá – Botryotinia fuckeliana může za deštivého počasí napadnout poškozené květy. Z dalších patogenů byly zjištěny Phyllosticta sp., Septoria sp., Nectria sp. a Phytophthora sp. Kůru během zimy může olupovat zvěř, především králíci a zajíci.

Množení
Šácholany se množí poměrně obtížně. Vypadaná semena nemají dospělá embrya, proto je musíme skladovat nějakou dobu v teple a teprve poté stratifikovat v chladu. Semena nesmí vyschnout. Semeny množíme pouze botanické druhy.
Kultivary se množí hřížením, které ale není příliš produktivní. Proto se dnes nejčastěji množí řízkováním. Řízky se odebírají polovyzrálé, obvykle koncem června. Řízky mají mít 2 – 3 listy. Listy nezakracujeme. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost a spodní teplo. Řizkování je poměrně náročné.

Botanické druhy pro parky
Ve větších parcích můžou být jako zajímavé solitéry použité některé stromové botanické druhy, které jsou ozdobné především velkými listy.
Magnolia acuminata (šácholan zašpičatělý) je atraktivní, až 20 m vysoký strom s přímým kmenem a kuželovitou korunou. Listy jsou dlouhé 15 – 20 cm, květy nenápadné, žlutozelené, velké přibližně 6 cm. Pochází z východu USA. Do Evropy byl dovezen již roku 1737 a v roce 1844 byl vysazen poprvé v Čechách – v pražské Stromovce.
Magnolia macrophylla (šácholan velkolistý) patří také k teplomilným druhům pocházející z východu USA. Jedná se o menší strom, který má snad největší listy z dřevin u nás pěstovaných – jeho listy totiž můžou být až 80 cm dlouhé a 20 cm široké. Kvete v červnu a červenci, úhledné miskovitě rozevřené bílé květy jsou asi 15 cm široké. Hodí se pouze do chráněných poloh.
Magnolia tripetala (šácholan tříplátečný) roste také na východě USA. Dorůstá výšky kolem 10 m, má poměrně širokou korunu. Květy se rozvíjejí až po listech v červnu, jsou šálkovité, bílé. Zblízka nepříjemně páchnou.
Magnolia sieboldii (šácholan Siboldův) se vyznačuje pěknými, úhlednými šálkovité bílými květy s tmavými prašníky. Jedná se o větší keř, který dorůstá až do výšky 4 m. Protože kvete poměrně pozdě, je vhodné ho vysazovat poblíž cest, aby si návštěvník mohl prohlédnout květy zblízka.

Zahradní šácholany
Magnolia liliiflora (šácholan liliokvětý) je větší keř či menší strom, který dorůstá do výšky 4 m. Listy jsou dlouhé až 15 cm. Mladé listy jsou na horní straně olysávající, na spodní pýřité. Květy jsou poměrně velké, štíhle pohárkovitého tvaru, dosahují průměru 10 cm. Okvětních lístků bývá obvykle 9, vně bývají tmavé, uvnitř světlé. Je nejpozději kvetoucí zahradním šácholanem, rozkvétá v květnu až červnu.
Původem je z Číny, kde byl dlouho pěstován v zahradách. Do Evropy byl dovezen z Japonska v roce 1790. Nejrozšířenější je kultivar ´Nigra´, který má květy vně tmavě purpurové a uvnitř růžové. V rámci druhu má největší mrazuvzdornost.
Magnolia stellata (šácholan hvězdovitý) je nejkompaktněji rostoucí šácholan, většinou keřovitý, pomalu rostoucí a jen zřídka vyšší než 2 m. Obvykle je stejně vysoký jako široký. Větve a mladé listy jsou jemně hedvábně chlupaté. Listy jsou dlouhé kolem 7 cm, často se zvlněným okrajem. Květy bývají čistě bílé, rozkvétají před rašením listů. Mají v průměru kolem 8 cm, skládají se s 12 – 15 úzkých okvětních lístků, které jsou hvězdicovitě rozevřené.
Dlouho nebylo známo, zda pocházejí z Číny či Japonska, protože rostliny byly známé pouze z japonských zahrad, ale nikoliv z volné přírody. Teprve začátkem 80tých let byla identifikována přírodní populace v bažinatých oblastech centrální části ostrova Hošú. Ačkoliv byl tento druh popsán již v roce 1784, bylo zakázáno ho z Japonska vyvést. Export se povedl až v roce 1862 do USA. U nás byl poprvé vysazen v roce 1927 v Průhonicích.
Patří k nejoblíbenějším zahradních šácholanům, především proto, že není tolik náročný na prostor jako ostatní druhy. Pěstuje se v řadě kultivarů. ´Centenial´ má květy až s 30 okvětními lístky, které mají vně jemný růžový nádech. ´Chrysanthemumiflora´ má okvětních lístků až 40, květy jsou čistě růžové. ´Rosea´má květy zprvu růžové, starší bílé. ´Royal Star´ má velké květy, které mají v průměru až 15 cm, skládají se až z 30 okvětních lístků. ´Scented Silver´ má čistě bílé, vonné květy.
Magnolia kobus (šácholan japonský) je strom vysoký až 20 m. Větve jsou chlupaté. Listy jsou dlouhé až 20 cm. Květy jsou bílé, někdy na bázi růžové, otevírají se před růstem listů. Mají obvykle otevřeně pohárkovitý tvar, skládají se 6 – 9 okvětních lístků, které jsou širší než u M. stellata. V přírodě se vyskytuje v Japonsku a Korejských ostrovech. Jedná se o velice adaptabilní strom, který je dobře odolný vůči mrazu. Nevýhodou jsou jeho velké rozměry. Používá se také jako podnož pro jiné druhy šácholanů. Vhodnější než vlastní Magnolia kobus je její hybrid s Magnolia stellata – Magnolia x loebneri, která je ve svých vlastnostech mezi oběma rodiči. Je to větší, často vícekmenný strom vysoký až 6 m. Květy mívají kolem 12 okvětních lístků, kultivary i více. Okvětní lístky jsou širší než u M. stellata. První hybridy získal němec Max Loebner v roce 1920.
Magnolia x brooklynensis (M. acuminata x liliiflora)
Rostliny jsou dobře odolné vůči mrazu. Kvetou až po rozvinutí listů, zato poměrně dlouhou dobu v květnu a začátkem června. Květy jsou kolem 10 cm dlouhé, se 6 okvětními lístky, tmavé, obvykle vně purpurové, uvnitř světlejší – růžové či nazelenalé. Křížení poprvé provedla Evamaria Sperber v Brooklynské botanické zahradě (USA) v roce 1954.
Magnolia x soulangiana (M. denudata x M. liliiflora)
Klasický šácholan, který vyšlechtil již roku 1820 francouz Étienne Soulange-Bodin. Poté co ukončil kariéru vojenského diplomata se stal ředitelem zahradnického institutu Société royale d’horticulture de Londres, ve kterém se zabýval právě šlechtěním šácholanů. Světovou premiéru měly jeho hybridy na výstavě v pařížském Louvre v roce 1829. Poté se rychle rozšířily po celé Evropě a dnes patří k nejčastěji pěstovaným hybridům. U nás byl poprvé vysazen v pražské Stromovce v roce 1844. Jedná se o široce rostoucí keř, který bývá stejně široký jako vysoký. Listy jsou dlouhé až 15 cm, na spodní straně chlupaté. Kvete velice bohatě. Květy jsou vzpřímené, kulovitě pootevřené až číšovité, vně tmavší – červené, purpurové či tmavě růžové, uvnitř světle růžové. Rozkvétají před či s rašemím listů. V kultuře je celá řada odrůd.
´Alba Superba´ – bílá
´Alexandrina´ – jemně růžová
´Amabilis´ – bílé, slabý růžový nádech, pomalu rostoucí.
´Brozzonii´ – vně růžové, uvnitř bílé, rychle rostoucí.
´Lennei´ – temně purpurová, pozdní, listy svěže zelené
´Lenei Alba´ – květy čistě bílé, listy světle zelené
´Picture´ – vně vínově červená, uvnitř bílá, vzpřímeně rostoucí
´Speciosa´ – růžově pruhovaná, pozdní
´Nigra´ – tmavě purpurová
´Norbertiana´ – růžově purpurová
´Rustica Rubra´ – růžově červená
Magnolia x kewensis (M. salicifolia x M. kobus)
Poprvé byla popsána jako spontánní kříženec v botanické zahradě v Kew (Velká Británie) v roce 1938. Menší štíhlé stromy. Listy jsou dlouhé kolem 10 cm, v mládí často purpurové. Mladé větve po rozemnutí citrónově voní. Pupeny hedvábně chlupaté. Kvete před růstem listů, květy jsou silně vonné, čistě bílé; mají 9 okvětních lístků. Nejčastěji se pěstuje kompaktně rostoucí kultivar ´Wada´s Memory´ s květy, které mají až 16 cm v průměru.
Kosarovi hybridy
V letech 1955 – 1956 byly Francisem deVos v USA v National Arboretum ve Washingtonu zkřížené M. liliiflora x M. stellata. Výsledkem jsou vynikající hybridy, které do kultury zavedl Kosar (odtud také jejich pojmenování – Kosarovi hybridy). Jednotlivé kultivary získaly dívčí jména – ´Ann´, ´Betty´, ´Jane´, ´Judy´, ´Pinkie´, ´Randy´, ´Ricki´ a ´Susan´. Jsou to nádherné rostliny, většinou vícekmenné široké stromky či keře vysoké v dospělosti 2 – 3 m. Kvetou před či při rašení listů, květy jsou štíhlé, červené či růžové, obvykle s 6 – 12 okvětními lístky. Dnes jsou již běžně zařazené ve školkařském sortimentu.
Na Novém Zélandě a v USA byly v 70. a 80. letech vyšlechtěny vícenásobné velkokvěté hybridy s růžovými květy o průměru i přes 35 cm (´Athene´, ´Atlas´, ´Big Dude´, ´Galaxy´). Nyní se objevují i v evropských školkách, ale zatím s nimi nejsou větší zkušenosti, především co se týká mrazuvzdornosti.
Žlutokvěté hybridy vznikly křížením M. acuminata, která do křížení vnesla žlutou barvu a M. denudata, která je odpovědná za brzké kvetení. Obvykle se jedná o menší stromy s úzkou, pyramidální korunou. Rozkvétají před rozvinutím listů. ´Elizabeth´ byl první žlutokvětý hybrid. Byl vyšlechtěn v Brooklynské botanické zahradě v roce 1977. Pojmenovaný byl na počest Elizabeth Scholz, ředitelky zahrady. ´Butterflies´ je jeden z nejhezčích žlutokvětých kultivarů. Květy jsou tmavší než u předcházejícího kultivaru, mají 10 – 16 okvětních lístků. Z dalších kultivarů je možné jmenovat ´Goldfinch´. ´Yellow Bird´ (M. acuminata x brooklynensis) vykvétá o týden až 14 dní později, v době kdy se rozevírají listy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *