Zahradní proměny rodu Echinacea

Není pochyb o tom, že rod Echinacea prošel za posledních deset let zcela zásadní a neobyčejnou proměnou. Rostliny, dříve známé spíše jako léčivky, získaly zcela novou, atraktivní okrasnou ale i komerční dimenzi a otevřela se jim tak cesta do zahrad širokého spektra pěstitelů.

Mimo lékařské využití některých druhů vstoupil rod Echinacea do povědomí zahradnické i zahrádkářské veřejnosti zejména díky svému značnému okrasnému potenciálu. Jako okrasná rostlina se dosud využívá především druh E. purpurea, pěstovaná v několika desítkách odrůd. Občas se lze setkat i s druhem E. pallida
s atraktivními dlouhými, úzkými, převisajícími ligulami, popř. i s druhem E. angustifolia. Spíše výjimkou v zahradách bývá i žlutokvětý druh E. paradoxa.
To, že se v kultuře rozšířil především druh E. purpurea zřejmě úzce souvisí se zájmem o tuto rostlinu jako o léčivku a rovněž také se snadnějším způsobem množení pomocí dělení trsů. Ostatní druhy tvoří hlavní, kůlový kořen, který se pouze omezeně větví a rostliny tvoří jen minimum odnoží.

Tři možné druhy pojmenování

České rodové pojmenování těchto rostlin není zatím zcela jednoznačné, lze se v podstatě setkat se třemi verzemi českého jména; tím prvním je třapatka, tedy stejné jméno jako u českého pojmenování rodu Rudbeckia; druhým je třapatkovka, toto jméno bylo navrženo dlouholetým ředitelem Botanické zahrady PřF UK Na Slupi, Václavem Větvičkou, ve snaze rozlišit tyto dva rody i v češtině; třetím pojmenováním je pak echinacea (resp. echinácea), jako doslovné počeštění vlastního botanického jména rodu (často užívané např. ve spojení echinaceové kapky, či jiné farmaceutické produkty z této rostliny). Jaké z těchto tří jmen v budoucnu „zvítězí“ je asi těžko předjímat.

Starší odrůdy třapatek
Po řadu desítek let byly odrůdy Echinacea purpurea v podstatě „pouze“ více či méně zdařilými selekcemi, odlišující se velikostí úborů, barvou či tvarem květů a výškou květních stonků. Odrůdy byly nabízeny jak generativně množení linie tak i vegetativně množené klony. Ze starších odrůd lze jmenovat např. ´Earliest of All´ s karmínovými, ploše rozloženými paprsky a červenohnědým terčem; ´Winchmore Hill´ rovněž z karmínovými, ale sklopenými paprsky; ´Abendsonne´ s červenorůžovými květy, ´Magnus´ se širokými, překrývajícími se tmavě růžovými ligulami,, ´Rubinstern´
s tmavě růžověkarmínovými květy se špičatým zakončením ligul, ´The King´ s růžově červenými květy, ´Rubin Glow´ s růžově karmínovými květy, ´Rosen Elfe´ kompaktnější odrůda s růžovými květy, ´Ruby Giant´ s velkými, jasně růžovými květy, z bělokvětých odrůd ´Alba´, ´White Swan´, ´White Lustre´. Některé odrůdy jsou uváděny na trh i jak jako vegetativně množené, tak jako semenné linie, jde např. o kultivar ´Magnus´, ´Rubinstern´, ´Alba´, E. tennesseensis ´Rocky Top Hybr.´aj. Semenem množené odrůdy vykazují ovšem daleko větší variabilitu a kvalitou se vegetativně množeným odrůdám vyrovnávají jen obtížně. Produkce je ovšem samozřejmě daleko levnější.

Novinky v rámci druhu E. purpurea

Novější odrůdy s jednoduchými květy vynikají zejména kompaktnějším vzrůstem, sytějšími barvami květů popř. i nápadně zbarvenými stonky nebo dokonce vůní. Za zmínku stojí např. ´Augustkönigin´ s výraznou starorůžovou barvou květů a velkými úbory, ´Fragrant Angel´, bělokvětá odrůda s mírně vonnými květy, ´Fatal Attraction ´s tmavě purpurovými květními stonky a tmavě růžovými květy, nižší odrůdou s tmavými stonky je pak např. ´Elton Knight´, ´Sundance´ nízká a kompaktní odrůda s množstvím květních stonků a růžovými květy. Velmi atraktivní je i kultivar ´Jade´
nebo ´Foxy Foxtrot´ s bílými ligulami a zeleným terčem. Podobná, ale s více zelenými ligulami, je pak opět novinka ´Tearoom Tango´. Spíše jako zajímavost lze zmínit kultivar ´Green Envy´ s takřka zelenými jazykovitými kvítky nebo svého času v Německu se objevivší odrůda ´Joschka´ s celozelenými květy, pojmenovaná podle bývalého spolkového ministra pro životní prostředí Joschky Fishera. V posledních letech se do popředí dostávají poloplné či plnokvěté odrůdy, rozšiřující škálu tvarů o zcela neobvyklé typy. Za všechny lze jmenovat ´Indianer´ (syn. ´Doubledecker´, je to poloplná odrůda s růžovými květy s nápadnou „chocholkou“ jazykovitých kvítků vyrůstající ze středu terče, v současné době existuje i semenná linie. Dále pak určitě odrůdu ´Razzmatazz´, ta se objevila v roce 1997 jako semenáč odrůdy ´Magnus´, tvoří plné, kompaktní, téměř pompónkovité květenství jasně růžové barvy. Plnokvětou, tmavě růžově kvetoucí novinkou je i ´Pink Double Delight´, u této odrůdy jsou více nápadně okrajové jazykovité plátky. Více méně žhavou novinkou v sortimentu plnokvětých bílých odrůd E. purpurea je ´Coconut Lime´, rostliny tvoří plné, téměř pompónkovité květy bílé až světle nazelenalé barvy, jazykovité kvítky na okraji úboru jsou zachovány. Rostliny kvetou velmi dlouho a dobře se hodí i pro řez květů.
Doslova barevná revoluce v barvách květů přichází ovšem ve druhé polovině 90. let 20. století. V roce 1995 začíná Dr. Jim Ault v Botanické zahradě Chicago s novým projektem šlechtění rodu Echinacea. Po dvouletém hodnocení sbírek a dosavadního sortimentu je započato s mezidruhovým křížením, do něhož zahrnuje zejména druhy E. purpurea, E. angustifolia, E. paradoxa a E. tennesseensis s cílem zkombinovat žádané vlastnosti jednotlivých druhů (kompaktnost a četnost květních stonků u E. tennesseensis, odolnost vůči suchu u E. angustifolia, velikost květů a dlouhodobost kvetení u E. purpurea, žlutou barvu květů u E paradoxa). Dr. Ault doufal zejména v objevení nových barevných odstínů a již první výsledky doslova překonaly jeho očekávání. Z křížení bylo do množení a dalšího hodnocení vybráno několik perspektivních rostlin. První realizovanou introdukcí z tohoto šlechtění se stala odrůda ´Art´s Pride´, pojmenovaná podle Arta Nolana, významného podporovatele chicagské botanické zahrady a šlechtitelské práce Dr. Aulta. Tato odrůda přinesla poprvé do sortimentu zcela novou, jasně oranžovou barvu květů. Rostliny nakvétají od konce června a při vhodných podmínkách mohou kvést až do začátku podzimu. Se stárnutím květů jejich barva bledne. Této odrůdě vyhovují spíše sušší stanoviště, resp. velmi dobrá drenáž. Dorůstá výšky kolem 1 m. Po objevení se oranžové barvy na sebe další barevné odstíny nenechaly dlouho čekat. Z dílny Dr. Aulta přichází dále např. ´Mango Meadowbrite´ s mangově žlutou barvou a s vonnými květy. Šlechtěním rodu Echinacea a uváděním nových, perspektivních odrůd na trh se později začíná věnovat i trvalková školka Saul Nurseries, Inc. (ItSaul Plants) ve státu Georgia, USA. V roce 2005 uvádí na trh barevnou sérii BigSkyTM, tvořenou několika pastelově zbarvenými odrůdami. I zde se na šlechtění podílí především druhy E. purpurea a E. paradoxa. První dvojicí této série jsou odrůdy ´Sunset´ a ´Sunrice´. ´Sunset´ přináší jasně tmavě oranžové, velké, vonné květy se širšími, překrývajícími se jazykovitými plátky. ´Sunrice´ pak nakvétá citrónově žlutými jazykovitými plátky a nazelenalým, později zlátnoucím terčem. Ještě výraznější oranžovou barvu pak přináší další člen série, odrůda ´Twilight´.
Jistou komplikaci v orientaci v novinkách odrůd z dílny Saul Nurseries je použití dvojího pojmenování, a to jednak vlastního jména odrůdy a pak obchodního jména, pod kterým je uváděna na trh. Příkladem mohou být další, barevně velmi atraktivní kultivary jako ´Matthew Saul´(´Harwest Moon´TM) s tmavě broskvověžlutou barvou květů, ´Evan Saul´ (´Sundown´TM) s výrazně tmavě oranžovými květy, ´Emily Saul´ (´After Midnight´TM) s tmavě purpurově růžovými květy nebo ´Katie Saul´ (´Summer Sky´TM) s tmavými stonky a broskvově zbarvenými květy, přecházející směrem do středu do třešňově červené barvy. Všechny tyto nové odrůdy jsou patentově chráněny a v Evropě se zatím objevují ve školkách v Nizozemsku nebo Německu. U nás jsou k vidění zatím pouze omezeně v některých botanických zahradách, či v soukromých sbírkách a na svůj boom teprve čekají.

Nároky na pěstování

Dlouhodobě zkušenosti s pěstováním zatím tedy chybí, nicméně první pozorování svědčí o relativní nenáročnosti rostlin a vcelku spolehlivé zimovzdornosti. Rostlinám vyhovuje stanoviště na plném slunci a velmi dobře propustná půda. Relativně dobře snášejí i sušší stanoviště nicméně se nejedná rostliny pro extrémně vysychavá místa. Naopak v příliš vlhkých a živných půdách mohou mít některé z těchto novinek sklon k vylamování květních stonků (což souvisí zřejmě s jinak utvářeným kořenovým systémem, zděděném po druhu E. paradoxa). K jednoznačným doporučením je ovšem potřeba víceleté pozorování.
Třapatkovky nebývají často napadány významnějšími chorobami a škůdci, nicméně z houbových chorob se mohou vyskytovat např. listové skvrnitosti (působené především houbami rodu Alternaria spp., Cerospora rudebeckii nebo Septoria lepachydis), nebo hniloby kořenů a stonků. Závažnější může být sklerotiniová hniloba stonků a kořenů, působená houbou Sclerotinia sclerotiorum. Sklerotiniové hniloby lze omezit aplikaci bioagens na bázi parazitické houby Coniothyrium minitans, která ničí sklerocia v půdě. Vadnutí mohou způsobovat rovněž houby rodu Fusarium spp.. Občas se mohou vyskytovat i fytoplazmózy, působící zelenání a deformace květů (aster yellow phytoplasma). Není vyloučeno, že výše zmíněná odrůda ´Joschka´ je právě „dílem“ mykoplazmózy, čemuž nasvědčuje i slabá životnost v kultuře. Ze škůdců se mohou vyskytovat mšice či jiný savý hmyz a někdy je uváděn i výskyt kořenových háďátek (Pratylenchus penetrans).

Množení rostlin

Zvládnutá technologie mikropropagace in vitro umožnila velmi rychlý start většiny novinek a jejich nabídku veřejnosti. Třapatkovky jsou živoucím dokladem neobyčejně úspěšné šlechtitelské práce realizované za relativně krátkou dobu, a rovněž toho, že i v okrasném zahradnictví je stále co objevovat. Cesta, kudy se šlechtění těchto rostlin ubírá, dává tušit, že se lze v blízké budoucnosti můžeme těšit na novou, pestrou paletu dalších zajímavých zahradních odrůd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *