Zahradami, parky a trvalkovými školkami severní Anglie

Za účelem mapování společenských vlivů na stávající situaci a vývoj trvalkových školek zorganizoval v loňském roce Český spolek perenářů exkurzi po anglických trvalkových školkách, zahradách a parcích. Tak jako v prvním dílu vám přinášíme postřehy z navštívených míst.

Castle Howard

Ondřej: Gigantický krajinářský koncept, který pojednává prakticky celou jednu vrchovinu (Howard Hills) nemohl ujít naší pozornosti. Dodnes patří původní majitelům, rodině Howardových. Měnit tvář krajiny úpravou reliéfu, budováním chrámů, pohledů, rybníků, výsadbou alejí a hájů se v tomto měřítku těžko kdy někomu ještě v budoucnosti podaří. Mnozí majitelé panství nicméně prosluli i svojí sběratelskou vášní, přilehlé arboretum je tak plné prvointrodukcí celé řady vzácných dřevin, zejména rodu Rhododendron. Někdejší kuchyňské zahrady jsou dnes útočištěm pro krásná rabátka a sbírky růží. Nepřehlédnutelná byla kolekce ostrožek. Těch jsme si ale měli na našem výletu ještě užít dosyta.

Adam: Toto klasické dílo anglické krajinářské školy by měl navštívit každý student zahradní architektury. S odstupem let jsem si mohl park vychutnat i s jinou, večerní atmosférou a také s jiným pohledem na věc. Dynamická a okouzlující krajina je inspirující, walled garden (zdí obehnaná zahrada)  byla příjemným překvapením nejen díky záplavě tyrkysových ostrožek.

Yorkshire Lavander

Ondřej: V celé Evropě najdeme výrony levandulového mýtu a v Anglii se těší neobyčejné popularitě. A to i v hrabstvích, které srážkovým úhrnem rozhodně nepatří mezi podprůměrné. Po návštěvě několika takových levandulových kompozic jsem nečekal nic tak šokujícího, přesto jsem byl mile překvapen. Koncept byl zjevně celý nový, a přestože byl tak trochu „levný a na koleně“,  nepostrádal nápad, který celému konání dodával šmrnc. Pruhy jednotlivých kultivarů promítnuté ve svahu nabízely velmi atraktivní pohledy a i kruhové kompozice či bludiště byly velkoryse rozměrné. Nejsem úplně stoprocentním fanouškem stylu Levandulová, který musí mít kapesníky, svíčky, knížky či boty s levandulí, ale přesto jsem si jednu mazací gumu koupil. Nicméně jsem velký fanoušek anglického zvyku podávat v každé zahradě čaj. V něm levandule nebyla.

Adam: Počasí, stejně tak i rozkvetlost rostlin, bylo ideální pro návštěvu levandulové školky. Schéma školky bylo jednoduché, ale nápadité a ukázkové výsadby byly zdařilé a v dobré kondici. Většina z nás si pak provoněla nohavice v levandulovém labyrintu a pomohla Jakubovi Kulichovi s bednami nových kultivarů, které smýkal k autu. Tak opět budou, minimálně do zimy, nové odrůdy k dostání i v Čechách.

Harlow Carr

Ondřej: Jedna z ikon RHS (Královská zahradnická společnost) a jediná zahrada této organizace v severních hrabstvích ve mně budila jistá očekávání. Možná až přílišná. Navíc je tento objekt již několik let cílem pravidelných investic do vzdělávání a popularizace okrasného zahradnictví. Bohužel nelze říci než, že jsem si odnesl dojem velkého plácnutí do vody. Dalo dost práce přečíst původní koncept zahrady v údolí potoka, který měl po jedné straně krásný woodland (hajní les s květnatými keři a podrosty) a po druhém úbočí tradiční trávníky s borders (květinová rabata). Zřejmě tento přirozený charakter byl hlavní duší původní Harlow Carr. Naneštěstí na ní RHS navěšela změť vybavení a rozličných designových prvků, pro který je původní koncept již vcelku zválcován a setřen. Kromě několika dílčích nápadů v záhonech a přirozené atmosféry lesa jsem vyšel z této zahrady coby nepopsaný list.

Adam: Asi se nenajde jediné číslo kultovního anglického časopisu The Garden, kde by nebyl RHS Harlow Carr zmíněn. Proto jsem se na něj také moc těšil a nezávisle na Ondrovi (potkali jsme se v zahradě pouze jednou) jsem byl trochu zmaten. Tradičně perfektní zázemí pro alpinky, kde jsme přečkali slabší déšť, bylo pro mne přeci jen trošku málo. Koncept zahrady se opravdu trochu ztrácel, stejně jako chyběla určitá osobní zákoutí a chyběly prvky překvapení. Model zahradního muzea pod širým nebem, kdy návštěvník prochází jednotlivými pokoji a střídají se jednotlivé epochy, byl na mne příliš teatrální. Byť některé „pokojíky“ jako tradiční viktoriánská či Arts and Crafts zahrada a další byly příjemné.

York Gate

Ondřej: Obvykle se stane, že po fázi očekávání následuje fáze zklamání. Ve výjimečných případech ovšem přichází i úžas a překvapení. To přesně mi přineslo York Gate. Životní dílo rodiny Spencer dnes udržuje organizace Perennial, zajímavá už sama o sobě tím, že opatruje již přes 100 let zahradníky v penzi. Výměrou poměrně malá zahrada kolem rodinného domu je otevřena během sezóny veřejnosti každý čtvrtek na tři hodinky. Bylo velmi důležité být zde na čas a povedlo se. Některé kompozice jako bílá rabata před stříhanými červenými buky, spirálová cesta k lavičce nebo pinetum v kamenech byly velice unikátní. Co bych zde ale vypíchl především, byla špičková profesionální zahradnická údržba. Každý jediný prvek byl řádně zasazen, ořezán, hnojen, veden a rozvíjen. Dlouho jsem neviděl tak precizní práci. Možná nikdy. Ztvárněním byla zahrada poplatná výrazně designu 70. let a myslím, že její autenticita jí činí velmi unikátní.

Adam: Rozhodně se jednalo asi o jedno z největších překvapení výpravy. Jednoduše perfektní anglická zahrada se skvělou údržbou. Evidentně zde má někdo hodně rád tvarování dřevin a nutno říct, že to ovládá skvěle. Dost letitý cedr horizontálně tvarovaný ve stylu Cotoneaster horizontalis uchvátil všechny. Cítili jsme se tam velmi domácky, což podpořiyi přívětivé starší dámy s domácími koláči a horkým černým čajem.

Text Ing. Ondřej Fous a Ing. Adam Baroš

 

Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 4/2013. *

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *