Vzácná dřevina Dálného Východu

Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata) je jehličnatý stálezelený keř. Svým habitem se podobá keřovitě rostoucím jalovcům, se kterými je také příbuzná. Řadí se tedy do čeledi cypřišovité, do které patří také velmi dobře známí zástupci rodů zerav či cypřišek. Nejpříbuznějším druhem však je zeravec východní (Platycladus orientalis) dříve řazený k rodu Thuja.

Mikrobiota křížolistá byla objevena a popsána relativně nedávno. Popsána byla v roce 1923 známým ruským botanikem V. L. Komarovem. Objevena byla již v roce 1921 I. K. Šiškinem v asijské části Ruska v pohoří Sichote-Alin. Hřebeny pohoří Sichote-Alin se táhnou podél mořského pobřeží severovýchodním směrem od Vladivostoku v Primorském kraji. Nikde jinde na světě se mikrobiota nevyskytuje, je tedy endemitem tohoto dálnovýchodního pohoří.
Podle řady autorů se jedná o poměrně nenáročnou půdopokryvnou dřevinu, která vyžaduje poněkud propustnější půdní substrát. Jehlice tohoto jehličnanu obsahují silice, které byly testovány na odolnost vůči houbovým infekcím, které způsobují houby z rodu Fusarium. V jehlicích byla také objevena nová látka (nestabilní alkohol) označovaný jako microbiotol.

Pozorování v původním místě rozšíření
Během naší návštěvy v rámci projektu Monitoring Pinus pumila (Pall.) Regel v areálu přirozeného rozšíření se nám podařilo navštívit jednu z nemnoha lokalit s výskytem mikrobioty. Jednalo se o suťový les v poměrně exponované poloze, kde se objevovaly místy pleše, které nebyly pokryté stromovou vegetací. Právě zde na exponovaných sutích bez větší konkurence jiných rostlin nachází mikrobiota zřejmě své optimum.
Jak jsme se mohli během naší návštěvy přesvědčit, mikrobiota vytváří typické polykormony. Ty jsou u starších a mohutnějších exemplářů již uprostřed poněkud prořídlé. Růst je poléhavý a na koncích s vystoupavými větvemi. Větve ve styku se zemí evidentně dobře zakořeňují. Nejmohutnější exempláře se nacházely na holých sutích a směrem do porostu již keře řídly, až postupně se zvyšujícím se zástinem ustoupily úplně. Jako zavádějící se pro mikrobiotu jeví označení stínomilný keř, se kterým se lze v některých katalozích zahradnických firem setkat. Spíše by se dala označit jako stín tolerující dřevinou. S přibývajícím stínem ochvojení výrazně řídne, čímý se snižuje dekorativní hodnota dřeviny.
V našich podmínkách na tomto keři můžeme pozorovat mimo vegetační období změnu ve zbarvení jehlic ze svěže zelené barvy do rezavé. Příznivci tohoto keře ho však označují jako bronzové. Někdy se lze setkat s obavami, že jde o zimní usychání, které známe u některých náchylnějších stálezelených dřevin. Podle zbarvení v místě přirozeného výskytu se zřejmě jedná o normální jev.
Některými autory je uváděn výskyt mikrobioty ve formacích nad horní hranici lesa spolu s borovicí zakrslou (Pinus pumila), takové místo se nám bohužel nepodařilo během našeho výzkumu nalézt. V dubnu, kdy jsme lokalitu navštívili nás však oslnily nádherně kvetoucí Rhododendron sichotense a rozkvétající Bergenia cordifolia.

Sbírková dřevina
Svým vzhledem ani habitem nepatří mikrobiota mezi zahradnicky a sadovnicky nejatraktivnější dřeviny. Jedná se o poměrně odolnou dřevinu, která je schopna růst i na poměrně nepříznivých stanovištích, proto by se eventuelně mohla stát dřevinou pro zpevňování svahů. Její kořenový systém však zřejmě nebude patřit mezi nejhlubší a existuje celá řada našich původních druhů, které tuto funkci mohou plnit lépe. Mikrobiota zůstane nadále spíše raritou našich zahrad a arboret. Při její výsadbě je třeba mít na zřeteli, že jde o poměrně dlouhověkou koniferu, která se dokáže značně rozrůst do prostoru.
Tehdejší Československo bylo prvním místem v Evropě kde byla mikrobiota introdukována. V roce 1963 byla vysazena do arboreta Nový Dvůr u Opavy, odkud byla dále rozšířena do evropských botnických zahrad. Mateční rostlinu zde můžeme obdivovat ještě dnes, je vysazena nedaleko od hlavní budovy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *