Vývoj školkařství v ČR po roce 1989

Psal se rok 1990, v naší zemi se měnily poměry a tyto změny se přirozeně nemohly vyhnout zahradnické činnosti. V tomto roce byli osloveni vedoucí významných zahradnických provozoven, které v tehdejším Československu spadaly do různých rezortů, aby se v Bratislavě zúčastnili semináře, pořádaném kolegy z Nizozemska. Sešlo se na něm mnoho předních významných zahradníků ze všech koutů naší vlasti. Seminář byl grandiózní.

Promítaly se odborné filmy se zahradnickou tématikou, probíhaly odborné přednášky zaměřené na pěstování květin v Nizozemsku, přítomní byli seznamováni s velkoobchodním prodejem atd.
Většina zúčastněných byla s nizozemským zahradnictvím, které mělo u nás vždy ten nejlepší zvuk, seznamována poprvé. Kolegové z Nizozemska přijeli do naší země, aby se s našimi zahradníky seznámili a pohovořili o spolupráci do budoucna v zahradnickém odvětví. Při prezentaci obdržel každý návštěvník dotazník, který v průběhu semináře měl vyplnit a před odchodem odevzdat.
To byl první krok ke vzájemné spolupráci v zahradnickém oboru po politických změnách 1989. Každý z účastníků dotazník ochotně vyplnil, a tak se stalo, že ten den nizozemští manažéři, lépe řečeno distributoři, věděli o našem zahradnictví téměř vše. Kolik v oboru pracuje lidí, co a kolik se čeho pěstuje, za jaké ceny se vyrábí, kolik stojí rostliny v obchodě atd. Prostě vše, co bylo potřeba vědět.
Výsledek semináře nenechal na sebe dlouho čekat. V krátké době byl v prodejnách s květinami v naší republice k dostání tak široký sortiment, že ani obsluha mnohdy nevěděla, jak se která rostlina jmenuje. A také ceny byly pro zákazníky velmi příznivé. Nabízený sortiment byl levnější než dříve a také jej byl dostatek. To také nebývalo. Mělo to však jeden háček. Téměř vymizelo zboží z domácí produkce. Naši pěstitelé nebyli schopni se dostat na ceny dovezeného zboží. Od té doby uplynulo šestnáct let a dnes je situace mnohem příznivější. Na domácím trhu se úspěšně prosazují i domácí pěstitelé.
Podobný scénář bylo možné předpokládat i v oblasti okrasného školkařství. Začalo se houfně dovážet, nejvíce samozřejmě z Nizozemska. Dalšími dodavateli byli Maďarsko, Itálie, Belgie, později i Německo a další. Tato situace nastala v důsledku zvýšené poptávky po školkařském materiálu a domácí školkaři po stagnaci v tomto oboru, kterou nemohli ovlivnit, začali po roce 1993 svoji produkci zvyšovat. Avšak rostliny ve školkách jsou pro výsadbu použitelné zpravidla za několik let a tak do naší země proudily a stále proudí kamiony s kvalitním i nekvalitním školkařským zbožím z ciziny. Nizozemsko již nyní není zdaleka tak jednoznačným největším dodavatelem, ale silně soupeří s německými vývozci.
Před několika lety jsem byl požádán organizací PPH (Plant Publicity Holland) z titulu mé funkce předsedy Svazu školkařů ČR, o prognózu vývoje českého školkařství: jaká bude potřeba školkařského materiálu v České republice v budoucnu, jak hodnotím dovozy nizozemských výpěstků a v jaké míře budou pokračovat i nadále. Můj názor byl potom publikován ve zpravodaji PPH.
Odpověď zněla, jak jinak, pro naše školkařství optimisticky. V českých zemích má školkařství dlouhou a bohatou tradici. Problémy, které vznikly v několika málo letech po roce 1989, jsou minulostí. Domácí školky zatím sice nejsou bohužel schopny pokrýt celkovou potřebu v České republice i přesto, že v posledních letech zaznamenávají výrazný meziroční nárůst produkce. To je ale dáno tím, že se spotřeba stále více zvyšuje. Lze však předpokládat, že se celkový dovoz, kromě snad jen mladých rostlin a novinek pro rozšíření sortimentu, bude určitě v budoucnosti snižovat a většina školkařského materiálu pro potřebu v naší zemi bude vypěstována domácími školkaři. To ovšem potřebuje určitý vývoj specializace v pěstování a v organizaci odbytu, abychom mohli úspěšně čelit zbytečným, ale dobře organizovaným dovozům ze zahraničí do obchodních řetězců. Dále se předpokládá, že se část domácí produkce bude vyvážet do zahraničí směrem na východ, kam již nyní směřují každoročně desítky kamionů. Jedná se o rostliny vypěstované v podobných klimatických a půdních podmínkách, a právě ty jsou od východoevropských zákazníků požadovány…
V České republice si po počátečních potížích vedou relativně dobře některé školky, které byly restituovány, zprivatizovány a přetransformovány. Další skupinu školek tvoří ty, které vznikly po roce 1989. Jedná se většinou o mladé ambiciózní podnikatele, kteří řeholi, jakou školkařství beze sporu je, vzali na svá bedra. Školky založili, provozují a rozšiřují. Odborný časopis Zahradnictví některé úspěšné mladé školkaře svým čtenářům postupně představí. Jako první to budou Tomáš Čerbák z Pusté Polomi a Adam Studený z Tušimic.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *