Výskyt nových plevelných druhů v trvalých kulturách

Druhové složení plevelných druhů obecně na zemědělské půdě prochází neustále složitým vývojovým cyklem. Plevelné druhy se průběžně přizpůsobují změnám v technologiích pěstování plodin a změnám ve složení pěstovaných plodin.

Zemědělská činnost je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro plodiny jsou ovlivňována plevelná společenstva. V minulosti převládal mechanický způsob hubení a vliv efektu střídání plodin, později převažovalo používání herbicidů. Regulace plevelů je vždy obtížná a náročná. Dnes víme, že jedině při uplatnění všech metod regulace, včetně vlivu střídání plodin, aplikací kvalitní mechanizace, která ovlivňuje kvalitu agrotechniky a zpracování půdy, správné výživy a používání účinných herbicidů, dosáhneme celkového snížení zaplevelenosti polí.

Vliv klimatických změn
Klimatické podmínky jasně definují druhové složení plevelných druhů v jednotlivých oblastech. Vliv klimatu je dlouhodobý a v průběhu vývoje rostlinných společenstev došlo k jisté stabilizaci. Proto je svět rozdělen do jednotlivých oblastí s určitými definovanými podmínkami vyznačujícími se stabilním složením flory i fauny v závislosti na klimatických podmínkách. Přesto, ale stále dochází i k jistým změnám v klimatu. Jedná se o změny dlouhodobé a změny krátkodobé. Na tyto změny samozřejmě reagují v konečném důsledku i plevelné rostliny.
V posledním desetiletí je velmi často diskutován fenomén globálního oteplování. Část odborníků se přiklání k tomu názoru, že globální oteplování je výsledkem činnosti člověka na životní prostředí, druhá část odborníků zastává názor, že se jedná o běžné periodické změny v klimatu, které byly již v dávné minulosti a pravidelně se opakují. Ponecháme-li stranou, kdo má pravdu, musíme respektovat skutečnost, že v posledních letech nastávají klimatické změny především ve vegetačním období, které je možné charakterizovat takto. Dochází ke kumulaci srážek a jejich nerovnoměrnému rozložení v průběhu roku, dále jsou velmi časté teplé a suché periody, přičemž vyšší teploty jsou pozorovány i v podzimních měsících. Tyto změny mají vliv na růst a reprodukci plevelných druhů v našich podmínkách. Vzhledem k vyšším teplotám v průběhu vegetace se k nám šíří plevele teplomilné, dříve se nevyskytující na našem území. Hranice jejich výskytu se stále posunuje severněji (např. ježatka kuří noha, bytel metlatý, čirok halebský, laskavec zelenoklasý aj.). Na druhé straně vzhledem k poměrně velké členitosti našeho území, od teplých nížin až po podhorské a horské oblasti, dochází i k šíření teplomilných plevelných druhů uvnitř našeho státu od nížin do vyšších poloh. Zde je možné uvést rychlé rozšíření ježatky kuří nohy, béru zeleného, laskavce ohnutého, lilku černého, durmanu obecného a celé řady dalších plevelných druhů. Riziko invazí teplomilných druhů k nám stále stoupá. Hranice výskytu čiroku halebského se posunuje, podobně se v našich podmínkách rychle šíří teplomilná rostlina žlutošťavel růžkatý.

Vliv nezemědělské činnosti na změnu plevelných společenstev
Působení člověka na krajinu má pochopitelně významný vliv i na zemědělství a tedy druhotně i na plevelná společenstva. Urbanizace krajiny, povrchová těžba surovin, velkoplošné skládky a výsypky ovlivňují výskyt rostlin i existenci vhodných podmínek pro většinu rostlinných druhů. Některým plevelným rostlinám však vyhovují tyto člověkem devastované plochy, osidlují tato stanoviště a protože nemají konkurenci, velmi rychle se rozmnožují. Z těchto ploch se potom šíří na zemědělskou půdu. Mezi takové druhy patří především lebeda lesklá, locika kompasová, merlíky, turanka kanadská, podběl obecný, pelyněk černobýl, pcháče, bodláky a celá řada dalších plevelných druhů. Z teplomilných plevelů jmenujme například řepeň durkoman, mračňák Theophrastův, pouva řepňolistá, bytel metlatý, laskavec ohnutý, laskavec zelenoklasý, ježatka kuří noha, bér zelený a bér sivý. Zdroje zaplevelení je nutné pravidelně ošetřovat a tím zabránit dalšímu šíření plevelných rostlin. Zaplevelené lokality jsou i velkým nebezpečím z pohledu hygienického. Celá řada plevelných rostlin je zdrojem pylu, který vyvolává velmi početné pylové alergie.
K rychlému šíření plevelných druhů dochází v posledních letech především podél dálnic a vysokorychlostních silnic. Rychlý postup šíření některých plevelných druhů napříč Evropou je zřetelný. Zejména plevele rozšiřující se anemochorně (starčky, zlatobýl, pelyněk černobýl, podběl lékařský atd.). Podél těchto komunikací se šíří i další plevele, jako např. pupalky, laskavce, rdesna, merlíky, rosičky, ježatky, béry, štětka soukenická aj. Vzhledem k budování dalších nových dálnic lze předpokládat, že šíření plevelů podél nich bude nabývat na stále větším významu.
Nebezpečím jsou proto i cizokrajné plevele, které se k nám šíří po železnici, lodní dopravou s různými surovinami (obilí, zemědělské produkty, železná ruda atd.). Příkladem může být ambrózie peřenolistá a bytel metlatý. Tyto plevele v našich podmínkách již zdomácněly a jsou významným nebezpečím pro zemědělskou půdu. Podobně k nám byla zavlečena s železnou rudou locika tatarská. Problém zavlékání cizokrajných plevelů je nezanedbatelný a stále se zvyšuje. Proto je nutné tento problém neustále sledovat a studovat jednotlivé migrační cesty.

Problematika šíření plevelů v sadech vinicích a zahradách
Významnými plevelnými rostlinami v současné době se stávají laskavce a to především laskavec ohnutý a laskavec zelenoklasý. V poslednících letech opět stoupá význam turanky kanadské, zlatobýlu i pelyňku černobýlu. Stálým problémem je pcháč rolní, případně další vytrvalé plevelů. Nárůst je zaznamenán i u prosovitých trav jako například ježatka kuří noha bér sivý, bér zelený a rosička krvavá. V teplejších lokalitách se lokálně stává problematickým i troskut prstnatý. Na Moravě místy škodí bez chebdí. Velkým problémem především okrasných zahrad je žlutošťavel růžkatý, který se velmi rychle šíří po celé naší republice.

Expanzi plevelů také napomáhají zahrádkáři, kteří šíří do okolí zahrad mnoho rizikových rostlin, které následně zaplevelují krajinu i zemědělskou půdu (křídlatky, netýkavky, třapatky, zlatobýly a další). Stejně negativně působí poměrně časté zavlékání rostlin z dovolených ze zahraničí a jejich pěstování na zahradách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *