Vřesovištní rostliny v zahradách

Opět se nezadržitelně blíží ten letní čas, kdy se vřesovištní partie našich zahrad začnou barvit svými květy a v tuto dobu jsou snad nejpůsobivější. Nejvýznamnějšími zástupci v létě kvetoucích kyselomilných rostlin jsou vřesy – Calluna, dále irské vřesy – Daboecia, vřesovce – Erica vagans, E. tetralix, E. watsonii a E. cinerea. Počátkem léta rozkvétají druhy a odrůdy rodu Hebe, koncem léta libavka – Gaultheria.

Rod Calluna svou pestrou škálou zabarvení listů od různých tónů zelené, přes stříbřité, žlutozelené až po zlatožluté se teď rozzáří navíc ještě květy, které mohou být bílé, růžové, červené či fialové v mnoha odstínech. A aby toho nebylo málo, odrůdy se samozřejmě liší i habitem. Můžeme se setkat se sortami rostoucími vzpřímeně, polštářovitě, poléhavě ba dokonce i převisle.
Daboecia je o něco vzrůstnější než většina odrůd vřesů a upoutá také většími zvonkovými květy v barvách bílé, růžovočervené a fialové. Kvete už od konce května až do pozdního podzimu. Tento rod v našich krajích méně známý si určitě zaslouží větší pozornost.
Výše zmíněné druhy vřesovců nám sice pletou hlavy svou dobou květu (eriky přece kvetou na jaře), ale jejich krásné, pro každý druh typické květy by rozhodně neměly ve správném vřesovišti chybět.
Atraktivní zástupci rodu Hebe vynikají především celoročním olistěním dost často zabarveným jinak než dozelena a kvetou drobnými bílými květy. Je však třeba si uvědomit, že ne všechny taxony bez obtíží snášejí naši zimu.
Ve světě oblíbená Gaultheria se už i u nás dostává do povědomí. Jde o dokonale mrazuvzdornou rostlinu, kterou po velkou část roku zdobí buď bílé květy nebo růžové a později červené bobule připomínající větší brusinky.
Pěstování
Dobře založené vřesoviště je nutný předpoklad zdárného růstu rostlin a naší radosti z nich. Vřesovištní rostliny jsou kyselomilné tzn. vyžadují pH substrátu většinou 4-4,5. Toho dosáhneme použitím rašeliny nebo substrátu na bázi rašeliny, kdy upřednostňujeme rašelinu bílou méně rozloženou. Ta nám lépe zajistí požadavek rostlin na obsah vzduchu v prostoru kořenů. Vřesovištní rostliny totiž nesnášejí přemokření. Vrstva substrátu nemusí být vysoká, stačí 20-25 cm a povrch je možné namulčovat drcenou kůrou. Takto lze využít i svažité partie zahrad a co se světelných podmínek týká vyhovuje plné slunce i polostín.
K výsadbě by měly být použity rostliny s dostatečně velkým kořenovým balem, který zajistí bezproblémové zakořenění i v případě méně příznivých podmínek po výsadbě. Požadovaného efektu výsadby dosáhneme sesazováním vždy několika kusů jednoho druhu či odrůdy do skupiny na vzdálenost cca 30 cm. V průběhu jednoho roku max. dvou let dojde k zapojení výsadby a tím se omezí i možný růst náletových plevelů. Z hlediska údržby vřesů a vřesovců je bezpodmínečně nutné sestříhnutí vždy na jaře před rašením (u Erica carnea a E. x darleyensis na jaře po odkvětu). Jen tak udržíme rostliny a skupiny rostlin kompaktní a husté s malým podílem starého dřeva.
Jinou možností použití vřesovištních rostlin a v poslední době stále oblíbenější je jejich výsadba do nádob a truhlíků buď jako sezónní záležitost pro období podzim a zima nebo jako trvalá dekorace, kdy je však třeba vybrat chráněnou polohu pro umístění v zimních měsících nebo při silnějších mrazech nádoby schovávat do teplotních podmínek kolem 0ºC.
Obrovská barevná a tvarová rozmanitost v sortimentu vřesovištních rostlin zaujme každého a je jen na nás, abychom ji svým zákazníkům dokázali nabídnout v plné šíři.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *