Vonné okrasné dřeviny

Současná doba oceňuje vůně. U vonných okrasných dřevin voní především květy. Pozoruhodné vůně mohou však vydávat i listy, plody nebo kůra. Vůně se proto v zahradě mohou šířit ve všech ročních dobách.

Kromě květů voní i listy například u Rhododendron dauricum nebo Schisandra chinensis, avšak teprve po rozemnutí, podobně jako u plodů Gaultheria procumbens. Velmi intenzivně voní plody kdoulovce Chaenomeles, které se ve východní Asii využívají k výrobě parfémů. Zvláště zajímavá je vůně Cercidiphyllum japonicum, jehož listy voní jak při dotyku, tak při rozemnutí, zejména na podzim, když se listy zbarvují, na sebe strom upozorní svou vůní po koláčích až na vzdálenost několika metrů.
Až na tyto nečetné výjimky vydávají většinu intenzivních vůní květy. Jsou to vůně, které především lákají hmyz k opylení, ale velice dychtivě je vnímá i člověk – například u šeříku nebo vistérie. Zvlášť intenzivně rostliny voní v horkém bezvětrném počasí, zejména ráno nebo večer. Ne všechny vůně jsou však jemné, snesitelné. Lonicera periclymenum nebo některé pustoryly (Philadelphus) voní tak intenzivně, že i při pobytu na volném prostranství na ně někteří citliví lidé reagují bolestí hlavy. Jiné vůně se zase pociťují jako nepříjemné, například Cytisus praecox, dřišťály (Berberis), skalník (Cotoneaster multiflorus) nebo černý bez (Sambucus nigra). Různí lidé reagují ovšem na vůně nestejně.
Vůně květů má svůj specifický význam u druhů, kde se řezané kvetoucí větvičky používají do váz. V bytě se mohou stát obtížnými i vůně, které jsou jinak příjemné. To je případ Abeliophyllum distichum, který velmi časně kvete a dá se už od února rychlit, hodí se však spíše do průchozích, než do trvale obývaných prostor. Vůně nás doprovázejí všemi ročními obdobími. Jen zřídka však voní všechny druhy téhož rodu. V rámci téhož vonného druhu se mohou dokonce vyskytovat nevonné exempláře a také různé přechodné formy. Následkem toho často voní jen určité kulturní formy, například u plaménku Clematis montana ‚Fragrant Spring‘ nebo ‚Odorata‘.
Mezi vonnými rody dřevin, které jsou méně známé a které na širší využit v zahradách a parcích teprve čekají, patří například Abeliophyllum distichum, krásná, vysoce mrazuvzdorná, časně na jaře kvetoucí rostlina, Sarcococea humilis, malý stálezelený keřík, vhodný jako půdokryvná rostlina na chráněná polostinná stanoviště, a také Abelia mosanensis. do 3 m dorůstající, překvapivě zimovzdorná novinka z Koreje. Nepochopitelné je, že se ještě téměř nevyužívá robustní Lonicera albertii a Clethra alnifolia, 2 – 3 m vysoký, v létě kvetoucí keř, vhodný pro břehy vodních toků; oba druhy mají příjemně vonné květy.
Zvláště třeba je zmínit Heptacodium miconioides, pozoruhodný na podzim kvetoucí 3 – 4 m vysoký keř, který byl z Číny dovezen teprve začátkem 80. let; vytváří ozdobné bílé květy, jemně voní a je jako stvořený pro naše zahrady a parky. Také mezi lýkovci je řada druhů, jako například Daphne arbuscula, D. alpina, D. blagayana a D. petraea, které svou vůní obohatí především skalky. Vůně Magnolia hypoleuca a M. tripetala voní za teplého počasí až na vzdálenost 100 m. Ve starých parcích přitahuje návštěvníky silnou vůní Rhododendron luteum, pozoruhodně však voní i R. occidentale a R. viscosum, které se hodí jak do zahrad, tak parků. Samostatnou kapitolou jsou šeříky. Zatím však čekáme na založení zahrady, v níž by byl poprvé soustředěn celý sortiment v plné jeho barevné, tvarové a vonné různotvárnosti. Šeříky by nesporně mohly významně obohatit některé velkoměstské parky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *