Autor
Kategorie:
Nezařazené

Vlnatka krvavá – škůdce jabloní

V posledních letech se stále více setkáváme s teplejším počasím a zimy bez sněhu a mrazu nás už nepřekvapují. Velmi mírnou zimou byly výjimečné zejména poslední ročníky 2006/2007 a 2007/2008. Toto netypické zimní počasí dává možnost rozvoji chorob a přežití škůdcům, kteří by při mrazu zahynuli. Teplé a mírné zimy byly příznivé i pro rozšíření mšice vlnatky krvavé (Eriosoma lanigerum Hausmann). Tuto mšici lze jednoduše determinovat. Rozmáčkneme-li ji zanechá po sobě hnědočervenou hmotu připomínající zaschlou krev, podle které vznikl i druhový český název.

Charakteristika a rozšíření
Bezkřídlé (apterní) formy jsou asi 1,7 až 1,9 mm velké. Barva těla kolísá od rezavé k červenavě hnědé, narudlé až fialově červené. Tělo je pokryto voskovým modrobílým popraškem a vlákny, která jsou zvlášť dlouhá právě na konci těla. Okřídlené (alátní) mšice jsou hnědočervené nebo narudlé, s tmavými nebo černými nohami a tykadly. Samci jsou velice drobní, jen 0,59 mm dlouzí a bezkřídlí. Zbarvení těla je žluté nebo olivově zelené.
Do Evropy byla zavlečena vlnatka krvavá se sazenicemi amerických sort jabloní. Poprvé byla zjištěna v Anglii už v roce 1787 a velmi rychle se rozšířila. Nyní je známá všude, kde se pěstují jabloně.
Přezimují nymfy 1. a 2. instaru v prasklinách borky kmenů a větví a na kořenech u paty kmene. Při oteplení (duben až květen) nymfy putují vzhůru a začínají sát především na kalusovém pletivu ran. Vyvíjejí se v bezkřídlé živorodé samičky rodící další nymfy. Celkem má vlnatka krvavá deset generací během roku. Od června se okřídlené samičky rozlétají a jsou roznášeny větrem na další stromy.

Napadení jabloní a ochrana
Vlnatka krvavá nejčastěji napadá mladé stromy jabloní. Svým sáním způsobuje na větvích a kmíncích nahloučené boulovité nádory, které se postupně rozrůstají a časem pukají. Tyto praskliny nejvíce lákají vlnatku krvavou, kde se shlukuje. Na tomto místě dochází ke vstupu infekcí dřeva. Kolonie vlnatek lze jednoduše rozeznat díky typickým bílým voskovým vláknům (podobné bílé vatě), které vlnatky vylučují z voskových žláz umístěných na hřbetní straně zadečku.
Mezi nejdůležitější mšice na jabloních patří mšice jitrocelová (Dysaphis plantaginea) a mšice jabloňová (Aphis pomi). Mšice krvavá podle ročníku také může vážně škodit na jabloňových stromech, proto je důležitá volba ochrany, poněvadž zpravidla jediný rok na její vyhubení nepostačuje. Ochrana proto musí být vytrvalá a pečlivá. K biologické regulaci proti mšici krvavé je možno využít introdukovanou parazitickou vosičku nazývanou mšicovník vlnatkový (Aphelinus mali). Mšicovník vlnatkový je původem ze Severní Ameriky. V současnosti je rozšířen po velké části světa, kde zdomácněl. Aphelinus klade vajíčka většinou jednotlivě přímo do těla larev mšice krvavé. Napadená mšice žije a v jejím těle se vyvíjí parazit, který se v těle mšice kuklí a poté dospělý hmyz opouští tělo mšice okrouhlým otvůrkem na hřbetu zadečku parazitované mšice. Mšici ničí také škvor (Forticula auricularia) a různé druhy slunéček. Chemická ochrana spočívá v ošetření napadených stromů speciálními aficidy. Postřik je třeba provést pod větším tlakem, aby se přípravek dostal pod voskovou vrstvu mšic. Postřik se provádí na jaře po odkvětu a na podzim.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *