Vliv výsevku na konkurenci trav v trávníku The influence of sowing rate on grass competition in lawns

Souhrn V polním pokuse na pozemku ŠS Větrov Oseva UNI Choceň, a. s., s jílkem vytrvalým a lipnicí luční ve váhovém poměru 1:1 a s celkovým výsevkem 8, 16 a 32 g/m2 (seč 20krát ročně na výšku 40 mm, hnojení 300 g/m2 N ročně) byl ve 2. až 4. roce vegetace hodnocen počet odnoží a hmotnost nadzemní fytomasy obou druhů. V průměru nejvyšší celkový počet odnoží byl při nejvyšším výsevku (o 12 %). Hmotnost živé nadzemní fytomasy nebyla výsevkem průkazně ovlivněna. Počet odnoží lipnice luční byl průkazně nižší při nejvyšším celkovém výsevku (32 g/m2, tj. 16 g/m2 osiva lipnice luční), stejný trend byl zaznamenán i u hmotnosti nadzemní fytomasy lipnice. Podíl odnoží lipnice luční byl nižší při vyšším výsevku – při největším výsevku činil v průměru 25 %, při výsevcích 8 nebo 16 g/m2 byl průkazně vyšší (32 %). Summary Number of tillers and weight of aboveground phytomass of Poa pretensis and Lolium perenne were evaluated in a field experiment in Plant breeding station Větrov Oseva UNI Choceň during the 2nd to 4th vegetation year. Both species were sown in a mixture with weight proportion 1:1 (total sowing rate celkovým 8, 16 and 32 g/m2, mowing 20times per year to 40 mm, fertilifing 300 g/m2 N per year). On average the heighest total number of tillers was found under the heighest sowing rate (by 12 %), the total weight of aboveground phytomass was not significantly influenced. The number of P. pratensis tillers was significantly lower under the heighest total sowing rate, the same trend was found with the weight of its aboveground phytomass. The proportion of P. pratensis tillers was lower under an increasing sowing rate – it was 25 % under the heighest sowing rate and 32 % when sown 8 or 16 g/m2 of the seed mixture.

Správné založení trávníku je prvním předpokladem jeho kvality a vytrvalosti. V dnešní době si i drobní spotřebitelé začínají více všímat druhového složení prodávaných směsí a také jakosti výsledného trávníku. Mezi nejběžnější trávníkové druhy pro běžné rekreační a okrasné trávníky patří jílek vytrvalý (20–40 % váhových) a lipnice luční (15–25 %), dále kostřava červená (20–50 %). Doporučované výsevky těchto směsí jsou obvykle kolem 25–30 g/m2. Na závadu není rozhodně psineček tenký (obecný) v podílu do 15 %, případně méně častá kostřava ovčí pro jemnější okrasné trávníky (10–25 %). Další speciální druhy jako metlice trsnatá (pro zastíněné plochy) a kostřava rákosovitá (pro silně zatěžované, i nezavlažované trávníky) by měly ve směsích převládat (50–60 %), jak potvrdily pokusy Martinka et al. (2011) a Králíčkové et al. (2010).
Poměr jednotlivých travních druhů však nemusí být ve výsledném trávníku takový, jak bychom si podle složení směsi představovali. Závisí na jejich konkurenčních vztazích v daných podmínkách a také na konkrétním způsobu ošetřování (Svobodová et al, 2000). Na příkladu rychle se vyvíjejícího jílku vytrvalého a pomalu klíčící lipnice luční, jejíž klíčenci jsou velmi drobní a rostou pomalu, jsme na tento problém již dříve poukazovali (Sobotová et al, 2007, Sobotová, Svobodová 2006). Konkurenci „rychlejšího“ druhu může, kromě jeho podílu v osivu, zvýraznit i celkový výsevek směsi. Optimální výsevek bývá u prodávaných balení většinou uveden, ale v praxi je mnohdy překračován ve snaze urychlit zapojení porostu nebo jen z důvodu nerovnoměrného ručního rozhozu či snahy „nahradit“ nedostatečnou přípravu půdy.

Materiál a metody
Polní pokus byl veden v letech 2004–2007 na pozemku Šlechtitelské stanice Větrov Oseva UNI Choceň, a. s., (půda hlinitopísčitá, půdní typ hnědá kyselá středně podzolovaná, 620 m n. m.). Roční sumy srážek ve sledovaných letech byly 641–671 mm, průměrné roční teploty 7,2–8,4 °C. Velikost jednotlivých pokusných parcel byla 2 m2, pokus měl čtyři opakování.
Porosty byly založeny ručním výsevem v květnu 2004. Byl použit jílek vytrvalý odr. ´Mondial´ (HTS 1,78 g) a lipnice luční odr. ¨Cocktail´ (HTS 0,41) ve váhovém poměru 1:1 s celkovým výsevkem 8, 16 a 32 g/m2. Počty klíčivých obilek jednotlivých druhů jsou uvedeny v tabulce 1. Regulace dvouděložných plevelů byla prováděna podle stavu porostu přípravkem Bofix.
V letech 2005–2007 byl trávník sečen 20krát ročně na výšku 40 mm vřetenovou sekačkou a hnojen 300 g N na m2 ročně. Během vegetačního období (od dubna do září) jsme jednou měsíčně odebírali vzorky drnu o průměru 50 mm (vždy 12 z jedné varianty). Hodnotili jsme hustotu a hmotnost odnoží jednotlivých druhů. Výsledky byly zpracovány analýzou rozptylu (LSD P0.05) v programu Statgraphics, verze XV.

Výsledky a diskuse
V průměru nejvyšší celkový počet odnoží (tab. 2, graf 1) jsme zaznamenali při nejvyšším výsevku, při výsevcích 8 nebo 16 g/m2 byl celkový počet odnoží průkazně nižší v průměru o 12 %. Hmotnost živé nadzemní fytomasy však výsevkem nebyla průkazně ovlivněna (tab. 3, graf 2), což ukazuje na plné zapojení všech porostů. Obdobný trend byl zaznamenán u odnoží jílku vytrvalého. V průběhu let se celková hustota porostů zvýšila z 23 na 31 tisíc odnoží na m2. To odpovídalo 261 až 291 g živé nadzemní fytomasy na m2.
Počet odnoží lipnice luční byl průkazně nižší při nejvyšším celkovém výsevku (32 g/m2, tj. 16 g/m2 osiva lipnice luční). Vyjádřeno v hmotnosti nadzemní fytomasy byl tento trend ještě výraznější – každé zvýšení celkového výsevku (z 8 na 16 g/m2 a z 16 na 32 g/m2) znamenalo průkazné snížení hmotnosti fytomasy lipnice (o 12 % a o 18 %). Je zřejmé, že tak dochází k plýtvání osivem obou druhů, zejména drahé lipnice luční. Při jejím výsevku 4 g/m2 tedy připadá na jednu vysetou obilku tohoto druhu 0,97 odnože, při výsevku 8 g lipnice na m2 je to 0,47 odnože a při nejvyšším výsevku pouze 0,21 odnože na 1 vysetou obilku. Každá plně vyvinutá rostlina však vytvoří ve skutečnosti vždy několik odnoží, takže úbytek klíčenců a mladých rostlin lipnice je v důsledku konkurence značný. Porovnáme–li tyto výsledky s počtem vytvořených odnoží jílku (se stoupajícím výsevkem 7,7; 3,9 a 2,5 odnoží na jednu vysetou obilku), je zřejmé, že i když i tento trpěl konkurenčním tlakem, byl v porostu mnohem úspěšnější. Jeho osivo bylo efektivněji využito.
Vliv ročníku na počet odnoží obou druhů byl průkazný – v roce 2006 se relativně lépe uplatnila lipnice luční než jílek vytrvalý, což mohlo být mimo jiné způsobeno různým průběhem počasí nejen za vegetace, ale též v průběhu teplotně i srážkově podprůměrné zimy 2005/2006, kdy došlo k výraznějšímu poškození jílku ve srovnání s lipnicí.

Text a foto prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc., prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc., Ing. Hana Sobotová, Ph.D., Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZČlánek byl odborně recenzován.
Článek vznikl za podpory „S“ grantu MŠMT ČR.
Seznam použité literatury je k dispozici u autorky a v redakci časopisu.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 4/2012

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *