Vladimír Šincl – ztráta školkařské legendy

Smutná zpráva přišla 31. března 2016 z Mezic na Hané. Velká školkařská osobnost Vladimír Šincl opustil navždy naše řady.

Vladimír Šincl se narodil 23. července 1921 v Mezicích v rolnické rodině. Školkařství nebylo mladému Vladimírovi od útlého mládí cizí. V rodné obci vlastnila rodina Veselých velký statek, ve kterém se provozovala také ovocná a okrasná školka. Školka byla větší velikosti a zdaleka převyšovala regionální význam. Například počátkem 20. let minulého století byly ovocné stromky z Mezic vyváženy ve velkých počtech do Itálie. Nakládka se uskutečňovala na nádraží v nedalekých Příkazích. V zimě 1928/29 však přišly tak velké mrazy, že ve školce u Veselých téměř vše zmrzlo a začínalo se od nuly. Vladimír již jako dvanáctiletý chlapec obdivoval zahradníky v místní školce jak si počínají a často je ve školce navštěvoval. Tato bohulibá zahradnická práce jej tak zaujala, že po ukončení reálky v Litovli v roce 1935 nastoupil do místní školky do učení. Po získání výučního listu mu na velkostatku Veselých nabídli zaměstnání ve školce, jenž Vladimír rád přijal.

 

Věhlasná ovocná školka v Mezicích

Bohužel v roce 1948 byla na velkostatek uvalena státní správa a provoz ve školce byl svěřen Vladimíru Šinclovi. Po založení JZD v Mezicích 1953 byla školka převedena do družstva a Vladimír Šincl byl jmenován vedoucím. Tuto funkci zastával až do roku 1983, kdy odešel do starobního důchodu. Školka v Mezicích se pod jeho vedením stala pojmem. Díky ideálním půdním a klimatickým podmínkám byla obec Mezice předurčena ke školkařské činnosti. Pod vedením Vladimíra Šincla školka pěstovala jen ovocné výpěstky kmenných tvarů a bobuloviny, kde se dosahovaly vynikající výsledky zejména v pěstování stromkových tvarů rybízu a angreštu. Specialitou  školky bylo pěstování jabloňových podnoží vegetativním způsobem. Největší podíl tvořila jabloňová podnož M 9. Tato slabě rostoucí podnož si našla ve statisícových počtech cestu do Nizozemska. Tehdejší roční produkce činila téměř dva miliony typových jabloňových podnoží, 100 tisíc kmenných ovocných tvarů a 40 tisíc bobulovin. V roce 1960 uzavřelo JZD Práče na jižní Moravě, které mělo v plánu založit mnohahektarové ovocné sady, s JZD Mezice smlouvu o dodávkách ovocných výpěstků pro svůj záměr. Také intenzivní sady v Životicích, které založil Ing. Edvard Polok, byly vysázeny z materiálu z Mezic.

 

Aktivní i v důchodovém věku

V roce 1983 ve věku 62 let odešel Vladimír Šincl do důchodu, nadále se však věnoval školkařině. Na svojí zahradě začal pěstovat keřové růže, jehličiny a vřesovištní rostliny. Po roce 1989, kdy již směl pěstovat také ovocné dřeviny, si nechal vystavit Živnostenský list, zaregistroval se a začal pěstovat ovocné dřeviny s jmenovkou  „Uznaná sadba“. Vzpomínám si, že když měl Ing. Zechmeiter z Velkých Bílovic v plánu založit jabloňový sad, požádal Vladimíra Šincla o vypěstování sazenic. Jelikož tato záležitost spěchala, v zimě proběhlo naroubování v ruce na podnož M 9 vybrané odrůdy a ještě nepřirostlé roubovance byly na jaře vysázeny ve Velkých Bílovicích na trvalé stanoviště. Výsledek byl, jak jinak, stoprocentní ujmutí. Vladimír Šincl byl vybaven jak po stránce manuální, tak po stránce teoretické. Celý život se svými podřízenými pracoval a teorii získával studiem odborné literatury. Hodně se naučil od přírody, kde si pečlivě všímal všech zákonitostí. Jeho povolání mu bylo srdeční záležitostí. Měl také velkého koníčka a to bylo včelaření.

 

Rodinné zázemí

Velkou podporu měl Vladimír Šincl ve své manželce Anežce, která také pracovala ve školce a doma mu vytvořila vynikající zázemí. Vychovali spolu vzorně tři děti, které již od 12 let pomáhaly ve školce. Naučily se očkovat, roubovat, prostě všechny odborné práce ve školce ovládaly. Profesně se však zahradnickému oboru v dospělosti nevěnovaly. Patrně nechtěly prožívat takové pracovní nasazení jako jejich rodiče.

Pan Vladimír Šincl zemřel 31. března 2016 ve věku nedožitých 95 let. I když se dožil vysokého věku, všichni spolužáci a kamarádi již dávno zemřeli, na poslední cestě na místní hřbitov ho přišli doprovodit stovky lidí z celého okolí. Byl známý nejen jako vynikající odborník, ale jako velice vážený člověk po stránce morální.

Čest jeho památce.

 

Text: Ing. Jiří Veleba

Foto: V. Koběluš

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *