Vinice ve vzduchu

Před dvěma lety jsem publikoval zprávu, která měla povzbudit vlastníky pozemků, na nichž se nacházejí trvalé porosty vinice a ovocné sady. Tehdy jsem jim sdělil, že trvalé porosty nejsou věci hlavní, tudíž subjektem práva, tedy žádnou věcí, ale že věcí hlavní jest pozemek, na kterém se trvalé porosty nacházejí a že tyto porosty jsou trvalým příslušenstvím pozemku, tedy nedílnou součástí pozemku, protože je nelze přenést bez toho, že by vznikla trvalá škoda.

Keř a strom zaživa je bez pozemku nepřevoditelný. Protože jsou stromy a keře trvale spojeny se zemí kořeny, není co řešit. Zná to odjakživa římské právo, ale i náš právní řád.
Existují však vykladači práva s doktoráty, kteří po okrese Břeclav(ale nejen tam) hlásají zcela jiné právní odlišnosti. Není to samo sebou, co by z toho také tito vykladači měli než klienty, kteří si nechají ošetřit trvalé porosty ve vlastnictví vlastníků pozemků tak, že psané právo popřou a tvrdí, že trvalé porosty jsou zcela někoho jiného než vlastníka pozemků.
Komu to prospěje? Samozřejmě těm, kteří prokazují, že na trvalé porosty s drátěnkou mají nabývací titul, kterými jsou často nejen kupní smlouvy, ale i prosté účetní převody z podniku do podniku. Pro strůjce takovýchto podvodů neplatí ani ustanovení §§ 2, ani 14 až 16, ani 24 zákona o půdě, ale ani ustanovení §§ 120 a 121 občanského zákoníku. Prostě vinný keř je vinný, je věc a basta. Potom tvrdí vlastníkům, že jsou vinice jejich a že nutně potřebují pozemky pod nimi a pokud je získají nájemním způsobem, pak vlastníkům platí mrzký nájem (tak 300 korun za hektar). Tam, kde pronájem nezískají, pak stejně sklízí ze „svých vinných keřů“ plody a užitky, jako by se nechumelilo.
Někteří vlastníci již zasáhli a povolali na ochranu svého majetku (vinic) policii. Tzv. vlastníci vinných keřů vytáhli na zakročující policii (nevinně) převodní smlouvu. Bylo po krádeži, protože nebyl úmysl krást, oni ti jakýsi vlastníci vinných keřů nekradou, oni si jen berou své. Marnost nad marnost, že vlastník prokazuje policii řádný nabývací titul na vinici, výpis z katastru nemovitostí, kde je pozemek napsán v kultuře vinice na něho. Policie jen kroutí hlavou a odjíždí. Ohlášenou krádež odkládá pro nekrádež. A tak každý podzim závodí vlastník vinice s vlastníkem keřů vinné révy o to, o kolik kdo sklidí více, nebo jak druhého předběhnout. Asi by tomu tak šlo donekonečna i v našem příběhu.
Příběh však rozhodl soud pravomocným rozsudkem, že vlastník pozemku je vlastníkem trvalých porostů – tedy v našem případě keřů vinné révy. Nabývací titul pro rádoby vlastníka jen vinných keřů se rozplynul. Nyní již ví, že pokud půjde sklízet hrozny vinné révy na pozemek vlastníka vinice, že se dopustí čistokrevné krádeže. Takže tu máme najednou krádeže dvě. Krádež nekrádež a čistokrevnou krádež, a to až tehdy, kdy soud musel potvrdit známou pravdu, že ten, kdo vlastní vinici, ji vlastní doopravdy. Vlastník vinice se tak konečně stal vlastníkem vinice, předchozí krádež nekrádeží a až ta příští krádeží pravou. Pokud jde o krádež levou, tak ta má zelenou.
Abych věc dále nezlehčoval, musím říci čtenáři pravdu i z druhé konce. Ten, kdo prodal keře vinné révy i s drátěnkou a bez pozemků již shora známému nezloději, nemohl takové příkoří unést a podal žalobu na vlastníka vinice, aby vydal věci (vinné keře s drátěnkou) a vyklidil místo (pozemek), kde se inkriminované keře vinné révy nacházejí.
Soud žalobce – prodejce keřů vinné révy a drátěnky náležitě odměnil. Zamítnutím žaloby rozsápal doslova žalobce natolik, že ten chtěl v závěrečné řeči dokonce demonstrovat, jak má vlastník pozemku, kde se předmět žaloby nacházel (keře viniče), tento pozemek odstranit, tedy vyklidit, resp. oddělit od keřů a drátěnky a dát si jej jinam. Co taky s pozemkem, když není jeho. Stejně se pak divil, že mu ten zlepšovák soud nevzal. A tak na Břeclavsku doposud nevisí keře vinné révy s drátěnkou ve vzduchu a zespodu je neokukují Australané.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *