Vápník – klíčový prvek pro dobrou skladovatelnost jablek – II.

Vápenaté postřiky jsou již odedávna rutinní záležitostí u mnoha pěstitelů. V Anglii a také v oblasti severozápadního Německa je dosud velkým dílem ve výsadbách zastoupena odrůda ’Coxova reneta’. Tato lahůdková odrůda je značně náchylná k hořké pihovitosti.

V uvedených oblastech k výskytu této fyziologické poruchy přispívá také humidnější klima. Jestliže pěstitel navíc usiluje pomocí probírky plodů a hnojení o docílení dostatečně velikých plodů, neobejde se bez mnoha aplikací vápníku (zpravidla ve formě chloridu vápenatého). Běžně se provádí kolem 13 postřiků.
Ve VŠÚO Holovousy byla vděčnou pokusnou odrůdou ’Clivia’, která je podobně jako ’Coxova reneta’ velice náchylná k hořké pihovitosti. V některých letech až 2/3 plodů v průběhu skladování podlehly této fyziologické poruše a hnilobám. Avšak již tři postřiky chloridem vápenatým snížily ztráty na pouhých několik procent. Následující příklad pokusu v roce 1989 dokazuje vysokou efektivnost ošetření odrůdy ’Clivia’ chloridem vápenatým. Celkem dva postřiky se uskutečnily v pozdních termínech – 31. 8 a 12. 9. Aplikace byly provedeny zádovým postřikovačem v koncentracích 1,2 % CaCl2 v dávce 1,5 l/strom, což při daném sponu odpovídalo 1875 litrům na 1 ha, tj. 22,5 kg chloridu vápenatého při každém z obou postřiků. Výsledek:

Pouhé dva relativně pozdní postřiky zachránily 5,6 % jablek před zkázou. Při výnosu 45 t/ha to odpovídalo 2520 kg jablek.

Doporučení – v jaké formě, kdy, kolikrát, v jakých dávkách aplikovat Ca

V odborné literatuře se traduje díky přepisování a zkreslené interpretaci jednoho původního pramene tvrzení, že plod – malé jablko, je schopen přijímat a ukládat vápník jen v prvních 4 až 6 týdnech po odkvětu. Pak už se akumulovaná zásoba při růstu jablka pouze zřeďuje. Toto tvrzení je mylné. Jablko přijímá a ukládá vápník průběžně po celou dobu svého růstu. Někteří autoři nebo producenti či prodejci hnojiv také doporučují aplikovat vápník na plody již v prvních týdnech po odkvětu. Ani toto není ve shodě s výsledky výzkumu. V prvních týdnech po odkvětu má smysl přihnojovat jabloně zejména dusíkem, popřípadě hnojivy s komplexem živin včetně stopových prvků. Z dusíkatých hnojiv je nejvýhodnější močovina, jakožto nejkoncentrovanější (minimální obsah N 44 %). Velice dobře se rozpouští a to na roztok molekul, na rozdíl od solí, které při rozpouštění disociují na elektricky nabité, kladné a záporné ionty. Pro tuto svou vlastnost močovina dobře proniká kutikulou do listů a plůdků. Roztoky hnojiv můžeme bez rizika popálení používat ke hnojení na list jen do určité bezpečné maximální koncentrace, která záleží na několika faktorech, zejména však na typu aplikace – velkoobjemový postřik, rosení, ULV. Bezpečná koncentrace močoviny je téměř dvojnásobná ve srovnání s iontovými roztoky. Ke konci června můžeme při rosení bezpečně použít k přihnojení 0,9% roztok močoviny, což představuje při 500 l/ha významnou dávku 2,1 kg dusíku. V kombinaci s močovinou se usnadňuje vstup skrze kutikulu do listů a plodů také pro některé další látky a hnojiva.
V období dubna až června je mnoho příležitostí ke společné aplikaci hnojiv na list s fungicidy. Pracovní operace hnojení tak nepředstavuje podstatné náklady navíc. Můžeme střídat močovinu a různá kombinovaná hnojiva, popřípadě se zaměřit třeba více na přihnojení hořčíkem, bórem nebo některým z dalších stopových prvků. Rozhodování by mělo být podloženo diagnostikou (rozbory půdy, okamžitý stav stromů – vizuální posouzení, rozbory listů, plůdků) a zkušenostmi ve vazbě na dané stanoviště (jaké problémy ve výživě se zde opakovaně dostavují). Samozřejmě již v tomto raném období vývoje a růstu plůdků můžeme aplikovat vápník, a to ve formě dusičnanu vápenatého (ledek vápenatý – 15 % N, CaNsol, možno též kombinovat s močovinou) nebo dihydrogenfosforečnanu vápenatého (výluhu ze ”trojitého” superfosfátu; pozor – nekombinovat s močovinou ani s dusičnanem vápenatým, dochází ke srážení!). Malé plůdky mají velmi citlivou pokožku, nedostatečně chráněnou voskovou vrstvou. Snadno může dojít k popálení, které se později projeví rzivostí slupky. Relativně bezpečná koncentrace (při zatažené obloze a v noci) dusičnanu vápenatého při rosení (asi 500 litrů postřikové tekutiny na 1 ha) je v tomto časném období asi do 0,5 %, tj. dávka asi 0,5 kg Ca a 0,4 kg N/ha. Toto opatření, při kterém dodáme jen poměrně málo vápníku, může mít význam ve výsadbách, výrazně přehnojených draslíkem, kde skutečně hrozí již v raných fázích vývoje plůdků v důsledku antagonizmu živin nedostatek Ca.
Zásadní význam mají vápenaté postřiky od poloviny července (letní a podzimní odrůdy) až začátku srpna (zimní odrůdy). U velmi problematických odrůd, jakou je pro mimořádnou náchylnost k hořké pihovitosti například ’Vanda’, lze doporučit aplikace Ca již od začátku července. Pro postřiky v období červenec až září se jako nejvhodnější forma osvědčuje již po desítky let chlorid vápenatý. Dusičnanem vápenatým bychom dodávali navíc také dusík, což může být v této fázi vývoje plodů již zbytečné nebo škodlivé (zhoršené vybarvení plodů, zvýšení obsahu N). Chlorid vápenatý CaCl2 obsahuje ve stejném hmotnostním množství 1,5krát více Ca než dusičnan vápenatý Ca(NO3)2. Jinými slovy, při dávce 500 litrů na 1 ha a koncentraci 2% dodáme ve formě chloridu vápenatého 3,4 kg Ca, kdežto ve formě dusičnanu vápenatého jen 2,2 kg Ca. Úroda 40 t/ha jablek obsahuje v dužnině asi 2 kg vápníku.
V období srpen – září lze doporučit pro většinu odrůd alespoň tři aplikace chloridu vápenatého. Zlepší se tak kvalita i těch odrůd, které považujeme za velmi dobře skladovatelné, jako například ’Idared’ a ’Melrose’. Ty sice netrpí hořkou pihovitostí, poměrně často však bývají postiženy hnědnutím slupky v důsledku nahromadění zplodin metabolizmu během skladování. Dostatek Ca v jablku zpomaluje tvorbu a hromadění škodlivých metabolitů v dužnině a v atmosféře skladu. Koncentraci chloridu vápenatého je možné postupně zvyšovat od 0,7 % (červenec) až po 2 % (září). Tyto koncentrace platí pro aplikaci rosením (400 – 500 l/ha).
Rádi bychom však dokázali včas a podle objektivních kritérií posoudit, zda a kolikrát je třeba aplikovat chlorid vápenatý. Zjistit až při sklizni, že jablka nejsou vhodná ke skladování (tabulka, partie C) je mrzuté a náprava již není možná. Pomohou nám rozbory listů ze středních částí letorostů prodlužujících větve v termínu poslední dekády července až první dekády srpna.

Tabulka je orientační pomůckou pro posouzení potřeby ošetření stromů chloridem vápenatým. Je třeba přihlédnout jak k obsahu dusíku, tak i k obsahu draslíku v listech jednotlivě, to znamená například, že samotná hodnota draslíku nad 1,7 je již signálem k potřebě několika ošetření, i když hodnota dusíku je třeba jen 2,2. Při souběhu nepříznivého obsahu obou prvků, malé násadě, bujném růstu letorostů, a dalších okolností (odrůda atd.) je potřeba vícekrát opakovaných vápenatých postřiků ještě výrazně naléhavější. Nakonec je možné ještě jako poslední opatření ošetřit již sklizená jablka před umístěním do skladu. Jablka se namáčejí po dobu 2 minut v lázni 2% chloridu vápenatého. Pak je však vhodné po několika hodinách plody ještě krátce opláchnout vodou, aby v jamkách kolem kalicha nebo stopky nezůstaly dlouhodobě působící kapky roztoku chloridu vápenatého. V takových případech dochází k závažným poškozením.
Na našem trhu je k dispozici bezvodý chlorid vápenatý a 30% roztok chloridu vápenatého s obchodním názvem Kalkosan. Cenově jsou oba výrobky srovnatelné, přičemž kapalná forma poskytuje při přípravě postřiku výhody, které zřejmě předčí nevýhodu přepravování většího objemu. Nabídka na českém trhu obsahuje i další produkty určené ke zlepšení výživy jablek vápníkem. Při volbě je třeba posoudit cenové relace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *