Uzavřené prostory (Contained Spaces) – trend podzimu 2003

Po barevnosti a hojnosti letních měsíců, která někdy zanechává pocit zmatku, se vrací jednoduchost a čistota. Zbavujeme se starých věcí, misky a květináče úhledně skládáme, abychom získali prostor, který můžeme využít podle vlastní chuti.

Vyrovnané misky, květináče, obaly, krabice a různé nádoby určují základní pravidla nové geometrie, která může být charakteristickým, ale jednoduchým způsobem oživena květinami. Použité vázy a nádoby mají navíc tvar a strukturu krabic a bedýnek: lahve, hrnky a hranaté skleněné a keramické nádoby, dokonce i smaltovaný kov a bakelit. Tyto uhlazené tvary způsobily velký rozruch v ruském umění ve 20. letech 20. století. Květinová aranžmá inklinují ke stejné geometrické pravidelnosti. Často bývají poměrně malá, v miskách postavených do talířků, které jim dodávají vlastní rytmus. Jednoduché, hravé kytice kontrastují s pečlivě uspořádaným interiérem.
Barvy květin jsou teplé, od tlumené oranžové po bledě žlutou a světle modrou. Hnědé, oranžové a žluté odstíny nabízí Dahlia, Kniphofia, Gladiolus, Craspedia a Chrysanthemum. Trachelium je světle fialové, Hydrangea má modré, zelené a tyrkysové květy s kovovou patinou.
Jednoduše uvázané kytice na chvíli naruší strohou geometrii, jako třešinka na dortu urovnaných talířů a misek. Květiny je však také možné aranžovat geometricky – do kruhů a věnců, nakrátko zastřižené nebo pevně svázané. S květinami v čistém a úpravném interiéru má život opět smysl.

Jiřiny – paleta podzimních barev
Málo květin nabízí tak širokou paletu barev a odstínů jako Dahlia – jiřinka. Uvnitř květu jsou odstíny světlejší, případně mají květy na rubu jinou barvu. Pěstují se i okrové, terakotové, hnědé a oranžové odrůdy. Právě ty jsou spolu s červenými ideální pro letošní podzimní trend. Jiřinky jsou tak monumentální, že k zaplnění vázy stačí jediný plnokvětý květ.
Jiřinky nemají mezi řezanými květinami konkurenci. Vydrží dokonce nějaký čas zcela bez vody. I proto jsou tak oblíbené v plovoucích aranžmá. Jsou ideální i pro volnější, přírodní kytice.
Dahlia byla objevena v Mexiku V. Cervantesem v roce 1784 a popsána byla v Madridu r. 1791 A. J. Cavanillem jako Dahlia pinnata s poloplnými úbory, které připomínaly kresby z let 1570 – 1577. Nejstarší jejich vyobrazení najdeme v Badianus manuscript (1552), kde je nakreslena s jednoduchými úbory. Šlechtění začalo v r. 1802, kdy byla semena zaslána z Madridu do Francie a v roce 1804 do Německa. Tyto Cavanillem popsané Dahlia se staly genetickým základem všech zahradních odrůd, které byly pravděpodobně přírodními mezidruhovými hybridy Dahlia pinnata a Dahlia coccinea, které vznikly dávno před jejich objevením.
První plnokvěté odrůdy byly vyšlechtěny v Německu kolem roku 1810, r. 1820 odrůdy s kulovitým květenstvím, r. 1830 anemonkovité typy, před r. 1850 pomponkovité, pak kaktusovky a další.
První jiřinky, které byly dovezeny do Evropy, uhynuly po několika málo letech. Teprve později kohosi napadlo této hlíznaté rostlině poskytnout přes zimu odpočinek. Teprve pak mohly prokázat svojí vytrvalost a odolnost. Dokonale geometricky pravidelné kruhové květy plné barev navozují v podzimních kyticích dojem klidu a pořádku.

Tradiční Dendranthema

Dendranthema – chryzantéma je typická podzimní květina, která vykvétá se zkracujícími se dny. Díky šikovnosti pěstitelů a moderním pěstitelským technologiím – umělému zastiňování se chryzantémy dodávají na trh po celý rok. Patří mezi nejčastěji kupované řezané květiny. Květy s krátkými stonky je možné použít jednotlivě, ve věncích a kruzích, v nejrůznějších aranžmá, včetně geometricky pravidelných, používaných v trendu podzimu 2003.
Chryzantémy se těšily velké oblibě ve staré Číně a Japonsku. Čínští básníci opěvovali chryzantému coby symbol věčného života. V Japonsku se chryzantéma stala znakem císařů. Plný červený kruh, který zdobí japonskou vlajku, je ve skutečnosti stylizovaný květ chryzantémy, nikoli slunce. I v Holandsku je chryzantéma nejběžnější smuteční květinou.
Stejně tak jako v odívání, kde přicházejí módní vlny, je to i u květin. V posledních třech letech značně získaly na oblibě malokvěté odrůdy. Nabídka barev a odstínů uspokojí opravdu každého. Letos na podzim se používají teplé červené, oranžové, okrové a žluté odstíny v geometrických i volněji uvázaných aranžmá. Řezaná chryzantéma symbolizuje dlouhý a šťastný život.

Portugalské Trachelium

Trachelium caeruleum- zvonečkovec kvete hojně podél portugalského pobřeží. V Holandsku se Trachelium většinou pěstuje jako trvalka a říká se mu „netopýři ve zvonici“. Drobné květy jsou uspořádané do velkých okolíků. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že květy mají tvar miniaturních zvonků. Není divu, že tato rostlina náleží do stejné čeledi jako běžný zvonek (Campanula). Trachelium se jako řezaná květina neprodává dlouho, ale velice rychle si získalo značnou oblibu. Původně se rostlina vyskytovala ve dvou barvách – nachové a bílé. Dnes se pěstují i modré, tmavomodré a růžové.
Řezané Trachelium je na trhu po celý rok, hlavní sezóna je od května do října. Nachové květy pěkně kontrastují s jinými barvami používanými v květinovém trendu pro podzim 2003 a dobře navazují na chocholíky hortenzií.
Vědecký název Trachelium pochází z řečtiny a je odvozený od slova trachelos, které znamená hrdlo. V latině pak můžeme nalézt trachelus, krk, a trachea, hrtan. Trachelium se kdysi používalo k léčbě bolestí v krku a dýchacích obtíží. Jméno této vonné rostliny je tedy více než příhodné.
Drobné kvítky uspořádané do okolíků vytváří jemnou krajkovou strukturu, která kontrastuje s plnými květy chryzantém, gladiol a jiřinek, které se na podzim roku 2003 navracejí do módy.

Úchvatná patina hortenzií

Hydrangea – hortenzie se svými kulovitými květy je v současné době velice módní květina. Na podzim vykvétá celou škálou barev. Některé připomínají středověký rudý samet, jiné jsou tyrkysové, zelené nebo kovově modré. Právě posledně zmiňovaná barva bude tento podzim nejžádanější.
První skutečná hortenzie, Hydrangea macrophylla – hortenzie velkolistá má svůj původ v Himalajích, jižní Číně a Japonsku, kde byla objevena na konci 18. století. Obyvatelé západní Evropy neměli do Japonska přístup. Jedině holandská obchodní společnost East Indies Company zde měla malou pobočku. Vypráví se, že lékař a botanik jménem Thunberg předstíral bolesti břicha. Tvrdil, že mu pomůže kozí mléko a dostal tedy kozu, kterou mohl chovat na umělém ostrůvku u pobřeží. A protože kozu bylo nutné krmit a koza žere téměř vše, řekl služebníkům, ať nosí co nejvíce různých rostlin. Přinesli i hortenzii, kterou Thunberg tehdy považoval za kalinový keř.
Ještě na počátku 20. století se hortenzie pěstovaly většinou jako skleníkové rostliny. Během let se z ní však stala oblíbená zahradní květina vhodná i k řezu. Hortenzie je možné použít samostatně v jednodruhové kytici nebo jako součást smíšených aranžmá. Původ vědeckého názvu Hydrangea není zcela zřejmý. Výkladů existuje několik. Jeden z nich tvrdí, že byla hortenzie pojmenována po záhadné dámě.
Květy hortenzie lze s úspěchem usušit a uchovat po delší dobu.

Velkolepé gladioly

Gladiolus – mečíky, galdioly se svými pevnými stonky a nádhernými květy zaujmou na záhoně i v kytici. Ve Středomoří a rozlehlých oblastech Afriky a Malé Asie rostou podél cest, zvláště ve vlhčím prostředí. Tvar květu je přizpůsobený přívalovým dešťům: horní korunní plátek chrání rozmnožovací orgány – pestík a bliznu – jako kapuce pláštěnky.
Tato květina byla oblíbená již ve starém Římě. Na nástěnných malbách v troskách Pompejí můžeme spatřit velké kytice místních odrůd, které se používaly pro výzdobu při hostinách. Název Gladiolus je odvozený od slova gladius, což znamená latinsky meč. Proto se gladiolám také říká mečíky. Název se vztahuje k podlouhlým, zašpičatělým listům a korunním plátkům. Kromě toho vítězní gladiátoři dostávali nádherné kytice gladiol. V některých zemích se před obtížným s nejistým výsledkem používá rčení „smrt nebo gladioly“, které nám připomíná doby starého Říma.
Gladiolám sluší červená. Růžové a fialové odrůdy jsou také běžné, stejně jako bílé, lososové a oranžové. Většinou se používá přirozená směs několika barev a odstínů. Na podzim roku 2003 použijeme především žluté, oranžové a lososové květy mečíků, buď v jednodruhové nebo smíšené kytici v kombinaci s Dahlia – jiřinkami, Kniphofia – knifofiemi, Dendranthemum – chryzantémami, Trachelium – zvonečkovci a Hydrangea – hortenziemi. Mečíky mají i symbolický význam, v řeči květin vyjadřují upřímnost.

Žhavé pohrabáče

Kniphofia – knifofie je trvalka původem ze subtropických a tropických stepních oblastí jižní Afriky a Madagaskaru. Má trávovité listy, na statných lodyhách v létě vykvétají hrozny trubkovitých květů. Některé odrůdy jsou vhodné k pěstování jako zahradní květiny a vyhovuje jim slunné stanoviště. První odrůdy, které se zde pěstovaly, měly květenství v barvě přecházející z červené do žluté. Proto se jim začalo říkat „žhavé pohrabáče“.
Květenství mohou být až 20 cm dlouhá. V současné době se k řezu pěstují Kniphofia tlumenějších barev a na popularitě získávají žluté, bledě žluté, tlumeně oranžové a hnědavé odrůdy. Všechny tyto barvy jsou vhodné pro letošní podzimní aranžmá. Měkké odstíny kontrastují s pečlivě uspořádanými nádobami.
V 18. století pruský lékař Johan Kniphof objevil výrazná květenství knifofie na travnatých lukách na jihoafrické hoře Drakensberg (Dračí hora). Touto oblastí se nechal Tolkien inspirovat, když psal svůj román Pán prstenů. Nádherné květy pojmenované po Johanu Kniphofovi nám tento kraj připomínají. Jako řezaná květina je Kniphofia v nabídce od září do října.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *