Unikátní a překvapivá Fata Morgana

Kdo by z dobrodružné literatury neznal vyprávění ztroskotanců na poušti o vidinách v podobě rozkvetlých oáz plných bujné vegetace, zpívajících ptáků a především toho nejcennějšího – vody. K tomu, abyste fata morgánu viděli na vlastní oči, však nemusíte jezdit na Saharu a ztroskotat bez zásob vody. Stačí, když navštívíte nový skleník v Pražské botanické zahradě v Tróji, nesoucí název Fata Morgana.

Skleník Fata Morgana byl slavnostně otevřen 12. června a svůj název si plným právem zaslouží. Při jeho návštěvě až oči přecházejí nad unikátností celé stavby, nad jedinečností rostlinných společenství v ní umístěných i nad mnohými nečekanými překvapeními. Investice to byla sice nemalá, avšak Praha se díky ní zařadila k několika málo městům na světě, které mají skleník s chlazenou expozicí.

Stručná fakta
Skleník má tvar protáhlého písmena „S“ a je dlouhý 130 metrů. Jeho zvláštností je, že je podél vrstevnice zapuštěn do skalnatého svahu jižní trojské stráně. Šířka skleníku je 17 metrů a výška vrcholu střechy od terénu kolísá mezi 4,5 a 11 metry. Expoziční plocha o rozloze 2190 m2 je protkaná 225 metry cest pro návštěvníky. Odpočinek nabízí vyhlídková terasa o ploše 58 m2, z které je působivý výhled na celou tropickou část.
Fata Morgana není jen nahodilou sbírkou tropických rostlin, ale realistické napodobení skutečných přírodních společenstev vybraných oblastí. Proto v expozicích nechybí dřeviny, liány, zástupci nejtypičtějších čeledí, epifyty, cibuloviny, ale i trávy nebo parazitické rostliny. Vnitřní expoziční prostor skleníku je rozdělen stěnami na tři části s odlišnými teplotami a vlhkostí. První část je polopouštní, druhá a zároveň největší představuje biom nížinného tropického deštného lesa a poslední nejmenší, ale speciálně chlazená, ukazuje rostlinný život vysokých tropických hor.

Drsná polopoušť
Prohlídka skleníku začíná v části xerické – suché. Část plochy je věnovaná Austrálii. Expozice má charakter suchého buše východní části světadílu. Na terasách ve svahu jsou umístěny keře z obtížně pěstovatelné čeledi Proteaceae, eukalypty, akácie a další zajímavé rostliny. Druhá expozice je zaměřena na oblast jižního Mexika, konkrétně států Puebla a Oaxaca, malá část zahrnuje polopouštní oblasti Guatemaly a dalších států střední Ameriky. V ní se nachází přírodní společenstvo s rozptýleným dřevinným patrem, podrostem zemních bromélií, sukulentů, trvalek, cibulovin a trav. Nejvíce prostoru je věnováno africkým rostlinám z několika států jižní Afriky. Nejde však o jednostranně zaměřenou sbírku sukulentů, ale o celkový průřez typickou vegetací konkrétního území.

Tropický ráj
Z horké a suché procházky polopouštní vegetací vede cesta do nitra skály a náhle se návštěvník ocitá ve staré podzemní štole s hrubou výdřevou. Za ohybem cesty štola skončí a plynule přechází do skleněného tunelu, dělícího desetimetrové tropické jezero na dvě poloviny. Po pravé ruce lze pozorovat vodní život Starého světa, levá polovina je věnována biotopům světa Nového. Odtud se vystoupí do střední části skleníku a přes lávku se přechází stejnou trasou, která byla před tím absolvována pod hladinou. Ocitáme se přímo v tropickém deštném lese čtyř kontinentů.
Největší část – téměř celý skalní masív severní stěny je věnován Střední a Jižní Americe. Ve svahu nad jezerem je možné obdivovat skalní floru Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely a Brazílie. Druhou polovinu skalní stěny pokrývají rostliny z Guatemaly a Nikaraguy. Dominantu expozice tvoří sedmimetrový vodopád, vytékající několika prameny z umělé části skály včleněné do přírodního terénu. Partie věnovaná Austrálii a Tichomoří je zaměřena především na rostliny ostrovů Nová Kaledonie a Nová Guinea. Další část tvoří kamenitá expozice zahrnující vegetaci Afriky a Madagaskaru s několika vyššími dřevinami a keřovým patrem a květena jihovýchodní Asie, rozdělená podle flory na oblasti jižní a jihovýchodní Asie. Skutečně unikátní je sbírka vietnamských orchidejí, která v Evropě nemá obdoby.
V této části skleníku je až do 27. června možné vidět také „výstavu“ tropických motýlů Ameriky, Asie i Afriky, volně poletujících mezi rostlinami. Vitríny pod vyhlídkovou terasou obývají nádherně barevné, ale jedovaté, pralesní žabky rodu Dendrobates.

Bonbonek nakonec
Poslední, nejmenší, ale zároveň nejzajímavější je chlazená část tropických hor. V ní se představuje vegetace horského mlžného lesa v tropickém a subtropickém klimatickém pásmu s teplotami mezi 12 až 18 oC. Své místo tu mají společenstva z andských horských hřbetů, vysokohorské Afriky i Asie. K nejcennějším sbírkám patří kolekce dřevin z nejvyšší hory Bornea – Mount Kinabalu nebo vysokohorské druhy masožravých láčkovek. Návštěvník uchvácen expozicí se ani nenaděje a najednou ho obklopí mlha, která tryská nad jeho hlavou. Iluze je prostě dokonalá.
Co dodat závěrem? Díky skleníku Fata Morgana může každý velmi rychle a pohodlně absolvovat cestu tropickým pásmem naší planety za pouhých 80 minut. Překrásně upravené okolí navíc skýtá možnosti k příjemné relaxaci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *