Údržba a opravy vozovek s krytem z MZK

Vozovky z (minerálního betonu ) MZK jsou poškozovány provozem více než vozovky živičné. Nejčastější poruchou jsou výtluky a kaluže. Ve větší míře oproti živičným a betonovým vozovkám dochází k vytváření rýh v krytu nedostatečně zvednutým pluhem, tažením nákladu smykem po komunikaci (např. kmeny stromů), brzděním a v neposlední řadě vodní erozí.

Vozovky s prašným krytem jsou velice náchylné na poškození brzdícími jízdními koly. Jedná se zejména o úseky ve velkém klesání, před ostrými zatáčkami a před křižovatkami. Tento problém lze obvykle omezit vložením dřevěných svodnic v menším rozestupu, než by bylo potřeba pro ochranu povrchu cesty před erozí.
Údržba vozovky vždy musí vycházet z odstranění příčin poškození a pak řešit následky:
 je třeba zkontrolovat stav silničních příkopů, propustků a svodnic. Dno silničního příkopu by mělo být minimálně 0,3 m pod pláň komunikace. Trubní propustky musejí být čisté (nezanesené, bez překážek – zlomených trubek apod.). Rovněž odpadní koryta propustků musejí být čistá, nezanesená a při velkém podélném sklonu dostatečně opevněná – kamenná dlažba, kamenný zához, balvanitý skluz,
 v hlubokých výtlucích je třeba provést výkop, vyměnit podkladní vrstvy (většinou zabahněné), případně doplnit separační geotextílii a znovu zřídit kryt z MZK,
 v případě celoplošného poškození vozovky se nejprve odstraní příčiny bodových poruch – výtluků, kryt se rozryje grejdrem, přeprofiluje a řádně zhutní. Následně se na takto zřízenou pláň položí nová vrstva MZK. Rozprostírání se provádí grejdrem nebo finišerem.

Pravidelná údržba by měla být prováděna nejméně 2x ročně – po jarním vyschnutí konstrukce a po jarních a letních bouřkách. Zahrnuje následující operace:
 zasypání rýh MZK,
 stržení štěrku z krajnic a ze středu vozovky do kolejí. Toto se provádí autogrejdrem, neseným nebo taženým grejdrem univerzálním nebo speciálním (tzv. hobl) nebo těžkou traverzou taženou na řetězech za traktorem,
 jednoduché zhutnění několikanásobným pojezdem nákladního automobilu nebo traktoru,
 vyčištění svodnic.
Rozsáhlá údržba by se měla provádět po větším poškození provozem nebo vodou v případě, že pravidelná údržba je již nedostatečná, neefektivní nebo byla v minulosti zanedbána. Zahrnuje následující operace:
 oprava hlubokých výtluků – viz výše, výměna potrubí trubních propustků,
 z krajnic odstranit nános hlíny a štěrku včetně vegetace. Odstraňování se provádí do příkopu (tato operace musí předcházet čištění příkopů !!!) nebo na pláň do výtluků a vyježděných kolejí. Používá se autogrejdr, nesený nebo tažený grejdr univerzální. Ostatní stroje a zařízení jsou v tomto případě nedostatečné,
 následné stržení drnu ze středu vozovky do výtluků a vyježděných kolejí,
 obnovení profilu cesty z výkopku, příp. dosypáním MZK s příčným sklonem 4 až 6%,
 doplnění svodnic do míst, která jsou nejvíce poškozovaná vodní erozí. Vzdálenost umístění svodnic je možno navrhnout v souladu s ČSN 73 6108,
 zhutnit korunu vozovky vibračním válcem, v případě menšího rozsahu pouze několikanásobným pojezdem naloženého nákladního automobilu. Vrstva se zhutňuje postupně od okrajů do středu vozovky při střechovitém sklonu a od spodního kraje po předhutněný horní okraj při jednostranném sklonu. Postup hutnění se opakuje až do dosažení požadované míry zhutnění,
 vyčištění svodnic a případně příkopů.
Zimní údržba se provádí podle potřeby pluhováním sněhu nebo posypem ledu a zmrazků štěrkem. Pro pluhování sněhu je výhodnější používání nesených jednostranných pluhů, případně s možností náklonu do příčného sklonu koruny vozovky. Použití šípových pluhů nesených před nákladním automobilem je nevhodné, protože ničí příčný profil cesty – strhává střed vozovky.
V předjaří, kdy povrch je rozmrzlý nebo přes den pravidelně rozmrzá a konstrukce vozovky je dosud zmrzlá nebo na krajnicích leží sněhové mantinely, nemůže tající voda odtékat mimo vozovku a způsobuje na krytu erozní škody. V té době není možno cestu používat a je nezbytné jí uzavřít např. závorou. Při jízdě po takovéto vozovce dojde k nalepení MZK na kola automobilu, vytrhávání štěrku ze spodní části vrstvy MZK, zvýšené erozi krytu a zejména je vozovka v této době kluzká. Oprava takto poškozené vozovky je relativně drahá. Odstranění nebo časové omezení výše popsaného stavu je možné odhrnováním sněhu mimo vozovku a příkopy a odstraňováním náletových dřevin alespoň z osluněné strany cesty.
Vzhledem k potřebě poměrně časté údržby vozovky se poněkud stírá rozdíl mezi údržbou a opravou. Zejména rozsáhlou údržbu lze považovat za opravu.
Ze zkušenosti vyplývá několik praktických doporučení:
 správce komunikace by měl mít na skládce stále uloženou směs MZK pro údržbu a opravy. Směs je nejlépe skladovat na hromadě (ve stínu) pod igelitovou plachtou. Dále je před použitím vhodné zkontrolovat vlhkost a směs případně dovlhčit a promíchat,
 údržbu a opravy MZK je vhodné provádět po dešti nebo plochu nejprve pokropit, aby suchý materiál nevysušil použité MZK,
 nová cesta nebo cesta s novým krytem MZK by se neměla nejméně 6 měsíců zatěžovat návrhovou dopravou a počkat na přirozené vyschnutí a konsolidaci. Provoz osobních automobilů v této době nevadí s výhradou jarního tání. Optimální doba pro zřízení nového krytu je podzim a cestu otevřít k provozu až po jarním vyschnutí a konečném dohutnění,
 menší množství hlíny a tráva z krajnic zaválcovaná do krytu vozovky při údržbě není na škodu. Hlína doplní jemnozrnný výplňový materiál MZK na povrchu. Tráva uschne a rozdrobí se. Nebo je odfouknuta z cesty větrem nebo proudem vzduchu za automobilem. Nárosty dřevin je třeba předem odstranit i s kořeny.

V Rakousku a Německu jsou prašné vozovky účelových komunikací s krytem z MZK zcela běžné a bývá zvykem, že obec smluvně zaváže sedláka k údržbě, který ji vykonává vlastní zemědělskou nebo lesnickou technikou. Obvykle to bývá obecní cesta, kterou sedlák nejvíce používá, například pro příjezd ke svému statku nebo na svoje pozemky. Obec tím vyřeší i problém skladování a ošetřování směsi pro MZK. Tím se řeší i další problém, kterým je povinnost majitele stavby (cesty) udržovat ji v dobrém stavebním stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požárních a hygienických závad, aby nedocházelo k jejímu znehodnocování nebo ohrožení jejího vzhledu a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost (§ 86 z. 50/1976 Sb. v platném znění).
Obdobně by mohla být realizována údržba a opravy parkových cest. Pro vlastní údržbu se používají vesměs stejné stroje jako pro zahradnickou údržbu. Skládku směsi pro MZK lze rovněž situovat do hospodářského areálu parku.
Na závěr je možno říci, že údržba a opravy komunikací s krytem z MZK je v mnohém jiná než u komunikací asfaltových nebo dlážděných. Vždy je třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o směs štěrku, který lze jednoduše rozkopat, doplnit a znovu zhutnit. Ale také je možno jej lehce rozrýt: tažením břemen po cestě, radlicí při shrnování sněhu a podobně. Údržba a opravy jsou výrazně jednodušší než u asfaltových vozovek, ale je nezbytné je vykonávat častěji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *