U nás se sní zeleniny dost, ve světě málo

I když v České republice za posledních deset let spotřeba zeleniny stoupá, v celosvětovém měřítku je konzumace zeleniny ale také ovoce nedostatečná. Přitom tyto plodiny jsou zdrojem celé řady zdraví prospěšných látek. Proto se Světová zdravotnická organizace a Organizace OSN pro výživu a zemědělství v současnosti snaží zajistit i chudším státům zdroj důležitých látek pro výživu. Jednou z uvažovaných cest je i využití geneticky modifikovaných rostlin jakým je například zlatá rýže produkující beta karoten.

Zelenina podobně jako ovoce je významným zdrojem celé řady látek nezbytných pro zdravou výživu lidí. Přesto jejich spotřeba nedosahuje dostatečné úrovně. V celosvětovém průměru se momentálně konzumuje výrazně méně ovoce a zeleniny než je minimální doporučené množství stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) na 400 gramů na hlavu a den. Předpokládá se, že většina lidí denně přijímá jen asi 20 až 50 % tohoto doporučeného množství. I když se za posledních padesát let změnily stravovací návyky lidí – na úkor obilovin a luštěnin rostl podíl rostlinných olejů, cukru a masa – podíl ovoce a zeleniny se zvýšil jen mírně a tento trend pokračuje.

Málo zeleniny ve výživě může zabíjet
Světová zdravotnická organizace řadí nízkou konzumaci ovoce a zeleniny na šesté místo mezi dvacet nejrizikovějších faktorů způsobujících předčasná úmrtí (hned za mnohem známější zabijáky jakým jsou tabák a vysoký cholesterol). Evropského zdravotnického centra v Londýně odhaduje, že ročně kvůli nedostatečnému příjmu zeleniny a ovoce předčasně umírá více než dva a půl milionu lidí. Konzumace této skupiny potravin zajišťuje přísun důležitých látek do organismu, jako jsou například vitamíny A, B, C a E, vláknina a další antioxidačně působící látky.
Typickým příkladem může být beta karoten, který patří do skupiny karotenoidů. Karotenoidy obecně se vyskytují v žlutooranžovém a tmavě zeleném ovoci a zelenině. Nejbohatšími zdroji beta karotenu jsou mrkev, karotka, špenát, brokolice, hrách, kapusta, z ovoce pak meruňky, papája, mango, nektarinky nebo broskve. Karotenoidy se také vyskytují v živočišných materiálech, např. dávají zabarvení vaječnému žloutku, máslu nebo masu lososa.
Beta karoten kromě toho, že slouží jako zdroj vitaminu A, vykonává v organismu řadu dalších funkcí. Především působí jako antioxidant, pomáhá neutralizovat volné radikály, reaktivní molekuly, které jednak vznikají během metabolických procesů v organismu, jednak je přijímáme z vnějšího prostředí. Volné radikály mohou poškodit lipidy buněčných membrán a také genetický materiál v buňkách. Výsledkem tohoto poškození může být až vznik karcinomu. Díky svým antioxidačním vlastnostem působí beta karoten preventivně proti rozvoji kardiovaskulárních onemocnění.
Beta karoten rovněž působí jako ochrana před fotooxidací, protože potlačuje negativní vliv volných kyslíkových radikálů, které vznikají v kůži důsledkem UV záření.
V neposlední řadě má beta karoten stimulační efekt na imunitní systém a spolu s vitaminem E a selenem potlačuje vývoj zánětů oka.
Americkým vědcům slouží v současnosti k výzkumu způsobu tvorby a akumulace beta karotenu v rostlinách speciální forma květáku, jejíž genetická informace obsahuje gen pro tvorbu této látky. Díky této přirozené mutaci se tento květák označuje jako oranžový květák.

Situace u nás
Zatímco většině obyvatel planety se v jídelníčku neobjevuje dostatečné množství zeleniny a ovoce, v České republice spotřeba této skupiny potravin stoupá. Tento trend se výrazně projevoval především v první polovině devadesátých let minulého století.
V posledních letech se spotřeba zeleniny pohybuje okolo 80 kg na osobu a rok. Mezi nejčastěji konzumované druhy zeleniny tradičně patří hlávkové zelí a cibule a od konce tisíciletí také rajčata (všechny přes deset kilogramů na osobu a rok).
Ještě v roce 1990 se spotřeba ovoce jen blížila 60 kg na osobu a rok o deset let později to již bylo 75 kg. Za poslední roky se pohybuje mezi 80 a 85 kg. Více než čtvrtina celkové spotřeby pak připadá na jablka.
Vývoj pěstitelských ploch zeleniny v ČR má opačný průběh oproti spotřebě. Zvýšenému zájmu spotřebitelů neodpovídá rozvoj pěstování ale spíše rostoucí dovozy. Ještě v roce 1999 se zelenina pěstovala na téměř 35 tisících hektarech. V roce 2002 to bylo jen asi 12,6 tis. ha a po vstupu České republiky do Evropské unie se v roce 2005 založily porosty zeleniny pouze na necelých 9 tis. ha. Toto snížení plochy se dotklo především menších pěstitelů, kteří přestali pěstovat zeleninu úplně. Jak někteří zelináři potvrzují, produkci zeleniny na našem území znesnadňují nejen levnější dovozy z některých států EU. V posledních letech se řada pěstitelů musí vypořádat s průběhem počasí během vegetace, kdy častější výskyty extrémních meteorologických projevů jen potvrzují některé závěry vědců o tzv. globálním oteplování. V neposlední řadě znesnadňuje rentabilitu pěstování zeleniny také ne vždy zcela korektní chování obchodních řetězců. Přibližně dvě třetiny Čechů nakupuje zeleninu a ovoce v supermarketech nebo hypermarketech a asi 20 % ve specializovaných obchodech.

Důvody nízké spotřeby
V současné době Organizace OSN pro výživu a zemědělství. (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) vedou kampaň, která má pomoci zajistit na celém světě větší nabídku, dostupnost a zvýšení konzumace zeleniny a ovoce.
Proč tedy lidé nekonzumují zeleniny a ovoce více? FAO vidí hned několik důvodů. Mnohé oblasti jsou klimaticky nevhodné k pěstování zeleniny nebo ovoce. Řada farmářů má také málo zkušenosti s pěstováním náročnějších plodin. Překážkou je často chudoba nebo rozvoj používání ať už konzervovaných, mražených nebo dehydrovaných potravin. Například chudý farmář v Etiopii si nemůže dovolit ztratit úrodu zeleniny kvůli škůdcům a chorobám, proto upřednostňuje pěstování méně rizikových plodin jako jsou obilniny nebo luskoviny. Výsledkem je, že Etiopané jedí za den pouze 100 gramů ovoce a zeleniny (takové množství odpovídá jedné středně velké mrkvi).

Mladá historie genetických modifikací
Snaha o zvýšení konzumace ovoce a zeleniny a tak i látek důležitých pro správný vývoj a život člověka není jediným způsobem, jakým se lidstvo snaží tyto látky celé populaci zajistit. Další možností, která se nabízí, je genetická manipulace zemědělských plodin. Snaha o úpravu genetické informace se nevyhýbá ani zelenině.
Struktura DNA byla popsána v roce 1953. Historie genového inženýrství zabývající se tzv. stříháním genů se začala psát o dvacet let později, kdy poprvé došlo k přenosu genu žáby do běžné bakterie … a bakterie byla schopná produkovat žabí bílkovinu.
Prvně byl přenos genů prakticky využit v roce 1978 k přípravě lidského inzulínu, který se liší od běžně používaného prasečího, což některým diabetikům vadí. Farmaceutický průmysl tak získal látku připravované fermentací z geneticky modifikovaných bakterií nebo kvasinek. Tento postup má pro zdravotnictví velký význam, protože podstatně snižuje cenu léků pro pacienty a zvyšuje jejich bezpečnost.
Po roce 1985 začala transgenoze pronikat do šlechtění rostlin. Jednotlivé rostliny se liší ve schopnosti přijímat cizí geny. Jednou z nejsnáze modifikovatelných rostlin je tabák, a proto se na něm provedla celá řada výzkumů. Příbuzným tabáku je rajče, a to je důvod, proč první prakticky zavedenou geneticky modifikovanou plodinou bylo právě rajče. Kupodivu, žádná nová vlastnost se mu nepřidala, naopak genetickou modifikací se utlumil enzym štěpící pektin. To zabránilo měknutí rajčat, takže pro obchod se nemusela trhat nezralé plody, aby vydržely transport, ale sklízela se až dozrálá rajčata s vyvinutou chutí a vůní.
Momentálně se ve světě pěstují geneticky modifikované plodiny na více než 100 mil. ha. Největším výrobcem GM plodin jsou USA následované Argentinou a Brazílií. Výrazně rostoucí podíl modifikovaných plodin zaznamenává Čína a Indie. Některé odhady uvádějí, že do roku 2015 přesáhne plocha GM plodin 200 mil. ha.
Evropská unie jen váhavě zavádí pěstování a používání GM plodin na svém území. Na konci roku 2007 byla ke komerčnímu pěstování povolena pouze jediná modifikovaná plodina a sice kukuřice s odolností vůči zavíječi kukuřičnému, tzv. Bt-kukuřice. V rámci EU se tento druh plodin pěstuje nejvíce ve Španělsku a dále také ve Francii, Německu, České republice, Slovensku a Portugalsku.

Tři generace plodin
Geneticky modifikované plodiny se dělí do jednotlivých generací. Nejčastěji se používá následující dělení.
• První generace; sem patří plodiny s vlastnostmi, které prospívají především pěstiteli. Rostliny jsou díky pozměněné DNA odolnější vůči škůdcům nebo chorobám, případně rezistentní vůči účinným látkám vybraných pesticidů. Tyto rostliny se také mohou lépe vypořádávat se stresovými faktory jako jsou sucho nebo zasolení půd.
• Druhá generace; z upravených vlastností rostlin mají užitek především spotřebitelé. Plodiny mají změněný obsah nebo složení konečného produktu. Mění se například složení a obsah bílkovin, škrobu a vitamínů. Do této generace patří tzv. zlatá rýže, která oproti nemodifikované formě vytváří beta karoten, látku, která je tak důležitá při výživě člověka. Nedávno zveřejnili izraelští vědci zprávu, že se jim podařilo pomocí genového inženýrství změnit chuť a vůni rajčat. Nová modifikovaná plodina voní po růžích a citrónech a je spotřebiteli upřednostňovaná před konvenčním druhem. Transgenní rajčata mají nižší obsah lykopenu, ale vyšší obsah některých těkavých terpenoidů, např. linaloolu, citralu a eugenolu, které mají antimikrobiální a protiplísňové účinky. To by mohlo, podle některých zpráv, vést k delší skladovatelnosti rajčat. Výzkumný tým uvádí, že podobné genetické modifikace by mohl aplikovat na jiné plody a květiny, které produkují karotenoidy.
• Třetí generace; rostliny jsou schopné produkovat zcela nové pro ně nepůvodní látky. Tyto plodiny najdou uplatnění v potravinářství, farmaceutickém průmyslu apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *