Tykve rodu Cucurbita – původ a využití

Biologická rozmanitost Rozmanitost druhů a forem pěstovaných rostlin vznikla dlouhodobou přirozenou evolucí i jako výsledek záměrné činnosti člověka. Zajišťuje stabilitu a stálý rozvoj té části přírodního prostředí, kterou člověk proměnil ve sféru zemědělskou a kterou činí citlivou k náhlým změnám prostředí včetně výskytu chorob a škůdců.

Nezbytnost ochrany a zachování biodiverzity je na mezinárodní úrovni zakotvena v řadě deklarací, úmluv a dohod, k jejichž plnění se zavázala řada zemí včetně České republiky. Klíčovou roli pro zachování genových zdrojů pěstovaných rostlin hrají pracoviště genových bank. Jejich činnost je koordinována Mezinárodním ústavem pro genové zdroje rostlin (International Plant Genetic Resources Institute – IPGRI) se sídlem v Římě. V České republice je uchování diverzity pěstovaných rostlin jedním z cílů „Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin“ financovaného Ministerstvem zemědělství České republiky. Koordinátorem tohoto programu, na jehož naplnění se podílí 10 institucí, je Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze – Ruzyni.
Péče o genové zdroje pěstovaných rostlin vyžaduje nejen znalosti o jejich pěstitelských nárocích, ale také například o původu, variabilitě, taxonomii, morfologii a příbuzných planě rostoucích druzích.

Čeleď Cucurbitaceae
Čeleď Cucurbitaceae, česky tykvovité nebo též dýňovité, zahrnuje asi 825 převážně tropických druhů rostlin. Jsou v ní zastoupeny byliny, polokeře, trnité keře a zřídka i malé stromky. Z hospodářsky významných zástupců této čeledi jsou v naší klimatické oblasti nejčastěji pěstovány okurka setá (Cucumis sativus L.), meloun cukrový (Cucumis melo L.), tykev velkoplodá (Cucurbita maxima Duch.), tykev obecná (Cucurbita pepo L.) a meloun vodní (Citrullus lanatus /Thunb./ Matsum. et Nakai).
Označení „tykev“, anglicky „gourd“ má ve svém názvu řada druhů čeledi Cucurbitaceae, například Benincasa hispida (Thunb.) Cogn – wax gourd (vosková tykev) nebo také white –flowered gourd (bíle kvetoucí tykev), Coccinia indica Wight & Arn. – little gourd (malá tykev), Lagenaria siceraria Mol. – bottle gourd (lahvová tykev), Luffa spp. – sponge gourd (houbová tykev), Momordica charantia L. – bitter gourd (hořká tykev), Teflairia occidentalis Hook. F. – fluted gourd (flétnová tykev), Trichosanthes cucumerina L.- snake gourd (hadovitá tykev). Následující text je zaměřen na skupinu tykví rodu Cucurbita.

Rod Cucurbita
Do rodu Cucurbita náleží asi 15 planě rostoucích i pěstovaných druhů, které mají svůj původ na relativně malém území Střední a Jižní Ameriky. Na základě archeologických nálezů je zřejmé, že člověk tuto skupinu využívá asi 10 000 let. Právě tykve spolu s kukuřicí a fazolem umožnily prehistorickému člověku v oblasti Mesoameriky přechod k zemědělskému způsobu života a zajišťovaly výživu mnoha předkolumbovských generací. Asi za padesát let po objevení Ameriky Kolumbem se tykve objevily v evropských herbářích.
Hospodářský význam má v současné době následujících pět druhů tykve, které jsou pěstovány v oblastech mírného, subtropického i tropického zeměpisného pásma:
Cucurbita argyrosperma Huber (syn. C. mixta Pangalo) je oblíbená především pro jedlá a chutná semena. Za genové centrum C. argyrosperma lze považovat oblast Ocampo caves v Mexiku, odkud se její pěstování ještě v předkolumbovském období rozšířilo do jihozápadní oblasti USA.
Cucurbita maxima Duch. – tykev velkoplodá má plody nejrůznějšího typu, jejichž zralá dužnina se používá ke kompotování, výrobě džemů nebo k pečení a semena se konzumují. Pochází pravděpodobně z oblasti dnešní severovýchodní Argentiny a Paraguaye.
Cucurbita moschata Duch. ex Poir. – tykev pižmová (muškátová) má plody, které se vyznačují mimořádně vysokou nutriční hodnotou pro obsah karotenů, cukrů, vitaminu C a minerálních látek. Upravují se buď nezralé jako zelenina nebo se po dozrání konzervují. V Číně se využívají květy jako žaludeční tonikum, kořeny proti bolestem zubů a semena jako antihelmintikum a prostředek léčící hemoroidy a anemii. Vzhledem k řadě obdodných morfologických znaků lze druh C. moschata někdy jen obtížné odlišit od druhu C. argyrosperma. Předchůdce C. moschata, který není dosud přesně znám, by bylo vhodné hledat mezi planě rostoucími tykvemi v oblasti severní Kolumbie.
Cucurbita pepo L. – tykev obecná poskytuje k mnohostrannému kuchyňskému využití zralé nebo i nezralé plody a také květy. Tykev obecná je charakteristická značnou variabilitou tvaru plodů. Současné odrůdy lze tykve obecné určené ke konzumaci rozčlenit do osmi skupin. Jednotlivé skupiny nesou anglické označení pumpkin, scallop (patizon), acorn, crookneck, straightneck, vegetable marrow (kabačky), cocozelle a zucchini (cukety). Podrobnější informace o jednotlivých skupinách byly uveřejněny v časopisu Zahradnictví (rok 1994, ročník 20, čísla 7 a 8). Spontánní mutací tykve obecné je tzv. tykev olejná (C. pepo var. oleifera). U semen tohoto typu má testa totéž složení vrstev jako u běžných semen, nedochází však ke zdřevnatění buněčných stěn. Pro obsah aminokyseln, mastných kyselin a řady prvků jako např. hořčík, vápník, zinek a železo má olej získávaný ze semen mimořádný význam v potravinářském i farmaceutickém průmyslu. Vedle tykví určených ke konzumaci náleží do druhu C. pepo také skupina tzv. okrasných tykví. Druh C. pepo pochází ze Střední Ameriky a byl domestikován nezávisle ve dvou oblastech, a to na východě Spojených Států a v Mexiku. Cucurbita ficifolia Bouché (syn. Cucurbita melanosperma A. Br.) – tykev fíkolistá se v našich oblastech vzhledem k odolnosti vůči verticiliovému a fuzariovému vadnutí používá jako podnož pro roubování skleníkových okurek. Plody se v jižních zemích vaří nebo konzervují. C. ficifolia je od předcházejících čtyř kulturních druhů tykví nejodlišnější. Na rozdíl od ostatních kulturních tykví se vyznačuje uniformitou ve velikosti, tvaru i barvě plodů. Nemá zásobní kořeny a příčina, proč je někdy mylně uváděna jako víceletá, spočívá v tom, že v příznivých bezmrazých podmínkách vegetuje více než jeden rok. Pochází pravděpodobně z náhorních plošin And. Jejího progenitora se v tamním členitém a neprostupném terénu však dosud nepodařilo identifikovat.
V posledních letech je snahou pěstitelů domestikovat planě rostoucí C. foetidissima, označovanou jako „buffalo gourd“. Její zásobní kořeny totiž obsahují značné množství škrobu a ze semen se extrahuje olej.
Podle určitých morfologických znaků lze jednotlivé druhy tykví vzájemně rozlišit. Základním rozlišovacím znakem mezi u nás nejčastěji pěstovanými druhy, a to tykví velkoplodou (Cucurbita maxima Duch.) a tykví obecnou (Cucurbita pepo L.) je tvar stopky plodu na příčném průřezu. U tykve velkoplodé je kulatý s mělkými rýhami, u tykve obecné hranatý a s hlubšími rýhami.
Tykev je rostlina cizosprašná, hmyzosnubná. Odrůdy téhož druhu se mezi sebou vzájemně snadno kříží, avšak i přes podobnost morfologických znaků a stejný počet chromozomů u všech druhů rodu Cucurbita není jejich křižitelnost vždy snadná. Ke křížení mezi druhy C. maxima a C. pepo dochází v polních podmínkách jen zcela vyjímečně.

Genové zdroje rodu Cucurbita v České republice
V České republice je genofondová kolekce tykvovitých zelenin uchovávána na olomouckém pracovišti Genové banky, které je součástí Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni. V kolekci je soustředěno 967 položek rodu Cucumis (okurka setá, meloun cukrový a planě rostoucí příbuzné druhy), 753 položek rodu Cucurbita (všechny kulturní druhy tykví a také několik planě rostoucích druhů) a 50 položek ostatních druhů čeledi Cucurbitaceae (například Luffa, Benincasa, Lagenaria, Momordica, Citrullus).
V uplynulých letech byla u více než 400 položek Cucurbita pepo a Cucurbita maxima studována interakce s původci hospodářsky významných chorob (padlím tykvovitých /Erysiphe cichoracearum, Sphaerotheca fuliginea/, virem mozaiky okurky /CMV/, virem mozaiky vodního melounu /WMV-2/, částečně také virem žluté mozaiky cukety /ZYMV/ a plísní okurkovou /Pseudoperonospotra cubensis/). Z výsledků je zřejmé, že vhodný zdroj odolnosti k uvedeným patogenům může být detekován také v rámci kultivovaných druhů rodu Cucurbita. Tato skutečnost má význam jak z hlediska studia variability genových zdrojů, tak pro jejich využití ve šlechtění.
Pasportní údaje o položkách jsou dostupné na internetové adrese: http//genbank.vurv.cz/genetic/resources/default.htm.

Poznámka
Podrobnější informace o rodu Cucurbita včetně citací literárních zdrojů, které nebyly do tohoto textu z důvodu větší přehlednosti začleněny, jsou uvedeny v doktorské práci Ing. Evy Křístkové, Ph.D. „Biologie a epidemiologie hub řádu Erysiphales na rodu Cucurbita“. Vedoucím této práce byl Prof. Ing. Aleš Lebeda, DrSc (Katedry botaniky Univerzity Palackého v Olomouci).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *