Trvalky

Trvalky se objevují jako doplněk zahrad a parkových výsadeb snad od nepaměti. Díky své neobyčejné pestrosti a rozmanitosti co do habitu a způsobu uplatnění ve výsadbách si bez nich snad ani nelze představit květinový záhon či parkovou kompozici.

Samotný název trvalky neboli pereny je odvozen od latinského perennis – vytrvalý. Jde tedy o vytrvalé byliny, které vydrží na stanovišti řadu let. Samozřejmě pokud jsou vysazeny v optimálních podmínkách. V České republice má pěstování i šlechtění trvalek velkou tradici a stále je na co navazovat. K nejúspěšnějším výsledkům práce českých šlechtitelů patří např. skupina odrůd Primula x pruhoniciana, Heuchera x pruhoniaciana, vyšlechtěných ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Pozornost si určitě zaslouží např. špičková odrůda kopretiny ´Sněhurka´ českého šlechtitele Bláhy. Český původ má i mnoho odrůd chryzantém, tulipánů, lilií, mečíků nebo jiřin. Poslední jmenované se poměrně intenzivně šlechtí i v současné době. V posledních letech si trvalky začínají opět nacházet místo ve školkařské produkci a kvalitní rostliny nabízí celá řada domácích pěstitelů. Je jistě lepší orientace na domácí výpěstky, kde je větší záruka bezproblémového přezimování, než na exportovanou produkci z oblastí s mírnější zimou.
Pro profesionální i amatérské pěstitele a realizátory výsadeb je jistě podstatné, v jakých podmínkách a na jakých stanovištích zahrad a parků se mohou trvalky uplatnit. Do značné míry se lze orientovat podle nároků původních nešlechtěných rostlin na přírodních stanovištích, proto je dobré, aspoň orientačně, znát původ pěstovaných rostlin. Trvalky rostou v přírodě na nejrůznějších místech, najdeme mezi nimi mnoho horských rostlin – známých skalniček (např. Saxifraga, Sempervivum, Gentiana), dále rostliny evropských či asijských luk s dostatkem vláhy (Leucanthemum, Lychnis, Geranium, Veronica, Delphinium), rostliny severoamerických prérií (Echinacea, Rudbeckia, Phlox, Monarda, Helianthus, Aster), rostliny stepních oblastí jižní Evropy, Asie a Středomoří s nedostatkem vláhy v letních měsících (Salvia, Dianthus, Verbascum, Iris, Lavandula, mnoho druhů cibulovin a trav). Rostliny v podrostech světlých listnatých lesů – tzv. jarní efeméry, jejichž hlavní vegetační dobou je časné jaro, kdy stromové patro listnatých stromů ještě nemá listy (Corydalis, Hepatica, Galanthus, Pulmonaria, Leucojum, Cyclamen – některé). Vlhkomilné a stínomilné rostliny (Hosta, Astilbe, Ligularia, Heuchera – některé). Rostliny mokřadní, rostoucí na velmi vlhkých, podmáčených stanovištích (Caltha, Iris pseudacorus, Typha) či rostliny rostoucí přímo ve vodě, na dně pomalu tekoucích vodních toků nebo rybníků (Nymphea, Nuphar). Je tedy zřejmé, že nároky trvalek na pěstování mohou být velmi různé a je potřeba alespoň základní požadavky rostlin respektovat, a to zejména při osazování trvalkových záhonů či vytváření větších skupin rostlin, kde dochází ke kombinaci více druhů a odrůd trvalek. Především je potřeba zohlednit nároky na světlo a vlhkost půdy, důležitou roli hrají i velikost rostlin a doba kvetení. Většině trvalek vyhovuje normální zahradní zem s dostatkem živin, popř. ornice obohacená kompostem. Některým druhům (např. Primula, Hosta, Astilbe) prospěje přidání rašelinového substrátu. Ideální je samozřejmě vytvoření takového trvalkového záhonu, který kvete po celou dobu vegetace.
V některých případech může pro umístění rostlin ve výsadbách velmi napovědět i morfologie rostlin. Obecně se dá říct, že rostliny s mohutnými nadzemními orgány, velkými, masitými zelenými listy s minimem nápadných trichomů (např. Ligularia, Gunnera, Rodgersia, Hosta) vyžadují stanoviště s dostatkem vody a spíše polostín či rozptýlené světlo. Naopak rostliny s drobnějšími listy, bohatě krytými voskovou kutikulou a trichomy (např. Stachys, Lavandula, Salvia, Centaurea – některé, Eriogonum) potřebují stanoviště na plném slunci a výborně snášejí nedostatek vody. To samozřejmě neplatí vždy, může to být spíše orientační vodítko při setkání se s neznámou rostlinou.
Při sesazování rostlin do společných kompozic je pak třeba v první řadě zohlednit podobné nároky, posoudit nezbytnost závlahy, oslunění záhonů, ale i rychlost růstu jednotlivých druhů. I přesto, že se jedná o vytrvalé rostliny, nelze říct, že trvalkové záhony se zakládají na desetiletí. Životnost trvalek po výsadbě je omezena konkrétním druhem či kultivarem rostlin, hustotou výsadby, intenzitou ošetřování, vhodnou výživou. Obecně lze říct, že po pěti až sedmi letech je potřeba trvalky ze záhonu vyjmout, rozdělit a znovu vysázet. Rostliny si o to často „řeknou“ samy. Pokud vidíme, že trsy rostlin již nemají prostor k dalšímu růstu, že středové, nejdříve vysazené partie trsů rostou již velmi špatně a jsou nižší než okrajové, že hůře nakvétají či přímo odumírají, je nutné rostliny přemnožit. Řada trvalek je poměrně krátkověká a často na stanovišti nevydrží déle než tři roky. Příkladem může být Leucanthemum, Coreopsis grandiflora, Lychnis chalcedonica, Gailardia aristata, či Delphinium grandiflorum. Naopak řada druhů je velmi dlouhověká a na stanovišti je v podstatě limitována jen prostorem, který mají k dispozici pro růst (např. Convallaria, Lysimachia, Phlox paniculata, Geranium macrorrhizum, Geranium x cantabrigiense). Obecně lze říci, že druhy, které kvetou v létě a na podzim, dělíme na jaře a druhy, které kvetou časně z jara, dělíme na podzim. Pro získání nových rostlin můžeme zvolit i jiné cesty množení, velmi vhodný způsob je řízkování, kdy odebíráme vrcholové nebo osní části stonku, popřípadě rašící výhonky. Řízkujeme zejména na jaře a začátkem léta, kdy jsou rostliny ve vegetativní fázi a ještě nekvetou. Řízkováním lze úspěšně množit většinu rostlin, jako příklad je možno uvést vytrvalé astry, floxy, violky, šalvěje, hlaváče, zavinutky a mnoho dalších. Podstatnou výhodou vegetativního způsobu množení, tedy takového, kdy nová rostlina vznikne rozdělením trsu nebo nařízkováním, je jistota, že nově získané rostliny jsou zcela stejné jako rostlina mateřská. Nevýhodou vegetativního množení je naopak snadný přenos a šíření některých chorob, především viróz. Trvalky lze samozřejmě množit i pomocí semen, tento způsob je vhodný zejména u druhů získaných přímo z přírody. U odrůd, které již vznikly jako výsledek mnohaleté šlechtitelské práce, může množení osivem často přinést zklamání. Vzešlé rostliny nemusí vypadat stejně jako matečná rostlina, z níž bylo osivo sklizeno. Rostliny se mohou lišit v barvě květů, v době kvetení, ve velikosti nebo v jiných znacích. Velmi efektivním způsobem je množení in vitro – v laboratořích na umělých médiích. Tímto způsobem lze získat obrovské množství rostlin za relativně krátkou dobu. Velmi dobře se takto množí např. listem okrasné trvalky jako Heuchera, Hosta, kapradiny, ale i např. plamenky, třapatky, či kakosty, především nově vyšlechtěné hybridy, které se pak během velmi krátké doby mohou dostat k zákazníkovi.

Příklady kombinací trvalek na záhonech:
1 trvalky pro záhon na plném slunci při zajištění dostatku vláhy: Aster novae-angliae, Aster novii-belgii, Delphinium, Monarda, Phlox paniculata, Penstemon, Erigeron, Helenium, Heliopsis, Rudbeckia, Chrysanthemum, Geranium pratense, Lobelia
2 trvalky pro záhon na plném slunci s nepravidelnou závlahou snášející sucho: Papaver orientale, Hemerocallis, Geranium x cantabrigiense, Geranium dalmaticum, Geranium sanquineum, Platycodon grandiflorum, Gypsophilla repens, Gypsophilla paniculata, Veronica incana, Salvia lyrata, Eryngium, Aster linosyris, Aster amellus, Phlox subulata, Helianthemum, Pulsatilla, Achillea, Acanthus, Festuca, Helictotrichon
3 trvalky pro záhon v polostínu – stínu při zajištění dostatku vláhy: Heuchera, Tiarella, Hosta, Anemone japonica, Astilbe, Epimedium, Lamium maculatum, Geranium wlassowianum, Geranium phaeum, Geranium x oxonianum, Primula vulgaris, Primula elatior, Polygonatum, Aruncus, Viola
4 trvalky snášející přechodný nedostatek vláhy a polostínu: Geranium macrorrhizum, Vinca minor, Vince major, Iberis sempervirens, Geranium x cantabrigiense
5 trvalky s velmi vysokým nárokem na půdní vláhu (podmáčené půdy) a slunné či polostinné stanoviště: Caltha palustris, Iris pseudacorus, Ligularia, Lythrum salicaria, Trollius, Primula japonica, Primula bulleyana, Primula chungensis, Primula florindae, Carex morrowii

Příklady trvalek dle doby květu:
Předjaří Hepatica nobilis, Corydalis cava, Caltha palustris, Eranthys hyemalis, Helleborus niger, Primula acaulis, Primula rosea
Jaro Adonis vernalis, Convallaria majalis, Ajuga reptans, Doronicum, Epimedium, Geum, Iberis sempervirens, Myosotis, Omphalodes verna, Phlox subulata, Primula, Pulmonaria, Papaver orientale, Iris
Konec jara a začátek léta Achillea, Aquilegia, Armeria, Campanula, Delphinium, Hemerocallis, Geranium, Dianthus, Iris, Paeonia, Papaver orientale, Polemonium, Trollius, Salvia
Plné léto Achillea, Aquilegia, Campanula, Dianthus, Phlox paniculata, Helenium, Monarda, Erigeron, Lobelia, Penstemon, Hemerocallis, Salvia, Nepeta, Gaura, Echinops, Echinacea, Rudbeckia, Platycodon, Veronica, Delphinium, Heliopsis, Solidago, Salvia
Konec léta a začátek podzimu Solidago, Helenium, Anemone japonica, Aster linosyris, Aster amellus, Aster novae-angliae, Aster novii-belgii, Leucanthemum serotinum, Boltonia asteroides, Helianthus, Chrysanthemum, Sedum telephium

Sortiment trvalek se v posledních letech značně rozšířil, už to zdaleka nejsou jen rostliny babiččiných zahrádek, kde dominovaly floxy, kopretiny, stračky, řebříčky, vytrvalé astry a chryzantémy. V současné době je možné získat desítky druhů a stovky odrůd rostlin, jejichž tradice pěstování se teprve rodí. Za všechny lze uvést nap. kakosty (Geranium), lobelky (Lobelia), dračíky (Penstemon), svíčkovec (Gaura). Na oblibě začínají získávat i druhy okrasné převážně listem jako dlužichy (Heuchera), tiarely (Tiarella) a bohyšky neboli hosty (Hosta).
Některé druhy (např. Penstemon, Gaura, Lobelia) mohou během zimy vymrznout, ty je pak potřeba zakrýt zvlášť důkladně a lépe je mít vždy alespoň jednu rostlinu ve studeném skleníku při asi 5°C pro opětné namnožení na jaře.
Uplatnění trvalek v zahradní a sadovnické tvorbě je neobyčejně široké. Výsadby trvalek jsou ekonomicky a pracovně méně náročné než např. výsadby letniček. Už jen proto, že se zakládají na mnoho let dopředu a nevyžadují tak intenzivní péči jako letničky. S trvalkovými záhony je možno se setkat v zahradách rodinných domů, ve veřejné zeleni, v parcích. Lze jimi osázet místa intenzivně ošetřovaná, ale i extenzivní stanoviště bez stále závlahy a soustavného ošetřování. Mohou najít svoje místo na plném slunci, v podrostu stromů, na místech suchých, ale i na místech s nadbytkem vláhy. Jsou důležitým doplňkem dřevin v okrasných výsadbách. Řadu druhů je možno využít i k řezu a k výzdobě interiérů. Drobnější druhy jsou velmi vhodné i k ozelenění hrobů. Skalničky a některé horské rostliny mohou najít domov v nádobách či kamenných korytech na terasách nebo balkónech domů, kde chybí zahrada.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *