Tropická zahrada Atocha

Přijedete-li do španělského hlavního města Madridu, určitě při svých cestách za poznáním neopomeňte navštívit nevšední Tropickou zahradu Atocha. Tento výjimečný a pozoruhodný objekt veřejné zeleně a zahradního umění naleznete na hlavním železničním nádraží na Náměstí císaře Karla V., poblíž stanice metra Atocha Renfe.

Zahrada, kterou by na rušném železničním nádraží čekal málokdo, ohromí svou velikostí a krásou snad každého návštěvníka. Otevřena je vyjma nočních hodin, stejně tak jako nádraží samotné, prakticky nepřetržitě.

Vlakové nádraží Atocha
Ohlédneme-li se krátce do historie a po bližších souvislostech, zjistíme, že železniční stanice Atocha je největším a zároveň nejstarším vlakovým nádražím v Madridu. Slouží primárně pro příměstské vlaky a regionální dopravu. Nově jsou zde však odbavovány taktéž rychlovlaky. Původní staré nádraží bylo po mohutném požáru přestavěno na sklonku devatenáctého století. Autorem zmiňované přestavby (1889-1892) byl Alberto de Palacio Elissagne1. Architekt, který mimo jiné úzce spolupracoval například s Gustavem Eiffelem, proslaveným francouzským inženýrem, autorem Eiffelovy věže. Realizovaná konstrukce majestátního vlakového nádraží, využívající nové moderní materiály jako sklo a ocel v tomto směru bezesporu podpořila revoluční změny ve španělské architektuře 19. století. Vznikla tak vlastně ojedinělá prostorná a celistvá hala z oceli s charakteristickou obloukovou střechou a prosklenou čelní fasádou reprezentující španělské Art Nouveau.
Současná podoba historicky cenné nádražní budovy, včetně zmiňované doložené originální zimní zahrady vychází z úspěšné estetické a funkční rehabilitace původní stanice realizované na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století pod vedením architekta Rafaela Monea2. Interiérová hala, jež je nově utvářena jako víceúčelový veřejný prostor s mnoha provozními, ale i oddychovými funkcemi byla znovu uvedena do provozu v roce 1992.

Příjemné prostředí
V témže roce byla veřejnosti zpřístupněna i znovuobnovená původní Tropická zahrada (dříve označovaná jako Zimní zahrada) rozprostírající se na ploše 4000 m2. Pro srovnání na ploše zhruba dva a půl krát větší než zaujímá skleník Fata Morgana v pražské botanické zahradě.
Přirozenou dominantou stanice se právem stala nápaditá a unikátní interiérová Tropická zahrada. Jde vlastně o jakousi modifikaci střešní zahrady, jelikož rostliny zde nepřichází do reálného kontaktu s rostlým terénem. Množství převážně tropických a subtropických rostlin je vysazeno do zhruba o půl metru vyvýšených záhonů, jež jsou protkány promenádními cestami. Obruby z leštěného kamene lemující jednotlivé záhony a množství laviček pak nabízejí možnost příjemného a klidného posezení pod mohutnými listy palem, bambusů či strelícií. Vhodné prostředí a humidní skleníkové podmínky rostlinám zaručuje pravidelné zmlžování vycházející ze štíhlých kovových tyčí skrytých v porostech řady tropických rostlin. Umístěny jsou mnohdy i vysoko nad hlavami návštěvníků. Vlastní mikroklima zahrady je vedle již zmiňovaného mlžení, jenž probíhá v letních měsících v krátkých zhruba pětiminutových intervalech, zajištěno ustálenou celoroční teplotou, která mírně kolísá okolo 24 °C. Možnost průvanu je eliminována systémem otevírání dveří. Průnik chladného vzduchu v zimním období je v dotčených místech usměrňován rychlým vháněním protivzduchu. Ventilaci a dostatečné světelné podmínky zaručuje prosklená obloukovitá střecha a částečně též umělé přisvětlování.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.

Text a foto Ing. Pavel Bulíř, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *