Autor
Kategorie:
Nezařazené

Třešně jako historický prvek současné zemědělské krajiny

Mezi ovocnými stromy, které utvářejí krajinný ráz České republiky, zaujímá historicky významné místo třešeň (Prunus avium L.). Vedle původního botanického (planého) druhu třešně ptačí, která se šíří přirozeně většinou ptactvem, zaujímají značný podíl roztroušené extenzivní sady, alejové nebo solitérní stromy ušlechtilých odrůd třešní. Mnohé starší odrůdy (´Karešova´, ´Kaštánka´, ´Napoleonova´, ´Hedelfingenská´) neztratily na své aktuálnosti ani v dnešních produkčních sadech.

Setrvání třešně v krajině a selských zahradách až do současné doby je dáno několika aspekty: jde o pěstitelsky nenáročný druh, který se na semenných podnožích (ptáčnice, mahalebka) ve vyšších kmenných tvarech dožívá vysokého věku, výsadby se obejdou bez trvalé opěry (kůlu), protože dobře kotví v půdě. Většinou netrpí kalamitními chorobami ani škůdci (absence monokultur). Přirozeně řídké koruny nepotřebují obvykle pravidelné každoroční ošetření řezem a také jejich estetické hodnoty jsou nepochybné. Krása stromů vynikne jak během období vegetačního klidu (výrazný habitus relativně velkých korun), tak v období vegetace, a to zejména během kvetení a později na sklonku podzimu, kdy listy vybarvují do zlatooranžových až hnědavých tónů.

Tradiční ovocný druh

Podle údajů ČSÚ v roce 2005 bylo zjištěno v ČR celkem 1 299 576 stromů třešní. Z toho plocha intenzivních sadů představovala 840 ha, průměrný hektarový výnos 1,41 t/ha. Vedle moštových (průmyslových) jablek a višní jsou třešně jedním z mála druhů ovoce, jehož export (786 t) přesáhl import (140 t). Rozdíl +646 t představuje ve finančním vyjádření více než 10 miliónu Kč (Buchtová 2006).
Třešně jsou odedávna naším tradičním ovocným druhem, jemuž se v podmínkách České republiky daří. Pro pěstování jsou zvlášť vhodné středně těžké až lehčí, přiměřeně vlhké propustné půdy v nadmořské výšce do 350 m, kde se průměrná roční teplota pohybuje okolo 8 oC a úhrn ročních srážek dosahuje 650 milimetrů. Nesnášejí mrazové kotliny, vysokou hladinu podzemní vody ani zamokřená stanoviště, kde jsou poškozovány mrazy v době kvetení. Trpí klejotokem a někdy předčasným odumíráním následkem asfyxie („zadušení“ kořenů).
Polohy pro třešně by měly být mírně svažité, chráněné od severu. Jižní svahy jsou velmi vhodné, protože jsou nejteplejší a nejvíce osluněné (Blažek a kol. 1998).
Sortiment třešní je velmi široký a čítá více než 100 odrůd. Ze starších však byly nebo dosud jsou některé totožné odrůdy pěstovány pod různými názvy (tmavá srdcovka ´Kaštánka´ jako ´Eaarly Rivers´, pestrá chrupka ´Napoleonova´ jako ´ Büttners Rote Knorpelkirsche´, ´Lauermannova´ nebo ´Altenburger Melonenkirsche´) a naopak pod různými jmény lze najít stejné odrůdy (například tmavá srdcovka ´Chrupka z Bochova´ je správně ´Libějovická raná´ nebo tmavá chrupka ´Královka´ je vlastně ´Schneiderova pozdní chrupka´ apod.). K identifikaci přispěly významně práce našich autorů (Ferkl 1958, Vondráček a Kloutvor 1972).
Vávra a kol. (1961) doporučoval již v 60. letech k pěstování ve většině tehdejších krajů u nás odrůdy ´Napoleonova chrupka´, ´Hedelfingenská´, a ´Germersdorfská´, dále pak uvádí, že se hojně vysazují ´Troprichterova´, ´Kaštánka´, ´Velká černá chrupka´, ´Lyonská raná´a ´Rychlice německá´.
Mnohé z těchto odrůd neztratily na významu ani dnes, zvláště pro integrované a ekologické systémy pěstování.

Pěstování stolních odrůd

Výzkum intenzifikace pěstování vybraných stolních odrůd třešní na nízkých tvarech doznal v posledních letech poměrně velký pokrok (Zahn 1991, Blažková a Hlušičková 2003, Sus 2001, 2006). Vychází ze zahušťování sponů výsadeb, využití slabě rostoucích kombinací podnoží a odrůd, mezištěpování vhodných odrůd višní nebo aplikace novějších systémů řezu.
Opatření omezující nadměrný růst korun starších stromů na generativních podnožích spočívají především v radikálním zmlazovacím řezu v době kvetení nebo při sklizni ovoce.

Uplatnění třešní v extenzivních sadech

Dlouhověkost stromů s přirozeně velkou korunou se při extenzivním uplatnění oproti intenzivním sadů ukazuje jako přednost. S tím souvisí i štěpování vybraných odrůd třešní na bujně rostoucí semenné podnože, zejména ptáčnici (Prunus avium L.) v kvalitních hlubokých půdách nebo na mahalebku (Prunus mahaleb L.) pro horší kamenité nebo štěrkovité půdy v sušších lokalitách.
Důvody, proč mezi jinými důležitými ovocnými druhy byla vybrána právě třešeň:
• třešně jsou mimořádně cenným ovocem, určeným zejména pro přímý konzum, doplňkově i pro zpracování (kompoty, šťávy, ovocné destiláty),
• podílejí se na utváření krajinného rázu, stromy v krajině rozčleňují prostor,
• mají výraznou estetickou hodnotu (krása ve všech ročních obdobích),
• poskytují časnou pastvu pro včely,
• plní zdravotní a hygienické funkce (zvyšování vlhkosti výparem: jeden dospělý vysokokmenný strom odpaří denně 300 až 400 litrů vody),
• vyznačují se velmi dobrým protierozním účinkem na svazích, zejména při trvalém zatravnění půdy,
• spolehlivě kotví v půdě díky hluboké kořenové soustavě, což dovoluje pěstování bez trvalé opěrné konstrukce nebo kůlu, aniž by se vyvracely,
• stromy v rozptýlených skupinách bez oplocení umožňují průchodnost krajinou a v létě poskytují kolemjdoucím turistům potřebný stín,
• dominující vysokokmeny na okrajích intenzivních sadů slouží jako útočiště pro dravé ptáky (káňata, poštolky, sovy), kteří mohou lovit v širším území škodlivé hlodavce (hraboš polní),
• po skončení produkční životnosti jsou stromy naštěpovaných odrůd i planých ptaček významným dodavatelem kvalitního dřeva pro nejrůznější účely,
• u třešní, které nejsou ve větších monokulturách, se zpravidla nevyskytují závažné choroby nebo kalamitní škůdci, kteří by výrazně decimovaly porosty, jak to známe u jiných druhů ovoce (jabloně, slivoně). Tuto skutečnost spolu s možnostmi přejít z integrovaného pojetí perspektivně na ekologické systémy pěstování (produkce bioovoce) považují za zásadní.

Úskalí a jejich řešení

Problémy, s nimiž se setkáváme v současné době při tomto extenzivním pěstování třešní a způsob jejich řešení:
• na rozdíl od dřívějších let jde v prvé řadě o úspěšné zvládnutí sklizně třešní a jejich zhodnocení. To je třeba vidět ze dvou hledisek: časová náročnost, spojená se značnou fyzickou námahou při ručním česání ovoce z vysokých stromů a dále pak docílení prvotřídní kvality sklizených plodů. Zvláště druhý požadavek představuje obtížně řešitelný problém,
• pokud pěstujeme rané třešně zrající v prvním až druhém třešňovém týdnu (´Rivan´, ´Karešova´, ´Kaštánka´) a stihneme je včas sklidit, nebývají zpravidla napadány vrtulí třešňovou (Rhagoletis cerasi L.), která způsobuje známou červivost plodů. V tom případě je šance na jejich realizaci na trhu za přijatelných podmínek, i když měkké plody rychle podléhají zkáze,
• složitější je situace při pěstování pozdně zrajících třešní (chrupek). Ty jsou bez chemického ošetření pravidelně napadány vrtulí třešňovou a využití červivých plodů přichází v úvahu jen pro zpracování na destiláty. Rozšíření vrtule souvisí jednak s teplými roky posledního období a rychlejším vývinem jejich larviček, ale i se skutečností, že se třešně z různých důvodů někdy nesklízejí a pak dochází k výraznému přemnožení škůdce,
• u obou pomologických skupin se při deštivém počasí projevuje větší měrou také praskání a hnití plodů po jejich napadení moniliózou. V tomto případě zčásti pomůže výběr odolnějších odrůd,
• nevhodně zapěstované koruny s postranními větvemi přirůstajícími k terminálu v ostrém úhlu odklonu se mohou rozlamovat. Je nezbytné jejich včasné přebudování s postupným řezem v době kvetení, při uplatnění principů Zahnova řezu na oslabeně aktivní čípky (Zahn 2001, Sus 2006),
• dalším úskalím je prosychání větví pro pokročilé stáří stromů. Tady aplikujeme sanitární řez, necháme výsadby dožít a postupně je nahradíme novými.
Ke zlepšení zdravotního stavu nově vysazovaných stromů a prodloužení jejich životnosti jsou však nejdůležitější preventivní opatření. Kromě realizace sadů v příznivých podmínkách na základě uvedených požadavků třešní může účinně pomoci:
• vysazovat osvědčené odrůdy třešní roubované v korunce obyčejnou nebo anglickou kopulací na ptáčnici (nevznikají otevřené rány jako u jiných způsobů roubování nebo při očkování) a „chybí vstupní brána“ pro infekci klejotokovou rakovinou,
• při zakládání roztroušených sadů nebo podsadbách po přirozeném úhynu (likvidaci přestárlých stromů) může být velmi vhodným opatřením pro obnovu třešňovek přímé roubování „pěstovaného“ kvalitního náletu semenáčků plané třešně ptačí v korunce kopulací koncem vegetačního klidu (začátkem března) ve výšce okolo 2 m.
Při tomto způsobu se rouby lépe ujímají a korunku lze zapěstovat řezem s využitím nejnovějších poznatků a zkušeností v kratší době, při respektování přirozeného růstu stromů – s postranními výhony v požadovaném odstupu a tupých úhlech odklonu od střední osy. Odpadá také obvykle potřeba zálivky mladých stromků, které jsou dobře zakořenělé již na začátku svého vývinu.
Výsledky našeho pokusu s vlivem řezu na přírůstky plochy průřezu kmene u zákrsků třešní odrůdy ´Kordia´ na podnoži P-HL-A v průměru za období čtyř let (v 6. až 9. roce po výsadbě) prokázaly, že varianty s řezem posunutým do období vegetace zmenšily přírůstky plochy průřezu kmene ve srovnání se standardní variantou (řez v polovině března) přibližně o 20 %.
Celkový kumulativní výnos na strom za sledované období se pohyboval od 10,96 kg na strom ve variantě řezu po odkvětu stromů, tj. 97,94 % kontroly, do 12,26 kg na strom ve variantě tři (řez po sklizni plodů), tj. 109,2 % kontroly. Kontrolní varianta dosáhla 11,19 kg na strom.
Vliv termínu řezu na hojení ran jsme posuzovali z hlediska tvorby hojivého pletiva z kambiálního kruhu od doby řezu v roce 1998 (tři termíny) do podzimu 2001. Nejvíce kalusu a také největší stupeň uzavřených řezných ran byl zaznamenán u řezu v termínu po odkvětu stromů (polovina května). Mezi termíny řezu na konci vegetačního klidu v polovině března a řezem po sklizni v polovině července nebyly zjištěny významné rozdíly ve stupni hojení řezných ran o průměru 10 až 25 milimetrů (Sus, 2001).

Závěrem

Příspěvek se stručně zabývá rozšířením třešní jako cenné ovocné dřeviny v krajině, věnuje se péči o stávající nebo nové výsadby (výběr stanoviště, způsoby zapěstování, tvarování a řez) s ohledem na zlepšování zdravotního stavu porostů, s minimem chemických zásahů proti škodlivým činitelům. Poukazuje na úskalí a perspektivu extenzivního pěstování třešní v nových podmínkách šetrného zemědělství a se zřetelem k nezbytnému zvýšení biodiverzity.
V zákonité proměnlivosti během roku autor představuje starší (věkovité) stromy resp. sady třešní, mající především mimoprodukční funkce. V detailním pohledu je prezentována především nevšední ozdoba květů a plodů vybraného sortimentu třešní, včetně ptaček.
Třešeň se tak profiluje nejen jako ovocný, ale i okrasný strom s výraznou sadovnickou a krajinářskou hodnotou.

Komentáře ke článku 2

  • Jaroslav Škabrada

    Dobrý den, mám dotaz máme 61 let starou třešeň a zjistili jsem že máme totálně vykotlaný kmen poměrně vysoké třešně lze ještě zachránit tento náš strom ? rád zašlu i fotografii nebo bych uvítal o nějaký odborný kontakt který by posoudil zda lze provézt záchranu. Moc děkuji Škabrada

  • Libuše Lašková

    prosím o sdělení jak řezat roub.Sweet aerly třešeň ve druhém roce. prosím co je asi řez Zahn 1991, SUS 2006 jak a kdy se provádí. Díky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *