Trávy, trávníky a voda

Vodně vzdušný režim půdy je vedle výživného režimu nejdůležitějším ekologickým faktorem ovlivňujícím botanické složení travních porostů.

Na převážné většině našeho území jsou sumy srážek pro jejich pěstování nedostatečné a navíc jejich rozdělení v průběhu vegetace je nerovnoměrné, k přísuškům dochází zejména od července do poloviny srpna. Podle přírodních podmínek se vytvořila celá řada lučních porostových typů s diametrálně odlišným zastoupením druhů, morfologicky i biologicky přizpůsobených konkrétním podmínkám.
Přírodním travním porostům se nejvíce podobají extenzívní trávníky (krajinné, protierozní apod.). Ve většině případů se nehnojí, nezavlažují ani jinak neošetřují. Při zakládání takových porostů proto musíme vybírat druhy, které jsou konkrétním podmínkám co nejlépe přizpůsobeny. Vzhledem k menším nárokům na jejich vzhled však máme k dispozici téměř celý sortiment u nás povolených odrůd, jak trávníkových, tak pícních. Jiná je situace při výběru druhů a odrůd pro intenzívní trávníky, na které jsou kladeny vysoké estetické požadavky, sportovní musí navíc snášet mechanické zatížení. Tím se sortiment použitelných druhů značně zužuje a vzhledem k našim nárokům na tyto typy je zároveň nezbytná závlaha.
Principem přizpůsobení trav suchu může být například snížení výparu – zúžením listů, tvarem listové čepele (štětinovitá), jejich barvou (stříbřitá), povrchem (trichomy, silná pokožka), jejich postavením, případně způsobem odnožování (intravaginální – vznik hustých trsů). U některých druhů však nemusí být patrné žádné znaky xerofilie a přesto jsou odolnější suchu než ostatní. Je to dáno hloubkou a sacím tlakem jejich kořenového systému. Přestože velká část kořenového systému trav se nachází v povrchové vrstvě půdy, tj. do 150 mm pod povrchem, jednotlivé kořeny některých druhů mohou zasahovat i do hloubky kolem 2 m, takže jsou méně závislé na vodě srážkové a závlahové. Typickým příkladem je kostřava rákosovitá, která se v přírodě běžně vyskytuje od mezoxerofytních až po mezohygrofytní stanoviště a pro svou odolnost se stala oblíbeným trávníkovým druhem např. v horkých a suchých klimatických podmínkách Kalifornie. Dalším hlubokokořenícím druhem je např. lipnice smáčknutá, vhodná pro extenzívní trávníky. Tyto trávy však samozřejmě nemají žádnou výhodu na mělkých půdních profilech (střešní, kolejové trávníky aj.) U řady druhů jsou principy suchovzdornosti kombinovány tj. mají úzké listy a zároveň hluboký kořenový systém (např. kostřava ovčí, částečně i červená).
Přestože je řada druhů v různé míře přizpůsobena suchu, je něco jiného, jaké stresové podmínky rostlina vydrží aniž by uhynula a na druhé straně, jaký je její růst a vzhled. Příkladem může být kostřava ovčí, které v obdobích sucha velmi rychle zasychají listy, takže trávník nevypadá dobře. Je to další mechanismus obrany proti nadměrnému výparu. Trávník, zejména okrasný, by však měl být hustý a zelený.
Vláhové a půdní podmínky mohou značně ovlivnit stav trávníku již od jeho založení. Důležitá je například rychlost klíčení, vzcházení a zakořeňování jednotlivých druhů. Čím se rostlina rychleji vyvíjí, tím je větší její konkurenční schopnost ve směsi, ale také se zkrátí období, kdy je nejcitlivější na přísušek, tj. kdy se většina jejích kořenů nachází v povrchové, rychle vysychající vrstvě půdy. Příkladem může být i poměrně suchovzdorná kostřava červená nebo lipnice luční, jejichž podíl v trávnících bývá mnohem nižší, než kolik jich bylo ve vyseté směsi s jílkem vytrvalým, někdy z nich nezbude v trávníku téměř nic. Řada pěstitelů zavlažuje trávník podle potřeb jílku vytrvalého, který mnohem dříve klíčí, vzchází a sám vytvoří zapojený porost. Zakoření rovněž rychleji, takže může využívat vodu z větší hloubky (100 – 150 mm) než pomalu vzcházející lipnice a kostřava.
Mezi morfologickými, resp. biologickými vlastnostmi trav a vodně vzdušným režimem stanoviště existují velmi složité oboustranné vztahy. Přiměřené množství a poměr vody a vzduchu v půdě, stejně jako rozmístění vody v půdním profilu závislé na velikosti a frekvenci závlahových dávek, ovlivňuje hloubku zakořenění a příjem živin. Trávník má naopak vliv na vodně vzdušný režim půdy nebo alespoň vegetační vrstvy. Na prvním místě je obsah organické hmoty, vzniklé pravidelným odumíráním adventivních kořenů odnoží, které ukončily svůj životní cyklus. Podle aktivity půdní mikroflóry se tato hmota rozkládá vytváří humus nebo mineralizuje, což se projevuje ve výživném režimu (poutání živin, jejich uvolňování) a zároveň ve fyzikálních vlastnostech půdy důležitých jak pro rostliny, tak pro herní kvalitu povrchu, pokud se jedná o sportovní trávník nebo odolnost proti erozi u krajinných trávníků (vododržnost, vodopropustnost, odolnost zhutnění, soudržnost). Tyto vlastnosti vegetační vrstvy i celého půdního profilu máme možnost výrazněji upravovat především drenážním systémem, výběrem materiálů s různým zrnitostním složením pro celý půdní profil a nakonec u vzrostlých trávníků různými mechanickými zásahy, mezi něž patří všechny druhy povrchové i hloubkové aerifikace. Jako provzdušnění je někdy nesprávně označován i vertikální řez (vertikutace), kde se však jedná především o odstranění plsti. Plst mění vodně vzdušný režim půdy i vlhkost vzduchu v zóně listů tím, že ovlivňuje zasakování vody a její výpar. Souvisí to samozřejmě i s využitím hnojiv a zdravotním stavem trávníku. Bilance vody pak závisí na velikosti jednotlivých závlahových dávek (srážek). Voda menších srážek nebo závlahové dávky zůstávají v plsti a později se bez užitku vypaří. Naopak v obdobích sucha u trávníků bez možnosti závlahy, případně s menší pokryvností může plst chránit půdu před výparem. Různé druhy trav podle svých morfologických vlastností mají větší či menší tendenci tvořit plst. Nejproblematičtější druh plsti je tvořen travami s nadzemními výběžky, tzv. stolony (psineček výběžkatý pravý, psineček tenký, lipnice obecná). U některých extenzívních krajinných trávníků může hromadění nadzemní hmoty způsobovat i tzv. doškový efekt (stékání vody po povrchu svahu).
Všemi běžnými mechanickými zásahy (sečení, odstraňování posečené hmoty, vertikální řez, aerifikace aj.), ale i ostatními (režim hnojení a závlahy), které na trávnících provádíme ovlivňujeme přímo nebo nepřímo hloubku a množství kořenů. Dobré zakořenění trávníku by mělo být naším hlavním cílem, protože mocnost kořenového systému je předpokladem dobrého růstu nadzemních částí a také odolnosti rostlin vůči suchu. Nízké sečení trávníků samo o sobě snižuje hloubku zakořenění. Mělký kořenový systém se vytváří i při nedostatku vzduchu v půdě při jejím zhutnění, při časté závlaze menšími dávkami.
Odolnost vůči suchu a dalším stresovým faktorům, jimž jsou trávníky vystaveny je již řadu let předmětem pozornosti šlechtitelů. Nejde jen o výběr vhodných výchozích šlechtitelských materiálů, ale i o využití dalších biologických vlastností trav, jako je schopnost symbiózy s endofytními houbami, zlepšující suchovzdornost, symbiózy s mykorhitickými houbami, které prakticky zvětšují aktivní povrch kořenového systému a pod. Tyto vztahy jsou však rovněž velmi složité, jejich umělé řízení dosud není zvládnuto.
Z tohoto velmi stručného rozboru je patrné, že samotný výběr suchovzdorných druhů hraje podstatnější roli jen u krajinných trávníků. Čím máme vyšší požadavky na estetické a jiné vlastnosti, tím se na jeho úspěšném pěstování více podílí ošetřování – v tomto případě využití všech možností ovlivnění vláhových podmínek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *