Tradiční i méně známí škůdci cibulovin

Cibule kuchyňská i česnek kuchyňský vyžadují chráněné polohy s raným nástupem jara. Nejvhodnější jsou slunné, záhřevné, humózní, hlinité, dobře provzdušněné půdy s dostatečnou zásobu přijatelných živin. Póru vyhovují půdy hluboké, propustné, dobře zásobené humusem a vláhou po celou dobu vegetace.

Jarní výsadba česneku a cibule se obvykle provádí v průběhu měsíce března, nejpozději začátkem dubna. Výhodou jarního pěstování česneku kuchyňského je, že nebývá napaden houbomilkou česnekovou. Samičky houbomilky kladou vajíčka do báze listových pochev v době, kdy listy rostlin z jarní výsadby ještě nevzešly. Naopak podzimní výsadba česneku nám dává mnohem větší výnosy. U ozimé cibule je výhodou ranější sklizeň než u cibule pěstované na jaře. Jaký typ výsadby zvolit záleží na lokalitě, pěstebních podmínkách a četnosti výskytu škůdců. Pór můžeme v našich podmínkách pěstovat prakticky po celý rok, ale musíme zvolit správnou odrůdu (letní, podzimní a zimní).

Pomůže netkaná textilie
Vedle již výše zmiňované houbomilky česnekové se k tradičním škůdcům cibulovin řadí vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma). Její přítomnost v porostu cibulové zeleniny prozrazují typické korálové vpichy na listech. Velký problém navíc představují hnědá pupária v rostlinách, která ji zvláště při silném napadení dokonale znehodnocují. Jarní generace škůdce působí škody na cibuli a ozimém česneku. Podzimní generace škodí především na póru. Prevencí je zdravé osivo nebo sadbový materiál, důsledná likvidace posklizňových zbytků a hluboká orba. Pomůže i využití netkaných textilií a prostorová izolace od ostatních cibulových rostlin.
K dalším škůdcům cibulovin patří květilka cibulová (Delia antiqua). Největší škody způsobují larvy první generace v květnu až první polovině června vyžíráním krčků a lodyhy. V červnu a červenci se líhnou mouchy druhé generace, jejichž larvy se vyvíjí ve vzrostlých cibulích a po dokončení svého vývoje se kuklí v půdě. Část pupárií přezimuje, ale z části se může líhnout třetí generace, která napadá pažitku. Jako ochranu lze použít jemné ochranné sítě, kterými se porost zakryje.
Třásněnka zahradní (Thrips tabaci) se projevuje na listech napadených rostlin stříbřitě lesklými nepravidelnými skvrnami s drobnými černými kupičkami trusu. Za vhodných podmínek je schopna dokončit vývoj, a tedy i škodit, na podzim na uskladněné cibuli. Třásněnky v polních podmínkách ničí larvy pestřenek, zlatooček a některé druhy dravých roztočů.

Méně známí škůdci
V letošním roce bylo vegetační období cibulovin poznamenáno suchým teplým počasím v průběhu vegetace a deštivým ke konci vegetace. Tento průběh počasí vytvořil vhodné podmínky pro méně často se objevující škůdce cibulovin, jejichž výskyt byl zaznamenán na jihovýchodní Moravě.
Jednou z nich je například mnohonožka (Lulus sp.). Ta patří do třídy Diplopoda. Je zástupcem charakteristických mnohonožek s protáhlým válcovitým tělem, složeným ze 30 a více článků, dosahují kolem 16 až 45 mm i více. Ústní ústrojí se skládá ze silných kusadel (mandibul) a z přeměněných čelistí (maxill). Za hlavou následují články těla, které vznikly splynutím dvou článků. V nebezpečí se spirálovitě nebo kuličkovitě stočí, přičemž nohy skrývají uvnitř spirály a současně vylučují ze zvláštních otvůrků na bocích těla dráždivé a odpuzující látky. Vajíčka obvykle kladou ve skupinkách na chráněných a zastíněných místech. Z oplozených vajíček se líhnou larvy, jejichž tělo má pouze sedm článků a tři páry nohou. Jejich potravou jsou převážně tlející rostlinné látky. Vysoká půdní vlhkost ke konci vegetace způsobuje pozvolné rozkládání cibulí česneku v půdě, čímž se cibule česneku stává vhodnou potravou pro mnohonožky. Výskyt mnohonožek na česneku byl zaznamenán zejména v oblasti Uherského Hradiště, kdy se většinou na hnijících cibulích česneku nacházely jedna až dvě dospělé mnohonožky.
V porostech druhu Allium letos narazíme i na krytonosce cibulového (Ceutorrhynchus suturalis). Imago dosahuje délky 2,5 až 3 mm, má drobný nosec a bílý podélný úzký proužek, který se táhne přes celý štít a podle švu krovek až na jejich konec. Proužek je tvořen poměrně velkými, bílými šupinami. Jinak je brouk zbarven černě, tykadla a nohy jsou hnědočervené. Brouci jsou poměrně rychlí a při nejmenším nebezpečí se pouštějí a padají k zemi, kde zůstávají dlouho nehybní. Dospělci přezimují většinou v půdě v okolí rostlin. Počátkem května se shromaždují, později jich přibývá až do počátku června, kdy se stávají vzácnějšími a zmizí úplně. Nalézáme je opět v srpnu, ale to jsou již nově vylíhlí brouci, kteří přezimují. Na jaře dospělci kladou vajíčka do natě rostlin. Vajíčka jsou široce oválné, 0,6 až 0,7 mm dlouhé a 0,3 až 0,4 mm široké, bílé. Larvy jsou žlutavé nebo žlutavě zelené, beznohé, v dospělosti asi 0,7 cm dlouhé. Žijí ve vnitřku listů, kde vyžírají parenchym. Na nati jsou vidět podlouhlé, úzké dírky. Dospělé larvy opouštějí poškozenou nať a zakuklují se v horních vrstvách půdy. Kukla je slonově bílá a má na štítu, hlavě, nosci a na koncích holení několik ostnů. Poslední článek zadečku končí dvěma krátkými trny, které jsou drápkovitě proti sobě zakřiveny. Hospodářský význam krytonosce cibulového není veliký, protože jde o škůdce poměrně vzácného. Žír brouků je bezvýznamný, škody způsobují larvy. V letošním roce byl zaznamenán výskyt tohoto krytonosce v oblasti Uherského Hradiště.

Bodové výskyty
V tomto roce byl zaznamenán v předhůří Bílých Karpat výskyt chřestovníčka cibulového (Lilioceris merdigera). Tělo dospělce je oranžově červené, část břicha, tykadla, kolena a chodidla jsou černé. Kořen tykadel může byt červený a nohy někdy bývají úplně červené. Hlava je ze strany i shora zaškrcená a krček se dozadu rozšiřuje. Temeno má před příčnou rýhou dva hrbolky a boční kraje štítů jsou uprostřed hluboce vykrojené. Krovky jsou jednobarevně žlutočervené. Brouci stridulují. Přezimující imaga se objevují v dubnu, samičky kladou vajíčka od počátku května na spodní stranu živných rostlin. Vajíčka jsou oválná, asi jeden milimetr dlouhá, žlutooranžová, lesklá později hnědá. Samičky je kladou do řady jednotlivě nebo po několika. Jedna samička může naklást až 250 vajíček. Po 6 až 10 dnech se líhnou larvy, které vyžírají v úzkých proužcích parenchym listů tak, že protilehlá pokožka zůstává neporušena. Dospělé larvy měří 6 až 8 mm, jsou špinavě žluté barvy a mají hnědou hlavu a nohy. Řiť je umístěna na hřbetní straně zadečku, takže slizový trus se hromadí na hřbetě a tvoří pak obal kolem celého těla. Po dospění se larvy kuklí v zemi a brouci letní generace se líhnou v druhé polovině června. Z vajíček, které samičky tohoto pokolení nakladou, se po pěti až osmi dnech líhnou larvy, které škodí stejně jako larvy jarní. Jejich vývoj je ukončen po třech týdnech, kdy se v zemi kuklí. Brouci se líhnou v červenci a v srpnu, ale půdu již neopouštějí, přezimují zde až do jara.
Housenky prvních instarů molíka česnekového (Acrolepiopsis assectella) migrují v listech, později žijí housenky uvnitř dutiny listů. Špičky napadených listů zasychají, později se ulamují. Chodbičky housenek směřují od vrcholu k bázi listů. Žírem housenky snižují asimilační plochu rostlin, tržně je znehodnocují a v důsledku druhotné infekce způsobují zahnívání srdéček napadených rostlin, jež může vést až k jejich likvidaci. Housenky jsou šedozelené s černými skvrnkami, žlutou hlavou a hrudními nožkami. Před kuklením dosahují délky asi 11 mm. Přezimují motýli, kteří v květnu kladou kolem stovky vajíček. Housenky se kuklí na povrchu listů. V létě létají motýli druhé generace. Housenky druhé generace žerou až do října. Pak se kuklí. Motýli líhnoucí se ještě na podzim vyhledávají po vylíhnutí v blízkém okolí úkryty k přezimování. Molík česnekový může mít tedy dvě až tři generace za rok. Napadány jsou především porosty cibule, česneku, póru a pažitky. Housenky parazituje několik druhů lumků, např. Diadromus pulchellus, Diadegma semiclassum, rod Itoplectis. V kuklách parazituje Diadromus collaris, housenky napadá rovněž mnoho predátorů, např. drabčíci, střevlíci rodů Amara, Harpalus a Pterostichus, zlatoočky, pavouci, mravenci, ploštice rodu Orius a další. Preventivním ochranným opatřením je pěstování cibulovin co nejdále od loňských ploch. Při přímé ochraně je důležité správné časování, ošetření, což umožňují feromonové lapáky, případně sledování motýlů světelným lapačem. K ochraně se v zahraničí používají přípravky na bázi B. thuringiensis a organofosfáty.
Listy mladých rostlin česneku a cibule se po napadení vlnovníkem česnekovým (Aceria tulipae) kroutí, kadeří a žloutnou a ve srovnání se zdravými rostlinami zaostávají v růstu. Velmi drobný roztoč, 0,15 až 0,3 mm dlouhý, červovitého nebo vřetenovitého těla s bodcovitými chelicerami, bez očí, cévní soustavy, vzdušnic a vylučovacího ústrojí. Roztoči škodí jednak přímo, jednak přenosem virů. Během roku mívají více generací, přičemž se někdy vyskytují dva typy morfologicky odlišných samiček. Protygní (primární) samičky jsou aktivní během vegetačního období. Vyskytují se společně se samečky a stejně jako oni nejsou schopny přezimovat. Zimu přečkávají deutogynní (sekundární) samičky, nejčastěji v pupenech. Základním ochranným opatřením je sázet pouze uznanou sadbu a cibuloviny na tomtéž pozemku pěstovat v dostatečných odstupech. K ozdravení napadené sadby je možné použít máčení ve vodě 55 ° C teplé po dobu 15 až 20 minut. Používá se také roztok Sulka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *