Technologie množení odrůd dřínu obecného

Cílem předkládané práce bylo seznámit ovocnářskou veřejnost s možnostmi množení odrůd dřínu obecného (Cornus mas L.). Při množení bylinnými řízky se v letech 2009 a 2010 výtěžnost pohybovala v závislosti na odrůdě mezi 51,8 % (´Vydubecký´) až 96,2 % (´Elegantní´). Dvě vybrané odrůdy dřínu (´Devín´, ´Fruchtal´) byly po sterilizaci zavedeny do podmínek in vitro kultury. U odrůdy ´Devín´ na WPM médiu s nejnižší použitou koncentrací zeatinu 0,5 mg/l byl dosažen nejvyšší koeficient množení 3,7. Naopak na MS médiu s fytohormonem kinetin nedocházelo u použitých odrůd k vůbec žádnému množení. Dosažené výsledky ukazují, že zkoumané odrůdy dřínu lze efektivně množit vegetativně klasickou školkařskou metodou množení bylinnými řízky. Mikropropagaci dřínu v in vitro kultuře nelze prozatím doporučit běžné školkařské praxi z důvodu špatného in vitro kořenění. Summary The aim of this work was to acknowledge growers with propagation of Cornelian cherry (Cornus mas L.) cultivars. In the case of multiplication by soft-wood cuttings in years 2009 and 2010, the yield of plants varied depending on the cultivar from 51,8 % (´Vydubecký´) to 96,2 % (´Elegantní´). Selected two genotypes of Cornelian cherry (´Devín´, ´Fruchtal´) were sterilised and established in in vitro conditions. The highest multiplication rate 3,7 was noted for cultivar ´Devín´ on WPM medium (Woody Plant Medium) with the lowest zeatin concentration (0,5 mg/l). In contrary, in vitro plants of used cultivars did not multiply on MS medium with phytohormone kinetin. Obtained results show that it is possible to effectively propagate selected Cornelian cherry cultivars by soft wood cuttings. At present, micropropagation cannot be recommended for nursery praxis due to poor in vitro rooting.

Dřín obecný (Cornus mas L.) je domovem ve střední a jižní Evropě, Malé Asii a na Kavkaze (Mareček a kol., 1994). Jedná se o starou kulturní rostlinu. V našich podmínkách se nejčastěji vyskytuje v teplejších oblastech (jižní Morava, střední a severozápadní Čechy). Keře dřínu dorůstají do výšky až 6 m. Dřín velmi dobře snáší zimní mrazy a rovněž květy mají vysoký stupeň odolnosti proti pozdním jarním mrazům (Cvopová a Dlouhá, 1992). Lze jej proto pěstovat i ve vyšších nadmořských výškách až do 600 m. Nejlépe roste na vápenatých půdách v rovinatých i svažitých plochách. Vyžaduje neutrální až zásaditou půdní reakci. Vhodná jsou slunná stanoviště, jihovýchodní, či jihozápadní svahy. Nevhodná jsou zastíněná stanoviště a kyselé půdy. Vyžaduje propustnou písčitou až hlinitopísčitou půdu (Cvopová a Dlouhá, 1992; Paprštein a kol. 2009).
Z hlediska pěstování je dřín nenáročnou dřevinou. Kulturní odrůdy se pěstují ve tvaru keře, nebo nízkokmene. Agrotechnika spočívá v mělkém zpracování půdy v meziřadí do 100 mm, v příkmenném pásu do 40–50 mm. V osmém až desátém roce se keře zapojí do pásu a zabrání růstu plevelů. V období plodnosti se přistupuje u keřů k nejnutnějšímu sanitárnímu řezu, odstraňují se přitom odumřelé nebo křížící se větve a výhony. Řez snáší dřín velmi dobře, musí však být proveden brzy zjara do období rašení. Při opoždění řezu dochází k tzv. slzení vyvolaném nadměrným prouděním mízy (Paprštein a kol., 2009).
Ochrana vůči chorobám a škůdcům je prakticky minimální. Může se vyskytnout houbové onemocnění při dlouhém skladování plodů, moniliová hniloba (Monilia fructigena). Na letorostech se mohou vyskytovat bělavé moučnaté povlaky padlí, vzácně se vyskytuje i virózní mozaika.
Raným květem v předjaří a bohatstvím pylových zrn je dřín důležitým zdrojem první potravy pro včely (Cvopová a Dlouhá, 1992). Červené plody dřínu zvané dřínky jsou jedlé. Jedná se o ovoce s vysokou biologickou hodnotou. Genotypy dřínu jsou velmi bohaté zdroje antokyanů, sacharidů a kyseliny askorbové (65–100 mg/100 g) a karotenoidů. Oleje získané z plodů dřínu obecného vykazují antibakteriální aktivitu a mají proto potenciál pro využití v lékařství (Malter a kol., 2002, Mamedov a kol., 2004).
Dřín je druh, který se běžnými školkařskými metodami množí poměrně obtížně. Semenné množení dřínu poskytuje různorodé potomstvo a lze ho proto využít pouze pro produkci podnoží. Dvousemenná peckovice je navíc přeléhavá s tzv. dvojitou dormancí, mechanickou i fyziologickou a vyklíčí až ve druhém roce po jednoroční stratifikaci (Walter, 1997). Při pěstování odrůd a vybraných ekotypů se nabízí i použití tradičních školkařských metod roubování a očkování. Oba způsoby štěpování však vyžadují dopěstování generativního podnožového materiálu, což je z výše uvedeného důvodu dvojité dormance časově náročné. Cílem předkládané práce je seznámit ovocnářskou veřejnost s možnostmi vegetativního množení vybraných odrůd dřínu pomocí řízkování bylinnými řízky a pomocí in vitro kultur. Na základě získaných poznatků lze doporučit vhodné techniky pro školkařskou praxi.

Materiál a metody
Pokusy s množením perspektivních odrůd dřínu probíhaly ve VŠÚO Holovousy s. r. o. Zkoumány byly klasické školkařské metody množení (bylinné řízky) i moderní biotechnologické metody s využitím in vitro kultur.
Množení bylinnými řízky
Jednoleté výhony dřínu byly odebrány z porostu matečných rostlin na školním statku MU v Žabčicích ve dnech 17. 6. 2008, 16. 6. 2009 a 1. 7. 2010 a to v ranních hodinách, aby rostlinný materiál nevadl. Příprava řízků a jejich výsadba do množárny proběhla v následujícím dni po odběru ve VŠÚO Holovousy s. r. o. Délka řízků byla 15 až 20 cm. Při řízkování byla dodržována zásada: z jednoho výhonu jeden řízek. Pro přípravu řízků byla použita přednostně spodní partie výhonů. Spodní části řízků byly odlistěny v délce 8–10 cm a ošetřeny stimulačním prostředkem. Pro stimulaci byl použit lihový roztok kyseliny beta-indolyl-máselné (IBA) o koncentraci 2500 ppm. Báze řízků byla do stimulátoru ponořena na dobu pěti vteřin. Poté byla báze řízku ponořena do mořidla (talek s příměsí 1 % fungicidu – Captan 50 WP).
Takto ošetřené řízky byly vysazeny do množárny na záhony překryté polyetylenovou fólií. Záhon byl zavlažován automatickým systémem mlžení s elektronickým listem.
Složení substrátu bylo následující: rašelina, písek, perlit v poměru 1:1:1. Řízky byly vysazeny na záhon do hloubky cca 3–4 cm. Spon závisel na velikosti listové plochy řízků a pohyboval se mezi 10–12 x 5–8 cm.
Tvorba kořenů byla stimulována spodním ohřevem substrátu na teplotu 21 °C pomocí ocelové sítě se smyčkou topného kabelu. Řízky byly v týdenních intervalech ošetřovány fungicidy proti houbovým chorobám. Jakmile řízky začaly zakořeňovat, bylo postupně omezováno mlžení a zároveň se započalo s větráním záhonů. Na podzim byly řízky po předchozím vyhodnocení zakořenění přemístěny do bezmrazé místnosti a na jaře vysazeny do jednolitrových kontejnerů. Sazenice byly dopěstovány ve venkovních podmínkách pod závlahou. Na podzim byl spočítán počet výpěstků, které dosáhly velikosti vhodné k prodeji.
Množení pomocí in vitro kultury
Pro pokusy s in vitro množením byly vybrány dvě odrůdy dřínu (´Devín´, ´Fruchtal´). V únoru bylo od těchto dvou odrůd odebráno a uskladněno do chladicího boxu (4 °C) celkem 80 dormantních výhonů. Odebrané dormantní výhony byly dány k narašení do teploty 22 °C do laboratoře. Z narašených pupenů byly následně vypreparovány ve sterilním prostředí laminárního boxu vrcholky o velikosti 5–10 mm. Jako sterilizační činidlo byl testován chlorid rtuťnatý (pozor silně toxický) v koncentraci 0,15 % a chlornan sodný v koncentraci 0,5 % ve formě komerčního přípravku Savo (Bochemie a. s.). Koncentrace chlornanu sodného byla zvolena na základě doporučení výrobce pro plošnou dezinfekci. Od každé odrůdy bylo nasazeno 20 počátečních explantátů. Jako kultivační nádoby byly použity Erlenmeyerovy baňky o objemu 100 ml zakryté hliníkovou fólií.
Pro multiplikaci byla testována dvě základní pevná agarová média a to médium typu WPM (Woody Plant Medium) podle Lloyd a McCown (1981) s přídavkem 0,5; 1 nebo 2 mg/ l zeatinu jako regulátoru růstu pro iniciaci multiplikace a médium typu MS (Murashige a Skoog 1962) s přídavkem 1, 2 nebo 4 mg/l regulátoru růstu kinetinu. U všech použitých médií bylo pH upraveno na hodnotu 5,8. V intervalu 25 až 40 dnů probíhalo sterilně kontinuální pasážování. Během kultivace byly explantátové kultury umístěny v kultivační místnosti se standardním světelným a tepelným režimem – 16 hodin světlo, osm hodin tma, 22 ± 1 °C. V pokusech s multiplikací bylo pro každou odrůdu a pro každou koncentraci příslušného fytohormonu použito 100 výchozích explantátů. Multiplikační koeficient byl vypočítán jako průměrný počet nových výhonů na výchozí explantát po jednom měsíci růstu na agarovém médiu v kultivační místnosti. V pokusech byl pro vyhodnocení variance souboru vypočítán SE (Standard Error). Pro in vitro kořenění bylo použito WPM médium, které se osvědčilo ve fázi multiplikace. Pro indukci kořenění byly testovány tři druhy auxinů IBA (kyselina beta indolylmáselná), IAA (kyselina beta indolyloctová) a NAA (kyselina alfa naftyloctová) v koncentraci 1 mg/l s vynecháním cytokininů. Při převodu zakořeněných rostlin do ex vitro podmínek byly rostlin omyty vodou od agaru a vysázeny do rašelinových kontejnerů typu JF pot a postupně aklimatizovány.

Text Ing. Jiří Sedlák, Ph.D., Ing. Josef Kosina, CSc., Ing. František Paprštein, CSc., VŠÚO Holovousy s. r. o.

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2012.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *