Syringa microphylla – šeřík malolistý

Tento druh šeříku (Syringa microphylla DIELS., syn. S. dielsiana SCHNEID., S. schneideri LINGELSH.) byl poprvé popsán Ludwigem Dielsem v "Die Flora von Central China v roce 1901 Englerově botanické ročence. L. Diels tento druh šeříku popsal na základě sběru rostlin, které mu byly dovezeny botanickým misionářem Guiseppem Giraldim z pohoří Tui-kio-san v čínské provincii Shensi.

Pravděpodobně první rostliny S. micrgophylla sbíral již v roce 1879 maďarský cestovatel Ludwig Loczy v pohoří Tsing Tschon v provincii Kansu. Další rostliny byly objeveny mnoha cestovateli a botaniky o několik let později v provincii Honan.
Šeřík malolistý je poněkud pomalu rostoucí keř, který dorůstá v dospělosti do 1,5 m výšky ve velmi dobrých a příznivých podmínkách až do 2 m. Keře se rozrůstají více do šířky, protože S. microphylla má dlouhé, tenké větve, žlutozelené barvy, jemně ochmýřené. Na mladých výhonech jsou laty řídce větvené až 20 cm dlouhé a vedle nich na starších větévkách rostou laty krátké, chomáčovité, které všechny dohromady na keři působí jako velké oslňující květenství. Listy malé, okrouhle vejčité až oválně vejčité, tupě zašpičatělé, mělce a krátce pilovité. Jednotlivé květy mají úzkou trubkovitou korunu až 1 cm dlouhou zakončenou čtyřmi lalokovitě kopinatými korunními plátky přilbovitého tvaru. Květ je v poupatech růžově červený, v plném květu růžový, velmi vonný. V Číně se květy sušily a používaly jako náhražka čínského čaje. Šeřík kvete během roku dvakrát, jednou v květnu a podruhé od srpna podle počasí přes celé záři někdy i déle.
Dnes se rozmnožuje výhradně vyselektovaná forma S. microphylla ’Superba’, která má lepší růžově červené zbarvení květů a bohatší květenství s velmi dlouhým obdobím kvetení s menšími přestávkami
v bohatosti násady květů prakticky od května do října. S. microphylla ’Superba’ svým remontujícím kvetením je přinejmenším zajímavým obohacením sortimentu šeříků, ale v té době i okrasných keřů. Doporučuje se odkvetlé zbytky květů včetně nevyzrálých konců větévek na jaře odstříhat.
U tohoto šeříku se nejčastěji používá množení v červnu zelenými řízky, které uspokojivě zakořeňují,
i ve studeném pařeništi. Jiný způsob je roubování v prosinci až únoru tzv. v ruce a to nejlépe na podnož Ligustrum vulgare. Naroubované štěpovance vyškolkujeme v dubnu přímo do volné půdy, a dále je pěstujeme než zesílí natolik, aby byly vhodné pro vysazení na trvalé stanoviště. Pravokořenné šeříky, které vyrůstají z adventivních pupenů na kořenech výmladky a jsou na jaře dostatečně zakořenělé odstřihneme, a po zakrácení vyškolkujeme. Z takto získaných oddělků po 2 – 3 letech dalšího pěstování, dostaneme silné rostliny na vlastních kořenech. Pravokořenné šeříky nemusí se již štěpova, protože si podržují vlastnosti matečné rostliny. Šeříky štěpované na podnoži vysazujeme asi o 10 cm hlouběji, aby se z nich postupně vytvořily rostliny pravokořenné.
Pro tento šeřík volíme stanoviště na plném slunci a půdu hlubokou, živnou, středně těžkou, propustnou a zásaditou. Neroste v suché, málo živné, těžké a přemokřené půdě. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, jinak špatně kvete. V našich středně vysokých i vyšších polohách je zcela mrazuvzdorný. Nejvhodnější pro výsadbu jsou šeříky prostokořenné s dostatečným a pokud možno nepoškozeným kořenovým balem. Vhodná doba výsadby je buď na jaře těsně před rašením nebo podzim od poloviny října až do zamrznutí půdy. Jednoleté přírůstky se doporučuje na jaře zkrátit o 1/2 – 2/3, což se projeví na lepším zavětvení celého keře. Šeřík malolistý vysazujeme v zahradních úpravách jak solitérně, tak v menších i větších skupinách jako volně rostoucí keře.
S. microphylla dala vznik mezidruhovému hybridu nazvaný“ Josée, což je trihybrid (S. patula x S. microphylla) x S. meyeri, který se podobá nejvíce šeříku malolistému, jak vzrůstem tak i květenstvím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *