Autor
Kategorie:
Nezařazené

Sviluška chmelová škodí ve skleníku i interiéru

Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) je drobný fytofágní roztoč dorůstající velikosti kolem 0,4 mm, pouhým okem špatně pozorovatelný. Je jedním z nejznámějších druhů svilušek škodících na bylinách i dřevinách. Areál rozšíření této svilušky je rozsáhlý. Zahrnuje především oblasti mírného pásu, ale běžně se vyskytuje i v subtropických oblastech.

Jedince svilušky chmelové nejčastěji nalezneme na spodní straně listů, kde také přijímají potravu. K typickým příznakům napadení rostlin sviluškami patří drobné, světle zbarvené tečky v místě vpichu chelicer, které se v průběhu opakovaného sání spojují v nepravidelné, zpravidla šedobíle nebo šedožlutavě zbarvené skvrnky.
Indikátorem jsou pavučinky
Svilušky vysávají obsah rostlinných buněk. Patří mezi polyfágní druhy, které jsou schopny přijímat potravu až z několika set druhů rostlin. Při sání injikují do rostlinných pletiv ze slinných žláz sekrety toxicky působící na buňky pletiv. Často dochází ke snížení obsahu chlorofylu v posátých buňkách. V závislosti na druhu rostliny a její reakci na sání svilušek mohou zasychající listy získávat i bronzovité zabarvení. Na napadených listech některých druhů rostlin se často objevují drobné deformace projevující se mírným zvlněním listové čepele v místě výskytu kolonie svilušek. Všechna pohyblivá stadia přijímají potravu. Sviluška chmelová je typická svojí schopností produkovat sekret tuhnoucí v jemné pavučinové vlákno. Přítomnost jemných pavučinek na listech, ale i dalších částech rostlin, v závislosti na intenzitě napadení, bývá často signálem pro méně zkušené pěstitele, aby provedli vizuální kontrolu rostlin na výskyt svilušky.
Vývojový cyklus svilušky
Ontogenetický vývoj svilušky probíhá standardně a zahrnuje stadium vajíčka, larvy, dvě nymfální stadia a dospělého jedince. Vajíčka jsou kulovitá, přibližně 0,1 mm velká a bývají kladena jednotlivě v místech, kde samičky žijí a přijímají potravu. Samička naklade několik desítek vajíček za život. Jednotlivá vajíčka lze nalézt přímo na povrchu rostlinných pletiv nebo na pavučinkách produkovaných sviluškami. Embryonální vývoj trvá v závislosti na vnějších podmínkách tři až více než dvacet dní. Šestinohé larvy líhnoucí se z vajíček se příliš neliší velikostí těla od vajíčka. Brzy se svlékají v nymfální stadium, nazývané protonymfa, které už je osminohé stejně jako následující nymfální stadium (deutonymfa) a dospělá sviluška.
Tělo svilušek je měkké bez významných sklerotizací, na povrchu v některých partiích se zřetelnými rýžkami. Zbarvení svilušek je nenápadné. Převládá žlutobílé zbarvení těla, někdy se zelenavým nádechem. Na hřbetní straně jedinců vyskytujících se v průběhu hlavní části vegetačního období bývají tmavé skvrny proměnlivé velikosti. Přezimující samičky, které jako jediné z populace mohou úspěšně překonat mrazivé období, mají tělo načervenale zbarvené. V průběhu roku mívá sviluška chmelová ve venkovním prostředí několik (zhruba pět až osm) vzájemně se překrývajících generací v závislosti na průběhu počasí. Rychlost vývoje se výrazně zkracuje v interiérech a zejména ve vytápěných sklenících, kde často panují ideální podmínky pro její rozmnožování. V trvale vytápěných sklenících může počet generací za rok dosáhnout více než dvaceti a rozmnožování pak probíhá kontinuálně. Teplo a sucho podporuje množení této svilušky. Diapauzující samičky bývají schovány v různých mikroskopicky velkých škvírách v kůře stromů a keřů, detritu, rostlinných zbytcích apod. Ve sklenících mohou být zalezlé v různých částech konstrukcí. Na stále zelených rostlinách zůstávají i přes zimu na listech či jiných částech rostlin. V závislosti na snižující se průměrné denní teplotě a zkracující se fotoperiodě omezují svoji aktivitu i příjem potravy. Ve vytápěných sklenících zůstávají často aktivní i během zimy, ale rychlost vývoje je pomalejší. Zpomalení či úplné zastavení aktivního způsobu života na rostlinách a přechod do tzv. diapauzy vyvolává u nezkušených pěstitelů dojem, že problém se sviluškami na rostlinách skončil. O to více pak bývají nemile překvapeni koncem zimy a brzy na jaře, kdy svilušky začnou opět aktivovat. Již během února samičky svilušek v interiérech a sklenících v závislosti na konkrétních podmínkách ukončují diapauzu, vyhledávají vhodné rostliny a začínají se rozmnožovat. Nepřipravený pěstitel již v průběhu března může pozorovat i silně napadené a značně poškozené rostliny, kterým pozvolna zasychají listy a přestávají růst.
Ochrana
Ochrana proti sviluškám by měla vycházet ze včasného zjištění jejich výskytu na rostlinách. Možností, jak regulovat výskyt svilušky chmelové, je několik, záleží na konkrétní situaci a také na pěstiteli, který způsob zvolí. Nejčastěji používanou metodou tlumení výskytu svilušky je použití akaricidně působících přípravků v rámci metod chemické ochrany rostlin. Na trhu je v současné době poměrně pestrá nabídka použitelných přípravků. Důležité je dodržení všech podmínek a doporučení uvedených na etiketách. Ne všechny povolené přípravky působí letálně i na vajíčka svilušek, často hubí jen jejich pohyblivá stadia. Proto je nutné ošetření opakovat po několika dnech v závislosti na teplotách, aby byl podchycen výskyt i nově vylíhlých jedinců z vajíček, kteří se jinak stanou zdrojem opětovného napadení rostlin. Dobré možnosti regulace populací svilušek nabízí i metody biologické ochrany rostlin založené především na použití přirozených nepřátel svilušek ze skupiny predátorů. Biologická regulace funguje dobře v temperovaných sklenících a foliovnících, kde obvykle panují příznivé teploty pro vývoj bioagens a kde je dostatek rostlin umožňujících vytvoření určitého rovnovážného stavu mezi populacemi svilušek a jejich predátorů, který může mít i déletrvající charakter. V takovém případě stačí vypuštění vhodného bioagens na počátku pěstebního cyklu plodiny a jsou-li dodrženy potřebné podmínky, probíhá regulace úspěšně po celou dobu pěstebního cyklu. V případě sbírkových skleníků může regulace probíhat dlouhodobě, pokud není narušena nepříznivě působícím vlivem, např. aplikací nevhodného pesticidu proti jiným škodlivým organizmům. Ochrana jednotlivých hrnkových rostlin v interiérech pomocí predátorů je komplikována značnou nestabilitou vztahu mezi populacemi obou druhů a aplikace je zpravidla nezbytné provádět opakovaně, což takto prováděnou ochranu výrazně prodražuje a činí ji neefektivní. Jako osvědčené bioagens se používá dravý roztoč schopný sám svilušku aktivně na rostlinách vyhledávat a následně usmrcovat. Je známý pod jménem Phytoseiulus persimilis a lze jej zakoupit u producentů a distributorů bioagens současně s návodem, jak a za jakých podmínek jej aplikovat nebo i se službou zabezpečující jeho fungování po dohodnutou dobu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *