Autor
Kategorie:
Nezařazené

Světlice jako kultura k řezu květů

Světlice, zvaná také saflor (Carthamus tinctorius L.), je prastarou a mnohaúčelovou kulturní rostlinou: více než po tři tisíciletí je pěstována jako rostlina barvířská, léčivá i olejodárná.

Spolehlivě byla doložena z hrobek ve staroegyptských pyramidách: zbytky jejích úbo-rů byly nalezeny v pohřebních věnečcích faraónů třinácté dynastie. Pravděpodobně dávno předtím byla ale pěstována perskými a asyrskými národy, které ocenily přede-vším červená a žlutá barviva z jejích kvítků. Číňanům byly už před třemi tisíciletími známy jejich léčivé účinky a etiopští rolníci lisovali z nažek olej vysoké dietetické hodnoty. Proslulost světlice jako barvířské rostliny upadla s výrobou levných anilino-vých barviv v půli devatenáctého století, ještě dlouho byla však vysévána při selských staveních pro ozdobu a jako olejnina se dnes ve světě pěstuje na téměř dvou milionech hektarech.
Jako stará kulturní rostlina neroste světlice nikde planě: za její předky považují někteří anatolský C. persicus WILLD., jiní zase C. palaestinus EIG. nebo západoasijský C. oxyacanthus M.BIEB. Všechny mají vzezření hrozivě vyzbrojených bodláků. Pěstitelé květin ovšem ocení spíše odrůdy bezostné – a protože výnos oleje bývá s ostnitostí v přímé úměře (ostny nadto účinně brání ptactvu ve vyzobávání zrajících nažek), vdě-číme za vznik dnešních okrasných odrůd dávno zapomenutým selekcím barvířským. Konečně, stále je z čeho vybírat: některé ze světových genobank udržují dnes stovky krajových odrůd, raných i pozdních, sotva čtvrt metru vysokých nebo zase bezmála dvoumetrových a nakvétajících ve škále červených, žlutých i bílých odstínů.
Statistika
Teprve před dvaceti lety se světlici začalo dostávat více pozornosti i v odborných za-hradnických periodikách: na výsluní pozornosti se dostala s rostoucí oblibou rustikál-ních vzorů a její popularita rychle narůstala až do konce století. V této době byla už z nabídek květinových katalogů dostupná v téměř padesáti(!) odrůdách a jestliže v roce 1990 obsadila ročním obratem 3 122 000 Hfl (asi 1 419 000 €) na VBN šestačtyřicátou příčku mezi řezanými květinami, po deseti letech vystoupala už na 39. příčku s obratem 5 313 000 € (tab.1) a dalece tak překonala mnohem známější letničky jako Callistephus, Moluccella, Nigella, Gomphrena nebo Calendula. Import kryl v té době poptávku zhruba ze čtyřiceti procent – mezi importovanými řezanými květinami se světlice zabydlela dokonce už v druhé dvacítce. Od počátku století nicméně jak evrop-ská produkce, tak import vykazuje sestupné tendence: ve statistikách posledních let zakotvila světlice na 55. příčce s obratem 3 772 000 € (2004) a 3 821 000 € (2005). To ovšem stále představuje zhruba 25 milionů prodaných kvetoucích stonků ročně jen prostřednictvím VBN.
Pěstování v nekrytých prostorách
Jako většina rostlin íránsko-turanské oblasti je světlice odolná suchu i značnému kolí-sání teplot a vysévána v nekrytých prostorách patří k nejméně náročným květinám – vyžaduje jen slunné stanoviště s jakoukoli propustnou půdou. Nadbytku vody je třeba se vyvarovat ve všech podobách: vysoká vzdušná vlhkost vede k napadení houbovými patogeny, nadměrné srážky nebo vysoká hladina spodních vod mohou vést ke kořeno-vým nekrózám. Díky silně vyvinutým kořenům může světlice čerpat zbytkovou vláhu z hloubky až třímetrové a vysloužila si tak mezi pěstiteli pověst suchomilné plodiny prakticky nezávislé na srážkách. Přesto se ale na půdách rychle vysýchavých podílí nedostatek vody, zejména při pozdních výsevech, na předčasném přechodu ku kvetení se všemi negativními důsledky z toho vyplývajícími. Na rozdíl od planých druhů rodu neprodělávají nažky světlice fyziologickou dormanci a klíčí krátce po výsevu (za deš-tivého počasí dokonce ještě před vypadnutím ze zákrovu). Nadto vzchází už při teplo-tách kolem 4 oC a mladé rostliny pozbyly schopnosti tvorby přízemních listových rů-žic, schopných vzdorovat hlubším mrazům. Může-li být tedy světlice v jižních zemích vysévána jako ozimá plodina, u nás připadají v úvahu jen výsevy jarní. A protože té-měř všechny odrůdy nakvétají za dlouhého dne (zvyšujícími se teplotami je přitom květní tvorba posilována), platí, že čím dříve rostliny vyséváme, tím mohutnější do-rostou a nakvétají pak více květenstvími na rozvětvenějším obrostu. Oceníme to pře-devším u raných odrůd – jejich už tak nepříliš bohaté větvení může být při pozdních výsevech redukováno předčasným přechodem ku kvetení až k neúnosné míře.
V nekrytých prostorách bývá světlice pěstována jen pro sušení a pěstební technologie se příliš neliší od metodik vypracovaných olejářskými koncerny. K docílení optimální hustoty porostu, kde si starší rostliny samy poradí s konkurencí plevelů, jsou postaču-jící výsevky 200 až 300 g nažek pro ar (nejlépe do řádků 0,3 m vzdálených), z jakých lze zpravidla sklízet 4 000 až 6 000 kvetoucích stonků z téže plochy. Upřednostňová-ny jsou vzrůstné, pozdní, oranžově nebo rumělkově kvetoucí odrůdy, schopné vyrov-nat porost i z nižších výsevků – ty pak ale u časných výsevů zpravidla vedou k tvorbě příliš větvených rostlin s nevyrovnaným kvetení. Na rozdíl od kultur pro řez živých květů nepatří bezchybné olistění v době kvetení k prioritním kvalitativním parametrům a ke kontrole plevelů lze proto použít herbicidy založené na lenacilu nebo trifluralinu.
Skleníkové kultury
Produkce živých květů vyžaduje kryté prostory pro jejich značnou citlivost vůči dešti. To ovšem klade o poznání vyšší nároky na racionální využití pěstebních ploch a řada pěstitelů proto, navzdory riziku neuniformního vývinu rostlin nebo dokonce výpadků po poškození citlivého allorhizního kořenového systému, volí předpěstování v sadbo-vačích s následující výsadbou v hustotě 64 rostlin na čtverečním metru do chryzanté-mových sítí. Exaktnější data o faktorech ovlivňujících květní tvorbu (fotoperiodická citlivost, termoinduktivita) nebyla u okrasných odrůd dosud zjišťována, za mezní ter-míny výsevů je považován 26. kalendářní týden v nevytápěných a 30. (výjimečně 32.) týden ve vytápěných sklenících. V Holandsku jsou řezané květy světlice na VBN den-ně dodávány asi šedesáti pěstiteli od (20.) – 24. do 40. kalendářního týdne, především ze skleníků určených v zimním období pro rychlení tulipánů. Import z afrických zemí, jakkoli v posledních letech poklesl pod sedm milionů kvetoucích stonků (především z Keni a Zimbabwe), činí však světlici na evropském trhu dostupnou celoročně. Odhad správné zralosti pro řez (asi 20-30 procent kvítků v úboru musí být rozvito, ostatní vy-kvetou u spotřebitele) je kritickým faktorem ovlivňujícím kvalitu produktu a činí skli-zeň náročnou na ruční práci. Pro nejvyšší jakostní třídu je požadována délka stonku mezi 0,7 až 0,8 m a k udržení kvality je nezbytný bezprostřední přesun produktu do chladíren. Světlice jako sezónní produkt patří k energeticky nejméně náročným květi-nám – náklady holandských pěstitelů se však přesto pohybují při 0,14 € na stonek a pokles cen produktu na VBN může být proto jednou z hlavních příčin poklesu nabíd-ky.
Odrůdy
Jestliže ještě v roce 1982 nebyly nabízeny žádné odrůdy pro květinářské využití, tři roky poté byla už světlice nabízena ve dvanácti odrůdách řadou evropských semenář-ských podniků. Do dnešní doby se v jejich nabídkách vystřídalo na šedesát odrůd, té-měř čtyřicet jich ale bylo brzy staženo. K nejžádanějším patří bezostné odrůdy nakvé-tající v sytě oranžových nebo rumělkových odstínech, takové jsou ale (s výjimkou ja-ponské ´Tangerine´) dostupné jen mezi vzrůstnými a pozdními odrůdami, nakvétají-cích v osmdesáti nebo více dnech po výsevu. Nejprodávanější odrůdou této skupiny je ´Zanzibar´, představující s více než deseti miliony prodanými stonky více než polovinu holandského obchodu se světlicí (nabídkám našich semenářských podniků vévodí Be-naryho ´Feuerschopf´). Mezi ranými odrůdami, určenými především pro skleníkové kultury, skutečně bezostné selekce zatím chybí. Kvetou však už v šedesáti dnech z nejranějších výsevních termínů, zůstávají nižší a méně větví. Oranžová ´Kinko´ a žlutě kvetoucí ´Summersun´ patří z této skupiny na VBN k nejprodávanějším, u nás nabízené ´Treibgold´ a ´Yellow Grenade´ se jim však (nejsou-li zcela totožné) plně vyrovnají. Středně rané a univerzálně použitelné odrůdy, k jakým patří např. ´Brněnka´ nebo ´Vierka´ (obě vyvinuté na zahradnické fakultě MZLU v Brně, poslední se sytě rumělkovými květy nejtmavšími v dostupném sortimentu) na trhu zatím nabízeny ne-jsou. Fyziologické zasychání spodních listů při rozkvětu a nepříliš silná tolerance hou-bovým patogenům, mezi nimiž Colletotrichum a Fusarium patří k nejzhoubnějším, stále zůstávají slabinou všech nabízených odrůd a naznačují hlavní směry šlechtitelské práce pro příští léta.
Řez a úprava květů
K sušení řežeme květenství s terminálními úbory plně rozkvetlými a sušíme je zavěše-né v tmavých, dobře větraných prostorách. Síření není nutné, může se však osvědčit u bílých odrůd, při sušení zpravidla nepěkně šednoucích. Pro trh s živými květy se ston-ky řežou po rozkvětu asi čtvrtiny kvítků v úboru; samotný úbor vydrží svěží nejvýše dva nebo tři dny, postupné rozkvétání bočních úborů však trvanlivost prodlouží zhruba na trojnásobek.
Jen pro zajímavost ještě dodejme, že z úborů vytrhané kvítky oranžových a rumělko-vých odrůd lze použít jako náhražku šafránu – pokrmy sice nebarví tak vydatně, zato jsou podstatně zdravější. Oceňovány jsou především východoasijskými léčiteli, přede-pisujícími je při nejrůznějších gastritidách, bronchitidách, nefritidách i arthritidách, především ale k posílení krevního oběhu: rozšiřují cévy a snižují krevní tlak. Nově byly izolovány i látky se silnými antioxidačními účinky a pracuje se na jejich možném onkologickém využití.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *