Surovinová skladba pěstebních substrátů

Z nedávno uveřejněných tiskových informací vyplývají některá celkem pozoruhodná fakta. V oblasti produkce květin probíhá od roku 1997 v České republice neustále meziroční vzestupný trend. Nejvýraznější nárůst nastal ve výrobě záhonových a hrnkových rostlin okrasných květem. Celkem podobný trend je i ve školkařské produkci, i když v roce 2001 nastala určitá stagnace.

Uvedených výsledků by jistě nebylo dosaženo bez přispění modernizace technologického zázemí a způsobů pěstování jednotlivých rostlinných druhů. Úspěch byl podpořen mimo jiné i větší oblibou používání kvalitních profesionálně připravovaných substrátů. „Nošením dříví do lesa“ by asi bylo rozvádět podrobněji ekonomiku nákupu komerčně připravovaných výrobků oproti jejich vlastní mnohdy improvizované výrobě přímo v zahradnických podnicích.
Význam surovin
Dobrý pěstební substrát nelze v žádném případě připravit z nevhodných nebo jinak závadných surovin, na tom se shodnou téměř všichni, ať zkušení praktici, tak vědeckovýzkumné týmy předních domácích či zahraničních odborníků. Tuto myšlenku lze vyjádřit i trochu jinak – dokonalý substrát lze sestavit pouze z dokonale prověřených surovin! Dobré kvalitativní prověření zahrnuje celou řadu parametrů:
a) fyzikálních – struktura, pórovitost, vodní kapacita…
b) chemických – pH, vodivost, obsah živin…
c) biologických – nepřítomnost chorob a škůdců, bezplevelnost, nepřítomnost inhibičních látek…
Zjištěné hodnoty uvedených parametrů jsou potom velmi důležitým vodítkem pro sestavení správné receptury daného druhu substrátu. Obecné požadavky na kvalitativní ukazatele znaků květinových substrátů jsou shrnuty v tabulce 1.

Rašelina
Je přírodní organická hmota vzniklá z odumřelých rostlin při procesu zvaném rašelinění. Je to vlastně nedokonalý rozklad organického materiálu za vysoké vlhkosti a omezeného přístupu vzduchu. Ve světě se rozkládá asi okolo 400 milionů ha rašelinišť. V dosud přirozeném stavu se nachází 90 % z této výměry. Ročně je vytěženo zhruba okolo 100 milionů m3 rašeliny. Podle různých autorů bývá rašelina rozdělována na různé typy. Nejčastěji to bývá podle stupně rozložení na slabě rozloženou (syn. vláknitou, bílou rašelinu), středně rozloženou (syn. hnědou rašelinu), silně rozloženou (syn. černou). V současných nabídkách mnoha dodavatelských firem převládají nabídky rašelin velmi kvalitních (původ z Pobaltí či Polska), ale vyskytují se i podezřele „levné“ zdroje …

Kvalita rašeliny závisí nejen na původu, ale především na způsobu získávání a jejím následným zpracováním. Nejkvalitnější rašelina bývá těžena tzv. „borkováním“. Jedná se o celé bloky
o rozměrech cca 45x20x20 cm. Po jejich důkladném vysušení působením slunečního záření jsou tyto drceny a prosévány na hvězdicových sítech na příslušné zrnitostní frakce dle použití do různých typů substrátů. Pro výsevné substráty je velikost do 10 mm. Pro běžné pěstební substráty jsou rašeliny tříděny do 20 mm. Speciální typy substrátů využívají frakce nad 20 mm či pouze tzv. „vlákna“. Nejméně kvalitní (levnější) rašeliny jsou těženy tzv. „frézováním“. Vyznačují se horší strukturou a velmi vysokým podílem prachových částic, které výrazně zhoršují i jakost připraveného substrátu.
Pro přípravu substrátů je vhodné používat směsí různých typů rašelin. Díky poměrně příznivé ceně činí podíl v substrátech 50 – 100 %. Jsou ale používány i čistě bezrašelinové substráty.

Kompostovaná kůra
Někdy bývá nazývána kůrovým humusem (v německy mluvících zemích Rindenhumus). Jedná se o velmi kvalitní surovinu vzniklou řízeným procesem. V praxi velmi často přetrvává mýtus, že čím je doba kompostování delší, tím je produkt kvalitnější. Nesčetné vědecké studie, především ze států západní Evropy, Švédska, ale i z VÚKOZ Průhonice dokazují, že rozhodující je právě technologický průběh zpracování. V prvopočátku je třeba kůru jehličnatých dřevin (smrk, modřín, borovice, douglaska aj.) řádně nadrtit, zvlhčit a „nastartovat“ mikrobiální život přídavkem živin (N, P). Kůra listnáčů je méně vhodná. Termofilní bakterie zvýší teplotu až na 70 – 80 ºC, kterou je třeba bedlivě sledovat, aby nedošlo k nežádoucímu zahoření.
Při těchto vysokých teplotách dojde k likvidaci přítomných klíčivých semen plevelů, zárodků chorob a škůdců, jakož i tepelnému rozkladu v kůře přítomných inhibičních látek. Po určité době (závisí na velikosti zakládky, zrnitosti, vlhkosti…) dochází samovolně k poklesu teploty, což je signál pro novou překopávku speciální mechanizací. Opakuje se doplnění živin, tak především se do kompostovaného materiálu umožní vstup vzduchu a tím potřebnému kyslíku. Proces se po té ještě několikrát zopakuje (2 – 4 krát), než je dosaženo rovnovážného stavu, kdy je kompostovaný materiál stabilizovaný, hodnota C:N činí minimálně 1:30. Závěrečnou operaci tvoří potom získání požadované frakce, zpravidla do 20 mm. Podíl v substrátech bývá 10 – 30 %.

Zelený kompost
V žádném případě se nejedná o surovinu, kterou mnozí znají z nejednoho provozního podniku – neidentifikovatelná změť „nežádoucího odpadu“, často i nerozložitelného v podobě plastů, skla, betonu apod., porostlá „bujnou vegetací“ rodu Atriplex ssp., Chenopodium ssp., aj. někde v ústraní.
Zelený kompost je připravován záměrně na podobném principu jako kompostovaná kůra. Specifikem je pouze to, že je tvořen více vstupními surovinami jako jsou například větve stromů, listí, posekaná biomasa trávníků a další kompostovatelné materiály, pocházející z oblasti údržby veřejné zeleně či komunální oblasti. Doba kompostování je rovněž poněkud delší. Na pečlivosti a důslednosti ve výběru kompostovaného materiálu závisí kvalita výsledného produktu.
Význam zeleného kompostu narůstá ve shodě s důsledností naplňování litery Zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů, orgány státní správy. Obrovskou předností této suroviny je že se jedná o obnovitelný zdroj.
Podobně jako kůrový humus i zelený kompost dokáže dodávat rostlinám poměrně dlouhou dobu dostatek přístupných živin včetně mikroprvků. Ve školkařských typech pěstebních substrátů může činit podíl i 50 a více procent. Běžné použití se pohybuje okolo 10 – 30 %.

Jílové minerály
Tvoří neopominutelnou složku především substrátů s delší dobou použití v pěstovaných kulturách. Tyto mají velmi významnou vlastnost z hlediska chemické stability připravených substrátů – udržují v rovnováze hladinu pH (pufrační schopnost). Svým obrovským vnitřním povrchem dokáží jílové minerály v substrátu zadržet živiny a zpětně je potom uvolňovat rostlinám.
Nejčastěji se používají ve formě sprašových hlín těžených z hlubokých horizontů, kde se již nenachází klíčivá semena plevelů. Poněkud dražší variantou, ale na druhou stranu lépe zapracovatelnou do substrátu je bentonit. Práškový bentonit mnohdy není možno na první pohled v substrátu ani identifikovat, jak je dokonale rozptýlen. Granulovaný bentonit je vidět dobře, ale používá se méně často.
Podíl jílových minerálů v substrátech bývá nejčastěji 5 – 10 %, v některých výjimečných případech až do 20 %. Někteří výrobci substrátů tento podíl vyjadřují v rozmezí 15 – 50 kg.m-3 (jde o obdobné vyjádření). Vyšší podíl jílových minerálů působí negativně na strukturu substrátů, vzniká sklon ke zbahňování a promítá se rovněž do vyšší ceny.

Perlit
Dříve býval hojně využíván pro „vylehčování“ substrátů (zvyšování podílu pórovitosti). V současnosti se používá do speciálních množárenských a výsevných substrátů. Podíl bývá do cca 15 %.

Písek
Praný, tříděný, křemičitý písek tvoří součást některých speciálních typů substrátů, především trávníkových. Výrazným způsobem ovlivňuje prostupnost a poutání vody v substrátu (při jeho vyšším obsahu stoupá propustnost, ale klesá možnost zadržení). Podíl bývá od 5 do 90 %.

Keramzit
Jde o přírodní surovinu zušlechtěnou člověkem do „hliněných kuliček“ různé velikosti. V současné době nastává velký rozmach v jeho používání do substrátů, například pro trvalky, extenzívní střešní zahrady či pro přesazování vzrostlých alejových stromů. Podíl v substrátech bývá od 10 do 70 %.

Hnojivo
Téměř všichni významní výrobci substrátů bez rozdílu používají jemně krystalická prášková hnojiva s obsahem N, P, K živin (14+16+18) a mikroprvků. Tato bezchloridová, dobře zapracovatelná hnojiva zcela vytlačila až na vyjímky granulovaná. Dávkování se běžně pohybuje v rozmezí 0,5 – 1,5 (2,5) kg.m-3 podle typu substrátu. Nižší dávky platí pro výsevné substráty, nejvyšší pro pěstební k velkým rostlinám. Zde je potřeba připomenout, že uvedená dávka hnojiva v žádném případě nepostačuje zpravidla pro celou dobu pěstování rostlin. Po asi 4 – 6 týdnech je třeba začít přihnojovat vhodným hnojivem. Tento drobný nedostatek již řada dodavatelů substrátů dokáže odstranit zapracováním hnojiv s řízeným uvolňováním živin. Mnohým pěstitelům se tak jistě vybaví název Osmocote, ale svůj podíl na trhu si vydobývají i další, jako například Hydrocote nebo nejnověji Multicote. Doba jejich působení je od 3 do 24 měsíců a je odvislá od vlhkosti a především od teploty (optimum 20 ºC). Při nižších teplotách příjem živin klesá, při vyšších je naopak uvolňování podstatně rychlejší než je žádoucí. Zde je třeba určité obezřetnosti a zkušenosti při jejich používání, neboť u mladých porostů může dojít i k poškození, retardaci růstu, někdy až k úhynu rostlin v důsledku „přesolení“ substrátu vlivem takto rychle uvolňených živin. Podle typu substrátu je možno zapracovat 3 – 8 kg takovýchto hnojiv do jednoho m3 substrátu.

Vápenec
Slouží v substrátu ke změně hodnoty pH. Výběru vhodného druhu je třeba věnovat skutečně náležitou pozornost, protože pokud se použije hruběji mletý, působí pozvolněji a po delší dobu. Naopak velmi jemně mletý reaguje intenzivněji a podstatně kratší dobu. Nejčastěji se používá dolomitický vápenec, takže doplňuje vedle vápníku i hořčík. Obvyklé dávkování bývá 3 – 6 kg.m-3 substrátu.

Zvlhčující činidla
Jde o vysokomolekulární chemické sloučeniny, které mají za úkol zlepšit průnik zálivkové vody do substrátu a zajistit lepší rozvod ke kořenům v jejich aktivní růstové zóně bez negativního vlivu na rostliny. Toho je zvláště důležité, pokud z nějakých příčin dojde k přílišnému přeschnutí substrátu. Například je-li substrát připraven pouze z bílé rašeliny, nebo byla tato dodána o nízké vlhkosti pod 40 %. Mnohdy nejsou výrobci ani deklarována ve vyrobeném substrátu.

Závěr
Záměrně není jako surovina uváděna ornice, neboť tato bez patřičné přípravy spočívající v nákladném odplevelení ztrácí na významu. Rozsah příspěvku rovněž neumožňuje bohužel vyčerpávajícím způsobem postihnout veškeré možnosti a varianty používaných surovin, takže prosím promiňte, že zde nejsou rozvedeny například rýžové plevy, kokosová vlákna, kokosová rašelina, dřevní vlákna a mnohé další. Lze se domnívat, že pro české podmínky, z důvodu poměrně vysokých cen, není význam až tak velký a jedná se spíše o „módní“ nebo okrajovou záležitost. Výzkumná základna se rovněž zabývá možnostmi doplňovat substráty o různé stimulátory, případně o mykorhizní či saprofytické druhy hub.
Pro pěstitelský úspěch má velký význam rovněž volba správného druhu substrátu. Lákavě vyhlížející laciné nabídky „univerzálních substrátů“ totiž mnohdy nebývají tím nejlevnějším řešením potřeb pěstovaných rostlin a mnohdy se mohou opravdu výrazně prodražit! Každá růstová fáze rostliny, každá pěstitelská technologie potřebuje „svůj“ substrát. Pryč je doba, kdy pěstitel vystačil pouze s jedním či dvěma typy substrátu pro celou svou široce zaměřenou produkci.
Závěrem mi dovolte popřát šťastnou volbu takového substrátu včetně jeho za všech okolností spolehlivého dodavatele s patřičným zázemím spočívajícím třeba v možnosti odborné konzultace vhodnosti daného substrátu pro dané pěstitelské podmínky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *