Substráty s alternativními komponenty

Přídavek alternativních komponentů do rašelinových substrátů výrazně ovlivňuje jejich vlastnosti. Ve VÚKOZ Průhonice v roce 2005 pokračovaly pokusy s drcenou hydrofilní minerální plstí z podniku Orsil Častolovice, kompostovanou smrkovou kůrou z papíren ve Štětí a kompostem z kompostárny Jena ve Velkých Přílepech u Prahy. Pokusy v roce 2005 vycházely z testování těchto komponentů v roce 2004 (viz Zahradnictví č. 9/2005).

Základ testovaných substrátů tvořila vrchovištní rašelina z Běloruska. Z organických komponentů byly připraveny tři základní směsi (podíl v % obj.): R – rašelinový substrát (100), Z – směs rašeliny a kompostu (75/25) a K – směs rašeliny a kůry (60/40). Do každé směsi bylo přidáno A – 0 a B – 35 % obj. minerální plsti a adekvátně byl snížen podíl rašeliny. Celkem bylo připraveno šest variant substrátů. Byly zvoleny poměrně vysoké dávky alternativních komponentů, které představovaly horní hranici stanovenou v předchozích pokusech.
Chemické vlastnosti substrátů
Elektrická vodivost, pH a obsah přijatelných živin u komponentů i substrátů byly stanoveny podle nových norem EU (EN) a imobilizace dusíku podle německé metodiky VDLUFA. U komponentů byly výsledné hodnoty obdobné jako v předchozím roce. Kompost a kůra měly zásaditou reakci, kompost obsahoval vysoké množství přijatelného draslíku a poměrně hodně fosforu. Plst měla zásaditou reakci a nízkou hodnotu EC. Mírná imobilizace byla zjištěna pouze u kůry, u substrátů s kůrou již nebyla stanovena.
Na základě rozborů komponentů i výsledků pokusů z roku 2004 bylo zvoleno základní hnojení substrátů a dávky vápence. Do rašelinových substrátů RA–B byl přidán jeden gram hnojiva PG mix (14% N/16% P2O5/18 % K2O) na litr substrátu, tj. 140 mg N, 70 mg P a 149 mg K. Základní dávka vápence šest gramů na litr byla při aplikaci plsti snížena na čtyři gramy na litr. U substrátů s kompostem ZA–B bylo aplikováno pouze dusíkaté hnojivo, dávkou 0,3 g LA (35 % N) bylo dodáno 105 mg N na litr substrátu, nebyl přidán vápenec. U substrátů KA–B byla použita jednosložková hnojiva, dávkou 0,4 g LA, 0,9 g SP (18 % P2O5) a 0,2 g síranu draselného (50 % K2O) se na litr substrátu dodalo 140 mg N, 70 mg P a 80 mg K. Vzhledem k vyšší hodnotě pH kůry byla zvolena základní dávka vápence pouze jeden gram, při aplikaci plsti snížena na 0,7 g/l.
Rašelinové substráty RA–B měly optimální hodnotu pH (6 – 6,5) a obsah přijatelných živin. Substráty s kompostem ZA–B se lišily vyšším obsahem přijatelného draslíku a substrát ZB mírně vyšší hodnotou pH (6,7 – 7,0). Obdobné hodnoty pH měly i substráty s kůrou. Tyto rozdíly byly stanoveny i na konci vegetačních pokusů.
Fyzikální vlastnosti
Při hodnocení komponentů a substrátových směsí jsme se více zaměřili na hydrofyzikální vlastnosti. Na pískovém tanku byly stanoveny retenční křivky charakterizující závislost vlhkosti substrátu na vodním potenciálu. Obsah vody byl stanoven při potenciálu 0,5, 1, 2, 4, 5, 7 a 10 kPa, což odpovídá podtlaku, který je dán vodním sloupcem pět až sto centimetrů.
Při stanovení retenčních křivek jsme vycházeli z metody EU (EN 13041), která pro stanovení používá válečky o výšce 5,3 cm a průměru deset centimetrů (objem je 416 ml). Dále byla stanovena objemová hmotnost suchého vzorku a specifická hmotnost (hustota pevných částic) pomocí pyknometru. Z těchto dvou hodnot jsme pak vypočetli pórovitost.
Retenční křivky ukazují, jak pevně je voda v poutaná substrátu. Voda, která se uvolní do potenciálu jeden kPa, představuje vodu gravitační, jež po zálivce volně odteče. Obsah vody při potenciálu jeden kPa se označuje jako vodní (kontejnerová) kapacita charakterizující schopnost substrátu zadržet vodu. Kromě této veličiny je z pěstebního hlediska důležitý obsah vody snadno dostupné pro rostliny. To je množství, které se ze substrátu uvolní při změně vodního potenciálu z jednoho do deseti kPa. Tato kategorie se dále dělí na vodu lehce dostupnou (LDV, obsah vody mezi jedním a pěti kPa) a hůře dostupnou (HDV, obsah vody mezi pěti a deseti kPa), přičemž hlavní podíl představuje lehce dostupná voda. Obtížně dostupná voda se uvolní při změně vodního potenciálu z 10 do 1500 kPa, zbývající obsah vody je pro rostliny nedostupný.
Z výše uvedených důvodů postačuje pro vyhodnocení fyzikálních vlastností organických substrátů stanovit retenční křivky při změně vodního potenciálu do deseti kPa. Na jejich základě lze upravovat četnost závlahy a zavlažovat na cílovou vlhkost substrátu odpovídající kontejnerové kapacitě.
Vegetační pokusy
Substráty byly testovány v pokusech s hrnkovými květinami (Impatiens ‚Nová Guinea‘, Chrysanthemum × grandiflorum, neřízená kultura) ve skleníku a s trvalkami (Erigeron speciosus, Lychnis viscaria, Veronica porphyriana) v kontejnerech na venkovní ploše. Rostliny byly přihnojovány 0,2 % roztokem NPK hnojiva Kristalon Modrý (19/6/20), hrnkové květiny v intervalu sedm až deset dní, trvalky v intervalu 14 – 21 dní.
Ve skleníkových podmínkách byly v průběhu vegetačního pokusu s rostlinami Impatens ‚Nová Guinea‘ sledovány změny obsahu vody a vzduchu v substrátech v intervalu mezi dvěma zálivkami vážením. První měření bylo provedeno jednu hodinu po závlaze a závlaha byla zopakována, když obsah vody ve většině substrátů odpovídal hodnotě stanovené při potenciálu pět kPa (spodní hranice pro lehce dostupnou vodu pro rostliny).
Hodnocení fyzikálních vlastností
Plst měla nejvyšší pórovitost i vysokou vodní kapacitu (druhou nejvyšší po rašelině – vzorek RA) a vysoký obsah vzduchu. Ze všech komponentů obsahovala nejvíce lehce dostupné vody (LDH). Jedná se ale o vodu slabě poutanou, protože její obsah prudce klesá se zvyšujícím se vodním potenciálem (viz graf).
Také rašelina měla hodně LDV, v nasyceném stavu ale obsahovala relativně málo vzduchu. Ostatní organické komponenty měly nižší vodní kapacitu i nižší obsah LDV. Kůra měla oproti kompostu vyšší pórovitost, vyšší vzdušnou a nižší vodní kapacitu.
Přídavek kompostu i kůry do rašeliny mírně zvyšoval vzdušnou a mírně snižoval vodní kapacitu substrátu. Rozdíl mezi substráty ZA a KA ale nebyl tak výrazný, jak by odpovídalo rozdílným vlastnostem obou komponentů.
Přídavek minerální plsti do rašeliny (substrát RB) mírně zvyšoval vzdušnou a snižoval vodní kapacitu, ale nesnižoval obsah LDV. Rovněž u substrátů s alternativními komponenty snižoval přídavek plsti absolutní obsah vody (kontejnerovou kapacitu), ale obsah vody dostupné pro rostliny byl srovnatelný se substráty bez plsti.
Obdobné výsledky vycházely při hodnocení obsahu vody mezi dvěma zálivkami (graf 28. 6. – 30. 6.) ve vegetačních pokusech. Nejvyšší obsah vody po zálivce byl stanoven u rašelinového substrátu, mezi substráty s kompostem a kůrou nebyly výrazné rozdíly a v substrátech s plstí byl stanoven mírně nižší obsah vody.
U rašelinových substrátů na bázi vrchovištní rašeliny bývá problém s plným nasycením vodou při závlaze po přeschnutí substrátu. To se projevila ke konci vegetačního pokusu (graf 11. 7. – 12. 7), kdy se příliš vyschlý substrát RA nepodařilo nasytit standardní zálivkou na plnou vodní kapacitu. Pro nasycení tohoto substrátu na konci měření se musela použít opakovaná a velmi intenzivní zálivka. U substrátu s plstí (RB) nebo substrátů s alternativními komponenty se tento jev neobjevil.
Hodnocení vegetačních pokusů
U testovaných rostlin byla na konci pěstebního období hodnocena čerstvá hmotnost, u hrnkových květin i rozměry a obsah živin a stopových prvků v listech. Všechny testované rostliny dobře rostly v rašelinovém substrátu RA. Hrnkové květiny a především trvalky vykazovaly dobrý růst v substrátu (ZA) s kompostem. Obecně nejmenší rostliny byly v substrátech s kůrou, kde se mohla projevit imobilizace dusíku u tohoto komponentu případně i nižší vodní kapacita. Rostliny ale měly dobrou tržní hodnotu, byly menšího vzrůstu a kompaktnější než v rašelinovém substrátu.
Přídavek plsti pozitivně ovlivnil růst rostlin pouze v rašelinovém substrátu RB u trvalek. U hrnkových květin byl růst rostlin v tomto substrátu srovnatelný se substrátem RA bez plsti. Náhrada rašeliny plstí v dalších směsích nárůst rostlin mírně snížila, bez výrazného vlivu na tržní hodnotu.
Použití k rašelině alternativních komponentů podle výsledků listových analýz neovlivnilo příjem hlavních živin i stopových prvků.
Závěr
Obecně nejlepší růst rostlin byl v rašelinovém substrátu z kvalitní vrchovištní rašeliny. U tohoto typu substrátu přídavek minerální plsti 35 % obj. mírně zvyšoval obsah vody dostupné pro rostliny a v pěstebních podmínkách zlepšil schopnost přijímat vodu při zálivce po větším vyschnutí substrátu. Pozitivně se projevil především u trvalek pěstovaných na venkovním stanovišti, kde nebyla závlaha tak precizní jak ve skleníku a častěji docházelo k přeschnutí substrátu. U dalších typů substrátů se přídavek plsti výrazně neprojevil.
Přídavek alternativních organických komponentů do rašeliny mírně zvyšuje vzdušnou kapacitu a mírně snižuje obsah dostupné vody. V pěstebních podmínkách má obdobný účinek jako přídavek plsti, zlepšuje opětovné nasycení substrátu po vyschnutí.
Substráty s přiměřeným podílem kompostu nebo kůry, minerální plsti, případně i dalších minerálních komponentů (liadrain, bentonit) lze v průběhu pěstování nechat více vyschnout než čisté rašelinové substráty. Po zálivce se lépe dosytí vodou. Může se prodloužit interval mezi závlahami, případně používat menší dávky závlahové vody. Rostliny pěstované v těchto substrátech jsou pak kompaktnější a nepřerůstají.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *