Stromy u zámku v Dobříši

Cesta od Prahy trvá něco přes půl hodiny – a jsme v Dobříši. Před vjezdem do města můžeme přímo u zatáčky silnice obdivovat dobříšský zámek. Byl postaven v polovině 18. století podle návrhu francouzského architekta Julese Roberta de Cotte, dokončen roku 1765, a to v podstatě v té podobě, která se dochovala dodnes.

Francouzský původ zámek nepopírá, dokazují ho například mansardové střechy, způsob rozdělení i délka jednotlivých křídel, střídmé členění stěn aj. Ovšem tím, že proti původnímu přísně baroknímu projektu se musela stavba přizpůsobit místním podmínkám, došlo k zajímavému uspořádání, kdy půdorys zámku dostal tvar písmene U. Hlavní portál musel být umístěn do středu severního křídla a od západu, kde měl původně být, zůstal nezastavěný průhled zakončený mřížovým plotem s tepanou vedlejší branou. Tuto stranu nádvoří odcloňuje stěna zeravů. Nutné projekční a stavební úpravy však zajistily zámku jeho jedinečnost a osobitost, kterou si udržel dodnes..

Formálně utvářená část
První písemná zmínka o Dobříši je z roku 1251, kdy kancelář Václava I. vydala listy adresované klášteru v Plasích. Místo vydání je uváděno „villa Dobres“. Písemně je Vargač, jak znělo starobylé jméno hradu, připomínán v roce 1321. Dnes na dávný hrad upomíná vysoká neobývaná budova na skále nad rybníkem.
V duchu původního projektu byla současně se zámkem vytvořena i zámecká zahrada. Vstup je vpravo z nádvoří, návštěvníkovi se otevře krásný pohled na promyšleně komponované, mírně stoupající terasy, které jsou zakončeny širokou stěnou oranžérie zdobené ilusivními malbami. Střed tvoří fontána s mohutným sousoším Napájení Heliových koní. Autorem je Ignác Fr. Platzer (1717–1787), jeden z nejvýznamnějších umělců barokních Čech, od něhož tu jsou i další sochy, např. socha Apollona.
Na počátku 20. století byla původní kompozice zahrady pozměněna – část středové cesty zabraly výrazné ornamenty ze stálezelených zimostrázů. Tato úprava se stala rozlišujícím prvkem typickým pro dobříšskou zahradu, jak jsme se mohli přesvědčit v několika filmových pohádkách. Stromy a keře ve francouzské zahradě jsou používány jako tvůrčí materiál, který je tvarován podle představ zahradního architekta. Zahrada jako celek po staletí zůstává příkladnou ukázkou vynikajícího středoevropského zahradnického umění.

Přírodně krajinářský styl
Ovšem jaké by to bylo historické panské sídlo, kdyby nemělo i anglický park. Od začátku 18. století si angličtí šlechtici nechávali upravovat parky kolem svých sídel novým způsobem. Oproti dřívějšímu geometrickému uspořádání byla nyní snaha vytvářet dojem jakoby přirozené krajiny. Tak tomu je i v Dobříši. Zdejší park byl založen po roce 1800, dokončen roku 1815, a to na místě původní bažantnice. Postupně byl rozšiřován a upravován. Nechybí v něm vyhlídkové terasy, umělé jeskyně, obdivovat můžeme Čertův mostek.
V anglickém parku bývaly zakomponovány původní stromy, které v místě už dávno rostly V dobříšském parku je jich několik, například stará lípa hned nedaleko vstupu do parku. Nejmohutnější duby najdeme na nejvzdálenějším konci parku, kde se obrací parková cesta zpět k zámku. U cesty jich roste několik, ale nejpůsobivější je urostlý dub rostoucí na nepřehlédnutelném místě uprostřed louky. Právě on byl vyhlášen Památným stromem, snad jako zástupce všech zdejších starých stromů.
Výhodou anglických parků je, že nevyžadují takovou péči jako francouzské zahrady, a proto malebný dobříšský anglický park, třebaže zestárnul a například roku 1983 přišel ve vichřici o desítku staletých dubů, plní dodnes tu funkci, pro kterou vznikl – nabízí poklidné procházky pod korunami stromů, umí potěšit vyhlídkami na louku s potokem nebo na stěny zámku mezi větvemi stromů. Je v něm pěkně v každé roční době. Proto lidé v Dobříši rádi přijali zprávu, že majitel zámku Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld dál povoluje do parku volný vstup.

Text a foto PhDr. Marie Hrušková
www.pamatnestromy.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *