Autor
Kategorie:
Nezařazené

Střední zahradnická škola v Brně- Bohunicích letos slaví stoleté výročí

Jaké to zde bylo přes 35 lety? Ve dnech 15.-16. června 2001 se konaly oslavy 100. výročí založení Střední zahradnické školy v Brně-Bohunicích a 140. výročí založení zahradnického školství v Brně. První den oslav proběhl za účasti současného učitelského sboru, přednášejících, kteří dříve na škole působili, s pozvanými čestnými hosty z řad zahradnické veřejnosti, zástupců škol na různých úrovních, zástupců Magistrátu města Brna, Jihomoravského kraje a dalších vzácných hostů.

Druhý den se zde sešli bývalí bohuničtí absolventi. Přišlo jich mnoho a určitě nelitovali. V překrásném školním areálu je přivítala stoletá krasavice, Bohunická zahradnická škola. Samotná budova školy byla vyšňořena jako nevěsta, která jde k oltáři. Přítomným připadalo, že čím je škola starší, tím je krásnější.
Zastoupení absolventů bylo věkově velmi různorodé. Přišli absolventi z předválečných ročníků až po ty zcela mladé, kteří zde byli jako posluchači nedávno. Poznávali jsme se navzájem a ne vždy to bylo jednoduché. Náš ročník končil v roce 1966 a setkání s některými bylo po 35 letech poprvé. Vzpomínalo se, jak to za našich let v Bohunicích bývalo. Pro nás je tehdejší hvězdné složení přednášejících nezapomenutelné.
Tenkrát nás učili:
Dr.Ing. Josef Luža, náš třídní učitel, vyučoval ovocné školkařtví a mechanizaci. Byl to vynikající učitel a velice moudrý člověk. Brali jsme jej jako svého tátu a on jím skutečně byl. Byl naším rádcem i v mimoškolních záležitostech a naše problémy byly i jeho problémy. Těšil se velké důvěře svých žáků.
Dr. Ing. Josef Peiker, přednášel ovocnictví a ochranu rostlin. Byl to učitel s obrovskými znalostmi, přísný a náročný, se snahou, co nejvíce studenty naučit. Často zdůrazňoval, že dorost ve svých předmětech připravuje pro studium na vysoké škole, aby se v případě dalšího studia nemuseli již tyto učit. Po létech jsem s ním souhlasil i když v ochraně rostlin byli v Lednici částečně proti. Asi Dr. Peiker podcenil choroby a škůdce obilovin a okopanin a nešel do hloubky jako u zahradnických rostlin. S oblibou v odborných předmětech ještě doučoval češtinu, zeměpis a chemii, to když zjistil u studentů slabší místečko ve znalostech. Ing. Alfons Kropáč, CSc., přednášel zelinářství a nikdy nezatěžoval posluchače zbytečnostmi a soustředil se při přednáškách na podstatné věci které byly pro praxi potřebné. Mimo vyučujícího zastával ještě náročnou funkci zástupce ředitele.
Ing. Vladimír Urban, nás měl na sadovnictví a botaniku. Tyto přednášky byly zajímavé a okořeněné o zajímavosti z praxe. V roce 1965 uplynulo 100 let od zveřejnění Mendelových zákonů dědičnosti a střediskem světových oslav se stalo Brno, kde se konalo v srpnu téhož roku, v tehdy právě dostavěném novém divadle, mezinárodní vzpomínkové symposium. Byla to úplně první akce v této nové budově. Do té doby nebyla tato forma genetiky u nás příliš uznávána. Jelikož se však v naší zemi narodil a působil člověk jakým byl Gregor Johann Mendel, nastal zlom a začala se u nás, tedy i v Bohunicích vyučovat genetika. Genetiku přednášel právě Ing. Vladimír Urban a zhostil se tohoto úkolu na výbornou.
Ing. Vladimír Homola, i když se původně vyučil jako školkař-ovocnář, projevil se u něho talent pro květinářství a tento předmět nás také učil. Při vyučování využíval mistrně vrozenou schopnost pro kreslení a kresbami na tabuli nám jednotlivé druhy rostlin dokázal názorně rozlišit. Také ve vazačství a aranžování mnohému studenty naučil.
JUDr. Miloslav Filka, učil předměty, kterým jsme porozuměli až v praxi. Byla to ekonomika, občanská nauka a psychologie. Byly to disciplíny tehdy trochu pro nás nezahradnické, ale pro osobitou výuku přednášejícího rádi na tyto hodiny vzpomínáme.
Josef Mojmír Weimann se řadil k předním humanitním učitelům své doby. Řadu let učil na různých gymnáziích češtinu, ruštinu a němčinu a právě tyto předměty přednášel v Bohunicích. Jeho nejsilnější stránkou byla literatura, kde patřil k absolutní špičce. Často při vyučování odbočil od daného tématu a mluvil o věcech ze života, ze života spisovatelů atd. Při zazvonění nám uložil to, co jsme nestihli, za domácí úkol s tím, že to co nám řekl mimo osnovu, to nám nikdy nikdo neřekne. Což byla pravda. Látku jsme se doučili doma.
Ing. Jarmila Kobzíková, velmi oblíbená vyučující. Přednášela vinařství, vinohradnictví a chemii. Vedle vynikající přednášející jsme si ji vážili jako členky známého souboru Břeclavan, s kterým jako účinkující vyjížděla do zemí, v té době většině lidí u nás nepřístupných. Po svých návratech ze zahraničí se vždy našlo pár minut ke konci hodiny, aby se s námi podělila o dojmy z Anglie, Itálie či Švýcarska. Za odměnu jsme se více snažili učit do jejich předmětů.
Ing. Eva Čadová, vyučující, dnes bychom řekli s počítačovým myšlením. Přednášela matematiku a zemědělskou výrobu. Matematiku učila tak jednoduše a srozumitelně, že by bylo umění danou látku nepochopit. To samé v zemědělské výrobě, vybírala jen to podstatné.
Při krátké vzpomínce na naše tehdejší vyučující nelze nevzpomenou na člověka, který tento skvělý tým řídil a stmeloval. Je to tehdejší ředitel Zahradnické školy v Bohunicích pan Vladimír Dvorský. Pamatuji si, když před mnoha léty jsem si šel pro přihlášku na Mistrovskou školu zahradnickou do Bohunic, měl jsem to štěstí, že jsem jako prvního na chodbě potkal právě jeho. Krátce jsem mu sdělil účel mé návštěvy, on mne pozval do kanceláře a já k mému údivu zjistil, že sedím u ředitele školy. (v tu dobu byl dlouhodobě pověřen řízením školy za nemocného Ing. Lešovského). Po více než hodinovém vyprávění o Zahradnické škole v Bohunicích jsem opouštěl budovu s přihláškou, kterou jsem vyplňoval s přesvědčením, že jsem si vybral tu nejlepší zahradnickou školu. Dnes mohu toto moje tehdejší rozhodnutí jen potvrdit. Pan Vladimír Dvorský byl ředitelem v době, kdy zahradnický obor neoplýval přízní tehdejšího systému. Proto je obdivuhodné, co vše se podařilo pod jeho vedením v Bohunicích vybudovat, opravit a udržet školu na té vynikající úrovni.Vladimír Dvorský je člověk, který pro bohunickou školu žil, věnoval jí celé své já a ještě nyní kdy je 20 let v důchodu pravidelně do školy dochází a živě se o všechno dění zajímá. Při oslavách měl projev, kde hovořil o historii školy a nám se jevil, že je pořád stejný, že se vůbec za 35 let nezměnil. Jeho vrozený šarm léty nevyprchal. Snad jen vlasy má trochu bělejší, ale to mu jen přidává na půvabu.
Velkou předností pro tehdejší posluchače bylo, že mnoho hodin v týdnu byla praxe, kterou jsme absolvovali ve školním zahradnictví spolu s příslušnými přednášejícími. A to, že praxe byla na úsecích vedených na vysoké odborné úrovni dokazuje tehdejší obsazení.
Úsek školkařství a ovocnářství vedl pan Vilém Walter a jen toto jméno bylo záruka odbornosti.
Nové skleníky, kde se tenkrát např. rychlily šeříky, hrachory, pěstovaly orchideje a největší kultura Eucharis amazonica v Československu, vedl vynikající květinář Antonín Krištof.
Ve starých sklenících se množily letničky a pěstovaly další kultury, to vše pod dohledem zkušeného zahradníka pana Švestky.
Vedoucím praxe na školním zahradnictví byl nezapomenutelný praktik Ludvík Smrž, který přímo v zahradě v malém domečku bydlel a tehdy za více než třicetiletou dobu ve školním zahradnictví věděl o všem všechno. Byl to služebně nejstarší zahradník v Bohunicích.
Vedle povinné výuky a praxe byla ještě řada dalších činností. Tak se např. vždy před vánočními svátky pořádaly pro veřejnost výstavy vánoční vazby. Exponáty vytvořili posluchači z ryze přírodních materiálů, protože tenkrát ještě nebylo tolik různých doplňků, jako je tomu dnes. Výstavy se konaly v budově školy a byly bohatě navštěvovány.
V zimě jsme pořádali v Žabovřeskách u Kozáků zahradnický ples. Ten vždy obstarával 2., tedy poslední ročník. Již dva týdny před plesem se osobně chodilo zvát do zahradnických provozoven v Brně a okolí a poprosit o malý příspěvek do tomboly. Na plese potom bylo v tombole tolik květin, že všichni přítomní něco vyhráli. Sál u Kozáků byl vždy zcela zaplněn. Mezi hosty bylo mnoho bývalých absolventů Bohunic, kteří se zpravidla jako ročníky při těchto příležitostech školních plesů scházeli. Výtěžek z této akce byl použit na krytí nákladů týdenních tématických zájezdů pro pořádající ročník.
Na konci školního roku jsme jeli po vybraných zahradnických podnicích v Čechách. Ještě po 35 letech vzpomínám na významné zahradníky s kterými jsme se tenkrát při návštěvách zahradnických podniků setkali, jako např. s panem Koňasem v broskvoňových sadech v Roudnici nad Labem, se světoznámým šlechtitelem Františkem Černým v Jaroměři a s mnoha dalšími.
V září 1965 jsme pořádali v tehdejším Domě pionýrů a mládeže v Brně-Lužánkách výstavu s názvem S květinou po celý život. Byla to akce velmi zdařilá, zúčastnilo se ji mnoho návštěvníků, kteří mohli spatřit, jak květina v průběhu života člověka doprovází – od narození až po smrt. Tato výstava se konala pod vedením Ing. Alfonse Kropáče, CSc. a jeho heslo nad východem bylo originální, stálo tam napsáno: Zahradníků se nikdo na nic neptá a proto svět tak vypadá.
Při slavnostních projevech při oslavách bylo několikrát vyřčeno, že mnoho absolventů školy mimořádně vyniklo v zahradnickém oboru a další absolventi jsou nebo byli výraznými osobnosti v jiných profesích, jako ve sféře umělecké, kulturní, duchovní, politické apod.
Nelze všechny vyjmenovat, neboť je ani nelze zjistit. Snad uvedu jen dva za všechny. Jeden z nejvýznamnějších zahradníků, který absolvoval bohunickou školu byl pan František Machala, bývalý vedoucí Koniferových školek V Žehušicích, který držel žehušické školky v minulém režimu na světové úrovni desítky let a díky jemu o našem školkařství v době totality svět věděl, dřeviny ze Žehušic se vyvážely do Německa, do Holandska a jinde.
Druhý absolvent bohunické školy, který naši zemi výrazně proslavil po sportovní stránce je Vlastimil Bubník, mnohonásobný mistr Československa v ledním hokeji. Výjimečnost jeho sportovní kariéry je v tom, že hrál 1. ligu v Československu jak v ledním hokeji, tak v kopané a v obou sportech hrál reprezentačně, což nemá ve světě obdoby.
Závěrem krátkého ohlédnutí o 35 let zpět, bych chtěl jménem zúčastněných na oslavách poděkovat řediteli školy Ing. Oldřichovi Stávkovi a všem, kteří se spolupodíleli na přípravách oslav stého jubilea školy, za práci, kterou pro tuto ojedinělou příležitost vykonali a kterou všichni přítomní s uznáním ocenili.
Dále děkujeme Ing. Bohumilu Zavadilovi a jeho spolupracovníkům za úsilí, které vynaložili při tvorbě zdařilého Almanachu, vydanému k 100. výročí založení Zahradnické školy v Brně – Bohunicích. Tato vzácná kniha o historii školy by neměla chybět žádnému absolventu školy v jeho knihovně.
Všem současným vyučujícím a zaměstnancům školy přeji, aby na ně jejich studenti s láskou vzpomínali tak, jako vzpomínáme my na jejich předchůdce.
Studentům školy přeji, aby po absolvování Bohunic šířili slávu českých zahradníků a aby dělali dobré jméno škole tak, jak velí její tradice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *