Autor
Kategorie:
Nezařazené

Stoleté pivoňky

Letošní čísla časopisu Zahradnictví přinesly poutavý seriál o pivoňkách, v němž závěrečné, možná však až příliš zkrácené pojednání o pěstování bylinných druhů poukázalo na mimořádný přínos práce francouzských šlechtitelů devatenáctého století, jakými byli N. Lemon, A. Miellez, A. Calot, M. Guérin a půl století po nich A. Dessert, F. Crousse nebo V. Lemoine. Opomenuty ale zůstaly jejich do dnešní doby nepřekonané odrůdy, na jejichž základech je v řadě evropských zemí doposud postaven doporučovaný tržní sortiment – ostatně jenom Lemoineova letos právě stoletá ´Sarah Bernhardt´ zastupovala více než třetinu z téměř osmatřiceti milionů pivoňkových květů, procházejících na sklonku loňského jara nizozemskými aukcemi.

Těchto 38 milionů květů není ani na nizozemské poměry číslem nijak zanedbatelným: spolu s karafiáty, kalami, zlatobýlem nebo slunečnicemi posunuje pivoňku navzdory sezónnosti prodeje i relativně vysoké ceně (průměrných 0,40 € překoná až dvakrát leckterou růži, a to nemluvíme o importu s průměrnými cenami 0,70 € za stonek!) do druhé desítky nejprodávanějších řezaných květin. A vedle temně červené ´Karl Rosenfield´, sytě růžové ´Dr. Alexander Fleming´ nebo třpytivě bílé ´Shirley Temple´ patří k pětici tržně nejvýznamnějších odrůd ještě Calotova ´Duchesse de Nemours´, slavící v letošním roce už stopadesáté narozeniny; přitom i zmiňovanou ´Karl Rosenfield´, jakkoli přihlášenou až v letech meziválečných, vyvedl E. Doriat ještě z rozpracovaného materiálu Crousseova. Ale i z ostatních zhruba sedmdesáti odrůd, evidovaných v letošním roce nizozemskými aukcemi, představují nejméně třetinu odrůdy staré a ve spolehlivosti léty prověřené. Přibližme si alespoň ty nejproslulejší, jimž ani nemilosrdný čas nedokázal ubrat nic na přitažlivosti.

Odrůdy Miellezovy
Auguste Miellez, šlechtitel pivoněk z Lille, uvedl vedle řady odrůd zvučných jmen především ´Festiva Maxima´ (1851), která se pro svou vitalitu, odolnost vůči chorobám i krásu dodnes řadí k nejvíce ceněným raným odrůdám určeným k řezu. Květy na pevných stoncích mívá obrovské, hustě plné a neobyčejně trvanlivé, příjemně vonné, vprostřed s karmínovými okrajky. Ještě o rok starší ´Triomphe du Nord´ je dnes již poněkud opomíjenou středně pozdní odrůdou s velkými, šeříkově růžovými květy na pevných stoncích; bohatě kvete a dlouho vydrží ve váze. Z dalších odrůd tohoto šlechtitele stojí za zmínku především růžovobílá sasankokvětá ´Faust´ (1858) a raná, hustě plná, něžně bělorůžová ´Mme. Calot´ (známá také jako ´Roem van Boskoop´, 1856).

Odrůdy Guérinovy
Modeste Guérin patřil ve třicátých letech předminulého století k nejvýznamnějším dovozcům čínských pivoněk, které poté sám v Charonne u Paříže šlechtil. Po jeho smrti v roce 1866 převzal rozpracované šlechtění Etienne Méchin.
Nejproslulejší Guérinovou odrůdou je bezpochyby ´Reine Hortense´ (1857) – poloraná pivoňka robustního vzrůstu s velikými, slabě vonnými, pleťově růžovými kvítky s temnějšími okrajky na vnitřních plátcích, nabízená kdysi též pod jménem ´Président Taft´. Dobře se množí dělením a netrpí chorobami. Jinými známými odrůdami jsou pozdní, korunkovitá, žlutobílá, na vnějších plátcích růžová ´Mme. de Vatry´ (1863), purpurově růžová a raná ´Umbellata Rosea´ (Dessertem později reintrodukovaná jako ´Sarah Bernhardt´), především však plná, raná, leskle karmínová ´Rubra Triumphans´ (připisovaná rovněž Delacheovi a známá též jako ´Clarisse Calot´, 1854).
Odrůdy Dessertovy
Po smrti E. Méchina přešla Guérinova sbírka do rukou jeho vnuka, Auguste Desserta v jihofrancouzské Chenonceaux. Vedle vitality a bezchybného tvaru květů dbal také o kombinaci barevnou a vedle doposud snad nejpěstovanějších jednoduchých pivoněk, stříbřitě růžové ´L´Étincellante´ a bělokvěté ´La Fiancée´ (1904), je autorem proslulé růžokvěté Thérèse (1904) s květy svítivě růžovými, vprostřed blednoucími a hedvábitě lesklými, dlouho považované za nejkrásnější z pivoňkových odrůd vůbec.
´Petite Renée´ (1899) je sasankokvětá pivoňka s velikými, purpurově růžovými květy s úzkými petaloidy. Je středně raná, k řezu ale málo vhodná – špatně snáší přepravu.
´Tourangelle´ (1910) je neopakovatelně půvabná odrůda s velikými, plochými květy s perlově bílými plátky přecházejícími ve svěže pleťové, lososově promývané odstíny.
Z pozdějších výpěstků tohoto šlechtitele upoutá pozornost především ´Laura Dessert´ (1913) s krémově bílými plátky a kanárkově žlutou korunkou.

Odrůdy Calotovy
Jacques Calot byl snad nejproduktivnějším šlechtitelem pivoněk devatenáctého století, základem jeho práce v Douai byla rozsáhlá sbírka po hraběti de Cussy. Nejúspěšnější jeho odrůdou je ´Duchesse de Nemours´ (1856), vzrůstná pivoňka s bílými, zelenavě třpytnými květy korunkového typu. Silně voní a nádherná je v polorozvitém poupěti, květy samy však přílišnou trvanlivostí nevynikají a stonky se pod jejich tíhou ohýbají. Prostřednictvím VBN jsou přesto každoročně prodávány téměř dva miliony květů.
´Lamartine´ (1908) je vitální raná pivoňka s obrovskými, ploše kulovitými, stříbřitě stínovanými růžovými květy, které ani silné, červeně skvrnité lodyhy rovně neunesou (stejnojmennou, ale pozdní karmínově růžovou odrůdu uvedl později též Lemoine).
´Philoméle´ (1861) je středně raná odrůda korunkového typu s levandulově růžovými, příjemně vonnými květy s krémovými límečky petaloidů. Díky sytosti barev, velikosti květů a v neposlední řadě odolností k houbovým chorobám prakticky z trhu vytlačila podobné a ve své době neméně oblíbené ´Mme. de Vatry´ a ´Mme. de Verneville´.
´Augustin d´Hour´ (snad ještě známější pod označením Maréchal Mac Mahon´, 1867) má veliké, hustě plné, bombovité, sytě purpurové a stříbřitě lesklé květy rozvíjející se z úhledných poupat. Středně raná a spolehlivě, avšak poměrně krátce kvetoucí. Jedna z nejpěstovanějších červených odrůd s vysokou odolností vůči houbovým patogenům.
´Souvenir de l´Exposition Universelle´ (1867) má veliké, ploché, hortensiově růžové, bezchybně tvarované květy se stříbřitým leskem, voní jen slabě a ne příliš příjemně.
´Louis van Houtte´ (1867) má polorůžovité, menší, malinově červené květy s poněkud trpkou vůní. Kvete často nepravidelně a na tenkých stoncích, patří ale k nejodolnějším pivoňkám a poptávka po jejích květech, jakkoli se jich prodává necelých dvě stě tisíc, vykazuje v poslední době na nizozemských aukcích neočekávaně strmý růst.
´La Tulipe´ (též ´Multicolore´, 1872) je pozdní odrůda s květy velikými, zevnitř něžně bělorůžovými, vně zeleně a karmínově žíhanými – nádherná v polootevřeném poupěti.
K dalším vynikajícím Calotovým výpěstkům patří raná, broskvově růžová, sírově a purpurově skvrnitá ´Jeanne d´Arc´ (1858), smetanově bílá, zelenavě třpytná ´Solfatara´ (1861), velkokvětá, bledě růžová ´Eugénie Verdier´ (1864) anebo spolehlivě kvetoucí, korunkovitá, mléčně bílá, ale věnečkem zlatožlutých tyčinek protkaná a vydatně vonná ´Couronne d´Or´ (známá též jako ´Mons. Dupont´, 1872). Poslední patří k několika málo odrůdám, poskytujícím kvalitní květy i za horkého a suššího počasí.
Odrůdy Crousseovy
Felix Crousse získal původní sbírku hraběte de Cussy od rodinného přítele A. Calota a zaměřil se v Nancy na šlechtění plnokvětých čínských pivoněk (japonské a dřevinné pivoňky z téže sbírky přenechal příteli a konkurentu V. Lemoineovi). Do kultur uvedl na tři sta odrůd, z nichž především ´Monsieur Jules Elie´ (1888) vyniká obrovskými, slabě vonnými, hustě plnými bombovitými květy s plátky šeříkově růžovými, stříbřitě lesklými a k obvodu blednoucími; uvnitř mívá nevýrazné karmínové okrajky. Je raná, silně roste, poměrně snadno se množí a se 420 tisíci prostřednictvím VBN každoročně prodanými květy uzavírá spolu s ´Festiva Maxima´ desítku nejprodávanějších odrůd.
Také pozdní ´Felix Crousse´ (1881) dosud patří k nejlepším červenokvětým pivoňkám. Mezi třpytivě karmínovými, hustě seskládanými plátky bombovitých květů jen zřídka probleskují žluté prašníky. Na nizozemských aukcích patří ale její květy k nejlevnějším.
´Mme. de Vernéville´ (1885) je raná anemonkokvětá odrůda s bělorůžovými, stárnutím ještě bělajícími květními plátky, někdy s karmínovými okrajky, příjemně voní.
´Avalanche´ (1886) je vzrůstná, pěkně olistěná odrůda se silně, ne však vždy příjemně vonnými, smetanově bílými, hustě plnými a vskutku přímo lavinovitě se rozvíjejícími květy s karmínovými okrajky na vnitřních, do růžova přecházejících plátcích.
K neméně proslulým Crousseovým odrůdám patří vzrůstná, porcelánově bílá ´Albâtre´ (1885, s pozdnější ´Avalanche´ často chybně spojovaná), purpurově růžová a lososově stínovaná ´Claude Lorraine´(1886) nebo karmínově kropenatá ´Asa Gray´ (1886).

Odrůdy Lemoineovy
Pierre Louis Victor Lemoine z lorrainské Nancy byl bezesporu největším šlechtitelem všech dob: vedle dlouhé řady odrůd čínských pivoněk (které jako první křížil s dalšími nativními druhy) uvedl desítky neméně proslulých odrůd šeříků, pustorylů, ostrožek, mečíků, jiřin, chryzantém, plaměnek, ale i begonií, fuchsií a pelargonií. Vedle dodnes vysoce ceněných jednoduchých ´Mai Fleuri´ nebo ´Avantgarde´ patří k jeho nejproslulejším odrůdám právě ´Sarah Bernhardt´ (1906) s velikými, růžovitými, líbezně vonnými a mimořádně trvanlivými květy v barvě jabloňového květu, narůstající v mohutné, vitální, těžce olistěné trsy. Stejnojmennou, rovněž růžovokvětou odrůdu přihlásil už roku 1895 A. Dessert – přežila však jen Lemoineova, neporovnatelně pěknější.
´Le Cygne´ (1907) je raná růžokvětá odrůda s mléčně bílými, v mládí zeleně třpytnými a vskutku s labutí elegancí seskládanými petaly. Netrpí chorobami a v meziválečných letech patřila k nejlépe oceňovaným pivoňkám. Květy na pevných stoncích slabě voní.
´Primevére´ (1907) má veliké, silně vonné, bombovité, mléčně bílé květy s centrálními plátky sírově naběhlými, v přístinu až kanárkově žlutými, za odkvětu blednoucími. Je středně raná, příjemně voní a bohatě kvete, nemá však kvalitní stonky.
K dalším ze skvělých Lemoineových plnokvětých odrůd patří krémově bílá, nebývale velkokvětá ´Mont Blanc´ (1899), dále mléčně bílá a růžově stínovaná, ne však příliš libovonná ´La Lorraine´ (1901 – pozor na záměnu se stejnojmennou dřevitou pivoňkou téhož šlechtitele), jabloňově růžová ´La France´ (1901) a především ´Solange´ (1907) s kompaktně bombovitými, krémově bílými květy s lososově stínovaným středem.

Řez a ošetření pivoňkových květů
Nejranější pivoňky, k jakým patří ´Mons. Jules Elie´, ´Festiva Maxima´ nebo ´Reine Hortense´ nakvétají v poslední květnové dekádě, pozdní (´Sarah Bernhardt´, ´Solange´, ´Inspecteur Lavergne´) často ještě po polovině června. Není-li příliš teplé počasí, lze tedy při vhodné volbě odrůd do vázy řezat květy celý měsíc. Nejranější odrůdy lze navíc ještě přirychlit nakrytím nízkými foliovými tunely nebo porofolií bezprostředně po vyrašení. Teploty v nich ale nesmí vystupovat nad 15oC a folie musí být odstraněna (za podmračného počasí, aby neotužené listy nebyly popáleny sluncem!) nejpozději při dosažení půlmetrové výšky, jakmile jsou viditelná poupata. Pivoňky pak pokvetou asi o deset dní dříve – při nebezpečí pozdních mrazíků je ovšem nutno porosty folií znovu nakrýt. Pivoňkové kultury jsou dlouhodobé a teprve od čtvrtého roku můžeme počítat s roční produkcí asi dvaceti květů z rostliny – výtěžnost porostů bývá ovšem odrůdově závislá a nezřídka rok od roku kolísá, zvláště po chladných letech bývají výnosy nižší.
Poupata je nutno řezat ještě uzavřená, přitom však již lehce stlačitelná a z větší části vybarvená (výjimkami jsou např. ´Mons. Jules Elie´ nebo ´Sarah Bernhardt´, kde bývá lépe řezat poupata už polorozvitá) a aby se předčasně neotvírala, vložíme je do chladné vody až po několika minutách. Také ve velkoobchodě musí být poupata uchovávána v chladné vodě (2 oC) při osmdesátiprocentní vzdušné vlhkosti. V teplejším prostředí se rozvinou do druhého dne a květy mnohých plnokvětých odrůd takto vydrží až týden svěží. Spotřeba vody je značná, denně je třeba ji obměňovat a pokaždé odříznout část stonku: na řezných ranách vylučují pivoňky voskovitou hmotu, která ucpává cévní svazky a květy pak předčasně uvadají. Potřebujeme-li však květy pro pozdější dobu, lze stonky s poupaty ještě pevně uzavřenými zabalit do papíru a za sucha skladovat v chladírnách až dva týdny při teplotách do 2 oC. Poté je nutno zase stonky čerstvě seříznout a vnořit do vody, kterou je možno doplnit tvorbě etylénu bránícími přípravky k prodloužení uchovatelnosti květů. Reakce pivoněk na tyto přípravky bývá však rovněž odrůdově závislá a je žádoucí ji předem prověřit: trvanlivost může být skutečně prodloužena (například u odrůd ´Reine Hortense´ nebo ´Sarah Bernhardt´), u mnoha odrůd však přípravky nepůsobí nebo dokonce životnost květů zkracují (´Duchesse de Nemours´). Některé odrůdy (´Romance´, ´Duchesse de Nemours´, ´Reine Hortense´) po přidání takových látek neodkvétají pro pivoňky typickým opadem květních plátků, ale nevzhledným vadnutím. Vedlejším účinkem může být zvětšení i zmenšení květů. Ověření výnosů a trvanlivosti květů u širšího odrůdového sortimentu bylo předmětem výzkumu na Kansas State University v letech 1995-2000 a také na zahradnické fakultě MZLU je předmětem právě započaté diplomové práce, o jejichž výsledcích budeme na stránkách časopisu Zahradnictví informovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *