Stínování ve skleníku

Světlo je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících růst a vývoj rostlin, nepříznivě se projevuje jak jeho nedostatek, tak i nadbytek. Správnou regulací intenzity lze předejít problémům nejen při pěstování náročných rostlin.

Zcela záměrně volím termín světlo, i když jsem si vědom, že ve spojitosti s rostlinami není zcela korektní. Správně by se mělo mluvit o záření, ať už globálním záření (zahrnuje v sobě přímé sluneční záření a záření oblohy) nebo o jeho složkách: o ultrafialovém záření (záření o vlnových délkách menších než 400 nm), fotosynteticky aktivním záření (400–700 nm) a infračerveném záření (nad 700 nm). Termín světlo mi ale připadá srozumitelnější. Viditelné světlo je vymezeno vlnovými délkami 380–760 nm a tak se přibližně kryje s fotosynteticky aktivním zářením, mimo to většina literárních údajů týkajících se nároků rostlin je uvedena ve fotometrických jednotkách lux (lx) nebo kilolux (klx).

Při nedostatečném osvětlení se vytvářejí dlouhá internodia a slabé stonky, rostliny se méně rozvětvují, špatně kvetou a jejich kvalita se celkově zhoršuje. Při nadbytku světla se zpomaluje růst a v horším případě dochází k nevratnému poškození.
Jednotlivé druhy, popřípadě odrůdy, mají různé nároky na světlo, především dle toho, na jakých stanovištích původně rostly. Proto některé je třeba stínovat už od časného jara a jiné se nestínují vůbec nebo pouze za horkých letních dnů. Například mnohé rostliny okrasné listem patří mezi stínomilné, naopak pelargónie a jiné balkónové květiny vyžadují maximum světla. Používání pohyblivé stínovací clony umožňuje operativně reagovat na změny počasí a vytvářet tak podmínky, které se přibližují optimu. Pohyb clony se ovládá ručně nebo regulátorem klimatu. Hodnoty v tabulce doporučují při jaké intenzitě světla se stínováním začít.

Údaje pocházejí od různých autorů a jak je z tabulky patrné, hodnoty pro jednotlivé druhy se mohou lišit. To má své opodstatnění. Osvětlení se měří vně skleníku a jeho snížení po průchodu skleníkovým pláštěm závisí na jeho vlastnostech. Z toho vyplývá, že k uvedeným údajům je nutné přistupovat kriticky. Obecně platí, že v průběhu kultury se tolerance ke světlu zvyšuje, nejcitlivější jsou čerstvě nasázené mladé rostliny s nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem. Pro tyto rostliny je třeba vzít hodnoty nižší než jsou uvedeny v tabulce. Rostliny jsou také velmi citlivé po delším období s nedostatkem světla.

Sluneční záření absorbované rostlinou se přeměňuje na teplo a v mnoha případech nevadí nadbytek světla, jako příliš vysoká teplota. Na plném slunci může být teplota rostliny až o 15 °C vyšší než teplota vzduchu, stínováním se podstatně snižuje. Teplota rostlin se také snižuje prouděním vzduchu (větráním a transpirací). Proto se doporučuje jinak stínovat v nízkém, špatně větratelném skleníku a jinak ve vysokém s dostatečně dimenzovaným větracím systémem. Dostatečně zalité a intenzivně transpirující rostliny mají nižší teplotu než rostliny s vodním deficitem.

Pro posuvné clony jsou nejvhodnější krycí materiály se stínovacím účinkem do 50 %, jelikož na jaře a koncem léta nedochází k nadměrné redukci světla a v létě se silnějšího stínování docílí doplňkovým nátěrem barvami, který se později zruší.

Literatura:
Conover C. A., Poole R. T., Henley R.W. (1975): Growing acclimatized foliage plants.–Florida Foliage Grower 12 (9), 1–7.
Grifith L. P. Jr. (1998): Tropical Foliage Plants.– 318s., Ball Publishing, Batavia , Illinois, U.S.A.
Mastalerz J. W. (1977): The Greenhouse Environment.– 629 s., John Wiley and Sons, New York.
Röber R (ed.) (1994).: Topfpflanzenkulturen.– 686 s., Eugen Ulmer, Stuttgart
Beate ter Hell (2002): Schattierung (1) Kultursteuerung.– Deutscher Gartenbau 2002 (32), 33–34.
Volf M., Votruba R. (1991): Základy skleníkového květinářství.– 158 s., Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *