Staphylea pinnata-klokoč zpeřený

Klokoče patří do čeledi Staphyleaceae-klokočovité. Celkem jich je známo 75 druhů, z nichž 12 pochází ze Severního mírného pásma. Pro nás je nejznámější klokoč zpeřený – Staphylea pinnata, se kterou se můžeme volně v přírodě naší republiky setkat v Polabí, na Nymburku, u Jičína, Chocně a na střední a jižní Moravě, kde je jeho původní místo rozšíření.

K ostatním lokalitám přirozeného výskytu patří severní okraje Alp, od Karpat přes Balkánský poloostrov a ojediněle také v jižních Alpách a Apeninách.
Klokoč zpeřený je pěkný opadavý keř nebo menší strom, vysoký od 1,5 do 5 metrů. Větve má lesklé, zpočátku zelené, později hnědé s výraznými bílými lenticelami. Listy jsou lichozpeřené, vstřícné, 2 – 3 jařmé s dlouhým řapíkem. Postranní lístky jsou téměř přisedlé, prostřední, koncový má delší řapíček. Jednotlivé listy jsou eliptičné, po okraji jemně zoubkaté, z lícní strany sytě zelené a z rubu nasivělé. Květy klokoče jsou oboupohlavné bělavě narůžovělé, zvonkovité v převislých hroznech. Jemně voní a objevují se od května do června. Nejznámější z celého keře jsou asi jeho plody, lidově známé jako „klokočí“, což je vlastně lesklé, hnědé a velmi tvrdé semeno velikosti hrášku. Díky své tvrdosti a vzhledu korálku se uplatňovalo zejména při výrobě korálí, ale hlavně na známé klokočové růžence. Semínka jsou ukryta v měchýřkovitě nafouklé, 3 – 5 centimetrů velká tobolka.
Množit ho můžeme semenem, které sklízíme v říjnu. Po vysušení semena vyluštíme a stratifikujeme. Výsev provádíme na jaře, nejlépe do pařeniště. Z dalších způsobů připadá v úvahu hřížení, nebo množení zelenými řízky.
Klokoč se začal pěstovat a záměrně vysazovat asi od konce 16. století. Není příliš náročný, daří se mu na slunci i v polostínu a snese obstojně i sucho. Svědčí mu vápenaté a teplejší půdy. Nevyhovují mu stanoviště přemokřená a kyselá. Použití najde zejména ve větších krajinných úpravách, parcích, ale i v zahradě u rodinného domku. Na jaře pěkně kvete a kromě zajímavých plodů, které se dají nejrůzněji použít se na podzim krásně zlatožlutě vybarvuje. Navíc je, jak již bylo řečeno, velmi nenáročný. Vedle sadovnického využití, je velmi ceněn i v řezbářství pro své dřevo.
K jiným druhům, které se u nás pěstují patří např. Staphylea colchica – klokoč kavkazský. Vzrůstem je podobný klokoči zpeřenému, ale listy jsou zelené z obou stran a květy jsou bílé, bohatší, sestavené ve vzpřímených latách. Tento druh se u nás pěstuje teprve od druhé poloviny 19. století. Ve velmi tuhých zimách může namrzat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *