Stane se sněť cibule nebezpečnou chorobou?

V minulém roce byla na několika lokalitách zjištěna choroba cibule kuchyňské, která u nás byla několik posledních desetiletí prakticky neznámá. Protože se jedná o chorobu, u které se dá předpokládat, že se bude vyskytovat i v dalších letech a je pravděpodobné, že její význam bude narůstat, považujeme za důležité se o ní trochu podrobněji zmínit.

Uvedenou chorobou je sněť cibule, jejímž původcem je houba Urocystis cepulae. Kromě cibule kuchyňské může být napadána i šalotka, pór, česnek kuchyňský, pažitka, cibule zimní (cibule sečka, ošlejch), ale pravděpodobně i jiné druhy rodů Allium a snad i Lilium.

Ztráty až 30 procent
Pro naše území to sice není choroba zcela neznámá, protože již v roce 1912 byla uváděna jako nebezpečná choroba v okolí Tábora, avšak v posledních desetiletích se u nás prakticky nevyskytovala. Jiná situace je však v některých okolních státech. Např. v Polsku, v oblastech, kde se na mnohých pozemcích cibule kuchyňská pěstuje každý třetí rok, jsou výskyty této choroby zcela běžné a zamořené pozemky se většinou poznají již na značnou dálku podle intenzivního zápachu, který je způsoben sekundární bakteriální hnilobou napadených rostlin. V těchto případech jsou ztráty na výnosech ve výši 30 % zcela běžné a nejsou výjimkou porosty, kde se nesklidí prakticky nic. Výskyt této sněti je uváděn prakticky v celé Evropě, ale i v některých zemích Afriky, Asie, Austrálii, Oceánie a Ameriky. V sousedním Sasku však byla tato choroba v posledních desetiletích nalezena jen dvakrát, naposledy v roce 1991, a to vždy v případech nedodržení dostatečného časového odstupu při pěstování cibule.

Viditelné projevy
Na napadených listech a suknicích se vytvářejí těsně pod pokožkou protáhlé, tmavé polštářky spor. Pokožka později praská a z polštářků se uvolňují tmavé spory (chlamydospory). Ložiska těchto spor se vytvářejí již i na děložních listech. Na pravých listech je většinou na každém listu větší počet ložisek a často jsou napadeny všechny listy. Ložiska se mohou tvořit i uvnitř listů, v listových pochvách a na cibulích. Napadené klíčící rostliny velmi často odumírají. Na starších rostlinách má napadení za následek zakřivení listů (většinou směrem dolů), jejich lámání, krnění rostlin nebo nevytváření cibulí. Poškozené porosty často na první pohled vypadají jako poničené od krup nebo poškozené vrtalkou pórovou. Později jsou infikované rostliny sekundárně napadány mokrou bakteriální hnilobou, která přemění rostliny v nevábnou kašovitou silně páchnoucí hmotu.

Jednoduché šíření choroby
Hlavním zdrojem infekce jsou chlamydospory a mycelium houby, které žijí saprofyticky na zbytcích hostitelských rostlin. Infekce se však může šířit i sazečkou, sazenicemi, větrem, nářadím nebo vodou. Chlamydospory k vyklíčení nepotřebují kontakt s hostitelskou rostlinou, avšak za těchto podmínek klíčí postupně během několika let. Ale i houba vzniklá z vyklíčené spory může žít i řadu let jen saprofyticky a až v přítomnosti hostitelské rostliny přechází na parazitický způsob života, což může být i třeba 15 let po tom co se houba dostala do půdy. Škodlivost této houby je tedy nejen v tom, že ničí celé rostliny, ale také v tom, že zamořuje půdu na mnoho let. Optimální teplota pro klíčení, ale i pro další rozvoj je v rozmezí 10 až 22 °C a při teplotě nad 23 °C je klíčivost spor i jejich infekčnost značně omezena. Teploty nad 28 °C jsou pak již pro houbu letální a sazenice již nejsou snětí infikovány. K infekci rostlin dochází většinou do týdne po vyklíčení semena a rostliny jsou k ní nejcitlivější od klíčení do vytvoření pravého listu (výšky 5 až 10 cm). Z takto infikovaných děložních listů infekce proniká do celých rostlin.

Především zdravý sadbový materiál
Nejdůležitějším profylaktickým a současně i nejúčinnějším opatřením je nepěstování hostitelských rostlin na jednom pozemku dříve než za 10 let. Důležité je používání zcela zdravého sadbového materiálu (sazeček, popř. sazenic). Účinnou ochranou je pěstování cibule z předpěstovaných sazenic, avšak za předpokladu, že tyto sazenice jsou alespoň 7 až 8 cm veliké, neboť u nich již k nákaze nedochází. Rozvoj choroby podporují příliš včasné výsevy a nebo dlouhotrvající jarní chladné počasí. Méně účinné a současně i těžko proveditelné je pečlivé odstraňování a vhodná likvidace napadených rostlin. Je logické, že tyto rostliny nikdy nesmí přijít do kompostů. I když rozdíly v náchylnosti jednotlivých odrůd cibule kuchyňské existují, u odrůd u nás pěstovaných je pravděpodobně nikdo nezjišťoval. Za poměrně odolnou se považuje cibule zimní (cibule sečka, ošlejch). Často je doporučováno moření osiva. Např. v Polsku je pro tento účel možné mořit osivo cibule přípravky na bázi thiramu a carboxinu (konkrétně přípravkem Vitavax 200 FS). V některých pokusech byly zjištěny dobré výsledky s tebuconazolem. Kromě moření osiva je někdy povolena i plošná nebo řádková aplikace, jako např. mancozebem, avšak v dávkách šest i více kilogramů účinné látky na hektar. V Německu je povolen přípravek Ortiva (1 l/ha – účinná látka azoxystrobin). V praxi je často moření osiva cibule kuchyňské proti sněti kombinováno s insekticidním mořením proti květilce cibulové (např. cyfluthrin, cyromazine, fipronil, chlorpyrifos nebo phosetbupirin).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *