Stálezelené a poloopadavé kaliny

Kaliny (Viburnum) jsou všeobecně známé opadavé, poloopadavé nebo stálezelené keře či menší stromy. Popsáno je kolem 200 druhů s centrem rozšíření ve východní Asii a Jižní Americe. Nerostou v Austrálii. Tradičně byly řazeny do široké čeledi Caprifoliaceae. Molekulární metody ale ukázaly jejich blízkou příbuznost s pižmovkou (Adoxa), drobnou hajní rostlinou. Proto jsou nyní společně s bezem (Sambucus) zařazeny do čeledi Adoxaceae.

Jedná se o keře se vstřícnými jednoduchými listy, které jsou na okrajích celokrajné, zubaté či u některých opadavých druhů laločnaté. Květenství je ve vrcholících. U některých především opadavých druhů jsou na okraji květenství sterilní květy se zvětšenými květními lístky, které vábí opylovače. U pěstovaných stálezelených druhů jsou ale květy stejnorodé. Květy jsou oboupohlavné, drobné, pětičetné s trojpouzdrým semeníkem.

Rostliny, především kůra, obsahují kumarinové deriváty (eskuletin, skopoletin, saligenin), glykosid salicin, flavonoidy, cyklický alkohol viburnitol, hořčinu viburnin, třísloviny a další látky. V plodech jsou navíc saponiny. Droga působí spazmolyticky a má využití v lidovém léčitelství. Obsah účinných látek je velice rozdílný u jednotlivých druhů. Plody většiny druhů jsou nejedlé.

 

Přehled pěstovaných druhů

Kalina Burkwoodova (Viburnum x burkwoodii)

Keř vysoký 1–2 m, který se podobá méně odolné kalině užitečné (V. utile). Větve jsou hustě chlupaté hvězdicovitými chlupy. Listy poloopadavé, oválné, kolem 6 cm dlouhé, tmavě zelené, lesklé. Spodní strana je šedě plstnatá. Před zimou některé listy opadávají, předtím se výrazně oranžově či žlutě barví. Listy se během delších mrazů svinují, při oteplení se opět narovnají. Květenství se zakládá na podzim, je široké asi 6 cm, květy vykvétají na jaře, jsou růžové, vonné.

Hybrid vznikl zkřížením Viburnum carlesii x utile. Křížení provedl Burkwood a Skipwith v roce 1924. Listy jsou oválné, lesklé, květy růžové. Jedná se o spolehlivě mrazuvzdorný keř, který se pěstuje v několika kultivarech, z nichž některé vznikly zpětným křížením s V. carlesii. Tyto hybridy jsou poloopadavé i opadavé, ale mají větší květenství.

Text a foto RNDr. Pavel Sekerka, Průhonická botanická zahrada, Botanický ústav AV ČR, v. v. i.*

Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 9/2013.*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *