Stále aktivní, tvořivý, nestárnoucí jubilant, sedmdesátník prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc.

Dříve než poblahopřejeme našemu milému jubilantovi, univerzitnímu profesorovi, panu Ivanu Hričovskému, domníváme se, že bude vhodné, alespoň několika slovy si připomenout a „zalistovat“ v historii slovenského ovocnářství, které mnohdy bývá opomíjeno i když se má čím pochlubit.

Mimo jiné, je toho dokladem ještě dnes existující řada současném moderním trendu. Dosvědčují to však i různé zápisy a dokumenty o mimořádném zájmu o ovoce pocházejícího ze Slovenska, zvláště v období bývalé Rakousko-Uherské monarchie, kdy v Budapešti, Vídni a dalších evropských metropolitních městech býval zájem o ovoce z tak zv. „Horních Uher“, jak v oněch dobách bylo Slovensko označováno. Důvodem byla lahodná chuť, jakost, transportovatelnost, trvanlivost i úhledná úprava tržních produktů a samozřejmě i velice příznivá cena. Nebýval to však jen zájem o hotové produkty, ale i zájem o semenný a sadbový (školkařský) materiál (např. ’Povážská okruhlička’), jejíchž export již tehdy směřoval do Francie, Německa, Rakouska a dalších zemí.
I přes hospodářské podmínky a národnostní útlak slovenského národa, láska a nadšení pro pěstování ovocných plodin byla na venkově veliká. Zasloužila se o to řada vzdělaných nadšenců a obětavost i pracovitost slovenských ovocnářů. Nelze vyjmenovat všechny a vše, přesto ale vzpomeňme některé osobnosti.
Nezapomenutelným národnostním buditelem a buditelem lásky k ovocnaření mezi prostým lidem byl kněz, pozdější farář v Naháči (Trnavsko) P. Juraj Fándly (1754 – 1810). Žel, u světské a ani církevní vrchnosti, nenacházel pochopení. Jen lid ho nesmírně ctil a miloval. Mnoho užitečného publikoval, přednášel a instruoval, shromažďoval sortimenty ovocných druhů a rozšiřoval je do praxe. Měl i botanickou zvláštnost, tak zv. „Fándlyho nekvitnucú jabloň“, nebo i slívu bez pecek (a to ještě dříve než BURBANK). Zajímal se o zákrsky a tehdejší moderní ovocnářské technologie. Nebo z Horního Liptova, z Hýb, byl to zase ovocnář (učitel, kněz) Ľudovít Orphanides (1818 – 1895). Šířil ovocnářskou osvětu, zakládal sady a školky zejména na Liptově. Učil zájemce ovoce nejen pěstovat, ale i různými technologiemi zpracovávat. Nelze nevzpomenout velkou osobnost Slovenska Dr. Jozefa Holubýho (1836-1923).
Další, cílevědomější a záměrně cílený pokrok se počal rozvíjet po roku 1918, kdy vznikl společný stát Čechů a Slováků, RČS. Zasloužil se o to především vynikající ovocnářský odborník s mezinárodními zkušenostmi Viktor Buchta (1892 – 1965), rodák z Horných Motešic (Trenčianský kraj), který od počátků dvacátých let minulého století do roku 1951, řídil Ústav ovocnicko-zahradnický v Bratislavě. Zasloužil se slovenské ovocnářství v období mezi dvěma světovými válkami (1918 a 1939).
Do této řady významných a tvůrčích osobností slovenského ovocnářství, můžeme již dnes přiřadit i našeho jubilanta, univerzitního profesora, výzkumníka-vědce, erudovaného zahradnického odborníka a praktika prof. Ing. Ivana Hričovského, DrSc. ze Slovenské poľnohospodárské univerzity v Nitre, který se 23. 1. 2002, dožil v plné síle a svěžesti 70 let. Srdečně blahopřejeme!
Náš jubilant pochází z Horného Hričova, z oblasti středního Pováží, obklopeného výběžky Kysúcké vrchoviny, Javorníků a Srážovské hornatiny, kde ovocný strom byl od nepaměti v úctě a lásce místních obyvatel. Tato láska a zájem o ovocnářství jej přivedly na vysoké zahradnické učení Vysoké školy zemědělské v Brně, do Lednice na Moravě. Tento nevšední zájem v něm ještě více podpořil tehdejší profesor ovocnářství, nezapomenutelný prof. Ing. Miloslav Vávra, CSc., Dr.h.c. Nebylo proto nic zvláštního, že mladý absolvent, „novopečený“ inženýr nastoupil spolu se svými kolegy – spolužáky Ing. Juliusem Bakšou, a Ing. Františkem Hnídzíkem, na nově budovanou šlechtitelskou ovocnářskou stanici v Žilinském kraji, Zarieč-Keblová. V roce 1961, při reorganizaci přešel do Liptova, Okoličné, kde zakládal a vedl moderně vybudované plantáže drobného bobulového ovoce. V roce 1969, byl povolán, jako výzkumný pracovník na specializované oddělení VÚRV Piešťany, které úspěšně vedl až do roku 1977.
To již jméno Hričovský mělo svůj zvuk, nejen mezi domácími odborníky a širokou ovocnářskou praxí, ale i v zahraničí. Organizoval odborné semináře, sympozia a konference a byl zván, jako uznávaný odborník, do zahraničí. V roce 1977 byl jmenován a ustanoven ředitelem výzkumného ústavu v Bojniciach, který se stal celoslovenským specializovaným ústavem pro ovocné a okrasné dřeviny (VÚOOD). Profesor Hričovský, díky svým zkušenostem, erudovanosti a již v té době širokým zahraničním kontaktům, vybudoval toto pracoviště na mezinárodně srovnatelné úrovni. Přitom neztrácel kontakt s praxí, s vysokými školami (25 let externě učil na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě, také i v Nitře) a ani s drobnými pěstiteli. Vždyť také je již mnoho let předsedou Svazu slovenských zahradníků. Neustále se vzdělával a zdokonaloval, prošel všemi stupni vědecké i vysokoškolské (univerzitní) posloupnosti. Významnou mírou přispěl k vybudování Fakulty zahradnictva a krajinného inžinierstva v rámci Slovenské poľnohospodárksé univerzity v Nitre, kde působí od 1. 6. 1989.
Mimořádně se zasloužil o povznesení praxe a technologií pěstování ovocných druhů. Položil základy moderního výzkumu a šlechtění ovocných plodin na Slovenku, zvláště pak drobného bobulovitého ovoce. Jeho zásluhou a sítí kontaktů, úspěchy slovenských šlechtitelů a výzkumníků se dostaly do mezinárodního podvědomí. Je osobností velice známou doma i v zahraničí. Je oblíben pro svoji ochotu a obětavost. Zvláště je třeba vyzvednout jeho schopnost nadchnout mladou generaci pro zahradnictví a ovocnářství vůbec. Miluje a zná svojí práci a dovede ji předávat jiným. Je to vzácný člověk, vynikající odborník a vzorný pedagog.
Jubilantovi, kterého známe dlouho a dlouho a vážíme si jeho práce, přejeme do dalších dlouhých, početných let jen a jen to nejlepší a jak říkával pan Nepil, ještě lepší.
„AD MULTOS ANNOS“!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *