Autor
Kategorie:
Nezařazené

Soumrak rodinných podniků v zelinářství?

Soudobý vývoj evropského zelinářství je pod narůstajícím tlakem potravinářských řetězců stlačujících nákupní ceny a striktně zpřísňující dodací podmínky. Pěstitelé jsou vystavováni tvrdým požadavkům vyplývajícím z dodržováni zásad správné zemědělské praxe, nároků na kvalitu při zužování možností chemické ochrany porostů, problémů v získávání sezónních pracovních sil atd.

Kudy dál
Východiskem je potřeba dalšího růstu produktivity práce při snižování výrobních nákladů, zvládnutí obtížného financování provozu, získávání zdrojů na nezbytné investice a zvládnutí efektivního marketingu. Spíše zbožnou nežli reálnou politikou EU je udržení tzv. evropského modelu zemědělství. Jistěže by krajině a značné části nezemědělské společnosti prospělo zachování rodinných podniků rolnického nebo zahradnického typu přispívající i k rovnoměrnějšímu osídlení, udržení pracovních míst, kulturních tradic a pestrosti krajiny. Nicméně tato snad i upřímně míněná snaha kostruktérů společné zemědělské politiky EU je zřetelně neproduktivní, neboť i ve starých členských zemích EU dochází nezadržitelně k růstu koncentrace výroby a zrychluje se i tempo zániku malých rolnických a zahradnických podniků.
Tento proces má mnohostranné formy, od sdružování malých podniků na bázi výrobních ale hlavně odbytových družstev, masivně finančně podporovaných organizací výrobců atd. Zájem o takovéto formy sdružování je v nově přistoupivších členských zemí EU však při nejmenším vlažný a okrajový a sotva se stanou účinným prostředkem k posíleni konkurenceschopnosti zelinářství. Daleko vetší váhu nabývají ve většině zemí EU vznikající zelinařící velkopodniky národního i nadnárodního charakteru nejrůznějších podnikatelských forem: obchodních společností kombinátního typu až po čistě výrobně orientované rodinné podniky. Tak je tomu i ve SRN, kde již od doby sjednocení patří mezi největší zelinařící společnosti Meklenburger Ernte, orientovaná převážně na produkci ledového salátu, podnikající v několika spolkových zemích i ve Španělsku.
Chování velkých pěstitelů
Zelinařící velkopodniky kombinují převážně výrobu na vlastní, ale hlavně pronajaté půdě s perfektně vybudovaným marketingem a vlastní logistikou. Usilují o nejprestižnější a nejvěrohodnější zdokladování hygienické a zdravotní nezávadnosti svých produktů – o „potravní bezpečnost“. Ne jinak je tomu i u firmy Mühlmann v Papenburgu (Dolní Sasko), jež získala certifikát kvality QS a EUREP-GAP. Tato soukromá rodinná firma začínala skromně v roce 1983 převzetím 16 ha doplňkového hospodářství otce a rozrostla se připachtováním okolní půdy na současných 1800 ha. Mezi hlavní druhy pěstované zeleniny patří ledový salát, brokolice a květák. Mimořádně velká pozornost je majitelem věnována pracovním silám, jichž v době sezónních prací zaměstnává kolem 500. Malé ucelené pracovní čety ubytovává jak ve vlastních, tak pronajatých rodinných domcích či v obytných buňkách s cílem udržet si stabilní, výkonné a podniku věrné spolupracovníky.
Největší pracovní špičkou je sklizeň ledového salátu a dalších doplňkových druhů listové zeleniny včetně stále oblíbenějšího romanesca. Používají se samojízdné sklízecí stroje Zeyer, produkty se na poli ihned třídí, tržně upravují, balí a paletují a následně na stacionárním pracovišti chladí. Výjimkou není nepřetržitý 24 hodinový provoz.
Udělení certifikátu kvality QS předcházela rozsáhlá modernizace skladu chemických ochranných prostředků, vyškolení pracovníků odpovědných za jejich skladování a užití a řada dalších nákladných materiálních a personálních opatření. Je zřejmě, že takovéto investice si mohou dovolit pouze ekonomicky zdravé podniky, mezi nimiž ani rodinné velkopodniky nemusí být výjimkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *