Současný sortiment vegetativně množených záhonových a balkónových květin (I.)

Záhonové a balkónové květiny množené z řízků jsou ve své domovině většinou vytrvalé rostliny. Ve středoevropských podmínkách se pěstují v závěsných nádobách, v truhlících, květinových mísách nebo na záhonech jako klasické letničky, které ukončují vegetaci s příchodem prvních mrazů.

Některé z nich tzv. kbelíkové rostliny se pěstují jako vzrostlé keře nebo rostliny s korunkou na kmínku ve větších nádobách a na podzim se umisťují do světlého a chladného interiéru, kde přezimují. Většina druhů zdobí balkony, terasy nebo zahrady svými květy, menší část je okrasná pestře zbarvenými listy.
Cílem seriálu je představit u nás méně pěstované, přesto velmi zajímavé druhy a odrůdy těchto květin a připomenout našim zahradníkům důležité údaje k jejich pěstování.

Anagallis monellii
Anagallis monellii, česky drchnička, je vytrvalá květina, z čeledi Primulaceae, která pochází ze západního Středomoří. Má měkké, zpočátku vzpřímené, později převislé výhony, naspodu zdřevnatělé a menší 2 až 2,5 cm dlouhé, přisedlé, vstřícné, kopinaté listy, šedozeleně zbarvené. Květy jsou pravidelné, pětičetné, 2 až 3 cm velké, hořcově modré s karmínovým očkem a výrazně žlutými tyčinkami.
Nároky během pěstování
V kultuře je odrůda ‘Skylover’, která se množí stonkovými řízky. Z matečných rostlin se sklízejí většinou vrcholové řízky o velikosti 3 až 5 cm, které zakořeňují při teplotě 18 až 20 °C pod krytem z mikroténové folie nebo pod mlžícím zařízením během 2 až 3 týdnů. Před „pícháním“ do sadbovačů se řízky ošetřují práškovým stimulátorem. Po zakořenění se mladé rostliny vysazují zpravidla do květináčů nebo závěsných nádob. K sázení lze použít vzdušný, dobře propustný a středně vyhnojený substrát s podílem rašeliny a jílu, který obsahuje 2,5 kg hnojiv v m3. Hodnota pH substrátu má být v rozmezí 5,5 až 6,5. Po zakořenění v nádobách se začíná s pravidelným přihnojováním. Používají se 0,1 až 0,2% roztoky plných hnojiv s vyrovnaným obsahem základních živin, v týdenních až čtrnáctidenních intervalech. Během silného růstu na jaře a v létě se květiny přihnojují častěji, v období chladné periody (prosinec, leden) se většinou nepřihnojují.
Při zakořeňování rostlin v květináčích nebo v závěsných nádobách se po dobu dvou týdnů udržuje vyšší teplota 18 °C. Po zaštípnutí výhonů, to je za 1 až 2 týdny poté, se teplota snižuje na 16 °C a později na 14 až 12 °C. K podpoře a uspíšení kvetení se rostliny ve velkých závěsných nádobách mohou pěstovat 6 až 8 týdnů (prosinec, leden) při snížené teplotě 8 až 12 °C a omezené zálivce. Získávají se tak výpěstky, které bohatě kvetou již koncem dubna. Rostliny musí být před začátkem chladné periody (konec listopadu až polovina prosince) zdravé, dostatečně narostlé, dobře rozvětvené a substrát nesmí být příliš vlhký. Po uplynutí doby chlazení se teplota zvyšuje na 14 až 16 °C a rostliny se začínají znovu zalévat, přihnojovat a ošetřovat retardanty.
Retardační přípravky, u nás Alar 85 0,3%, v zahraničí i Bonzi 0,3% nebo Topflor 0,1%, se používají ke zpevnění a zkrácení výhonů. U květin v závěsných nádobách však není jejich použití nutné, pokud se dodržují správné teploty. Přípravky se aplikují na rostliny po zaštípnutí, jakmile nové postranní výhony dosáhnou délky 1 až 3 cm. Další (1 až 2) postřiky, následují podle potřeby, ve 2 až 3 týdenních intervalech.
Drchnička je poměrně náročná na vodu a během pěstování vyžaduje rovnoměrnou zálivku, tak aby nedošlo k přesušení nebo k zamokření substrátu. Na nedostatek vody reaguje žloutnutím až zasycháním listů i spodních částí výhonů, na nadbytek vody příliš bujným růstem, někdy i úhynem kořenů a chlorózou, především při nižších teplotách v zimním období. V průběhu kultury musí být rostliny umístěny ve skleníku co nejvíce na světle. V létě, u spotřebitele, prospívají lépe v polostínu než na slunečním úpalu, květy se však plně otevírají jen na slunci. Za chladného a deštivého počasí se mohou kvetoucí rostliny přechodně umístit na chráněné stanoviště.
Při dobré péči drchnička opakovaně kvete až do zámrazu a po příchodu prvních mrazů ukončuje vegetaci. Netrpí zvláštními chorobami nebo škůdci; občas se na výhonech objevují mšice nebo plíseň šedá. Účinnou ochranou je opakované použití běžných chemických přípravků ve formě postřiku.
Příklady pěstebních postupů
Pro vypěstování menších až středně velkých kvetoucích rostlin v květináčích o velikosti 9 až 10 (11) cm je vhodný termín výsadby polovina února až začátek března. Do květináčů se vysazují zpravidla jeden až dva zakořenělé řízky a výpěstky pak kvetou od poloviny až do konce května. Pro vypěstování středně velkých rostlin v závěsných nádobách o velikosti 20 až 23 cm je nutné vysadit zakořenělé řízky po 3 až 5 kusech v polovině ledna a hotové rostliny pak kvetou od konce dubna až do poloviny května. Při pěstování velmi dekorativních květin v závěsných nádobách o průměru 25 až 27 cm se mladé rostliny vysazují po 5 až 7 ks na přelomu října a listopadu a kvetoucí exempláře jsou v prodeji již od konce dubna, začátkem května. Délka pěstování od výsadby do začátku kvetení je u rostlin v květináčích a v menších závěsných nádobách 3,5 až 4 měsíce, ve velkých závěsných nádobách 6 až 7 měsíců.
Použití
Samostatně se Anagallis monellii pěstuje nejčastěji v květináčích a v závěsných nádobách. Při kombinované výsadbě v truhlících nebo květinových mísách vynikne nejlépe s méně až středně vzrůstnými druhy, které nepotlačují jeho růst. Jsou to například Asteriscus maritimus, Calceolaria integrifolia, Diascia, Helichrysum bracteatum, Helichrysum microphyllum, Lantana camara, Lysimachia congestiflora, Lysimachia nummularia, Lamium maculatum, Origanum vulgare, Pelargonium zonale F1, Sanvitalia speciosa a Sutera cordata. Doporučují se především odrůdy s květy v růžových, žlutých, bílých a karmínových odstínech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *