Současný sortiment vegetativně množených záhonových a balkónových květin

Mimulus aurantiacus

Mimulus aurantiacus (kejklířka) je stálezelený, lepkavý keř z čeledi Scrophulariaceae, původem z Kalifornie. Má lesklé, sytě zelené, kopinaté, obloukovitě prohnuté, křižmostojné listy a velké, úžlabní, oranžové, trubkovité květy s pětilaločnatou korunou a bílým jícnem.
Na trhu je běžně dostupná odrůda ‘Orange’ s oranžovými květy, existují však i méně známé odrůdy s bílými nebo červenými květy.
Nároky na pěstování
Vrcholové řízky o velikosti čtyři až pět centimetrů ošetřené stimulátorem zakořeňují pod mlhou nebo mikroténovou fólií při teplotě 18 až 20 °C za tři až čtyři týdny. Mladé rostliny se ihned vysazují jednotlivě do květináčů o průměru 10 až 12 cm nebo po 3 až 5 kusech do závěsných nádob o průměru 25 až 27 cm. K výsadbě vyhovuje dobře propustný substrát s pH v rozmezí 5,5 – 6,0. Optimální teploty pěstování jsou zpočátku 18 – 20 °C, po ujmutí rostlin v pěstebních nádobách se snižují na14 až 16°C. U chlazených rostlin z výsadeb na podzim (říjen/listopad) nebo v předjaří (leden/únor) se udržují teploty 8 – 12 °C po dobu 4 až 8 týdnů. Poté se teplota opět zvyšuje na původní hodnotu.
Během pěstování vyžadují kejklířky hodně světla, čerstvého vzduchu, rovnoměrnou zálivku a pravidelné přihnojování. Jsou středně až silně náročné na živiny, proto se používají 0,2 až 0,3% roztoky plných hnojiv jednou až dvakrát týdně. Při výskytu chlorózy se rostliny musí opakovaně zalít přípravky s chelátovou formou železa (Hydroplus Fe DTPA nebo Tenso Fe).
K získání kvalitních výpěstků je nutné zaštipování výhonů a následné ošetření retardanty. Rostliny se zaštipují ihned po ujmutí v květináčích a pak podle potřeby dva až třikrát, nejpozději do poloviny března, jinak se oddaluje kvetení. Postřiky retardantů následují vždy při délce znovu rašících výhonů kolem dvou centimetrů. Používají se přípravky Alar 85 (0,3 %) i Stabilan (0,15 %).
Mimulus je poměrně odolný k napadení chorobami i škůdci. Při nedostatku vzduchu se na mladých rostlinách vyskytuje plíseň šedá, později mohou být v porostu mšice nebo molice. Venku kejklířka prospívá nejlépe na slunném nebo polostinném stanovišti, chráněném proti dešti. Při pravidelné zálivce a výživě kvete postupně až do zámrazu.
Příklady pěstebních postupů
Z výsadby začátkem února lze dopěstovat dobře urostlé, chlazené rostliny v květináčích o velikosti 11 až 12 cm za 3,5 až 4 měsíce, tj. na polovinu až konec května. Dekorativní rostliny ve velkých závěsných nádobách se získají z listopadové výsadby asi za 6,5 měsíce.
Použití
Mimulus aurantiacus se uplatňuje především jako solitér v závěsných nádobách nebo jako květina s korunkou na kmínku. Zajímavé jsou i společné výsadby tohoto druhu v truhlících nebo velkých květinových mísách s letničkami, jejichž květy jsou bílé, žluté, modré, lososově růžové i oranžové nebo jejichž listy jsou ozdobně panašované. Jsou to např. Anagallis monellii, Argyranthemum frutescens, Asteriscus maritimus, Bidens ferulifolia, Brachyscome multifida, Calceolaria integrifolia, Convolvulus sabatius, Diascia hybridy, Euryops chrysanthemoides, Gazania rigens, Helichrysum apiculatum, Helichrysum microphyllum, Helichrysum petiolare, Heliotropium arborescens, Lantana camara, Lobelia valida, Lotus maculatus, Lysimachia congestiflora, Lysimachia nummularia, Mentha suaveolens, Monopsis lutea, Nemesia fruticans, Origanum vulgare, Osteospermum ecklonis, Plectranthus forsteri, Plumbago auriculata, Sanvitalia speciosa, Scaevola saligna, Sutera cordata, Verbena hybridy aj.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *