Šlechtění meruněk v České republice

Meruňky jsou pro Českou republiku významným ovocným druhem, sklízí se jich zde ročně 6 až 21 000 tun. Co do plochy intenzivních výsadeb se řadí na třetí místo po jabloních a višních. Stabilita sklizní kolísá s jednotlivými ročníky a pro úspěšné pěstování je potřeba vybrat především správné stanoviště, odrůdu a podnož.

Introdukce meruňkových odrůd
Na území dnešní České republiky jsou meruňky relativně mladým ovocným druhem. První odrůdy k nám byly introdukovány ze zahraničí, zejména ze zemí jihozápadní, jižní a jihovýchodní Evropy, kam se dostaly v průběhu staletí z původních genových center Číny a střední Asie.
Meruňkové odrůdy jsou dobře přizpůsobeny většinou jen v menších regionech (regionální adaptace). Proto se ne všechny introdukované odrůdy uplatnily v našich podmínkách. U některých z nich, po volném opylení, vznikly semenáče a pozitivním výběrem autochtonní odrůdy. Na Moravě jsou to například odrůdy ‚Bohutická‘, ‚Velkopavlovická‘, ‚Znojemská‘ a ‚Kloboucká‘, v Čechách pak ‚Holubova‘ a ‚Mělnická‘.
Do roku 1939 bylo na našem území oficiálně uváděno maximálně 25 odrůd. Tato skutečnost je dokumentována naší nejstarší větší kolekcí meruněk vysazenou v roce 1922 v tehdejší Státní ovocné školce ve Velkých Pavlovicích. Sortimentální výsadba vznikla zásluhou V. Horňanského a K. Kamenického a zčásti se dochovala až do roku 1970. Spolu se sortimentem meruněk na šlechtitelské stanici ve Valticích, založeném v roce 1953, šlo o největší kolekce na území dnešní ČR.
Vznik větších kolekcí meruněk (genofondu)
V šedesátých letech 20. století došlo k poměrně intenzivní mezinárodní výměně meruňkových odrůd. V době společného státu se Slovenskem byly získány doposud u nás neznámé genové zdroje ze střední Asie a z Číny. Zásluhu na tom měli Prof. J. Holub, Doc. T. Malík a Prof. L. Pastýrik, Pavol Cifranič a později Ing. Š. Nitranský.
V roce 1962 vznikla, v rámci rozvíjeného programu studia sortimentů kulturních rostlin, nová kolekce zahrnující 71 odrůd meruněk v Lednici na tehdejším Ústavu ovocnictví Zahradnického oboru Vysoké školy zemědělské (dnešní Zahradnické fakulty MZLU Brno). Stalo se tak s porozuměním tehdejšího vedoucího ústavu Prof. M. Vávry a aktivním přístupem Prof. Vachůna s jeho kontakty v zahraničí. Do současné doby, v průběhu čtyřiceti let, se tento genofond rozrostl na více než 300 položek získaných z 15 zemí světa. Mezi nejvýznamnější pracoviště a osobnosti, se kterými byla, anebo dodnes funguje intenzivní spolupráce, patří: GNBS Jalta – Ukrajina (Prof. Dr. Smykov, Dr. Kostina, Dr. Gorina, Dr. Agejeva), INRA Bordeaux a později INRA Avignon – Francie
(Dr. Couranjou a Dr. Audergon), Rutgers University – USA (Prof. Dr. L. F. Hough), Pomology Institute Peking – Čína (Prof. Wang Yu–zhu), Institut za vočarstvo Čačak –Srbsko (Prof. Dr. S. A. Paunovič). K dalším organizacím lze zahrnout Biotehniški Fakultet Ljubljana – Slovinsko, Zemljodelski Fakultet Skopje – Makedonie, Poljoprivredni fakultet Novi Sad, Pomology Institute Cegled – Maďarsko, Breeding Station Silistra – Bulharsko, Pomology Institute Pitešti – Rumunsko, Research Fruit Farm Stehlenbosh – Jihoafrická republika, Pomology Institute Jilin – Čína, ŠVS Veselé při Piešťanech – Slovensko a další privátní firmy v Itálii a Rakousku.
Šlechtitelsky program
Šlechtění meruněk se na území dnešní ČR v uplynulých padesáti letech realizovalo na třech pracovištích: ŠS Valtice (dnešní Seva–Flora), na VŠÚO Holovousy a na MZLU Brno v Lednici. V rámci tehdejší organizace Sempra byly vyhlašovány tzv. tématické úkoly v novošlechtění se stanovením cílů, které mají být dosaženy. Ke zkoncentrování odborného potenciálu byly vytvořeny pracovní skupiny se schváleným statutem, tzv. šlechtitelské týmy. Z prvních výsledků tohoto období bylo vyšlechtění odrůdy ‚Karola‘ a ‚Kráska‘ (šlechtitelé K. Jašík a Dr. K. Kuba).
V roce 1981, za spoluúčasti českých a slovenských šlechtitelů, byla
vytvořena společná metodika a harmonogram činnosti pro vyšlechtění nových odrůd
meruněk. Při pravidelných setkáních byly vzájemně konzultovány odborné problémy a postup prací s cílem, aby do roku 2000 byly vyšlechtěny nové meruňkové odrůdy.
Ověřování nových odrůd probíhalo anebo ještě probíhá na mnoha pracovištích bývalé
federace (Velké Bílovice,Velké Pavlovice, Zlaté Klasy, Kobylí, Jezeřany, Hrušky,
Mužla, Moravský Žižkov). Menší ověřovací pokusy byly založeny na řadě dalších míst.
Vlastní realizace programu a výsledky
V ČR byla vytvořena křížením a částečně volným opylením od roku 1981 základna více než 20 000 hybridů meruněk (pracoviště Valtice, Lednice, Holovousy). Na tvorbě nových odrůd se podíleli v omezeném rozsahu v soukromí někteří nadšenci–šlechtitelé (např. Martínek – odrůda ‚Jitřenka‘).
Významnou pomocí při vlastní realizaci šlechtitelského programu u meruněk byla spolupráce se zahraničím. Je možné uvést využití genových zdrojů a zkušeností ze šlechtění K. F. Kostiny (Jalta, Ukrajina), získání a využití hybridů ze 4 – 5 generace křížení na začátku osmdesátých let od prof. L. F. Hougha (New Jersey, USA) nebo získání přímé zkušenosti z realizace šlechtitelského programu u meruněk u Dr. J. Couranjou (Bordeaux, Francie).
Výsledkem šlechtění, realizovaného na pracovištích ČR je několik nových odrůd (‚Karola‘, ‚Kráska‘, ‚Radka‘, odrůdu ‚Pentago‘ ze SEVA–Flora Valtice mají právně chráněnou v Evropské unii, dále odrůdy ‚Leskora‘, ‚Lejuna‘, ‚Ledana‘, ‚Lebela‘, ‚Leala‘, ‚Lerosa‘, ‚Lemeda‘, ‚Legolda‘, ‚Minaret‘, ‚Palava‘, ‚Svatava‘ a ‚Marlen‘ ze ZF Lednice dále pak z VŠÚO v Holovousích ‚Kompakta‘ a ‚Darina‘, z firmy Lyvana – ‚Alfons‘, ‚Betka‘, ‚Delta‘, ‚Gama‘, ‚Zetka‘) a dvou odrůd – klonů ‚Velkopavlovická LE-12/2‘ a ‚Bergeron LE-2‘.
Šlechtitelský program na ZF MZLU v Lednici
Složitost a stav realizace šlechtitelského programu v ČR lze demonstrovat na příkladu jednoho pracoviště tj. Ústavu ovocnictví a vinohradnictví MZLU Brno v Lednici na Moravě (Vachůn a kol., 1996, Krška 1999).
Šlechtění nových odrůd zde bylo realizováno především vnitrodruhovým křížením vybraných rodičovských párů – výběr donorů z genofondových kolekcí. V první etapě šlechtění byly hlavní cíle zaměřeny na prodloužení období sklizňové zralosti, mrazuodolnost a výběr tzv. ideotypů pro nejrůznější využití plodů. Ve druhé etapě, která probíhá od devadesátých 1et byl vytyčen hlavní cíl získat rezistentní odrůdy vůči virové šarce švestek za současného zachování vysoké kvality plodů. Proto byly do křížení vybírány donory rezistence (‚Stark Early Orange‘, ‚Henderson‘, později ‚Harlayne‘, ‚Orangered‘ a resistentní hybridy vlastního původu) s donory kvality plodů (klony ‚Velkopavlovické‘, ‚Vestar‘, lednické odrůdy první generace a další). V současné době intenzita vlastního křížení a tvorby nových hybridů z nejrůznějších důvodů poklesla. Jedním z nich je skutečnost, že hybridní základna v Lednici dosáhla počtu 18 000 hybridů.
Klonová selekce
Kromě kombinačního křížení byla věnována pozornost klonové selekci hlavních odrůd meruněk. U odrůdy ‚Velkopavlovické‘ bylo od roku 1969 uskutečněno několik selekčních cyklů. Výsledkem byl vznik vybraného souboru klonů odrůdy ‚Velkopavlovické‘ prvního cyklu (LE-6/1, LE-10/1, LE-11/1 a LE-12/1) a druhého cyklu (LE-6/2, LE-12/2 a LE-19/2), které slouží doposud v roubových matečnicích jako výchozí elitní množitelský materiál. U registrované odrůdy ‚Velkopavlovické‘ je v současné době uveden jako základní klon LE-12/2 (Vachůn, 1992). V klonové selekci se dále pokračuje, nyní se vyhodnocuje asi 20 klonů a subklonů z předcházejících cyklů a ze zahraničí. V roce 2004 byly zaregistrovány odrůdy ‚Marlen‘ (která se svým fenotypovým projevem blíží k sortotypu ‚Velkopavlovická‘), ‚Maďarská‘,’Sabinovská‘.
Šlechtění podnoží
V ČR byly v období od roku 1950 vyšlechtěny rovněž nové podnože pro meruňky. Aktuálně je zaregistrováno šest novošlechtění z Prunus armeniaca L. (M-VA-1 až 4 ze ŠS Valtice, M-LE-1 ze ZF MZLU Lednice a M-HL-1, M-HL-2 z VŠÚO Holovousy). Podnožová odrůda M-LE-1 byla zapsána i jako kmenotvorná. V současnosti je v registračním řízení podnož rezistentní vůči šarce švestek M-LE-2.
Naplnění šlechtitelských cílů a trendy pro budoucnost
Šlechtění nových odrůd u ovocných dřevin je proces náročný a dlouhodobý. Genové zdroje u meruněk v ČR umožnily v období do současnosti do určité míry naplnit stanovené cíle jako je zvýšení stability sklizní nebo rozšíření sklizňového období zejména ranými odrůdami a zvýšení odolnosti k některým patogenům, a to při dodržení základních požadavků na jakost a hlavní ideotypovou vhodnost plodů.
Byla nastartováno a pokračuje studium genetické diverzity pomocí metod molekulární genetiky. Jde o celosvětový trend směřující k mapování genů a vytvoření reálných předpokladů pro cílené šlechtění v novém tisíciletí. Přesto je nutné i nadále rozšiřovat genofond meruněk o další významné položky a obohatit genové zdroje zejména o původní druhy meruněk z Číny, z oblasti střední Asie a Zakavkazska, kde jsou původní genetické zdroje mnoha důležitých vlastností – vysoký obsah cukrů, intenzivnější krycí barva, geny odolností k chorobám apod.
Závěry
 Meruňky mají mezi ostatními ovocnými druhy nižší adaptabilitu k prostředí a mají v rámci svého rodu mnoho donorů využitelných ve šlechtění na odolnost k nepříznivým biotickým a abiotickým činitelům.
 Pro šlechtění meruněk v ČR je v současné době relativně dobré zázemí importovaných i nově vytvořených genových zdrojů, které je srovnatelné s předními meruňkářskými státy v Evropě i ve světě.
 U vybraných pěstitelsky nejvýznamnějších odrůd meruněk byla realizována
klonová selekce a je nezbytné, aby v ní bylo pokračováno.
 Nové odrůdy vytvořené cíleným křížením vybraných donorů zkvalitňují
sortiment meruněk především rozšířením sklizňového období, zvýšenou stabilitou sklizní a zvýšenou odolností k vybraným patogenům.
 V současné době hodnocená a nově vytvářená hybridní základna skýtá
možnost výběru dalších nových genotypů s vhodně zkombinovanými znaky.
 Nové tuzemské i zahraniční odrůdy zaručují větší výnosovou jistotu specializovaných ovocnářských podniků.

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *